Wikipedie

Hrobka Windisch-Graetzů

hrobka knížecí rodiny Windisch-Graetzů v Kladrubech

Hrobka Windisch-Graetzů se nachází v kryptě pod kaplí Všech svatých a sakristií v Kladrubském klášteře v okrese Tachov. Krypta byla upravena za účelem pohřebiště šlechtické rodiny Windisch-Graetzů v letech 1874–1886. Hrobka je jako součást areálu bývalého kláštera benediktinů památkově chráněná,[1] je v majetku Českého státu a spravuje ji Národní památkový ústav. Není nepřístupná.[2]

Hrobka Windisch-Graetzů
Východní část hrobky
Východní část hrobky
Základní informace
Výstavba1874–1886
StavebníkAlfred II. z Windisch-Graetze a Alfred III. z Windisch-Graetze
Poloha
AdresaKladruby, ČeskoČesko Česko
UlicePozorka
Další informace
Kód památky21710/4-1775 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Kladrubský klášter)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Kladrubský klášter

Benediktinský klášter byl založen nad říčkou Úhlavkou v roce 1115 českým knížetem Vladislavem I.[3] V roce 1785 byl za josefinských reforem zrušen. O čtyřicet let později (1825) koupil v dražbě kladrubské panství pozdější polní maršál kníže Alfréd Windischgrätz (1787–1862)[4] a připojil ho ke svému majetku Štěkeň a Tachov.[pozn. 1]

Pohřební krypta původně určená pro mnichy byla zřízena koncem 17. století. Jako první zde byl pohřben řeholník Martin Damianus.[2] Zdejší benediktini bývali pohřbíváni v otevřených rakvích a jejich těla byla díky proudění vzduchu systémem průduchů přirozeně mumifikována. Rakve s ostatky mnichů byly na popud Alfréda II. Windisch-Graetze (1819–1876) přemístěny do dvou malých kobek na rajském dvoře, jednalo se o 135 rakví mnichů a tří opatů.[5] Krypta byla po vyklizení upravena jako hrobka knížecí rodiny.[5] Adaptace začala v roce 1874, ale především z důvodu zvýšené vlhkosti ve stěnách byla dokončena až v roce 1886 za Alfréda III. Windisch-Graetze (1851–1927).

V roce 1945 byl Windisch-Graetzům v Československu zkonfiskován majetek na základě Benešových dekretů. V roce 1979 byly ostatky mnichů z kobek vyzvednuty, roztříděny a přeneseny zpět do původní hrobky. Těla, která se dala identifikovat, byla uložena do malých dřevěných rakví, ostatní byla zpopelněna a uložena do uren.[2][5]

Kaple Všech svatých

editovat

MARITO. CARISSIMO.
JOSEPHO. NICOLAO. S. R. I. COMITI. ET. DOMINO.
DE. WINDISCHGRAETZ.
FILIAEQUE. DULCISSIMAE.
PREMATURA. SORTE. EREPTAE.
ADELAIDAE. AGLAAE. COM. DE. WINDISCHGRAETZ.
NUPTAE. PRINCIPI. DE. AUERSPERG.
MONUMENTUM.
QUOD. UXOR. MATERQUE. SUAVISSIMA.
LEOPOLDINA. COM. DE. WINDISCHGRAETZ. NATA.
DUX. DE. AHRENBERG. EX. ANNUO. MATRIMONII.
SUI. REDITI. TESTIMONIUM. FIERI. IUSSERAT.
LIBERI. HEREDES.
ALFREDUS. PRINCEPS. DE. WINDISCHGRAETZ.
VERIANDUS. COM. DE. WINDISCHGRAETZ.
SOPHIA. PRINCEPS. DE. LOEWENSTEIN.
WERTHEIM. NATA. COM. DE. WINDISCHGRAETZ.
ET. EULALIA. COM. DE. WINDISCHGRAETZ.
DEBITO. FUNGENTES. OFFICIO.
PARENTI. SORORI. MATRIOLI. AMANTISSIMIS.
PIO. GRATOQUE. ANIMO.
POSUERUNT.
A. S. MDCCCXX.[6]

 
Kaple Všech svatých
 
Schodiště

Kaple Všech svatých přiléhá ke klášternímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Vstupuje se do ní z jižní boční lodi kostela. Spolu s hrobkou byla jako pohřební kaple vysvěcena 22. července 1886.[7] V kapli jsou shromážděny a na svícnech na stěnách vystaveny stuhy ze smutečních věnců.[2] Před oknem se nachází pomník v podobě velkého sarkofágu s erbem, strany zdobí lví hlavy a tlapy. Navrhl ho Josef Kranner. Na přední straně je na černé desce zlatým písmem epitaf v latině (viz rámeček vpravo).

Pomník byl převezen z kostela svatého Václava v Tachově, původně ho ještě zdobilo sousoší.[6] Po schodišti, které na úrovni kaple obklopuje kované zábradlí se svícny doplněnými erbovními motivy (vlčí hlava s krkem), se schází ke kovovým dveřím, které zdobí erb Windisch-Graetzů a monogram W a za kterými se nachází vlastní hrobka. Naproti schodišti je na stěně namalovaný kříž a německý nápis na stuze: + Seelig • die • im • Herrn • sterben • ihre • Werke • folgen • ihnen • nach + Apoc • XIV • 13 •.[pozn. 2]

Kaple je obvykle přístupná jednou ročně na Noc kostelů.[10]

Seznam pohřbených

editovat

Celkem zde bylo pohřbeno 21 příslušníků rodu. Po dokončení hrobky v roce 1886 sem bylo na šesti pohřebních vozech přivezeno třináct rakví s ostatky Windisch-Graetzů z původní rodinné hrobky v kostele svatého Václava v Tachově.[2][11] Smuteční průvod vyrazil z Tachova 16. října 1886, projel obcemi Trnová, Tisová, Holostřevy a Benešovice. Cestou vyzváněly zvony.[12] Rakve jsou umístěny v betonových regálech,[2] u některých jsou zvlášť uloženy urny se srdcem a vnitřnostmi, které byly odděleny při balzamování těl. Poslední uložení ostatků do hrobky proběhlo v roce 1933.

Chronologicky podle data úmrtí

editovat

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[13][14] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Windisch-Graetzů, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Zeleně jsou vyznačeny osoby, jejichž ostatky byly převezeny z Tachova.[15][16][17] Červeně jsou zvýrazněna knížata. Rod má mytické předky, kteří žili snad už v 11. století. V roce 1551 byli Windisch-Graetzové přijati do stavu říšských svobodných pánů (s titulem zu Waldstein und im Thal), v roce 1557 byli povýšeni do hraběcího stavu a v roce 1658 do říšského hraběcího stavu.[18][19] Zde jsou generace počítány od Konráda I. († 1339), který je prokazatelně doložen v roce 1299.[18][20] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. 15. Karel Raimund z Windisch-Graetze 30. 9. 1767 Vídeň Josef Mikuláš z Windisch-Graetze (č. 2)
Původně pohřben v Tachově, v roce 1886 ostatky převezeny do Kladrub. C. k. komoří, důstojník.
28. 3. 1791 Marie Josefa Erdödy de Monyorókerék et Monoszló
5. 4. 1750 – 10. 4. 1777 Vídeň
2. 14. Josef Mikuláš z Windisch-Graetze (křest) 6. 12. 1744 Vídeň Leopold Karel z Windisch-Graetze
(křest) 15. 11. 1718 Vídeň – 13. 2. 1746 Vídeň		 12. 10. 1766 Vídeň:
Marie Josefa Erdödy de Monyorókerék et Monoszló
5. 4. 1750 – 10. 4.[14] nebo 10. 10.[21] 1777 Vídeň		 Původně pohřben v Tachově, v roce 1886 ostatky převezeny do Kladrub. Dr. jur. et phil., c. k. komoří (1765), říšský dvorní rada (1766), nejvyšší štolba ve Štýrsku, majitel panství Štěkeň, Vintířov (1785–1802) a Tachov. V roce 1770 doprovázel jako komoří arcivévodkyni Marii Antoinettu na cestě do Francie, kde se provdala za budoucího krále Ludvíka XVI.[22][19]
V prvním manželství se mu narodily následující děti:
  • 1. Karel Raimund (1767–1791; č. 1)
  • 2. Josef Ludvík (1769–1791)
  • 3. Leopold Karel (1770–1771)
  • 4. Marie Terezie, provd. Arenbergová (1774–1841)
24. 1. 1802 Štěkeň Marie Antonie z Khevenhülleru
29. 3. 1726 Vídeň – 17. 1. 1746 Vídeň		 30. 8. 1781 Brusel:
Marie Františka Leopoldina z Arenbergu (č. 3)
3. (14.) Marie Františka Leopoldina z Arenbergu 31. 7. 1751 Brusel Karel z Ligne, vévoda z Arenbergu, vévoda z Aerschotu
1. 4. 1721 Enghien – 17. 8. 1778 Enghien		 30. 8. 1781 Brusel:
Josef Mikuláš z Windisch-Graetze (č. 2)		 Původně pohřbena 31. 8. 1812 do rodinné hrobky u kostela sv. Václava v Tachově,[23] v roce 1886 ostatky převezeny do Kladrub. Pocházela z vévodského rodu. Dáma Řádu hvězdového kříže.[21] Narodily se jí následující děti:
  • 1. Ludvík Robert (1782–1783)
  • 2. Alfred I. Candidus (1787–1862; č. 7)
  • 3. Weriand Alois (1790–1867), kníže z Windisch-Graetze (18. května 1822)
  • 4. Žofie Ludovika, provd. Löwenstein-Wertheim-Rosenbergová (1784–1848)
  • 5. Eulalie Flora (1786–1812)
  • 6. Adelheid Aglaja, provd. Auerspergová (1788–1806)
26. 8. 1812 Praha[23] Louisa Markéta z Marcku, vévodkyně z Schleidenu
10. 7. 1730 – 18. 8. 1820
4. 16. Aglaja Eleonora z Windisch-Graetze 27. 3. 1818 Alfred I. z Windisch-Graetze (č. 7) Původně pohřbena 13. 7. 1845 v rodové hrobce v kostele sv. Václava v Tachově,[24] v roce 1886 ostatky převezeny do Kladrub. Zemřela ve věku 27 let na zápal plic.[24]
6. 7. 1845 Vídeň[24] Marie Eleonora ze Schwarzenbergu (č. 5)
5. (15.) Marie Eleonora ze Schwarzenbergu
 
