Pavlína ze Schwarzenbergu

česko-belgická šlechtična

Paulina Karolina Iris z Arenbergu a Aerschotu (2. září 1774 Brusel1. července 1810 Paříž) byla šlechtična pocházející z rodu vévodůArenbergu, manželka knížete Josefa II. ze Schwarzenbergu, matka knížete Jana Adolfa II., ministerského předsedy Felixe ze Schwarzenbergu a pražského arcibiskupa Bedřicha. Zahynula během požáru na plese u příležitosti svatby císaře Napoleona a Marie Luisy.

Pavlína Karolína z Arenbergu
Posmrtný portrét Pavlíny ze Schwarzenbergu
Posmrtný portrét Pavlíny ze Schwarzenbergu
Kněžna ze Schwarzenbergu
Ve funkci:
25. května 1794 – 1. července 1810
PředchůdceMarie Eleonora z Öttingen-Wallersteinu (do roku 1789, poté kněžna vdova)
NástupceEleonora z Liechtensteinu (od roku 1833)

Narození2. září 1774
Brusel
Úmrtí1. července 1810 (ve věku 35 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Místo pohřbeníSchwarzenberská hrobka v Domaníně
Choť(1794) Josef II. ze Schwarzenbergu (1769–1833)
RodičeLudvík Engelbert z Arenbergu (1750–1820) a Luisa Paulina de Brancas-Villars (1755–1812)
Děti1. Marie Eleonora provd. Windischgrätzová (1796–1848)
2. Marie Paulina, provd. Schönburg-Hartensteinová (1798–1821)
3. Jan Adolf II. (1799–1888)
4. Felix (1800–1852)
5. Ludovika Eleonora, provd. Schönburg-Hartensteinová (1803–1884)
6. Marie Matylda (1804–1886)
7. Marie Karolina, provd. Bretzenheim-Regéczová (1806–1875)
8. Marie Anna Berta, provd. Lobkowiczová (1807–1883)
9. Bedřich (1809–1885)
Příbuzníbratr: Prosper Ludvík z Arenbergu (1785–1861)
bratr: Pierre d'Alcantara-Charles-Marie d'Arenberg (1790–1877)
vnuk: Jiří Kristián z Lobkowicz (1835–1908)
vnuk: Adolf Josef ze Schwarzenbergu (1832–1914)
vnučka: Marie Leopoldina Schwarzenbergová, provdaná Waldsteinová (1833–1909)
zeť: Alfréd Windischgrätz (1787–1862)
zeť: August Longin z Lobkowicz
zeť: Eduard z Schönburg-Hartensteinu (1787–1872)
Profesearistokratka, grafička, malířka a hudebnice
CommonsPauline von Arenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
 
Erb Arenbergů

Narodila se jako nejstarší potomek vévody Ludvíka Engelberta z Arenbergu (1750–1820) a vévodkyně Luisy Pauliny de Brancas-Villars, hraběnkyLauraguais. V mládí pobývala na zámku Heverlé v dnešní Belgii. Její vzdělávání se skládalo ze studia cizích jazyků, krasopisu, kreslení, hudby, tance, jízdy na koni a katechismu. Celé studium bylo zakončeno cestou po Evropě, která skončila v Paříži. Ze záznamů v jejím deníku, který si vedla, se dá vyčíst její velký zájem o umění a kulturu bydlení.

Pavlíniným manželem se v květnu roku 1794 stal kníže Josef Jan Nepomuk ze Schwarzenberku. Na jednu stranu to byl překvapivý sňatek, protože se očekávalo, že si Josef Jan Nepomuk vezme za manželku některou z vysoce postavených říšských šlechtičen. Na druhou stranu však vévodové z Arenberku patřili ke starobylým rodům a Ludvík Engelbert, otec Pavlíny, byl senátorem. Podle všeho se tedy jednalo o sňatek z rozumu, ovšem manželství bylo od počátku šťastné.

Během šestnácti let manželství se Pavlíně narodilo 10 dětí, šest dcer a čtyři synové, jeden syn se však narodil mrtvý. Nejstarší potomek přišel na svět již v roce 1796, tedy dva roky po svatbě. Zajímavé je, jak se ke svým dětem chovala. Všem totiž tykala a navíc od pátého potomka své děti i kojila, což v té době nebylo obvyklé. Při výchově svých dětí se snažila držet rad Jeana Jacquese Rousseaua, který ve svých dílech nastínil kult tzv. nouvelle mére („nové matky"). V roce 1803 nechala své děti očkovat proti neštovicím a zvláštní péči věnovala své tělesně postižené dceři Marii Matyldě. Pro děti navíc pořádala plesy zvané kinderbály. Z jejích devíti dětí byli tři synové. Jan Adolf se stal dědicem schwarzenberského primogeniturního majorátu, Felix, se stal diplomatem a později rakouským ministerským předsedou a nejmladší Bedřich kardinálem a pražským arcibiskupem.

Během výchovy svých dětí stále kreslila, malovala a od roku 1803 společně se svým učitelem, malířem Franzem Ferdinandem Runkem připravovala v grafické technice leptu pohledy na schwarzenberská panství a interiéry sídel. Runk také vyučoval její děti.[1] Nadále udržovala kontakty s okolím pomocí korespondence. Měsíčně napsala nebo přijala kolem třiceti dopisů. Často se také účastnila různých divadelních představení a plesů. na konci 18. století se do módy na společenské úrovni dostaly tzv. salóny, tedy polosoukromá setkání, která se konala v bytě některého z účastníků. Pavlína si velmi oblíbila především ty, kde mohla rozvíjet svůj intelekt – tedy salóny, jejichž program obsahoval politické či filosofické debaty. Angažovala se také v amatérském divadle, sama se také objevovala v některých rolích (např. v roce 1805 v roli anděla). Věnovala se také kreslení. Do současnosti se dochovala řada kreseb a rytin, které vytvořila během svých pobytů na zámcích Hluboká nad Vltavou či Červený Dvůr. Často také pobývala ve Vídni a na zámku Český Krumlov.

V roce 1810 odjela s manželem a dvěma dcerami do Paříže. Zde se v neděli 1. července zúčastnila plesu pořádaném na rakouském vyslanectví na počest sňatku Napoleona Bonaparta s rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou. Organizátorem plesu byl rakouský velvyslanec a Pavlínin švagr Karel Filip Schwarzenberg. Rakouské vyslanectví se nacházelo v paláci Montesson postaveném pro madame de Montesson, milenku Ludvíka Filipa Orleánského, dnes roh ulic Rue La Fayette a soukromé komunikace Cité d'AntinIX. obvodu, palác se nedochoval. Na zahradě stál dřevěný provizorní sál pro 1200–1500 hostů. V průběhu plesu byla převržena hořící svíčka, od které vypukl požár, při němž zahynulo nebo bylo těžce zraněno několik desítek lidí. Pavlína se snažila v hořícím sále najít svoje dvě dcery a zachránit je. Během hledání se však na ni zřítil strop a Pavlína byla na místě mrtvá. Její smrt byla zbytečná – obě dcery byly již v tu dobu venku v bezpečí.

Její manžel se již podruhé neoženil. Výchovy osiřelých Pavlíniných dětí se ujala jeho sestra Eleonora Žofie ze Schwarzenbergu.

Provdala se 25. května 1794 na zámku Heverlé v Belgii za Josefa II. Jana ze Schwarzenbergu (27. červen 1769 Vídeň – 19. prosinec 1833 Hluboká nad Vltavou), zakladatele schwarzenberské primogenitury, syna Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu (3. červenec 1742 Postoloprty – 5. listopad 1789 Hluboká nad Vltavou) a jeho manželky (sňatek 14. červenec 1768) Marie Eleonory z Öttingen-Wallersteinu (22. květen 1747 Wallerstein – 25. prosinec 1797 Vídeň). Narodilo se jim 9 dětí (3 syny a 6 dcer), v době své tragické smrti čekala Paulina 10. dítě:

Reference

editovat
  1. F.F. Runk v Encyklopedii Českého Krumlova. www.zamekceskykrumlov.eu [online]. [cit. 2021-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-20. 

Literatura

editovat
  • LENDEROVÁ, Milena. Tragický bál, život a smrt Pavlíny ze Schwarzenbergu. 1. vyd., Ladislav Horáček Paseka: Praha–Litomyšl 2004. 376 stran, ISBN 80-7185-657-6

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat