Marie Eleonora Windischgrätzová

Marie Eleonora Windischgrätzová, kněžna ze Schwarzenbergu (21. září 179612. června 1848, Praha) byla česká šlechtična z rodu Schwarzenberků, manželka zemského velitele a tzv. hrobaře revoluce Alfreda Windischgrätze.

Marie Eleonora zu Schwarzenberg
Marie Eleonora Windischgrätz, rozená Schwarzenberg.jpg
Narození21. září 1796 nebo 21. září 1793
Úmrtí12. června 1848
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníKladrubský klášter
Manžel(ka)(1817) Alfred Windischgrätz (1787–1862)
DětiAlfred II. (1819–1876)
August (1828–1910)
Ludvík (1830–1904)
Josef (1831–1906)
RodičeJosef II. Schwarzenberg (1769–1833)
Pavlína z Arenbergu (1774–1810)
RodSchwarzenbergové a Windischgrätzové
Příbuzníděd: Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (1742–1789)
babička: Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu (1747–1797)
bratr: Jan Adolf II. Schwarzenberg (1799–1888)
bratr: Felix Schwarzenberg (1800–1852)
bratr: Bedřich Schwarzenberg (1809–1885)
sestra: Marie Pavlína, provdaná ze Schönburg-Hartensteinu (1798–1821)
sestra: Marie Matylda ze Schwarzenbergu (1804–1886)
vnučka: Karolína zu Windisch-Grätzová (1871–1937)
vnučka: Matylda Paula Windisch-Grätzová (1873–1968)
vnuk: Lajos (Ludvík) Windischgrätz (1882–1968)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodila 21. září 1796 jako prvorozené dítě knížete Josefa II. ze Schwarzenbergu a jeho manželky Pavlíny z Arenbergu. V mládí se o ni starala především matka, její výchova byla ovlivněna myšlenkami Jeana Jacquese Rousseaua, které sepsal ve spisu Emil čili o výchově. V roce 1810 však Pavlína umírá při požáru sídla rakouského velvyslance v Paříži a Eleonora se domnívala, že může za smrt své matky. Ta totiž původně z hořícího sálu vyběhla ven, ale vzápětí se vrhla zpátky v domnění, že tam zůstaly její dcery. V necelých jednadvaceti letech domov opustila, neboť se dne 16. června 1817 na zámku Hluboká provdala za knížete Alfreda Windischgrätze. Ve stejný den měla svatbu i její mladší sestra Pavlína, která si vzala knížete Eduarda Schönburg-Hartensteina.

Jelikož se do současnosti nedochovaly žádné jejich osobní deníky ani korespondence, zůstává jejich vzájemný partnerský život pro historiky neznámý. Během třicetiletého manželství se jim narodilo 5 synů a 2 dcery, přičemž nejstarší potomek přišel na svět již 9 měsíců po svatbě. V manželství se zaměřovala především na výchovu dětí.

V květnu 1848 byl Alfréd Windischgrätz povolán do Prahy, zde zjednal pořádek a potlačil projevy nespokojenosti Pražanů s absolutistickou vládou. Windischgrätz do Prahy přicestoval i s rodinou a ubytovali se jako obvykle v sídle na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu. Vzhledem k postupném přiostřování situace se kníže 8. června rozhodl uspořádat vojenskou přehlídku k demonstraci síly císařské armády. Pražané na to odpověděli 12. června velkou mší na Koňském trhu. Po mši se část Pražanů vydala před vojenské velitelství, kde v tu dobu pobýval Windischgrätz se svojí rodinou a přáteli. Potyčky s císařskými oddíly začaly už u Prašné brány a postupně se posouvaly Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí. O půl páté odpoledne se kněžna chtěla podívat, co se venku děje a přistoupila k oknu. Ještě než jej stihla otevřít, ozvalo se tříštění skla a kněžna se bezvládně skácela k zemi. Přivolaný lékař už mohl pouze konstatovat smrt.

K pohřbu kněžny došlo 10. července a uložena byla do rodové hrobky ve farním kostele sv. Václava v Tachově. Ještě předtím byly její ostatky vystaveny na tachovském zámku. Pohřbu se zúčastnil českokrumlovský vévoda a Eleonořin bratr Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu, kvůli situaci v Praze však nemohl být přítomen její manžel Alfréd Windischgrätz. V roce 1886 pak byly její ostatky přeneseny do nově vybudované hrobky v kapli Všech svatých v kladrubském klášteře.

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Mgr. Kristina Popelka. Tak nám zabili kněžnu. Tajemství české minulosti. Duben 2014, s. 48–51. 
  • BAJEROVÁ, Anna. Z české revoluce r. 1848. Praha: F. Topič, 1919. 
  • BAJEROVÁ, Anna. Svatodušní bouře v Praze r. 1848 ve světle soudního vyšetřování. Plzeň: K. Beníško, 1920. 
  • IVANOV, Miroslav. Podivuhodné příběhy. Praha: Práce, 1979. 
  • RUBÁŠOVÁ, Simona. Poslední rozloučení s kněžnou Marií Eleonorou Windischgrätz. Plzeň, bakalářská práce. Vedoucí práce Mgr. Eva Mušková, Ph.D.. s. 59. Dostupné online.