 21. 9. 1796 Vídeň Josef II. ze Schwarzenbergu
27. 6. 1769 Vídeň – 19. 12. 1833 Hluboká nad Vltavou		 15. 6. 1817 Hluboká nad Vltavou:
Alfred I. z Windisch-Graetze (č. 7)		 Původně pohřbena 10. 7. 1848 v rodové hrobce v kostele sv. Václava v Tachově,[25] v roce 1886 ostatky převezeny do Kladrub. Dáma Řádu hvězdového kříže,[25] palácová dáma,[25][26] zastřelena během Svatodušních bouří v Praze. Narodily se jí následující děti:
  • 1. Aglaja Eleonora (1818–1845; č. 4)
  • 2. Alfred II. (1819–1876; č. 9)
  • 3. Leopold Viktorin (1824–1869; č. 8)
  • 4. August Josef Mikuláš (1828–1910; č. 17)
  • 5. Ludvík Josef Mikuláš (1830–1904; č. 16)
  • 6. Josef Alois Mikuláš (1831–1906)
  • 7. Matylda Eleonora, provd. Windisch-Graetzová (1835–1907)
12. 6. 1848 Praha[25] Pavlína z Arenbergu a Aerschotu
2. 9. 1774 Brusel (Coudenberg) – 1. 7. 1810 Paříž
6. (16.) Hedvika z Lobkowicz, zvaná Wixa 15. 9. 1829 Lvov August Longin Josef z Lobkowicz
15. 3. 1797 Praha – 17. 3. 1842 Vídeň		 19. 10. 1850 Praha:[27]
Alfred II. Mikuláš z Windisch-Graetze (č. 9)		 Původně pohřbena 23. 10. 1852 v rodové hrobce v kostele sv. Václava v Tachově,[27] v roce 1886 ostatky převezeny do Kladrub. Narodil se jí jeden syn:
19. 10. 1852 Tachov[27] Anna Berta ze Schwarzenbergu
2. 9. 1807 Vídeň – 12. 10. 1883 Salcburk
7. 15. Alfred I. Candidus z Windisch-Graetze
 
 11. 5. 1787 Brusel Josef Mikuláš z Windisch-Graetze (č. 2) 15. 6. 1817 Hluboká nad Vltavou:
Marie Eleonora ze Schwarzenbergu (č. 5)		 Původně pohřben 31. 3. 1862 v rodové hrobce v kostele sv. Václava v Tachově,[28] kterou založil,[29] v roce 1886 ostatky převezeny do Kladrub. 1. kníže z Windisch-Graetze (od 24. května 1804 dědičný titul pro prvorozeného syna; 1822 říšský knížecí titul pro všechny členy Alfrédovy linie), od roku 1825 s oslovením Jasnost, dědičný člen rakouské Panské sněmovny (1861–1862), nejvyšší štolba ve Štýrsku, c. k. polní maršálek, majitel dragounského pluku č. 2, rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1814), rytíř Řádu zlatého rouna (1830), držitel velkokříže Královského uherského řádu sv. Štěpána (1848), držitel velkokříže Vojenského řádu Marie Terezie (1850), držitel ruského Řádu sv. Alexandra Něvského (v briliantech; 1835), ruského Řádu sv. Ondřeje (v briliantech), pruského Řádu černé orlice (1853), majitel statků Tachov, Štěkeň (1802–1862) a Kladruby u Stříbra (1825–1862).[26]
21. 3. 1862 Vídeň[28] Marie Františka Leopoldina z Arenbergu (č. 3)
8. 16. Leopold Viktorin z Windisch-Graetze 24. 7. 1824 Štěkeň[30] Alfred I. z Windisch-Graetze (č. 7)
Původně pohřben 7. 10. 1869 v rodové hrobce v kostele sv. Václava v Tachově,[30] v roce 1886 ostatky převezeny do Kladrub. C. k. plukovník.
3. 10. 1869 Ostrůvek (u Tachova)[30][pozn. 3] Marie Eleonora ze Schwarzenbergu (č. 5)
9. 16. Alfred II. Mikuláš z Windisch-Graetze
 
 28. 3. 1819 Vídeň Alfred I. z Windisch-Graetze (č. 7) 19. 10. 1850 Praha:
Hedvika z Lobkowicz (č. 6)		 Původně pohřben 2. 5. 1876 v rodové hrobce v kostele sv. Václava v Tachově,[31] v roce 1886 ostatky převezeny do nové hrobky v Kladrubech, kterou v roce 1874 založil.[4] 2. kníže z Windisch-Graetze (1862–1876), dědičný člen rakouské Panské sněmovny, nejvyšší štolba ve Štýrsku, polní podmaršálek, rytíř Leopoldova řádu (1849), rytíř Řádu železné koruny 2. třídy (s válečnou dekorací; 1866), rytíř Řádu zlatého rouna (1867), majitel statků Tachov, Štěkeň a Kladruby u Stříbra (1862–1876).[26]
28. 4. 1876 Tachov[31] Marie Eleonora ze Schwarzenbergu (č. 5)
10. 17. Ferdinand z Windisch-Graetze 17. 5. 1859 Vídeň[32] August z Windisch-Graetze (č. 17)
Původně pohřben 14. 11.1879 v rodové hrobce v kostele sv. Václava v Tachově,[32] v roce 1886 ostatky převezeny do Kladrub. Studující.[32]
8. 11. 1879 Merano[32] Vilemína z Nostitz-Rokitnitz (č. 15)
11. 18. Alfréd Ludvík z Windisch-Graetze 20. 12. 1879 Tachov[33] Alfred III. August z Windisch-Graetze (č. 20)
Původně pohřben 27. 4. 1880 v rodové hrobce v kostele sv. Václava v Tachově,[34] v roce 1886 ostatky převezeny do Kladrub. Zemřel ve věku 4 měsíců na zánět střev.[34]
22. 4. 1880 Vídeň[34] Marie Gabriela z Auerspergu (č. 21)
12. 17. Pavel Emil z Windisch-Graetze 16. 12. 1876 Krakov[35] Ludvík Josef z Windisch-Graetze (č. 16)
Původně pohřben 25. 6. 1881 v rodové hrobce v kostele sv. Václava v Tachově,[35] v roce 1886 ostatky převezeny do Kladrub. Zemřel ve věku 4 let.
19. 6. 1881 Sárospatak[35] Valerie Dessewffy de Csernek et Tárkö (č. 18)
13. 18. Vilemína z Windisch-Graetze 19. 9. 1885 Tachov[36] Alfred III. August z Windisch-Graetze (č. 20)
Původně pohřbena 26. 3. 1886 v rodové hrobce v kostele sv. Václava v Tachově,[37] v roce 1886 ostatky převezeny do Kladrub. Zemřela ve věku 6 měsíců na vysílení.[37]
23. 3. 1886 Tachov[37] Marie Gabriela z Auerspergu (č. 21)
14. 18. Christiana z Windisch-Graetze 19. 6. 1881 Štěkeň[38] Alfred III. August z Windisch-Graetze (č. 20)
Pohřbena do rodinné hrobky v Kladrubech 7. 12. 1895.[38] Zemřela ve věku 14 let na zánět pobřišnice.[38]
4. 12. 1895 Tachov[38] Marie Gabriela z Auerspergu (č. 21)
15. (16.) Vilemína z Nostitz-Rokitnitz 23. 4. 1827 Praha Jan Václav z Nostitz-Rokitnitz
25. 1. 1791 Praha – 21. 10. 1852 Horka		 2. 6. 1853 Praha:
August z Windisch-Graetze (č. 17)		 Dáma Řádu hvězdového kříže (1854) a palácová dáma. Narodily se jí následující děti:
  • 1. Marie Eleonora, provd. Hoensbroechová (1855–1935)
  • 2. Ferdinand (1859–1879; č. 10)
25. 4. 1897 Vídeň Karolína z Clam-Gallasu
18. 12. 1798 – 20. 2. 1863
16. 16. Ludvík Josef z Windisch-Graetze
 
