Josef II. ze Schwarzenbergu

český šlechtic

Josef II. ze Schwarzenbergu (27. června 1769 Vídeň19. prosince 1833 Hluboká nad Vltavou[1]) celým jménem Josef Jan Nepomucký Karel František z Pauly Ladislav, byl příslušník a vládnoucí kníže šlechtického rodu Schwarzenbergů, zakladatel Schwarzenberské primogenitury, tzv. hlubocko-krumlovské větve rodu, a 11. vévoda krumlovský. Během jeho vlády byl vystavěn Schwarzenberský plavební kanál spolu s kanálem Vchynicko-tetovským a založen Hospodářský ústav v Českém Krumlově.

Josef II. ze Schwarzenbergu
Schwarzenberg, Joseph II Johann; 1789-1833.jpg
11. vévoda krumlovský,
6. kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci:
5. listopadu 1789 – 19. prosince 1833
PředchůdceJan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu
NástupceJan Adolf II. ze Schwarzenbergu
Hlava Schwarzenberské primogenitury
Ve funkci:
1802 – 19. prosince 1833
Předchůdcerod rozdělen na primogenituru a sekundogenituru
NástupceJan Adolf II. ze Schwarzenbergu

Narození27. červen 1769
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí19. prosince 1833 (ve věku 64 let)
Hluboká nad Vltavou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníSchwarzenberská hrobka v Domaníně
ChoťPavlína ze Schwarzenbergu
RodičeJan Nepomuk I.
Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu
DětiJan Adolf II.
Marie Leopoldina
PříbuzníKarel Filip Schwarzenberg
SídloČeský Krumlov
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1808 rakouský Řád zlatého rouna (č. 864)
CommonsJoseph II Johann zu Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se roku 1769 ve Vídni jako prvorozený syn knížete Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu a Marie Eleonory z Oettingen-Wallersteinu.

Ve Vídni se také oženil 25. května 1794 s belgickou princeznou Pavlínou z Arenbergu. Manželství bylo velmi šťastné a vzešli z něj tři synové – Jan Adolf II., Felix a Bedřich, a šest dcer – Marie Eleonora, Marie Pavlína, Ludvika Eleonora, Marie Matylda, Karolína a Marie Anna Berta.

Rozdělení Schwarzenberského roduEditovat

Jeho vláda nad rodovým majetkem započala po smrti otce Jana Nepomuka I. v roce 1789. Ale již roku 1802 byl majetek rodu Schwarzenberků rozdělen mezi něj a jeho bratra Karla na tzv. primogenituru a sekundogentiru, jejichž zakladateli se bratři stali.

Rozdělení rodu bylo předpokládáno již v závěti II. knížete ze Schwarzenbergu Ferdinanda Viléma Eusebia. Mělo se tak stát v případě, že se vládnoucímu knížeti narodí dva zdraví synové, kteří dosáhnou dospělosti, a v případě, prokáže-li druhorozený syn schopnosti spravovat svůj díl majetku. Po 100 letech od smrti Ferdinanda Viléma Eusebia tak mělo skrze dosažení dospělosti mladšího bratra Karla konečně dojít k naplnění této klauzule.

Kníže Josef se stal jakožto starší bratr představitelem primogenitury, hlavní větve, tzv. hlubocko-krumlovské. Ponechal si tak rodové sídelní město Český Krumlov s titulem krumlovského vévody a s příslušnými statky a stejně tak i panství hlubocké, třeboňské a další. Zároveň mu zůstal titul hlavy rodu, který byl následně děděn pouze jeho potomky v rámci primogenitury. Svému bratrovi, představiteli mladší větve, přenechal panství orlické.

Vláda a reformyEditovat

Celý život se věnoval správě majetku a jeho rozvoji. Jeho největším životním počinem však bylo dokončení stavby Schwarzenberského plavebního kanálu pod vedením Josefa Rosenauera roku 1793, který v následujícím století významně ovlivnil hospodářství a vznikající průmysl v jižních Čechách a na Šumavě. Kanálem byl propojen přítok Studené Vltavy a rakouské řeky Große Mühl a umožnil například dopravit dříví ze Šumavy do Vídně během 8 dní. V letech 18211822 během tzv. druhé etapy nechal kníže kanál dále rozšířit od Jeleních Vrchů k bavorské hranici. Na jeho žádost vystavěl během let 1799 a 1800 Josef Rosenauer na schwarzenberském panství ještě druhý, menší plavební kanál tzv. Vchynicko-tetovský.

