Seznam turkických dynastií a zemí
seznam na projektech Wikimedia
Zde je neúplný seznam historických dynastií, které byly v určitém čase turkické, nebo země, jejichž vládcové byly turkičtí mluvčí a současné země s významnými turkickými populacemi nebo s úředním turkickým jazykem. Turkické národy vytvořily nejméně 116 států, kaganátů, bejliků, říší, kočovních říší, sultanátů v historii až do současnosti.[1]
Aktuální státy
editovatNezávislé státy
editovat- Ázerbájdžán (1991) – 91.6% Azerové, 0.29% Tataři.[zdroj?]
- Kazachstán (1991) – 63.1% Kazaši, 2.9% Uzbekové, 1.4% Ujgurové, 1.3% Tataři, 0.6% Turci, 0.5% Azerové, 0.1% Kyrgyzové.[zdroj?]
- Kyrgyzstán (1991) – 70.9% Kyrgyzové, 14.3% Uzbekové, 0.9% Ujgurové, 0.7% Turci, 0.6% Kazaši, 0.6% Tataři, 0.3% Azerové.[zdroj?]
- Turecko (1923) – 70–75% Turci,[2] 1.14% Azerové.[3]
- Turkmenistán (1995) – 76.7% Turkmeni, 9.2% Uzbekové, 2.0% Kazaši, 0.8% Tataři.[zdroj?]
- Uzbekistán (1989) – 71.4% Uzbekové, 4.1% Kazaši, 2.1% Karakalpakové, 2.4% Tataři, 1% Krymští Tataři, 0.8% Kyrgyzové, 0.6% Turkmeni, 0.5% Turci, 0.2% Azerové, 0.2% Ujgurové, 0.2% Baškirové, Meschetští Turci či Ahıska Turci[zdroj?]
De facto stát
editovatTato republika je uznána pouze Tureckem.
- Severokyperská turecká republika (1983) – 67.54 % Turečtí Kyprioti, 32.45 % Turci
Federální subjekty Ruska
editovat- Turkická většina
- Turkická titulární národnost, ale menšina
- Altajská republika (Gorno-Altajsk) (2010) – 34.5 % Altajové, 6.2 % Kazaši
- Karačajsko-Čerkesko (Čerkesk) (2010) – 41.0 % Karačajové, – 3.3 % Nogajové
- Chakasie (Abakan) (2010) – 12.1 % Chakasové
- Kabardsko-Balkarsko (Nalčik) (2010) – 11.5 % Balkaři
- Dagestán (Machačkala) (2002) – 14.2 % Kumukové, 4.3 % Azerové, – 1.5% Nogajové
- Tajmyrský autonomní okruh či Tajmyrský rajón (Dudinka, později Krasnojarsk) (2002) – 13.9 % Dolgani
Subjekt Mongolska
editovat- Turkická většina
- Bajan-Ölgij provincie — 88.7% Kazaši.[4]
Subjekty Íránu
editovat- Turkická většina
- Turkická titulární národnost v menšině
- Západní Ázerbájdžán – Afšarové, Karapapachové, Kara-Tataři (7.780)[5]
- Gílán – Azerové
- Mázandarán – Kadžarové
- Golestán – Chorásánští Turci (33.000), Karagözlüové, Tímúrtašové
- Severní Chorásán – Chorásánští Turci (830.000), Turkmeni, Kara-Tataři, Karapapachové, Goudanové (165.000)
- Razaví Chorásán – Chorásánští Turci (137.000), Turkmeni, Goudanové, Kara-Tataři, Bajati (150.000)
- Jižní Chorásán – Afšarové
- Sístán a Balúčistán – Afšarové
- Hormozgán – Kara-Tataři
- Kermán – Pišagči Turci (65.000), Afšarové, Baharluové, Karagözlüové, Kara-Tataři
- Fárs – Ajnalluové, Nafarové, Baharluové, Kara-Tataři
- Čahármahál a Bachtijárí – Kaškajové
- Markazí – Chaladžové
- Jazd – Kara-Tataři
Subjekty Gruzínska
editovat- Turkická titulární národnost v menšině
- Samcche-Džavachetie kraj – Meschetští Turci či Ahıska Turci, Urumové
Subjekt Afghánistánu
editovatSubjekt Iráku
editovatSubjekt Číny
editovat- Turkická titulární národnost v menšině
Autonomní regiony
editovat- Nachičevan v Ázerbájdžáně – 99 % Azerové
- Karakalpakstán v Uzbekistáně – 36 % Uzbekové, 32 % Karakalpakové, 25 % Kazaši
- Krym na Ukrajině – 12 % Krymští Tataři.[6]
- Gagauzie v Moldavsku (2004) – 82.1 % Gagauzové.[zdroj?]
- Sin-ťiang v Číně (2000) – 45.21 % Ujgurové, 6.74 % Kazaši, 0.86 % Kyrgyzové, 0.066 % Uzbekové, 0.024 % Tataři.