 13. 5. 1830 Vídeň Alfred I. z Windisch-Graetze (č. 8) 8. 2. 1870 Prešpurk (Bratislava):
Valerie Dessewffy de Csernek et Tárkö (č. 18)		 Tajný rada (1883), c. k. generál jezdectva, majitel pěšího pluku č. 90, rytíř Řádu železné koruny 3. třídy (s válečnou dekorací; 1849), rytíř Leopoldova řádu (s válečnou dekorací; 1866), rytíř Řádu železné koruny 1. třídy (1886), rytíř Řádu zlatého rouna (1887), držitel velkokříže Leopoldova řádu (1893), držitel velkokříže Královského uherského řádu sv. Štěpána (1903), držitel pruského Řádu černé orlice (1893), člen uherské sněmovny magnátů, majitel statku Sárospatak.[39]
14. 3. 1904 Vídeň Marie Eleonora ze Schwarzenbergu (č. 5)
17. 16. August z Windisch-Graetze 24. 7. 1828 Praha Alfred I. z Windisch-Graetze (č. 7) 2. 6. 1853 Praha:
Vilemína z Nostitz-Rokitnitz (č. 15)		 C. k. komoří (1862), tajný rada (1881), polní podmaršálek, rytíř Řádu železné koruny 1. třídy (1898).
29. 8. 1910 Schwarzenbach Marie Eleonora ze Schwarzenbergu (č. 5)
18. (16.) Valerie Dessewffy de Csernek et Tárkö 8. 10. 1843 Budapest Karel Emil Dessewffy de Csernek et Tárkö
8. 2. 1870 Prešpurk (Bratislava):
Ludvík Josef z Windisch-Graetze (č. 16)		 Dáma Řádu hvězdového kříže (1883), palácová dáma, nositelka Řádu Alžběty 1. třídy.[39] Narodily se jí následující děti:
11. 7. 1912 Sárospatak Paulina z Wenkheimu
19. 18. Vincenc Alfréd z Windisch-Graetze 3. 9. 1882 Tachov[40] Alfred III. August z Windisch-Graetze (č. 20)
C. k. poručík dragounů v záloze, diplomat.
26.[41] či 27.[40] nebo 28.[14] 3. 1913 Řím Marie Gabriela z Auerspergu (č. 21)
20. 17. Alfred III. August z Windisch-Graetze
 
