Karel Jan Václav Paar
Karel Jan Václav kníže Paar (německy Karl Johann Wenzel Fürst von Paar, Freiherr auf Hartberg und Krottenstein; 7. července 1834 Bechyně – 21. dubna 1917 Vídeň) byl český a rakouský šlechtic, politik a velkostatkář. Byl dlouholetým poslancem českého zemského sněmu, v roce 1881 zdědil titul knížete a rozsáhlý majetek v Čechách (Bechyně). Poté byl dědičným členem rakouské panské sněmovny, získal Řád zlatého rouna.
| Karel 5. kníže Paar | |
|---|---|
 Erb rodu Paarů | |
| 5. kníže Paar a nejvyšší dvorský a generální dědičný poštmistr | |
| Ve funkci: 17. ledna 1881 – 21. dubna 1917 | |
| Předchůdce | Karel Paar |
| Nástupce | Alfons Paar |
| Tajný rada | |
| Ve funkci: 1891 – 21. dubna 1917 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 30. srpna 1881 – 21. dubna 1917 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Předchůdce | Karel Paar |
| Nástupce | Alfons Paar |
| Poslanec českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1883 – 1895 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Ve funkci: 1870 – 1872 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Ve funkci: 1866 – 1867 | |
| Panovník | František Josef I. |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1863 – 21. dubna 1917 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství |
| Doba služby | ?–1861 |
| Hodnost | rytmistr (1861) |
| Narození | 7. července 1834 Bechyně Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. dubna 1917 (ve věku 82 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Bechyni |
| Titul |  kníže, 1905 nárok na oslovení Jasnost |
| Choť | 1866 Leopoldina Pallavicini (1845–1928) |
| Rodiče | Karel Paar (1806–1881) a Ida Leopoldina z Liechstensteinu (1811–1884) |
| Děti | 1. Ida Marie, provd. Mensdorff-Pouilly (1867–1945) 2. Alfons (1868–1903) 3. Gabriele, provd. Piatti (1869–1945) 4. Alfréd (1871–1871) 5. Wenzel (1878–1964) 6. Alexander (1882–1955) 7. Eduard (1884–1945) |
| Příbuzní | vnuk: Alfons Paar (1903–1979) bratr: Eduard Paar (1837–1919) bratr: Alois Paar (1840–1909) |
| Profese | politik, velkostatkář a voják |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | 1896 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1103) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
.JPG)
Pocházel ze starého šlechtického rodu Paarů,[1] narodil se jako nejstarší syn knížete Karla Paara (1806–1881) matka Ida Leopoldina (1811–1884) patřila ke knížecí rodině Lichtenštejnů. V mládí sloužil v armádě, do výslužby odešel v roce 1861 v hodnosti rytmistra. V roce 1863 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1866 byl v doplňovacích volbách zvolen za velkostatkářskou kurii poslancem českého zemského sněmu. Českým poslancem byl pak ještě v letech 1870–1872 a 1883–1895. V roce 1881 po otci zdědil titul knížete a rodový majetek, od roku 1881 byl zároveň dědičným členem rakouské panské sněmovny a v roce 1891 získal titul tajného rady. V roce 1896 obdržel Řád zlatého rouna.[2] Užíval také čestný titul nejvyšší dvorský a generální dědičných zemí poštmistr, který byl již jen historickou připomínkou zásluh Paarů na rozvoji poštovnictví v habsburské monarchii v 16. a 17. století. V roce 1905 získal nárok na oslovení Jasnost (Durchlaucht). Zemřel ve Vídni, pohřben byl v rodové hrobce v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Bechyni.
Majetek editovat
Po sňatku se s manželkou usadil v Kardašově Řečici. Zdejší zámek dosud neplnil funkci panského sídla, proto byly nutné menší stavební úpravy a vystěhovaní úředníků velkostatků do panského domu. V Kardašově Řečici se Karel Jan Václav zúčastnil veřejného života, byl také členem městské rady a s vkladem 8 000 zlatých založil nadaci na podporu chudých.[3] Na řečickém zámku se narodily tři z jeho sedmi dětí, rodina mluvila česky. Po otci v roce 1881 zdědil další rodový majetek, velkostatky Bechyně, Opařany, Dražíč, Vysoké Veselí a Zdechovice. V Čechách Paarům patřilo přibližně 14 000 hektarů půdy.[4] Dalším majetkem bylo panství Hartberg ve Štýrsku a palác ve Vídni. Důraz na správu majetku v jižních Čechách a ztrátu zájmu o východočeské statky dokládá fakt, že v roce 1889 došlo k prodeji velkostatku Zdechovice (koupil jej podnikatel Jan Schebek)[5] a uvolnění zámku ve Vysokém Veselí pro potřeby školy.[6]
Rodina editovat
V roce 1866 se oženil s markraběnkou Leopoldinou Pallaviciniovou (1845–1928), dcerou Alfonse Pallaviciniho. Později byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže a iniciovala přestavbu zámku v Opařanech na psychiatrickou léčebnu (zámek byl v roce 1887 prodán Zemskému výboru). Z jejich manželství pocházelo sedm dětí. Nejstarší syn Alfons (1868–1903) zemřel předčasně, dědicem titulu a majetku se stal Karlův vnuk Alfons (1903–1979). Z dcer se nejstarší Ida Marie (1867–1945) provdala za hraběte Alfonse Mensdorff-Pouillyho.[7]
Jeho mladší bratři sloužili v armádě, Eduard (1837–1919) byl c. k. generálplukovníkem a dlouholetým generálním pobočníkem císaře Františka Josefa, další bratr Alois (1840–1909) dosáhl hodnosti c. k. generála jízdy. Jejich švagry byli významní představitelé šlechty a velkostatkáři v Čechách a na Moravě, například Jaromír Černín z Chudenic nebo Leopold III. Podstatský-Lichtenštejn.
Děti editovat
- 1. Ida Marie (1. 3. 1867 Vídeň – 9. 8. 1945 Nečtiny)
- ⚭ (1890) Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly (16. 8. 1864 Boskovice – 20. 6. 1935 Brno), poslanec Říšské rady, Českého zemského sněmu a starosta města Boskovice[7]
- 2. Alfons (14. 5. 1868 Kardašova Řečice – 22. 9. 1903 Lublaň)
- ⚭ (1901) Eleonora z Windisch-Graetze (17. 10. 1878 Štýrský Hradec – 2. 1. 1977 Lugano)
- 3. Gabriela (22. 8. 1869 Kardašova Řečice – 11. 2. 1945 Loosdorf)
- ⚭ (1898) hrabě Alfons Piatti (21. 2. 1866 Vídeň – 27. 9. 1940 Loosdorf)
- 4. Alfréd (24. 3. 1871 Vídeň – 25. 9. 1871 Vídeň)
- 5. Václav Maria (5. 9. 1878 Kardašova Řečice – 14. 11. 1964 Vídeň), svobodný a bezdětný
- 6. Alexandr Karel (1. 4. 1882 Vídeň – 10. 11. 1955 Vídeň), svobodný a bezdětný
- 7. Eduard Maria (16. 12. 1884 Vídeň – 16. 8. 1945 Vídeň), svobodný a bezdětný
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ottův slovník naučný, 19. díl, Praha, 1902 (reprint 2000); s. 2 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 275
- ↑ Paarové a Kardašova Řečice in: Řečické zajímavosti 4/2019; Kardašova Řečice, 2019; s. 35–40 [ŘZ%20IV-2019_Vanocni_cislo_final_verze.pdf dostupné online]
- ↑ Přehled majetku rodu Paarů in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 425–430 dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 553
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 544
- ↑ a b Gothaischer Genealogischer Hofkalender 1890, Gotha, 1890; s. 325 dostupné online
Literatura editovat
- KASÍK, Stanislav: Knížecí rod Paarů v Čechách in: Cour d'honneur č. 3. Hrady, zámky, paláce; Praha, 1999; s. 36–39 ISSN 1212-0987
- POUZAR, Vlastimil: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 350–355 ISBN 978-80-85955-39-2