- Sin-ťiang v Číně → : Kazašská autonomní prefektura Ili (Jili) – 25,4 % Kazaši
- Kan-su v Číně → : Čang-jie prefektura-městské úrovně → : Sunan Juguřský autonomní kraj — Žlutý Ujgurové či Jugurové
- Kan-su v Číně → : Lin-sia Chuej autonomní prefektura → : Ťi-š'šan Po-nan, Tung-siang a Salařský autonomní kraj v (1990) – 85.31 % Salarové.[7]
- Čching-chaj v Číně → : Chaj-tung prefektura → : Sün-chua Salařský autonomní kraj v (2000) – 61.14 % Salarové.
- Čching-chaj v Číně → : Chua-long Chuej autonomní kraj, – 5,19 % Salarové
Historické konfederace turkických kmenů a dynastii
editovatAntická doba Starého Orientu – starověk | ||||
---|---|---|---|---|
Světadíl | Název útvaru | Vznik | Zánik | Poznámky |
Asie | Ting-lingská kočovní říše (čínsky 丁零) |
– př. n. l. | 220 př. n. l. | byl starověký sibiřský lid. Jejích část přetrvala do období Tie-lejské asimilace [pozn. 1] |
Asie | Siung-nuská kočovní říše (čínsky 匈奴) |
220 př. n. l. | 216 | starověký kočovní lid původně žijící na sever od Ordoských krajů.
|
Asie | Sia-ťias'ská kočovní říše (čínsky 黠戛斯) |
201 př. n. l. | 550 | říše kterou založil starověký sibiřský lid Raných Kyrgyzů z Ting-lingů, či předkové Jenisejštích Kyrgyzů žijící v Tuvanské kotlině [pozn. 3] |
Asie | Wu-sunská kočovní říše (čínsky 烏孫) |
160 př. n. l. | 436 | Wu-sunové pobývali kolem řeky Ili a jezerem Issyk Kul |
Asie | Kchang-ťüské království (čínsky 康国) |
128 př. n. l. | 3. století | Kangťüové obývali území mezi Kaspickým a Aralským mořem [pozn. 4][9][10][11] |
Asie | Chuej-movské království (čínsky 基馬克) |
100 př. n. l. | 3. století | které založili předkové Kimäků [pozn. 5][12][13][14][15] |
Asie | Sien-pejská kočovní konfederace (čínsky 鮮卑克) |
93 | 234 | obývali severní Mandžusko a východní Mongolsko [pozn. 6] Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
|
Asie | Jüe-panské knížectví (čínsky 悅般) |
160 | 490 | či Slabí Hunové z Ting-lingů a Severních Siung-nuů |
Asie | Dynastie Čcheng/Chan (16 států) (čínsky 成漢) |
303 | 347 | v Číně, stát který založili Tiové [pozn. 7] z Jižních Siung-nuů |
Asie | Dynastie Pozdní Čao (16 států) (čínsky 北漢) |
304 | 329 | či Severní Chan v Číně, stát který založili Jižní Siung-nuové |
Asie | Dynastie Taj (16 států) (čínsky 代) |
310 | 376 | v Číně, stát který založili Tabgačové ze Sien-piů |
Asie | Dynastie Wej (Ting-lingové) (čínsky 魏) |
338 | 392 | v čase Šestnácti států v Číně, stát který založili Ting-lingové [pozn. 8][16] |
Asie | Dynastie Pozdní Čchin (16 států) (čínsky 前秦) |
351 | 395 | v Číně, stát který založili Tiové z Jižních Siung-nuů |
Eurasie | Hunská říše (čínsky 匈人)[17] |
375 | 469 | Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
|
Asie | Dynastie Západní Čchin (16 států) (čínsky 西秦) |
385 | 431 | v Číně, stát který založili Tabgačové ze Sien-piů |
Asie | Dynastie Pozdní Liang (16 států) (čínsky 前涼) |
386 | 403 | v Číně, stát který založili Tiové z Jižních Siung-nuů |
Asie | Dynastie Severní Wej(Tabgačové) (čínsky 北魏朝) |
386 | 535 | či Toba Wej v čase 16 států v Číně, stát který založili Tabgačové ze Sien-piů [pozn. 9] |
Asie | Dynastie Jižní Liang (16 států) (čínsky 南凉) |
397 | 414 | v Číně, stát který založili Tabgačové ze Sien-piů |
Asie | Dynastie Severní Liang (16 států) (čínsky 北凉) |
397 | 439 | v Číně, stát který založili Jižní Siung-nuové |
Asie | Dynastie Sia (16 států) (čínsky 夏) |
407 | 431 | či Tchie-fu v Číně, stát který založili Jižní Siung-nuové [pozn. 10] |
Asie | Říše Bílých Hunů (čínsky 嚈噠人) |
420 | 552 | či Heftalitů |
Asie | Tie-lejská kočovní konfederace (čínsky 敕勒) |
487 | 541 | nebo Kao-keové z Ting-lingů [pozn. 11][18][19] v jeho průběhu – 8-Oguzů-Tatarů a 9-Oguzů [pozn. 12] |
Asie | Kábul-šáhské království (čínsky 夏希王朝) Devanagari: शाही |
500 | 1010–1026 | či Turk-šáhové |
Středověk a éra Islámu | ||||
Světadíl | Název útvaru | Vznik | Zánik | Poznámky |
Asie | Kaganát Jenisejských Kyrgyzů (čínsky 黠戛斯) |
550 | 924 | ze Sia-ťias'ů |
Eurasie | Turkucký kaganát (Turkuti) (čínsky 前突厥) |
552 | 582 | v jeho začátku – 5-Oguzů [pozn. 13] v jeho průběhu – rozdělení Oguzů na západní a východní. Nástupnické státní útvary a území:
|
Evropa | Avarská říše (čínsky 阿瓦尔人)[20] |
567 | 804 | Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
|
Asie | Se-jentaovský kaganát (čínsky 薛延陀) |
628 | 646 | či Sır-Tardušové obývali oblasti od Altaje k Velkému Chinganu a od pouště Gobi k Bajkalu [pozn. 16][21][22] |
Eurasie | Chazarská říše (hebrejsky ממלכת הכוזרים) |
630 | 965 | ze Západoturkuckého kaganátu – jako první z turkiců přijali za své náboženství judaismus [pozn. 17] |
Evropa | Onogurský chanát (čínsky 大保加利亚 (中世纪)) |
632 | 668 | či "Magna Bulgaria" ze Západoturkuckého kaganátu, stát který založili 10-Ogurové, – tengrismus. Nástupnické státní útvary a území:
|
Asie | Tocharistánský jabguluk (čínsky 吐火罗叶护政权) |
658 | 759 | z Ašınovských Turkutů, nelze jej zaměňovat z Tochary |
Asie | Kangarská unie (kazašsky Қaңғar Odaғy) |
659 | 750 | či Kchang-ťüové nebo také Kanglyové. [pozn. 19] |
Asie | Türgešský kaganát (čínsky 突騎施) |
699 | 766 | stát který založili 10-Oguzové (západní) ze Západoturkuckého kaganátu [pozn. 20] |
Asie | Kimäcko-Kypčacký chanát (čínsky 基马克) |
743 | 1220 | či Kimäcký chanát který založili Čchu-mu-kunové z Jüe-panů |
Asie | Ujgurský kaganát (čínsky 回鶻) |
744 | 848 | či Druhá Ujgurská říše kterou založili 9-Oguzové [pozn. 21] |
Asie | Karlucký jabguluk (čínsky 葛羅祿葛羅祿) |
766 | 840 | knížectví které založili 3-Oguzové (západní) [pozn. 22] |
Asie | Kyrgyzský kaganát (čínsky 柯尔克孜族) |
840 | 1293 | stát který založili Jenisejští Kyrgyzové ze Sia-ťias'ů |
Asie | Karachánský chanát (persky قَراخانيان ) |
840 | 1042 | stát který založili 3-Oguzové, jako první z turkiců přijali za své náboženství islám
|
Eurasie | Pečeněžská unie (latinsky Pacinacae) |
860 | 1091 | kterou založili Oguzové (západní) a možná také Kypčaci |
Asie | Tulúnidovská dynastie (arabsky طولونيون) |
868 | 905 | vládli oblasti Egypta a Arabského poloostrova |
Eurasie | Kypčacko-Kumánská konfederace (čínsky 前突厥) |
900 | 1220 | či Dešt-i Kypčak. Kanglyové tvořili jeden ze tří vládnoucích rodů Pečeněhů [pozn. 23][24][25] |
Asie | Kan-čouské království (čínsky 甘州回鶻) |
905 | 1226 | stát který založila větev Ujgurů – Žlutí Ujgurové či Jugurové žijící v Kan-su |
Asie | Dynastie Ťin (5 dynastií) (čínsky 晉國) |
907 | 923 | v Číně, stát který založili Šatoové |
Asie | Kao-čchangské království (čínsky 高昌回鶻) |
911 | 1368 | stát který založili Ujgurové, současní Sin-ťiang buddhismus, manicheismus a nestoriánské křesťanství. |
Asie | Dynastie Pozdní Tchang (5 dynastií) (čínsky 后唐) |
923 | 936 | v Číně, stát který založili Šatoové[26][27][28] |
Asie | Ichšídovská dynastie (arabsky الإخشيديون) |
935 | 969 | či Ak-šítovští (Bílý šiíti) autonomní guvernéři (v Abbásovském chalífátu) Egyptu a Sýrie |
Asie | Dynastie Pozdní Ťin (5 dynastií) (čínsky 后晋) |
936 | 947 | v Číně, stát který založili Šatoové[26][27] |
Asie | Dynastie Pozdní Chan (5 dynastií) (čínsky 後漢) |
947 | 951 | v Číně, stát který založili Šatoové[27][29] |
Asie | Oguzský jabguluk (čínsky 烏古斯葉護國) |
950 | 1040 | stát který založili Oguzové (západní) |
Asie | Dynastie Severní Chan (10 království) (čínsky 北汉) |
951 | 979 | v Číně, stát který založili Šatoové |
Asie | Símdžúrovská dynastie (persky سیمجوریان) |
910 | 1002 | byla řada vojenských vůdců a guvernérů původem z tureckých otroků v Chórezmu, kteří byli závislí na Samánovcých v Buchaře. Do druhé poloviny 10. století si vybudovali polo-nezávislé knížectví v Chórezmu. |
Asie | Ghaznovská říše (persky غزنویان) |
963 | 1187 | vládla jí důkladně persianizovaná rodina turkiců mamluckého původu [30][31][pozn. 24][32] Turko-perský stát |
Asie | Kerejtská kočovní říše (kazašsky Керей хандығы) |
10. století | 1203 | Kerejté byly Turko-mongolský lid žijící mezi řekou Túl gol a Altajem. Roku 1008 přijali nestoriánské křesťanství.[33] [34][35][36] – Přímá turkická dynastie Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
|
Asie | Seldžucká říše (persky دولت سلجوقیان) |
1037 | 1194 | či Velká říše Seldžuků, stát který založili Oguzové společně s částí 3 Oguzů [pozn. 25] – Turko-perský stát. Nástupnické státní útvary a území:
Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
Zakládání atabejliků – gubernie
|
Asie | Dynastie Západní Sia (čínsky 西夏) |
1038 | 1227 | v čase Dynastie Sung, stát v Číně, který založili Tabgačové |
Začátek období Křížových výprav (1095) | ||||
Asie | Dillíský sultanát (hindsky दिल्ली सलतनत) |
1206 | 1527 | v Indií,
|
Asie | 8-Oguzů-Tatarů (mongolsky Найман) |
1210 | 1218 | či Najmani z Kara-Kitanského chanátu buddhismus, nestoriánské křesťanství a později islám[44] Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
|
Období mongolské invaze (1227) | ||||
Asie | Karaunasové (uzbecky Qara'unaylar) |
1227 | 1687 | či Neguderiové z Čagatajského chanátu – přímá turkická dynastie, tengrismus, buddhismus, křesťanství později islám[45] Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
|
Evropa | Bílá a Modrá horda (tatarsky Ak урдасы a Күк урдасы) |
1227 | 1378 | Bílá horda z Bátúho ulusu zahrnovala oblasti mezi Uralem, ústím Dunaje a Karpaty. Modrá horda z Bátúho ulusu zahrnovala oblasti mezi Balchašem a Uralem a |
Eurasie | Chanát Zlaté hordy (mongolsky Алтан Орд) |
1240 | 1502 | či Kypčacký chanát
|
Asie | Rasulidovská dynastie (arabsky الدولة الرسولية) |
1228 | 1455 | obývali oblasti Arabského poloostrova |
Afrika | Mamlucký sultanát (Káhira) (arabsky المماليك البحرية) |
1250 | 1517 |
|
Afrika, eurasie | Osmanská říše (osmansky دَوْلَتِ عَلِيّهٔ عُثمَانِیّه) |
1299 | 1923 | z Turkomanských Oguzů[49] |
Evropa | Basarabská dynastie | 1310 | 1627 | či Valašské knížectví – křesťanství a islám |
Post-mongolské období | ||||
Asie | Súfiská dynastie (čínsky 蘇非王朝) |
1359 | 1379 | potomkové Chórezmských šáchů jež byly rozděleny mezi Džučiho a Čagatajův ulus.[50] |
Asie | Tímúrovská říše (persky تیموریان) |
1370 | 1526 | z Tímúrovské dynastie [pozn. 29][51] – přímá turkická dynastie Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
|
Asie | Kara-Kojunlu turkomani (ázerbájdžánsky قراقویونلو) |
1375 | 1468 | či Černo-ovčí Turkmeni Turko-perský stát |
Asie | Ak-Kojunlu turkomani (ázerbájdžánsky آق قویونلو) |
1378 | 1508 | či Bílo-ovčí Turkmeni Turko-perský stát |
Asie | Gudžarátský sultanát (turecky Gucerat sultanlığı) |
1391 | 1583 | či Muzafferidská dynastie v Indií, z Tuglúkovské dynastie |
Asie | Málvský sultanát (turecky Malva sultanlığı) |
1392 | 1562 | v Indií,
|
Asie | Bidarský sultanát (turecky Bidar sultanlığı) |
1489 | 1619 | v Indií, Baridovská dynastie z Bahmániského sultanátu (hindsky बहमनी सल्तनत) |
Asie | Bucharský chanát (uzbecky Buxoro xonligi) |
1500 | 1785 | – ze Šejbaniského ulusu,[52] vládla jí Džanídovská dynastie (1515–1920) z Astrachaňského chanátu, vazalské státy Bucharkého chanátu:
|
Novověk | ||||
Světadíl | Název útvaru | Vznik | Zánik | Poznámky |
Asie | Safíovská dynastie (persky صفویان) |
1501 | 1736 | učinila z šíitismu státní náboženství své říše. Turko-perský stát |
Asie | Golkondský sultanát (urdsky سلطنت قطب شاهی) |
1518 | 1687 | v Indií, Kutubšáhovská dynastie z Bahmániského sultanátu (hindsky बहमनी सल्तनत) |
Asie | Mughalská říše (urdsky مغلیہ سلطنت) |
1526 | 1858 | v Indií, jako Mughalští vazalové
|
Asie | Bidžapurský sultanát (hindsky बिजापूर सल्तनत्) |
1527 | 1686 |
v Indií, Ádilšáhovská dynastie z Bahmániského sultanátu |
Asie | Afšárovská dynastie (persky سلسله افشار) |
1736 | 1796 | Turko-perský stát |
Asie | Kádžárovská dynastie (persky سلسله قاجاریه) |
1781 | 1925 | Persianizovaná dynastie[58] původem pocházející z Oguzů,[59] která vládla Persii. Turko-perský stát |
Asie | Bucharský emirát (uzbecky امارت بخار) | 1785 | 1920 | z Bucharského chanátu |
Středověké státy v Anatolii
editovat- Anatolské bejliky
- První období
- Mengučidský bejlik (1072–1277)
- Čakovský bejlik (1081–1098)
- Dilmačidský bejlik (1085–1192)
- Čubukidský bejlik (1085–1092)
- Danišmenidský bejlik (1092–1178)
- Saltukidský bejlik (1092–1202)
- Inalidský bejlik (1098–1183)
- Ahlatšáchovský bejlik (1100–1207)
- Artukluovský bejlik (1102–1408)
- Erbilský bejlik (1146–1232)
- Druhé období
- Čobanidský bejlik (1227–1309)
- Karamanidský bejlik (1256–1483)
- Inančidský bejlik (1261–1368)
- Sâhipataidský bejlik (1275–1342)
- Pervâneidský bejlik (1261–1326)
- Tádžetinovci ? – ?