 31. 10. 1851 Praha[42] Alfred II. z Windisch-Graetze (č. 9) 18. 6. 1877 Vídeň:
Marie Gabriela z Auerspergu (č. 21)		 Pohřben 28. 11. 1927 do rodinné hrobky v Kladrubech,[42] jejíž výstavbu v roce 1886 dokončil. 3. kníže z Windisch-Graetze (1876–1927), dědičný člen rakouské Panské sněmovny, nejvyšší štolba ve Štýrsku, JUDr., tajný rada (1893), c. k. plukovník v záloze, rytíř Řádu zlatého rouna (1884), držitel velkokříže Královského uherského řádu sv. Štěpána (1895), předseda vlády Předlitavska (1893–1895), majitel statků Tachov, Štěkeň, Kladruby u Stříbra (od 1876).[41]
23. 11. 1927 Tachov[42] Hedvika z Lobkowicz (č. 6)
21. (17.) Marie Gabriela z Auerspergu 21. 2. 1855 Vídeň Vincenc Karel z Auerspergu
15. 7. 1812 Dornbach u Vídně – 7. 7. 1867 Hietzing		 18. 6. 1877 Vídeň:
Alfred III. August z Windisch-Graetze (č. 20)		 Dáma Řádu hvězdového kříže (1878), palácová dáma, nositelka Řádu Alžběty 1. třídy (1898), členka III. řádu sv. Františka.[41] Narodily se jí následující děti:
  • 1. Marie Hedvika, provd. Szapáryová de Muraszombath (1878–1918)
  • 2. Alfréd Ludvík (1879–1880; č. 11)
  • 3. Christiana Marie (1881–1895; č. 14)
  • 4. Vincenc Alfréd (1882–1913; č. 19)
  • 5. Agnes Mathilde, provd. Thun und Hohensteinová (1884–1969; pohřbena na hřbitově ve Vídni-Hietzingu[43])
  • 6. Vilemína (1885–1886; č. 13)
  • 7. Maria-Aglaë, provd. Apponyiová de Nagy-Appony (1887–1961)
1. 6. 1933 Tachov Vilemína z Colloredo-Mannsfeldu
16. 7. 1826 Milán – 19. 12. 1898 Vídeň

Rozmístění rakví

editovat

Čísla nad jménem odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Nápisy jsou latinsky a vycházejí z fotografií.[44]

Pravá stěna
6. 9. 8.
Hedwigis Alfredus II. Leopoldus Victorinus
neidentifikováno 21. 20. 7. 5. 4.
CHristiane (sic!) Gabriela Alfredus III. Alfredus I. Eleonora Maria Aglaja
14. 11. a 13. 19. 3. 2. 1.
Christiana Alfredus – Guilielma Vincentius Leopoldina Josefus Nicolaus Carolus Raimundus
Levá stěna

urny
ostatky mnichů ostatky mnichů ostatky mnichů
16. 12. 18.
Ludovicus Paulus Emilius Valeria ostatky mnichů ostatky mnichů ostatky mnichů
10. 15. 17.
Ferdinandus Guilielma Augustus ostatky mnichů ostatky mnichů ostatky mnichů
  •  
    Pravá přední strana.
  •  
    Pravá zadní stěna.
  •  
    Levá přední strana.
  •  
    Levá zadní stěna (ostatky mnichů).

Příbuzenské vztahy pohřbených

editovat

Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Římské číslice představují pořadí manžela nebo manželky, pokud někdo uzavřel sňatek více než jednou. Modře je vyznačen Ludwig Alfred Viktorin Windisch-Graetz (1882–1968), kníže a hlava rodu v letech 1927–1928. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen Windisch-Graetzů.[14]

 
 
 
 
 
 
 
 
Leopold Karel z Windisch-Graetze
1718–1746
 
 
 
 
 
 
Marie Antonie z Khevenhülleru

1726–1746
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
I. Marie Josefa Erdödy de Monyorókerék et Monoszló
1720/1723–1787
 
 
 
 
 
 
2. Josef Mikuláš z Windisch-Graetze
1744–1802
 
 
 
 
3. II. Marie Františka Leopoldina z Arenbergu
1751–1812
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Josef Ludvík z Windisch-Graetze
1769–1791
 
