Otevřít hlavní menu
Ministerský předseda Heinrich Lammasch

Vláda Heinricha Lammasche byla poslední předlitavskou vládou, úřadující od 25. října 1918 (podle jiných zdrojů od 27. října 1918) do 30. října 1918 (podle jiných zdrojů do 11. listopadu 1918). Sestavil ji Heinrich Lammasch poté, co skončila předchozí vláda Maxe Hussarka.[1]

Dobové souvislosti a činnost vládyEditovat

Vláda Heinricha Lammasche nastoupila v situaci, kdy Rakousko-Uhersko i Německo již zahájily jednání s dohodovými mocnostmi o podmínkách příměří, čímž přiznaly neudržitelnost dalšího vojenského, ekonomického a politického setrvávání ve válečných operacích. V Rakousku-Uhersku naplno probíhal rozklad státní moci a jednotlivé neněmecké (a nemaďarské) národnosti stupňovaly své snahy po sebeurčení včetně státní samostatnosti. Císař Karel I. ohlásil 15. října záměr přetvoření Předlitavska ve federativní stát založený na etnických celcích. Pro tuto zamýšlenou reformu měla do čela státu nastoupit nová vláda, která by pak jednala s dohodovými mocnostmi. Tou byl kabinet Heinricha Lammasche jmenovaný 25. října. Lammasch už byl jednou vybrán za možného předlitavského předsedu vlády, v roce 1917. Tehdy ale odmítl. Nyní pověření přijal a ihned zahájil jednání s cílem vytvořit vládu jako federativní střechový orgán složený ze zástupců jednotlivých národních rad reprezentujících národnosti Předlitavska. Na všech stranách byl ale odmítnut. Pokusil se mimochodem neúspěšně i o jednání s Karlem Kramářem coby významným českým politikem.[2]

Dynamika událostí ale již probíhala mimo vliv vlády. 27. října Rakousko-Uhersko ústy svého ministra zahraničních věcí Gyuly Andrássyho přijalo americkou nótu včetně jejích podmínek ohledně práv Čechoslováků a Jihoslovanů. Následujícího dne došlo k vyhlášení československého státu. Analogicky se k samostatnosti posunuli i předlitavští Slovinci a Chorvati. Státní a vládní orgány tak ztrácely faktickou kontrolu nad velkou částí území monarchie. Počátkem listopadu 1918 pak vláda Heinricha Lammasche fakticky předala výkonnou moc i na území zbylého Rakouska představitelům vlády Karla Rennera (ustavená 30. října 1918) coby provizorní vlády Německého Rakouska. Formálně pak skončil Lammaschův kabinet 11. listopadu společně s abdikací císaře.[3]

Složení vládyEditovat

Resort Ministr Nástup do funkce Konec funkce
ministerský předseda Heinrich Lammasch 25. října 1918 11. listopadu 1918
ministr vnitra Edmund von Gayer 25. října 1918 11. listopadu 1918
ministr financí Josef Redlich 25. října 1918 11. listopadu 1918
ministr kultu a vyučování Richard von Hampe 25. října 1918 11. listopadu 1918
ministr spravedlnosti Paul Vittorelli 25. října 1918 11. listopadu 1918
ministr obchodu Friedrich von Wieser 25. října 1918 11. listopadu 1918
ministr zemědělství Ernst Emanuel von Silva-Tarouca 25. října 1918 11. listopadu 1918
ministr zeměbrany Friedrich von Lehne (správce) 25. října 1918 11. listopadu 1918
ministr železnic Karl von Banhans 25. října 1918 11. listopadu 1918
ministr veřejných prací Emil von Homann 25. října 1918 11. listopadu 1918
ministr sociální péče Ignaz Seipel 25. října 1918 11. listopadu 1918
ministr zdravotnictví Ivan Horbaczewski 25. října 1918 11. listopadu 1918
ministr pro haličské záležitosti Kazimierz Gałecki 25. října 1918 11. listopadu 1918
společní ministři Rakouska-Uherska:
* ministr zahraničí Gyula Andrássy 25. října 1918 1. listopadu 1918
* ministr zahraničí Ludwig von Flotow 2. listopadu 1918 11. listopadu 1918
* ministr války Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten 25. října 1918 11. listopadu 1918
* ministr financí Alexander Spitzmüller 25. října 1918 4. listopadu 1918
* ministr financí Paul Kuh-Chrobak 4. listopadu 1918 11. listopadu 1918

ReferenceEditovat

  1. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 592-593. (česky) 
  2. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 638-639. (česky) 
  3. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 639-641. (česky)