- Džanikovci ? – ?
- Mentešeidský bejlik (1280–1424)
- Džandaridský bejlik (1299–1462)
- Karesidský bejlik (1297–1360)
- Germijanidský bejlik (1300–1423)
- Hamitidský bejlik (1301–1423)
- Saruchánidský bejlik (1302–1410)
- Ajdynidský bejlik (1308–1426)
- Tekeidský bejlik (1321–1390)
- Ramazanidský bejlik (1325–1608)
- Eretnaský bejlik (1335–1381)
- Dulkadyridský (1339–1521)
- Dobrudžský bejlik (1354–1417)
- Kady Burhaneddin Ahmed (1381–1398)
- Ešrefidský bejlik (?–1326)
- Berčemeidský bejlik (?-?)
- Jarlukluský bejlik (?-?)
Bývalé a zaniklé turkické vlády
editovat- Republika Gümülcine (1913)
- Krymská lidová republika (1917–1918)
- Alaš Orda (1917–1920)
- Dočasní národní vláda Jihozápadního Kavkazu (1918–1919)
- Turkestánská ASSR (1918–1924)
- Idelsko-Uralský stát (1918–1919)
- Ázerbájdžánská demokratická republika (1918–1920)
- Republika Aras (1918–1919)
- Ázádistán (Stát svobody) (1920)
- Buchařská lidová sovětská republika (1920–1924)
- Chórezmská lidová sovětská republika (1920–1924)
- Ázerbájdžánská SSR (1920–1991)
- Tuvinská aratská republika (1921–1944)
- Uzbecká SSR (1924–1991)
- Turkmenská SSR (1924–1991)
- Východoturkestánská islámská republika (1933–1934)
- Kazašská SSR (1936–1991)
- Kyrgyzská SSR (1936–1991)
- Hatajský stát (1938–1939)
- Východoturkestánská republika (1944–1949)
- Ázerbájdžánská lidová vláda (1945–1946)
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Ting-lingové čínsky pchin-jinem Dingling, znaky 丁零 žili původně na břehu řeky Leny v oblasti západně od jezera Bajkal, postupně se přesunuli na jih do Mongolska a severní Číny. Ting-lingové odkazují na staré zaniklé etnické skupiny, jejichž původní prvky, byly asimilované především do Siung-nuských čínsky pchin-jinem Xiōngnú, znaky 匈奴 a Sjen-pejských čínsky pchin-jinem Xiānbēi, znaky 鮮卑 skupin.
- ↑ Roku 48 př. n. l. nastalo rozdělení na Severní a Jižní, v její průběhu rozdělení Ogurů-Oguzů (烏古斯人) na západní a východní.
- ↑ Období říše Ranních Kyrgyzů je uvedené podle doložených záznamů ze Ši-ťi 110, Chan-šu 94a.. V záznamech z období Dynastie Chan byly Jenisejští Kyrgyzové nazývání Ke-kchun čínsky pchin-jinem Gekun, znaky 堅昆 nebo Ťien-kchun čínsky pchin-jinem Jiānkun, znaky 堅昆
- ↑ Na základě textových studií, Shiratori Kurakichi zastává myšlenku, že etnikum Kchang-ťüů bylo turkické, jiní učenci mají tendenci považovat je za íránské nebo dokonce tochařské.
- ↑ Chuej-mo čínsky pchin-jinem Hui Mo, znaky 基馬 nebo Ťie-maek království se nacházelo podél východního pobřeží Korejského poloostrova. Tvořili jej dva kmeny: Chuej a Mo. Chuej-mové byly pravděpodobně vstřebání do Siung-nuských říší (roku 160–490 Jüe-panské knížectví) známí pod názvem Čchu-mu-kunové
- ↑ Konfederace byla řízena Tchan-š'-chuajem ze Sjen-pejských Mu-žungů. Jeho říše se rozpínala na 7000 km (východ-západ)a zahrnovala všechny země bývalé Siung-nuovská říše. Po rozpadu konfederace se roztříštili na několik částí. Nejvýznamnějšími větvemi byly: Mu-žungové, Tabgačové v mongolštině Tchuo-pa, Kitani, Ši-wejové a Žuan-žuané.