 
1. Karel Raimund z Windisch-Graetze
1767–1791
 
 
7. Alfred I. Candidus z Windisch-Graetze
1787–1862
 
 
5. Marie Eleonora ze
Schwarzenbergu
1796–1848
 
 
Weriand Alois z Windisch-Graetze
1790–1867
 
 
Marie Eleonora z Lobkowicz
1795–1876
 
 
Žofie Ludovika z Windisch-Graetze
1784–1848
 
 
Karel z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu
1783–1849
 
 
Eulalie Flora z Windisch-Graetze
1786–1812
 
 
Adelheit Aglaja z Windisch-Graetze
1788–1806
 
 
Vilém z Auerspergu
1782–1827
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
4. Aglaja Eleonora z Windisch-Graetze
1818–1845
 
 
9. Alfred II. Mikuláš z Windisch-Graetze
1819–1876
 
 
6. Hedvika z Lobkowicz
1829–1852
 
 
8. Leopold Viktorin z Windisch-Graetze
1824–1869
 
 
17. August Josef Mikuláš z Windisch-Graetze
1828–1910
 
 
15. Vilemína z Nostitz-Rokitnitz
1827–1897
 
 
16. Ludvík Josef Mikuláš z Windisch-Graetze
1830–1904
 
 
18. Valerie Dessewffy de Csernek et Tárkö
1843–1912
 
 
Matylda Eleonora z Windisch-Graetze
1835–1907
 
 
Karel z Windisch-Graetze
1821–1859
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
21. Marie Gabriela z Auerspergu
1855–1933
 
 
20. Alfred III. August z Windisch-Graetze
1851–1927
 
 
Marie Eleonora z Windisch-Graetze
1855–1935
 
 
Vilém z Hoensbrochu
1849–1922
 
 
10. Ferdinand z Windisch-Graetze
1859–1879
 
 
 
 
12. Pavel Emil z Windisch-Graetze
1876–1881
 
 
Ludwig Alfred Viktorin z Windisch-Graetze
1882–1968
 
 
Marie Elisabeth Natalie Széchényi de Sárvár-Felsövidék
1887–1972
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
11. Alfréd z Windisch-Graetze
1879–1880
 
 
19. Vincenc Alfréed z Windisch-Graetze
1882–1913
 
 
Marie Hedvika z Windisch-Graetze
1878–1918
 
 
Frigyes Szapáry de Muraszombath
1869–1935
 
 
14. Christiana Marie z Windisch-Graetze
1881–1895
 
 
Agnes Mathilde z Windisch-Graetze
1884–1969
 
 
Adolf Maria Thun und Hohenstein
1880–1957
 
 
13. Vilemína z Windisch-Graetze
1885–1886
 
 
Maria-Aglaë z Windisch-Graetze
1887–1961
 
 
Karl Apponyi de Nagy-Appony
1878–1959
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Přestože Kladruby i s panstvím o rozloze více než 18 200 jiter s 23 vesnicemi koupil za 275 500 zlatých konvenční měny, nakonec zaplatil ani ne polovinu této částky. Zbytek mu byl totiž odpuštěn za zásluhy o Rakouské císařství.[4]
  2. ↑ Offenbarung 14, 13: Und ich hörte eine Stimme vom Himmel zu mir sagen: Schreibe: Selig sind die Toten, die in dem Herrn sterben von nun an. Ja, der Geist spricht, dass sie ruhen von ihren Mühen; denn ihre Werke folgen ihnen nach.[8] V českém ekumenickém překladu Zjevení Janovo 14, 13: A slyšel jsem hlas z nebe: „Piš: Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.“[9]
  3. ↑ Ostrůvek se německy jmenuje Juselthal a je součástí obce Lesná.

