Otevřít hlavní menu

Paarové jsou knížecí rod, pocházejí z Lombardie, který se usídlil na českém území v 17. století. Tato rodina se výrazně podílela na organizaci rakouského poštovnictví na českém území v 17.–19. století.[1][2]

HistorieEditovat

 
Jan Václav Paar
 
tolar 1771

Do 15. století patřili Paarové mezi nevýrazné rody, tudíž se o nich nedochovalo příliš zmínek.

V 15. století se Martin Paar stal nejvyšším poštmistrem v Uhrách, jeho syn zastával stejný úřad v Nizozemsku. Druhý Martinův syn, Jan, zakoupil poštmistrovství od arciknížete Karla ve Štýrsku.

V roce 1606 bylo několik členů rodu, bratři a bratranci, povýšeno do stavu říšských svobodných pánů. Z nich Jan Kryštof Paar pokračoval v rodinné tradici a v roce 1630 získal výnosné dědičné poštmistrovství pro Čechy, Moravu, Uhersko a Rakousko. Mohl se tudíž psát jako nejvyšší dědičný poštmistr, zatímco ostatní byli dědičnými poštmistry. Znamenalo to pro ně velmi výnosný obchod, na kterém značně zbohatli. Byli konkurenty rodu Thurn a Taxis, který měl poštmistrovská práva v jiných zemích Svaté říše římské.

Jan Kryštof se trvale usadil v Čechách, kde koupil Měcholupy s Deštnicí,[3] Veletice[4] a Kestřany. Časem se rodové panství rozrostlo o Zdechovice, Bechyni či Vysoké Veselí. Jan Kryštof, který byl také císařským komořím, obdržel v roce 1636 příslib povýšení do stavu říšských hrabat, zemřel však ještě v témže roce. Až jeho potomek Karel se skutečně dne 21. října 1652 stal říšským hrabětem. Jan Kryštof měl za manželku Františku Polyxenu ze Švamberka. Po smrti Adama ze Švamberka mu císař udělil právo umístit do svého erbu i znak Švamberků.

Dvorské poštmistrovství si Paarové ponechali do roku 1720, v roce 1722 byla poštovní síť zestátněna a jim zůstal pouze čestný titul Nejvyšší dvorský a generální dědičný poštmistr.[1]

V roce 1769 povýšil Jan Václav do knížecího stavu a vyměnil Budišov za Kardašovu Řečici a stavebně se projevil zejména u zámku v Bechyni. Jan Karel Paar (1772–1819) se účastnil napoleonských válek, Ludvík se stal vyslancem ve Švédsku, i další členové rodu působili v diplomatických a vojenských funkcích.

Alfons Paar (1903–1979) byl signatářem Národnostního prohlášení české a moravské šlechty v září 1939.

Jelikož rodinu postihly konfiskace až po roce 1948, mohli Paarovi po roce 1989 uplatňovat restituční nároky a vrátit se z ciziny, kam dříve emigrovali. Rodový majetek, například zámek v Bechyni, jim byl částečně navrácen, ale vzápětí byl rodový majetek vložen do společnosti APS ovládané Čechošvýcarem Josefem Šťávou a nakonec odprodán.

V roce 1986 byl Karel Eduard Paar (* 1934, syn Alfonse * 1903) jmenován pražským velkopřevorem Maltézského řádu. Tento řád, který je zároveň suverénním státem, po roce 1989 opět obnovil svou činnost na českém území a má svoje sídlo v Praze na Malé Straně. Hlavou rodu je od roku 1979 Karlův starší bratr Alfons Václav 7. kníže Paar (* 1932), který žije v italsky mluvící části Švýcarska.

ErbEditovat

V průběhu staletí se podoba znaku vyvíjela, k modrým a zlatým pruhům a černé orlici na zlatém podkladu přibyla po zděděném panství rožmberská růže a švamberská labuť.

PříbuzenstvoEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Československá filatelie Praga 88. Praha: Rapid, 1988. Kapitola P, s. 156. 
  2. DROCÁR, Jan; LOUŽECKÝ, Pavel. Historická šlechta: Paar – základní údaje. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2019-06-16]. Dostupné online. (česky) 
  3. ROEDL, Bohumír. Deštnice, Sádek, Nová Hospoda. Deštnice: Obec Deštnice, 2018. 125 s. ISBN 978-80-270-3875-6. S. 76. 
  4. ROEDL, Bohumír; TARABA, Pavel; TARABA, Slavomír. Holedeč, Holedeček, Veletice, Stránky. Holedeč: Obec Holedeč, 2018. 197 s. Kapitola Veletice, s. 157. 

LiteraturaEditovat

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Paaru, s. 109-110. 

Související článkyEditovat