- ↑ Tiové čínsky pchin-jinem Dǐ, znaky 氐 byly identifikování jako předkové Ting-lingů
- ↑ Vzhledem k relativně malým rozměrům a krátkou dobou trvání, čínské zdroje je tradičně nezahrnují do 16 království.
- ↑ Vzhledem k nevraživosti Číňanů, byly deportováni do Pozdního Jenu jež kvůli těžkému čínskému vlivu byly následně asimilovaní. Čínské zdroje je tradičně nezahrnují do 16 království.
- ↑ Jeho náčelník Liu Popo, čínsky pchin-jinem Liú Bóbó, znaky 劉 založil stát Tchie-fu čínsky pchin-jinem Tiěfú, znaky 铁弗 a změnil si příjmení na Che-lien.
- ↑ Tie-lejové čínsky pchin-jinem Die Lei, znaky 高車 byly roku 357 vytlačení z Mongolska Sjen-pejy a založil stát v Turpanu. V období Severního Wej, byly také nazývání Kao-kcheové čínsky pchin-jinem Go Ke, znaky 高車 neboli Čchul-lukové čínsky pchin-jinem Chul Luk, znaky 敕勒 což je alternativní název Tie-lej. Tie-lejové byly sbírkou kmenů z různých etnik Turkického původu, převážně pocházejících z Kao-kcheů či Čchul-luků
- ↑ 8-Oguzů-Tatarů (čínsky 乃蛮) → : Najmani. 9-Oguzové (čínsky 九姓乌护) → : Ujgurské kmeny přebývali u řek Túl gol a Selenga Odkazy na Sekiz-Oguzské a Dokuz-Oguzské svazy pocházejí z období před založením říší Turkutů.
- ↑ 5-Oguzů → : Karlukové, Kypčakové, Jagmaové, Basmalové, Čchu-pani z Jüe-panů
- ↑ Mezi roky 665–680 zavedli Karlukové nezávislou Karluckou unii, 3-Oguzové → : Čigilové, Tuchsové, Jagmaové (západní) z 12-Oguzů
- ↑ 6-Oguzů → : Pu-ku-chun (Bul-gar-chun), Pa-jie-ku (Bajir-gur), Tchung-luo (Ton-gra), A-si-ťie (Izgil), Čchi-pi a několik porobených kmenů (východní) z 30 Oguzů-Tatarů
- ↑ Zpočátku byly Se a Jenta dva samostatné kmeny. Se se objevil dříve jako Sin-liové.
- ↑ Chazaři přejali rabinistickou formu judaismu (Talmud, Tfilin…) čili Talmudický judaismus.
- ↑ Její turkický původ se uvádí jako jedna z možných teorií.
- ↑ V Číně byly známy jako Kchang-ťüové, v Orchonských nápisech jako Kengereové, a na západě a v islámském světe jako Badžanakové (lat. Pacinacae, Besenyo, řecky Patzinacs, slovansky Pechenezi, Pechenegs), jejichž vlastní označení bylo Kangar[23]
- ↑ 10-Oguzové → : Čuo – kur = Pu-ku-chun (Bul-gar-chun), Pa-jie-ku (Bajir-gur), Tchung-luo (Ton-gra), Fufu-luo (Fu-luo), Wej-che (Orchon Uj-gur), Si-ťin - Irkin Aštak, Ališa, Sakla Bagač, Čchu-mu-kun, Čchu-pan z 30 Oguzů-Tatarů
- ↑ 9-Oguzové → : Jaoluo-ke (Jagla-gur), Chutuo-ke (Kuto-gur), Tchuluo-wu (Tura-gur), Mokesi-čchi (Bakasy-kyr), Awu-ti (Adi-ža), Ke-sa (Cha-sar), Chuwa-su (Kugor-su), Jaowu-ke (Jagmur-kar), Sija-wu (Sar-gur) (východní) z 30 Oguzů-Tatarů
- ↑ 3-Oguzové → : Čigilové, Tuchsové, Jagmaové (západní) z 30 Oguzů-Tatarů
- ↑ "Termín "Oghuz" byl mezi Turky postupně nahrazen - "Turkoman-Turkmen"
- ↑ Některé Turko-perské státy byly založené ve "Velkém Íránu“.
- ↑ Seldžukové byly řízení převážně persky-mluvící klany[30][37] původně pocházející z Oguzkých Turků. Většina populace byla íránská.[38][39][40]
- ↑ Předchůdcové Öngutů byly Šatuo Turci ze Západoturkického kaganátu.[43]
- ↑ Bílá horda byla pod správou Bátúova a jeho bratra Berkeova (mladší) -ulusu do roku 1378, jež se stala součástí Chanátu Zlaté hordy, tvoříc její pravé křídlo (západní část). Zahrnovala část současného Ruska, Ukrajiny, Běloruska, část Slovenska a úzký pás Polska. Roku 1245 na dolní Volze vzniklo její hlavní centrum Saraj Batú. Modrá Horda byla pod správou Bátúových bratrů Ordu Edženova (starší) a Šibanova (mladší)-ulusu do roku 1378, jež se stala součástí Chanátu Zlaté hordy, tvoříc její levé křídlo (východní část). Její hlavním centrem byl Syganak u Syrdarjy. Tyto ulusy se hromadně nazývají Džučiho ulusy
- ↑ Původní kočovní konfederaci vládli mongolské elity, které byly později Turkizované. Turkizace je sociologický proces kulturní změny ve kterém se něco ne-turkické stává Turkizováno. Je to specifická forma kulturní asimilace, která často zahrnuje jazykovou asimilaci.
- ↑ Persianizovaná dynastie Turko-mongolského původu
- ↑ Vláda Báburské dynastie byla postavena na Turko-mongolském původe s přijetím perské kultury a jazyka.
Reference
editovat- ↑ Çeçen Anıl, Tarihte Türk Devletleri, publikace: Milliyet Kültür Yayınevi, str.5 (turecky)
- ↑ CIA Factbook [online]. Cia.gov [cit. 2011-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-20.
- ↑ Tore Kjeilen. Turkey / Religions - LookLex Encyclopaedia [online]. Looklex.com [cit. 2011-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-23.
- ↑ Статистическая служба Баян-Улэгэйского аймака (монг.). 202.131.5.91 [online]. [cit. 15-04-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-06-2007.
- ↑ Archivovaná kopie. www.amar.org.ir [online]. [cit. 2012-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-04.
- ↑ According to the constitution of the Autonomous Republic of Crimea, as published in Russian by its Verkhovna Rada, Russian and Crimean Tatar languages enjoy a "protected" (Russian – обеспечивается ... защита) status; every citizen is entitled, at his request (Russian ходатайство), to receive government documents, such as "Passport, Birth certificate and others" in Crimean Tatar. Конституция Автономной Республики Крым Archivováno 16. 5. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ JANSE, Mark; WORLD, Linguistic Bibliography and the Languages of the; TOL, Sijmen. Language death and language maintenance: theoretical, practical and descriptive approaches. Volume 240 of Amsterdam studies in the theory and history of linguistic science. Series 4, Current issues in linguistic theory. Redakce Janse Mark. [s.l.]: John Benjamins Publishing Company, 2003. Dostupné online. ISBN 90-272-4752-8.
- ↑ V. Zlatarski, Izvestieto na Mihail Sirijski za preselenieto na bylgarite. - V: Izbrani proizvedenija, I., S., 1972, s.52
- ↑ Shiratori Kurakichi Shiratori Kurakichi Zenshü (Tokyo: Iwanami Shoten, 1970), 48. Původní publikace v Toyo Gakuhō 14, č. 2 (1925).
- ↑ Sogdijci a Buddhismus, p. 5. Mariko Namba Walter. (2006) Sino-Platonic Papers No. 174. Nov 2006. Dept. of East Asian Languages and Civilizations, University of Pennsylvania.
- ↑ Records of the Great Historian, Han Dynasty II", Sima Qian, translated by Burton Watson, Revised edition (1993) Columbia University Press, p. 234. ISBN 0-231-08167-7
- ↑ Christopher I. Beckwith., "Říše hedvábné stezky", 2009, Část první, Prinston University Press, 2009, p. 91
- ↑ Christopher I. Beckwith., "Koguryo, jazyk ...", Leiden, Brill, 2004
- ↑ Christopher I. Beckwith.,., "Metodické poznámky ...", Altaj Hakpo, 2007, 16:199-234
- ↑ Christopher I. Beckwith.,.," ethnolinguistic História ...", Jornal Inner a Ďalekého východu, 2005, 2,2: 34-64
- ↑ Zizhi Tongjian, Vol. 107.
- ↑ Turkicko-Hunské říše
- ↑ Duan, "Dingling, Gaoju a Tiele", s. 11-12.
- ↑ Pulleyblank, "Střední Asie a ne-čínské národy starověké Číny", s. 21 až 26 VII.
- ↑ Avaři a Turkici
- ↑ Pulleyblank, "Střední Asie a ne-čínské národy starověké Číny", s. 21 až 26 VII.
- ↑ Duan, "Dingling, Gaoju a Tiele", s. 370.
- ↑ P.Golubovsky, Pechenegs, Torks, and Polovetses before Tatar invasion, SPb, 1884. p.55, in L.Gumilev, Ancient Türks, Ch.20 (In Russian)
- ↑ Encyclopedia of European peoples, Vol.1, Ed. Carl Waldman, Catherine Mason, (Infobase Publishing Inc., 2006), 475; "The Kipchaks were a loose tribal confederation of Turkics...".
- ↑ Vásáry, István, Cumans and Tatars: Oriental military in the pre-Ottoman Balkans, 1185–1365, (Cambridge University Press, 2005), 6; "..two Turkic confederacies, the Kipchaks and the Cumans, had merged by the twelfth century.".
- ↑ a b Grousset, p.127
- ↑ a b c Paludan, pp.121
- ↑ Zizhi Tongjian, Vol. 260.
- ↑ Grousset, p.130
- ↑ a b M.A. Amir-Moezzi, "Shahrbanu", Encyclopaedia Iranica, Online Edition, (LINK Archivováno 11. 3. 2007 na Wayback Machine.): "... here one might bear in mind that non-Persian dynasties such as the Ghaznavids, Saljuqs and Ilkhanids were rapidly to adopt the Persian language and have their origins traced back to the ancient kings of Persia rather than to Turkish heroes or Muslim saints ..."