Reference

editovat
  1. ↑ Památkový katalog: Klášter benediktýnů [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f Hrobka Windischgraëtzů se zachovala stovky let v původní podobě [online]. Česká televize, 2012-08-28 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 139. Dále jen Hrady, zámky a tvrze IV.. 
  4. ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze IV., s. 141
  5. ↑ a b c ČECHURA, Jiří. Devastaci klášterních budov začal Alfréd II. Zpravodaj. Kladruby: Městský úřad Kladruby. Roč. 2009, čís. 2, s. 23–27. Dostupné online. 
  6. ↑ a b RUBÁŠOVÁ, Simona. Poslední rozloučení s kněžnou Marií Eleonorou Windischgrätz. Plzeň, 2012. 48 (+ přílohy) s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, Katedra historie. Vedoucí práce Eva Mušková. s. příloha č. 10, 14 a 15 (stránky příloh nečíslovány). Dále jen Poslední rozloučení s kněžnou Marií Eleonorou Windischgrätz. Dostupné online.
  7. ↑ RUBÁŠOVÁ, Simona. Ohlasy na smrt kněžny Marie Eleonory Windischgrätz. Plzeň, 2014 [cit. 2022-02-14]. 75 (+ 7 stran přílohy) s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, Katedra historie. Vedoucí práce Eva Mušková. s. 19. Dále jen Ohlasy na smrt kněžny Marie Eleonory Windischgrätz. Dostupné online.
  8. ↑ Lutherbibel 2017: Offenbarung 14,13 [online]. Bibleserver [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ Český ekumenický překlad: Zjevení Janovo 14, 13 [online]. Bibleserver [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ SÝKORA, Jindřich. Květinové prohlídky zavedly návštěvníky do běžně nepřístupné zádušní kaple [online]. Deník.cz, 2018-05-14 [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ BABOR, Josef. V tachovském kostele zpřístupnili hrobku Windischgrätzů [online]. Deník.cz, 2018-09-10 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ Poslední rozloučení s kněžnou Marií Eleonorou Windischgrätz, s. 23
  13. ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 457–473. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  14. ↑ a b c d MAREK, Miroslav. Rodokmen Windisch-Graetzů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-04-24 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. 
  15. ↑ Ohlasy na smrt kněžny Marie Eleonory Windischgrätz, s. 20
  16. ↑ VAN DAM, Marianne. Windisch-Graetz 2 [online]. Royalty Guide [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ VAN DAM, Marianne. Windisch-Graetz 3 [online]. Royalty Guide [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 302. Dále jen Modrá krev. 
  19. ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2014. 464 s. ISBN 978-80-242-4573-7. S. 411. 
  20. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Windisch-Graetzů 1 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-06-13 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 457
  22. ↑ Modrá krev, s. 303
  23. ↑ a b Matrika zemřelých 1808–1842, rok 1812, Tachov, pag. 31 [online]. [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. (německy) 
  24. ↑ a b c Matrika zemřelých 1843–1864, rok 1845, Tachov, pag. 18 [online]. [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. (německy) 
  25. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1843–1864, rok 1848, Tachov, pag. 46 [online]. [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. (německy) 
  26. ↑ a b c Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 458
  27. ↑ a b c Matrika zemřelých 1843–1864, rok 1852, Tachov, pag. 87 [online]. [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. (německy) 
  28. ↑ a b Matrika zemřelých 1843–1864, rok 1862, Tachov, pag. 199 [online]. [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. (německy) 
  29. ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (4) T/Ž. Praha: Academia, 1982. 636 s. S. 24. 
  30. ↑ a b c Matrika zemřelých 1865–1882, rok 1869, Tachov, pag. 60 [online]. [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  31. ↑ a b Matrika zemřelých 1865–1882, rok 1876, Tachov, pag. 136 [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (německy) 
  32. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1865–1882, rok 1879, Tachov, pag. 186 [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (německy) 
  33. ↑ Matrika narozených 1870–1884, rok 1879, Tachov, pag. 202 [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (německy) 
  34. ↑ a b c Matrika zemřelých 1865–1882, rok 1880, Tachov, pag. 191 [online]. [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  35. ↑ a b c Matrika zemřelých 1865–1882, rok 1881, Tachov, pag. 206 [online]. [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  36. ↑ Matrika narozených 1884–1902, rok 1885, Tachov, pag. 25 [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (německy) 
  37. ↑ a b c Matrika zemřelých 1882–1902, rok 1886, Tachov, pag. 35 [online]. [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  38. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1882–1902, rok 1895, Tachov, pag. 124 [online]. [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  39. ↑ a b Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 460
  40. ↑ a b Matrika narozených 1870–1884, rok 1882, Tachov, pag. 250 [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (německy) 
  41. ↑ a b c Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 459
  42. ↑ a b c Matrika zemřelých 1924–1930, rok 1927, Tachov, pag. 67 [online]. [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  43. ↑ VAN DAM, Marianne. Wien / Vienna Friedhof Hietzing [online]. Royalty Guide [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Poslední rozloučení s kněžnou Marií Eleonorou Windischgrätz, přílohy č. 16., 17 a 18

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hrobka_Windisch-Graetzů&oldid=24012761“