Štampachové ze Štampachu

šlechtický rod

Štampachové ze Štampachu (německy von Steinbach) byli český šlechtický rod s německými kořeny. Pocházeli z Loketského kraje a největšího vzestupu dosáhli na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Většina členů rodu se zúčastnila stavovského povstání, po jehož porážce přišla o majetek nebo odešla ze země.

Štampachové ze Štampachu
ZeměČeské královstvíČeské království České království
TitulyHrabata
ZakladatelJiljí Štampach
Rok založení15. století
Konec vlády19. století
Některá data mohou pocházet z datové položky.

DějinyEditovat

 
Rodový erb na mšeckém zámku

Štampachové byli původně německým rodem, jehož nejstarším sídlem byla Kamenice (dříve též Steinbach) u Sokolova. Jejich příbuznými byli a stejný erb používali Planknárové z Kyšperku a Globnárové z Globenu. Nejstaršími známými členy rodu byli Enderlin mladší ze Štampachu, který na počátku 15. století dostal od Zikmunda Lucemburského do zástavy hrad Hartenberg, a Ondřej ze Štampachu, který měl od roku 1426 v zástavě hrad Kynšperk nad Ohří i s přilehlým městem.[1] Sedm synů Jiljího Štampacha, jenž zemřel na začátku 16. století, založilo několik rodových větví. Mezi jeho potomky patřil Linhart starší Štampach ze Štampachu, který rozšířil rodový majetek a jako sídlo si vybral zámek v Ahníkově na Chomutovsku.[2]

Za stavovského povstání působil Linhart mladší († 1634) ve stavovském vojsku jako inspektor žateckého kraje. Po porážce na Bílé hoře přišel o majetek, zastřelili jej ve švédské armádě. Stejně dopadl i jeho syn Jindřich Bedřich, statky zkonfiskovali i jeho bratrům Adamovi a Vilémovi, další bratři Engelhart Vilém a Bedřich emigrovali. Kryštof Abrahám byl odsouzen k zabavení majetku a taktéž odešel z vlasti. Tudíž císařská komise málem vymazala Štampachy z řad české šlechty. Jediný Václav unikl ze spárů císařské komise, předtím se účastnil různých stavovských komisí, poté byl vězněn a odsouzen ke ztrátě majetku, který dostal zpět na přímluvu Jaroslava Bořity z Martinic, a to jen proto, že Václavova manželka v mládí byla katoličkou a směla majetek odkoupit zpět. Václav s prokazatelně dvěma dětmi emigroval v roce 1628.[3] V zemi zůstali pouze Erazim a jeho bratr Jaroslav. Erazima v roce 1629 povýšili do panského stavu, bratra Jaroslava o něco později. Jaroslav dosáhl roku 1616 na hraběcí titul a psal se jako Kager ze Štampachu. V této větvi rod vymřel až koncem 19. století.

ExilEditovat

 
Kostel v Hosterwitz
  • Ludmila, vdova ze Štampachu (Stambachin) byla v roce 1640 na seznamu exulantůŽitavě.
  • Manželé Ester († 8. března 1690) a Jan Rudolf ze Štampachu († 5. prosince 1706, 85 let) byli pohřbeni v kostele v Satzungu, ačkoli zemřeli v Minicích na panství Schönů ze Schönau. V kostele se jejich náhrobek nedochoval.
  • Dorota, vdova po Albertovi ze Štampachu na Všebořicích a Chuderově († 16. května 1644, 79 let) byla pohřbena v kostele v HosterwitzDrážďan.
  • Václav Štampach ze Štampachu, bývalý žatecký hejtman, v roce 1618 se podílel na českém stavovském povstání. Po Bílé hoře mu byl v roce 1622 zkonfiskován majetek a v roce 1628 emigroval (jeho manželka Barbora zůstala ve Valči). V roce 1628 s ním odešel i jeho nejstarší syn Jiří, v exilu žila i dcera Rozina. Prošli těmito místy: Dippoldiswalde, Altenberg, Drážďany, Erfurt, Altenburg, aby nakonec zakotvili v Annabergu. Ve stáří pečovala o svého otce Václava dcera Rozina.
  • Marienbergu byl v prosinci 1636 pořízen seznam českých exulantů, který dokládá, že Štampachové ze Štampachu zde našli trvalý domov.[3]

Další osobnosti roduEditovat

ErbEditovat

Na červeném štítě nosili stříbrnou krokev, na kterou si později přidali tři růže.[1]

PříbuzenstvoEditovat

Spojili se s Fictumy, Údrckými z Údrče, Kekuly ze Stradonic, Kolovraty, Pachty z Rájova či Lažanskými z Bukové.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b RYANTOVÁ, Marie. Z Čech až do Konstantinopole a Moskvy. Neznámý štambuch téměř neznámého šlechtice Jana Rejcharta ze Štampachu z let 1589 až 1610. Studie o rukopisech. 2014, roč. 44, čís. 1, s. 205. Dále jen Ryantová (2014). Dostupné online. ISSN 0585-5691. 
  2. Ryantová (2014), s. 206.
  3. a b ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 74, 90, 180, 258. 

LiteraturaEditovat

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Štampachové ze Štampachu, s. 156. 

Související článkyEditovat