- ↑ Muhammad Qāsim Hindū Šāh Astarābādī Firištah, "History Of The Mohamedan Power In India", Chapter I, "Sultān Mahmūd-e Ghaznavī", p.27: "... "Sabuktegin, the son of Jūkān, the son of Kuzil-Hukum, the son of Kuzil-Arslan, the son of Fīrūz, the son of Yezdijird, king of Persia. ..."
- ↑ Lewis, Bernard. "Istanbul and the Civilization of the Ottoman Empire", p29. Published 1963, University of Oklahoma Press. ISBN 0-8061-1060-0.
- ↑ Runciman, Steven Historie křížových výprav: království Acre a pozdní křížové výpravy, Historie křížových výprav - Svazek 3 ISBN 0-521-20554-9
- ↑ Historie křížových výprav 3 Svazek set - Svazek 3 ISBN 978-0-521-20554-2
- ↑ Hildinger, Erik Kerait turco-mongol people. books.google.sk [online]. [cit. 2012-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-18.
- ↑ Saunders, p.211
- ↑ Jonathan Dewald, "Europe 1450 to 1789: Encyclopedia of the Early Modern World", Charles Scribner's Sons, 2004, p. 24
- ↑ K.A. Luther, "Alp Arslān" in Encyclopaedia Iranica, Online Edition, (LINK): "... Saljuq activity must always be viewed both in terms of the wishes of the sultan and his Khorasanian, Sunni advisors, especially Nezām-al-molk ..."
- ↑ Encyclopaedia Britannica, "Seljuq", Online Edition, (LINK): "... Because the Turkish Seljuqs had no Islamic tradition or strong literary heritage of their own, they adopted the cultural language of their Persian instructors in Islam. Literary Persian thus spread to the whole of Iran, and the Arabic language disappeared in that country except in works of religious scholarship ..."
- ↑ O.Özgündenli, "Persian Manuscripts in Ottoman and Modern Turkish Libraries", Encyclopaedia Iranica, Online Edition, (LINK)
- ↑ M. Ismail Marcinkowski, Persian Historiography and Geography: Bertold Spuler on Major Works Produced in Iran, the Caucasus, Central Asia, India and Early Ottoman Turkey, with a foreword by Professor Clifford Edmund Bosworth, member of the British Academy, Singapore: Pustaka Nasional, 2003, ISBN 9971-77-488-7.
- ↑ Saunders, p.52
- ↑ C.P.Atwood, Encyclopedia of Mongolia and the Mongol Empire, p.424
- ↑ Saunders, p.97
- ↑ Saunders, J.J., "The History of the Mongol Conquests", p34. 2001, Routledge & Kegan Ltd. ISBN 978-0-8122-1766-7.
- ↑ В. Л. Егоров. Историческая география Золотой Орды. М.,1985.; Archivováno 10. 1. 2012 na Wayback Machine. А. П. Григорьев. Золотоордынские ханы 60-70-х гг. XIV века: Хронология правлений //«Историография и источниковедение стран Азии и Африки», вып VII. Л., 1983.; Archivováno 18. 5. 2012 na Wayback Machine. Белая Орда // БСЭ. Т.3.[nedostupný zdroj] Данную точку зрения разделяют М. Г. Сафаргалиев, Г. А. Фёдоров-Давыдов, Т. И. Султанов.
- ↑ Boris Grekov and Alexander Yakubovski, "The Golden Horde and its Downfall"
- ↑ Golden Horde was also known as the Kipchak Khanate. It was established and initially ruled by the Chinggissid Mongols officering a predominantly Turkic army of Kipchak-Kumans, Bulgars, and Oghuz over a predominantly Turkic population. Grousset, R., The Empire of the Steppes, 1970, p.393, Rutgers University Press
- ↑ Singer, Amy. "Constructing Ottoman Beneficence", p86. Published 2002, SUNY Press. ISBN 0-7914-5351-0.
- ↑ Lane, George. "Genghis Khan and Mongol Rule", p13. Published 2004, Greenwood Publishing Group. ISBN 0-313-32528-6
- ↑ Lewis, Bernard. "Islam in History Ideas, People, and Events in the Middle East", p204. Published 2001, Open Court Publishing. ISBN 0-8126-9518-6.
- ↑ Dale, Stephen Frederic. "The Garden of the Eight Paradises", p136. Published 2004, BRILL. ISBN 90-04-13707-6
- ↑ Thackston 1996
- ↑ Findley 2005
- ↑ Saunders 1970, p.177
- ↑ The Islamic World to 1600: The Mongol Invasions (The Tamarind Empire) [online]. Ucalgary.ca [cit. 2011-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-16.
- ↑ The Islamic World to 1600: Rise of the Great Islamic Empires (The Mughal Empire) [online]. Ucalgary.ca [cit. 2011-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-27.
- ↑ Abbas Amanat, The Pivot of the Universe: Nasir Al-Din Shah Qajar and the Iranian Monarchy, 1831–1896, I.B.Tauris, pp 2–3
- ↑ Richard N. Frye and Lewis V. Thomas. The United States and Turkey and Iran, Harvard University Press, 1951, p. 217
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Seznam turkických dynastií a zemí na Wikimedia Commons