Otevřít hlavní menu

Marie Eleonora Windischgrätzová, kněžna ze Schwarzenbergu (21. září 179612. června 1848, Praha) byla česká šlechtična z rodu Schwarzenberků, manželka zemského velitele a tzv. hrobaře revoluce Alfreda Windischgrätze.

Marie Eleonora Windischgrätzová
Marie Eleonora Windischgrätz, rozená Schwarzenberg.jpg
Narození 21. září 1796
Úmrtí 12. června 1848 (ve věku 51 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení Kladrubský klášter
Manžel(ka) Alfred Windischgrätz
Rodiče Josef II. ze Schwarzenbergu a Pavlína ze Schwarzenbergu
Příbuzní Felix Schwarzenberg, Bedřich Schwarzenberg a Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Josef II. Schwarzenberg
1769–1833
matka Pavlína z Arenbergu
1774–1810
manžel Alfred Windischgrätz
1787–1862
syn Alfred II. Windischgrätz
1819–1876
syn August Windischgrätz
1828–1910
syn Ludvík Windischgrätz
1830–1904
syn Josef Windischgrätz
1831–1906
bratr Jan Adolf II. Schwarzenberg
1799–1888
bratr Felix Schwarzenberg
1800–1852
bratr Bedřich Schwarzenberg
1809–1885
sestra Marie Pavlína, provdaná ze Schönburg-Hartensteinu
1798–1821
sestra Marie Matylda ze Schwarzenbergu
1804–1886
děd Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu
1742–1789
babička Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu
1747–1797

ŽivotEditovat

Narodila 21. září 1796 jako prvorozené dítě knížete Josefa II. ze Schwarzenbergu a jeho manželky Pavlíny z Arenbergu. V mládí se o ni starala především matka, její výchova byla ovlivněna myšlenkami Jeana Jacquese Rousseaua, které sepsal ve spisu Emil čili o výchově. V roce 1810 však Pavlína umírá při požáru sídla rakouského velvyslance v Paříži a Eleonora se domnívala, že může za smrt své matky. Ta totiž původně z hořícího sálu vyběhla ven, ale vzápětí se vrhla zpátky, protože se domnívala, že tam zůstaly její dcery. V necelých jednadvaceti letech domov opustila, neboť se dne 16. června 1817 na zámku Hluboká provdala za knížete Alfreda Windischgrätze. Zajímavé je, že ve stejný den měla svatbu i její mladší sestra Pavlína, která si vzala knížete Eduarda Schönburg-Hartensteina.

Jelikož se do současnosti nedochovaly žádné jejich osobní deníky ani korespondence, zůstává jejich vzájemný partnerský život pro historiky neznámý. Během třicetiletého manželství se jim narodilo 5 synů a 2 dcery, přičemž nejstarší potomek přišel na svět již 9 měsíců po svatbě. V manželství se zaměřovala především na výchovu dětí.

V květnu 1848 byl Alfréd Windischgrätz povolán do Prahy, zde zjednal pořádek a potlačil projevy nespokojenosti Pražanů s absolutistickou vládou. Windischgrätz do Prahy přicestoval i s rodinou a ubytovali se jako obvykle v sídle na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu. Vzhledem k postupném přiostřování situace se kníže 8. června rozhodl uspořádat vojenskou přehlídku k demonstraci síly císařské armády. Pražané na to odpověděli 12. června velkou mší na Koňském trhu. Po mši se část Pražanů vydala před vojenské velitelství, kde v tu dobu pobýval Windischgrätz se svojí rodinou a přáteli. Potyčky s císařskými oddíly začaly už u Prašné brány a postupně se posouvaly Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí. O půl páté odpoledne se kněžna chtěla podívat, co se venku děje a přistoupila k oknu. Ještě než jej stihla otevřít, ozvalo se tříštění skla a kněžna se bezvládně skácela k zemi. Přivolaný lékař už mohl pouze konstatovat smrt.

K pohřbu kněžny došlo 10. července a uložena byla do rodové hrobky ve farním kostele sv. Václava v Tachově. Ještě předtím byly její ostatky vystaveny na tachovském zámku. Pohřbu se zúčastnil českokrumlovský vévoda a Eleonořin bratr Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu, kvůli situaci v Praze však nemohl být přítomen její manžel Alfréd Windischgrätz. V roce 1886 pak byly její ostatky přeneseny do nově vybudované hrobky v kapli Všech svatých v kladrubském klášteře.

LiteraturaEditovat

  • Mgr. Kristina Popelka. Tak nám zabili kněžnu. Tajemství české minulosti. Duben 2014, s. 48-51. 
  • BAJEROVÁ, Anna. Z české revoluce r. 1848. Praha: F. Topič, 1919. 
  • BAJEROVÁ, Anna. Svatodušní bouře v Praze r. 1848 ve světle soudního vyšetřování. Plzeň: K. Beníško, 1920. 
  • IVANOV, Miroslav. Podivuhodné příběhy. Praha: Práce, 1979. 
  • RUBÁŠOVÁ, Simona. Poslední rozloučení s kněžnou Marií Eleonorou Windischgrätz. Plzeň, bakalářská práce. Vedoucí práce Mgr. Eva Mušková, Ph.D.. s. 59. Dostupné online.