Otevřít hlavní menu

HistorieEditovat

První zmínky o rodu se objevují ve 14. století. První předkem rodu se stal Jindřich. Rod nejprve držel statky pouze na Žatecku. V 16. století se rodina rozrostla a rozdělila do tří větví se sídly v Sedčicích, Veleticích a Lobkovicích. Patřili jim panství Kounov, Kopisty, Podmokly, Měcholupy, Odolena Voda či Neratovice. Působili jako hejtmané či královští úřednici. Ratiboř se stal kadaňským hejtmanem.

Jaroslav Sekerka ze Sedčic věřil, že jeho rod pochází ze slavného rodu Vršovců a zasazoval se o potvrzení této skutečnosti, padělal listiny a rozšiřoval pověst o domnělém původu. V roce 1543 se snažil k legalizaci požadavku, kvůli jeho smrti v roce 1544 se toto nepovedlo, ovšem o půldruhého století později se tato myšlenka objevila znovu. Jaroslav Sekerka nakonec jako nejvyšší vachmistr císařského vojska dosáhl u dvorské kanceláře potvrzení falešného majestátu svého předka. Od roku 1666 se mohl psát jako Sekerka ze Sedčic, hrabě z Vršovců. Roku 1677 zemřel bez dědiců.

Po třicetileté válce odešla část rodiny z Čech a usadila se v Prusku. Někteří příslušníci veletické větve rodu dožívali v Čechách ještě na přelomu 17. a 18. století.[1]

V roce 1717 pruský dvůr uznal rodině hraběcí stav a později i právo nazývat se Vršovci.

ErbEditovat

Ve znaku nosili tzv. mluvící znamení – dvě zkřížené válečné sekery, které nejprve měly celé stříbrnou barvu, později topůrka získala zlatou barvu. Štít byl modré barvy.

PříbuzenstvoEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, díl XXII [online]. Praha: Jan Otto, 1904 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online.  s. 808–809.

LiteraturaEditovat

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Sekerkové ze Sedčic, s. 138-139. 

Související článkyEditovat