Oproti svým předkům nezastával podobně jako jeho otec významnější funkce u císařského dvora a po jeho vzoru se plně věnoval správě Dominia a hospodářství. Rozšiřoval vodní cesty a především se zasloužil i o výrazné zlepšení ve vzdělávání svých poddaných a zaměstnanců. Založil lesnickou školu ve Zlaté Koruně a roku 1800 i Hospodářský ústav v Českém Krumlově, který sloužil jako vzdělávací institut budoucích knížecích úředníků.

Jeho žena Paulína z Arenbergu 1. července 1810 tragicky zahynula během požáru na svatební hostině Napoleona I. a rakouské arcivévodkyně Marie LuisyPaříži. Kníže Josef II. se po její smrti rozhodl již nikdy neoženit. V každém svém pokoji na krumlovském zámku pak nechal umístit portrét své milované choti.

Zemřel v Hluboké nad Vltavou roku 1833. Podle tradice bylo jeho srdce uloženo v Srdeční hrobce krumlovských vévodůkostele sv. Víta.

Odkaz reforemEditovat

Josef II. byl důležitým iniciátorem hospodářského rozvoje jižních Čech. Jeho odkazu se plně chopil jeho syn Jan Adolf II., který jej během své vlády skrze revoluční reformy hospodářství a průmyslu dovedl až k tzv. Schwarzenberskému ekonomickému zázraku.

RodinaEditovat

Oženil se 25. května 1794 na zámku HeverléBelgiiPaulinou Charlottou, princeznou z Arenbergu (2. září 1774 Brusel (Coudenberg) – 1. červenec 1810 Paříž), dcerou 6. vévody Ludvíka Engelberta z Arenbergu (3. srpen 1750 Brusel – 6. březen 1820 Brusel) a jeho manželky (sňatek 19. leden 1773) vévodkyně Louisy Pauliny de Brancas-Villars, hraběnky z Lauraguais (23. listopad 1755 Paříž – 10. srpen 1812 Paříž). Měli spolu 9 dětí (3 syny a 6 dcer), v době své tragické smrti čekala Paulina 10. dítě:

  • 1. Marie Eleonora (21. 9. 1796 Vídeň – 12. 6. 1848 Praha, zastřelena)
  • 2. Marie Paulina (20. 3. 1798 Vídeň – 18. 6. 1821 Vídeň)
    • ∞ (16. 6. 1817 Hluboká nad Vltavou) Eduard, kníže Schönburg-Hartenstein (11. 10. 1787 – 16. 11. 1872)
  • 3. Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (28. 5. 1799 Vídeň – 15. 9. 1888 Hluboká nad Vltavou), 12. vévoda krumlovský a 7. kníže ze Schwarzenbergu
    • ∞ (23. května 1830 Vídeň) Marie Eleonora, princezna z Liechtensteinu (25. 12. 1812 Vídeň – 27. 7. 1873 Třeboň)
  • 4. Felix (2. 10. 1800 Český Krumlov – 5. 4. 1852 Vídeň), rakouský ministerský předseda (1848–1852)
  • 5. Ludovika Eleonora (8. 3. 1803 Vídeň – 24. 7. 1884 Bad Ischl)
    • ∞ (20. 10. 1823 Libějovice) Eduard, kníže Schönburg-Hartenstein (11. 10. 1787 – 16. 11. 1872)
  • 6. Marie Matylda (1. 4. 1804 Vídeň – 3. 11. 1886 Vídeň)
  • 7. Marie Karolína (15. 1. 1806 Český Krumlov – 5. 5. 1875 Vídeň)
    • ∞ (27. 6. 1831 Vídeň) Ferdinand Karel, kníže Bretzenheim-Regécz (10. 2. 1801 – 1. 8. 1855)
  • 8. Marie Anna Berta (2. 9. 1807 Vídeň – 12. 10. 1883 Salzburg)
  • 9. Bedřich (6. 4. 1809 Vídeň – 27. 3. 1885 Vídeň), arcibiskup salcburský (1835–1850), 27. arcibiskup pražský (1850–1885), 15. primas český, kardinál (1842)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • Freudenberger, Herman : The Schwarzenberg Bank: A Forgotten Contributor to Austrian Economic Development, 1788–1830. AHY 27, 1996, s. 41–64.
  • Štefanová, Dana : Schwarzenberská banka 1787–1830. Firma období osvícenství. In: Šlechtic podnikatelem. Podnikatel šlechticem. Šlechta a podnikání v českých zemích v 18.-19. století. Ostrava, Ostravská univerzita v Ostravě 2008, s. 69–92.
  • Štefanová, Dana : Gutsherren und wirtschaftliche Aktivitäten. Eine Fallstudie zur ,Schwarzenberg Bank' 1787–1830. In: Adel und Wirtschaft. Lebensunterhalt der Adeligen in der Moderne. München, Martin Meidenbauer 2009, s. 63–83.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat