Veletice

část obce Holedeč v okrese Louny

Veletice jsou vesnice, část obce Holedeč v okrese Louny. Nachází se asi 2 km severovýchodně od Holedeče. Prochází tudy železniční trať Lužná u Rakovníka – Chomutov. V roce 2011 zde trvale žilo 86 obyvatel.

Veletice
Usedlost čp. 36
Usedlost čp. 36
Lokalita
Charaktervesnice
ObecHoledeč
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel86 (2011)[1]
Katastrální územíVeletice (4,67 km²)
PSČ439 31
Počet domů58 (2011)[1]
Veletice
Veletice
Další údaje
Kód části obce40932
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veletice je také název katastrálního území o rozloze 4,67 km².[2]

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vsi v podobě přídomku pochází z roku 1340.[3] Tehdy na kupní smlouvě mezi augustiniány z Roudnice a vladyky z Blahotic vystupuje šlechtic Bohunek z Veletic. Vladykové s přídomkem "z Veletic" se naposledy v písemných pramenech připomínají v roce 1466, pak se z historie ztrácejí. Veletice byly založeny při Blšance jako ulicová vesnice. Při západní části komunikace procházející vsí ležel vrchnostenský dvůr s tvrzí. Od začátku 16. století na ní sídlili příslušníci rodu Sekerků ze Sedčic.[4] To trvalo až do roku 1623. Tehdy byly Veletice konfiskovány Bedřichu Sekerkovi, který se aktivně zúčastnil stavovského povstání. Od královské komory je koupil Jan Kryštof svobodný pán z Paaru, který byl dědičný poštmistr ve Štýrsku[5] a postupně tento titul získal i pro Čechy, Slezsko a Uhry. Veletice se tak načas staly součástí panství Měcholupy, které bylo rovněž v rukou Paarů. V roce 1750 koupil Veletice se Stránkami hrabě Leopold Clary-Aldringen a připojil je k panství Dobříčany, kde zůstaly až do zrušení vrchnostenské správy v roce 1849.

Ve vsi se už od období raného novověku pěstoval chmel, Veletice patřily do žatecké chmelařské oblasti. Roku 1878 zde byla v čp. 2 zřízena jednotřídní škola, hasičský sbor vznikl roku 1899. Zhruba od poloviny 17. století se Veletice postupně poněmčovaly. Při sčítání lidu roku 1921 se z 372 obyvatel k české národnosti přihlásilo jen 14 osob. V průběhu roku 1946 bylo z Veletic odsunuto 269 Němců. Nahradili je přídělci z řad volyňských Čechů a osídlenců z vnitrozemí, kteří co do počtu přídělů lehce převažovali (28:20).[6]

ObyvatelstvoEditovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 372 obyvatel (z toho 174 mužů), z nichž bylo čtrnáct Čechoslováků, 356 Němců a dva cizinci. Kromě pěti židů, pěti příslušníků jiných nezjišťovaných církví a jednoho člověka bez vyznání byli římskými katolíky.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 394 obyvatel: 38 Čechoslováků, 353 Němců a tři cizince. V náboženské struktuře převažovali katolíci, ale žilo zde také šestnáct evangelíků, jeden člen jiných církvi a tři lidé bez vyznání.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[3][9]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 396 399 404 461 400 372 394 180 175 161 118 102 82 86
Domy 60 61 64 76 73 82 84 65 . 47 40 56 56 58
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Holedeč.

PamětihodnostiEditovat

  • Venkovská usedlost čp. 36.[10]
  • Kaplička postavená před rokem 1835, kdy je uvedena na seznamu kaplí a křížů Litoměřické diecéze.

RodáciEditovat

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-28. 
  3. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397. 
  4. ROEDL, Bohumír; TARABA, Pavel; TARABA, Slavomír. Holedeč, Holedeček, Veletice, Stránky. Holedeč: Obec Holedeč, 2018. 199 s. Kapitola Veletice, s. 154–156. Dále jen Roedl a kol. 2018. 
  5. Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde. Příprava vydání Karl Tutte. Saaz: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereins, 1904. 918 s. S. 738. 
  6. Roedl a kol., str. 158–161.
  7. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 231. 
  8. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 403. 
  9. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303. 
  10. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-01-20]. Identifikátor záznamu 154786 : Venkovská usedlost. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazyEditovat