Vláda Eduarda Taaffeho
Vláda Eduarda Taaffeho byla předlitavská vláda, úřadující od 13. srpna 1879 do 11. listopadu 1893.[1][2] Sestavil ji Eduard Taaffe (dosavadní ministr vnitra v Stremayrově kabinetu) a brzy získal na Říšské radě podporu Českého klubu (staročechů, mladočechů, konzervativní šlechty a moravských českých liberálů), Polského klubu a Hohenwartovy Strany práva. Toto uskupení získalo označení „železný kruh pravice“ a v opozici vůči němu stály německé ústavověrné strany.[3]
Vláda Eduarda Taaffeho | |
---|---|
Ministerský předseda Eduard Taaffe | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Taaffeho úspěch (jeho kabinet se stal nejdéle úřadujícím kabinetem za celou dobu existence Předlitavska) spočíval v politice, kterou on sám nazýval jako „vládu nad stranami“, „postupné prokousávání se od problému k problému“ či „vytloukání klínu klínem“, což znamenalo, že se dílčími ústupky snažil uspokojit co největší množství stran.[4] Pokud Taaffe pro své představy nezískal podporu v říšské radě, snažil se je prosazovat administrativní cestou, stále však s ohledem na zachování ústavnosti.[5]
Konkrétně se Taaffe snažil zejména o to, aby zmírnil alespoň nejožehavější napětí. Vůči českým nacionalistům projevil vstřícnost zrovnoprávněním češtiny s němčinou ve vnějším úředním styku (Stremayrova jazyková nařízení, 1880) nebo rozdělením pražské univerzity na českou a německou (1882).[6] Radikalizující se socialisty dočasně oslabil rozšířením volebního práva snížením volebního censu ve 4. kurii (volební reforma 1882), čímž si získal vrstvy drobných živnostníků, a sociálně-reformními zákony (zákazem dětské práce, snížením maximální pracovní doby na 11 hodin), zatímco představitele dělnického hnutí se snažil umlčet represemi.[7]
Politika „dvojí ruky“ však časem přestala uspokojovat zejména mladočechy, kteří byli nejdříve vyloučeni z Českého klubu (1887)[8] a po zveřejnění punktací roku 1890 zahájili proti vládě otevřený boj.[9] Proti vládě tak stáli již nejen německé ústavověrné strany, jež považovaly Taaffeho ústupky Čechům za přehnané, ale také mladočeši, kteří je naopak považovali za nedostatečné, a zejména pak sílící socialistické hnutí, vedené sociální demokracií a usilující o zavedení všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva. Taaffe sice připravil návrh volební reformy, v říšské radě se však proti ní zformovala silná opozice, jež jej donutila k demisi. Taaffeho vládu tak 11. listopadu 1893 po 14 letech nahradila vláda Alfreda Windischgrätze.[10]
Složení vlády
editovatResort | Ministr | Nástup do funkce | Konec funkce |
---|---|---|---|
ministerský předseda | Eduard Taaffe | 13. srpna 1879 | 11. listopadu 1893 |
ministr zemědělství | Julius von Falkenhayn | 13. srpna 1879 | 11. listopadu 1893 |
ministr obchodu | Karl Korb von Weidenheim | 13. srpna 1879 | 26. června 1880 |
Alfred von Kremer | 26. června 1880 | 14. ledna 1881 | |
Felix Pino z Friedenthalu | 14. ledna 1881 | 16. března 1886 | |
Karl von Pusswald (správce) | 16. března 1886 | 26. června 1886 | |
Olivier de Bacquehem | 26. června 1886 | 11. listopadu 1893 | |
ministr kultu a vyučování | Karl von Stremayr | 13. srpna 1879 | 16. února 1880 |
Siegmund Conrad von Eybesfeld | 16. února 1880 | 5. listopadu 1885 | |
Paul Gautsch von Frankenthurn | 5. listopadu 1885 | 11. listopadu 1893 | |
ministr financí | Emil Chertek (správce) | 13. srpna 1879 | 16. února 1880 |
Adolf Kriegs-Au | 16. února 1880 | 26. června 1880 | |
Julian Dunajewski | 26. června 1880 | 2. února 1891 | |
Emil Steinbach | 2. února 1891 | 11. listopadu 1893 | |
ministr vnitra | Eduard Taaffe | 13. srpna 1879 | 11. listopadu 1893 |
ministr spravedlnosti | Karl von Stremayr | 13. srpna 1879 | 26. června 1880 |
Moritz von Streit | 26. června 1880 | 14. ledna 1881 | |
Alois Pražák | 14. ledna 1881 | 11. října 1888 | |
Friedrich Schönborn | 11. října 1888 | 11. listopadu 1893 | |
ministr zeměbrany | Julius von Horst | 13. srpna 1879 | 26. června 1880 |
Zeno Welsersheimb | 26. června 1880 | 11. listopadu 1893 | |
ministr pro haličské záležitosti | Florian Ziemiałkowski | 13. srpna 1879 | 11. října 1888 |
ministr pro haličské záležitosti | Filip Zaleski | 11. října 1888 | 11. listopadu 1893 |
český ministr-krajan | Alois Pražák | 13. srpna 1879 | 4. srpna 1892 |
německý ministr-krajan | Gandolph von Kuenburg | 2. února 1891 | 27. listopadu 1892 |
společní ministři Rakouska-Uherska: | |||
* ministr zahraničí | Gyula Andrassy | 13. srpna 1879 | 8. října 1879 |
Heinrich Karl von Haymerle | 8. října 1879 | 10. října 1881 | |
Gustav Kálnoky von Kőröspatak | 20. listopadu 1881 | 11. listopadu 1893 | |
* ministr války | Artur M. von Bylandt-Rheidt | 13. srpna 1879 | 16. března 1888 |
Ferdinand von Bauer | 16. března 1888 | 24. července 1893 | |
Rudolf Merkl | 24. července 1893 | 23. září 1893 | |
Edmund von Krieghammer | 23. září 1893 | 11. listopadu 1893 | |
* ministr financí | Leopold Friedrich von Hofmann | 13. srpna 1879 | 4. dubna 1880 |
* ministr financí | József Szlávy | 4. dubna 1880 | 4. června 1882 |
* ministr financí | Benjámin Kállay | 4. června 1882 | 11. listopadu 1893 |
Reference
editovat- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587–588.
- ↑ VLÁDY HABSBURSKÉ MONARCHIE V LETECH 1848-1867 [online]. libri [cit. 2013-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-04.
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848–1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 326–331.
- ↑ Urban (1982), s. 335.
- ↑ Urban (1982), s. 333, 341.
- ↑ Zákon č. 24/1882 ř. z., jenž se týče c. k. university Karlo-Ferdinandské v Praze. dostupné online.
- ↑ Urban (1982), s. 342–361.
- ↑ Urban (1982), s. 386–387.
- ↑ Urban (1982), s. 391–399, 410–417.
- ↑ Urban (1982), s. 419–426.