Bruno III. z Mansfeldu

německý šlechtic a válečník

Hrabě Bruno III. von Mansfeld-Bornstedt, nebo též Bruno III. von Mansfeld-Volderort (13. září 15766. září 1644 Vídeň) byl maltézským rytířem, válečníkem a velícím mysliveckých jednotek v habsburských službách.[1][2]

Bruno III. hrabě z Mansfeldu
Bruno III. von Mansfeld
Bruno III. von Mansfeld
Císařský nejvyšší štolba
Ve funkci:
1620 – 1637
PanovníkFerdinand II.
PředchůdceRudolf Paar
NástupceMaxmilián z Valdštejna

Narození18. září 1576
Úmrtí16. září 1644 (ve věku 67 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť
RodičeBruno II. von Mansfeld-Bornstedt a Christina von Barby
Děti1. Marie Anna Františka (1625–1654)
2. František Bruno
3. František Maximilián (1639–1692)
4. Jindřich František (1640–1715)
PříbuzníFrantišek Antonín von Losenstein - vnuk, olomoucký biskup-koadjuktor
Profesevoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Hrabě Bruno III. byl čtvrtým synem Bruna I. a hraběnky Christine von Barby. Měl dva bratry, Wolfganga a Filipa z Mansfeldu. Jeho dědečkem byl Filip II. z Mansfeldu, který založil vedlejší linii Bornstedter původně durynského rodu Mansfeldů a přesídlil do habsburských zemí jako hlavní komorník císaře Karla V.[2]

Bruno konvertoval ke katolicismu kolem roku 1600,[3] poté se stal maltézským rytířem a působil v „karavaně“ (pořádající výpady proti osmanskému námořnímu obchodu), která mu byla svěřena. Později vstoupil do armády bojující proti Turkům v Uhrách a vyznamenal se při dobývání Hatvánu v listopadu 1603, že byl jmenován členem dvorské válečné rady. V květnu 1607 se objevuje jako komorník v doprovodu arcivévody Matyáše. V roce 1608 se měl zodpovídat za vzpouru proti císaři Rudolfovi II. před církevními kurfiřty a arcivévodou Albrechtem. Na císařův příkaz však byl v Řezně zatčen a převezen do Prahy. Za krátko však byl propuštěn a tak se vrátil k Matyášově dvoru do Uher. Následně byl několikrát delegován v politických záležitostech.[2]

Od roku 1615 byl postupně jmenován kapitánem, plukovníkem jezdectva a vrchním lovčím. Poslední dva úřady si ponechal za Ferdinanda II. „a lov dovedl k takové dokonalosti, že to člověk nikdy neměl, a lepšího nenajdeme.“ Císař Matyáš mu tedy věnoval zvláštní přízeň až do své smrti a Ferdinand II., dychtivý po lovu, se k němu choval neméně přátelsky a dokonce mu zemřel v náručí.[2]

V roce 1630 koupil od císaře Ferdinanda II. panství Dobříš a položil tím základy majetkového zázemí rodu v České království.[4] Zámek Dobříš je dodnes majetkem nástupnického rodu Colloredo-Mansfeldů.

RodinaEditovat

Poprvé hrabě Mansfeld uzavřel manželství v roce 1606 s vdovou po Janovi V. z Pernštejna Marií Manrique de Lara y Mendoza mladší (před 1570 – před 1636), která tvořila centrum pražské šlechtické společnosti. Tomuto sňatku požehnal i Vatikán, protože po Brunově přestupu na katolickou víru byl předpoklad vzniku katolické linie významného a dosud převážně protestantského rodu Mansfeldů.[5][2]

Podruhé se oženil 13. července 1636 s hraběnkou Marií Magdalenou z Toerringu (1616–1668).[1]

Děti:

  • František Bruno – zemřel v dětském věku[1]
  • Marie Anna Františka (19. června 1607 – 8. září 1654), ⚭ 17. ledna 1627 Jiří Achác hrabě z Losensteinu (1597–1653), císařský tajný rada, komoří, nejvyšší štolba
  • František Maxmilián (22. listopadu 1639 – 12. září 1692), císařský tajný rada, diplomat, nejvyšší štolba císařovny, ⚭ 25. listopadu 1663 Marie Anna Alžběta hraběnka z Harrachu (1636 – 9. února 1698)[1]
  • Jindřich František, říšský kníže z Fondi, (21. listopadu 1640 – 8. června 1715), polní maršál, prezident dvorské válečné rady, diplomat, I. ⚭ 1679 Marie Louise zu Aspremont Nantevil (1652 – 23. října 1692), II. ⚭ 16. listopadu 1693 Marie Františka z Auerspergu (1664 – 5. září 1739)[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruno III. von Mansfeld na německé Wikipedii.

  1. a b c d e NIEMANN, Ludwig Ferdinand. Geschichte der Grafen von Mansfeld. [s.l.]: Lorleberg 402 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: NZBUAAAAcAAJ. 
  2. a b c d e HISTORISCHE COMMISSION BEI DER KÖNIGL. AKADEMIE DER WISSENSCHAFTEN. Mansfeld-Bornstädt, Graf Bruno III. von. 1.. vyd. München/Leipzig: Duncker & Humblot (Allgemeine Deutsche Biographie). Dostupné online. S. 221. 
  3. univie.ac.at Bruno von Mansfeld, abgerufen am 30. März 2014.
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 60–61
  5. JANÁČEK, Josef: Ženy české renesance; Praha, 1976; 255 s.

Externí odkazyEditovat