Ujgurský kaganát
Ujgurský kaganát nebo Země Tokuz Oghuzů (staroturecky 𐱃𐰆𐰴𐰕:𐰆𐰍𐰕:𐰉𐰆𐰑𐰣, ujgursky ئورخۇن ئۇيغۇر خانلىقى, čínsky v českém přepisu Chuej-chu, pchin-jinem huí-hú, znaky zjednodušené 回鶻, tradiční 回鹘 anebo čínsky v českém přepisu Chuej-che, pchin-jinem huí-hé, znaky zjednodušené 回紇, tradiční 回纥, mongolsky Уйгурын хаант улс), byla říše vytvořena domorodou konfederací Turkitů pod vedením kmenové šlechty Orchonských Ujgurů (čínsky v českém přepisu Ťiou-sing, pchin-jinem jiǔxìng, znaky tradiční 九姓, doslova „Devět klanů“ – „Tokuz Oghuz“).
Ujgurský kaganát 𐱃𐰆𐰴𐰕:𐰆𐰍𐰕:𐰉𐰆𐰑𐰣 (Toquz Oγuz budun) 回鶻汗國
| |||||||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||||||
Rozloha
|
5 500 000 km² (800)
| ||||||||||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||||||||||
Národnostní složení
|
|||||||||||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||||||||||
Vznik
|
|||||||||||||||||||||
Zánik
|
|||||||||||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||||||||||
|
Historie turkických národů do 14. století | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Turkucký kaganát 552–744 | |||||||
Turkuti | |||||||
Západní Turkuti | |||||||
Východní Turkuti | |||||||
Modří Turci | |||||||
Avarský kaganát 564–804 | |||||||
Chazarský kaganát 618–1048 | |||||||
Sır-Tardušové 628–646 | |||||||
Onogurie 632–668 | |||||||
Dunajské Bulharsko | |||||||
Volžské Bulharsko | |||||||
Kangarská unie 659–750 | |||||||
Türgešský kaganát 699–766 | |||||||
Ujgurský kaganát 744–840 | |||||||
Karlucký jabguluk 756–940 | |||||||
Karachánský chanát 840–1212 | |||||||
Západní Karachánové | |||||||
Východní Karachánové | |||||||
Kan-čouské království 848–1036 | |||||||
Kao-čchangské království 856–1335 | |||||||
Pečeněžský chanát 860–1091 |
Kimäcký chanát 743–1035 | ||||||
Kumánie 1067–1239 |
Oguzský jabguluk 750–1055 | ||||||
Ghaznovská říše 963–1186 | |||||||
Seldžucká říše 1037–1194 | |||||||
Chórezmská říše 1077–1231 | |||||||
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307 | |||||||
Dillíský sultanát 1206–1526 | |||||||
Dynastie otroků (Dillí) | |||||||
Dynastie Chaldží | |||||||
Dynastie Tughlakovců | |||||||
Kypčacký chanát[1][2][3]1240–1502 | |||||||
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517 | |||||||
Dynastie Bahríovců | |||||||
Osmanská říše 1299–1923 | |||||||
Jiné turkické dynastie
| |||||||
Říše Chuej-chu se do povědomí veřejnosti dostala v první polovině 8. století,[4] kdy byla svržena turkucká dynastie Ašınovců (Kutlucký kaganát), která vládla nad národy žijícími ve velkém Mongolsku a v jeho širokém okolí. Říše přetrvala do poloviny 9. století, kdy byla roku 840 po dvou desetiletích válek z Jenisejskými Kyrgyzy zničena. Pod jejich tlakem opustili Ujgurové Orchonské údolí a stěhovali se na jih do Číny, Východního Turkestánu a západně od něho, kde utvořili několik menších státečků.[4] Od té doby jejich státy nadále existovaly v Kan-su, Sin-ťiangu a jižně od Ťan-šanu.
Původ
editovatUjgurové byli v prvním tisíciletí součástí významných říší ve stepích Asie: Žuan-žuané (Turkoavaři), Turkuti či Modří Turci. Tvořili vždy důležitou součást armád těchto říší, ale jejich opakovaná povstání přispěla k jejich zániku.
Během prvního tisíciletí vytvořili Ujgurové ve stepích Střední Asie celkem tři říše.
- První, nejčasnější říše byla založena v Changaji roku 323 a přetrvala asi 200 let.
- Druhá říše se objevila roku 523 a přetrvala přes 80 let. Byla zničena Turkuty roku 603.
- Do poloviny 8. století měli roli spíše destruktivní, v době rozkladu říše Turků si ale vytvořili vlastní kaganát – Země Tokuz Oghuzů, na území bývalého Kutluckého kaganátu. Tento útvar byl feudální stát s prvními náznaky usídlení Ujgurů. Byl rozvinutý chov, zemědělství, řemesela a živností, domorodé kmeny vyvinuli výstavbu měst a pevností. Jak tomu bylo i v případě předchozího Turkuckého chanátu, hlavními městy byly Karabalgasun v Orchonském údolí a Beš Balık v Džungársku. Navzdory tomu, že materiální kultura Ujgurů má hluboké středoasijské kořeny, začala se vážně prosazovat jejich usedlá civilizace v středoasijských stepích.[5] Jeho základem byli Ujgurové v užším slova smyslu a kromě Wej-cheů (15 Ujgurských kmenů) ještě dalších 6 kmenů, které stejně jako oni patřili k Tie-lejům: 6-Oguzové → : Pu-ku (Bul-gar) → (Bugu), Chun (Hun) → Chun, Pa-jie-ku (Bajir-gur) → Bajirku, Tchung-luo (Ton-gra) → Tongra, A-si-ťie (Izgil) → Syge, Čchi-pi → Kibi a několik porobených kmenů (východní) z 30 Oguzů-Tatarů. Jako rovnocenní byli brzy do kaganátu přijati ještě Basmalové (5-Oguzové) a východní Karlukové (3-Oguzové), přičemž samotné kmeny 9 Oguzů zde nesly dominantní postavení.
Turkucké dědictví
editovatI když to byli právě Ujgurové, kteří měli velký podíl na zničení kaganátů Turkutů i Modrých Turků, trochu paradoxně se k jejich odkazu otevřeně hlásí. Vystupují vlastně jako jejich zdánlivě legitimní dědici. Nebyli ale blízkými příbuznými původních Turkutů, i když hovořili stejným jazykem.
Ujguři se hlásí k zakladateli turkické říše Buminovi a vybírají si stejné sídlo vládce mezi pohořím Changaj a řekou Orchon. Přejali také turkucké runové písmo a jejich způsob dělení říše na východní (váženější) a západní křídlo. Hranicí na východě bylo Mandžusko, na západě Džungarsko.
Historický vývoj kaganátu
editovatVzestup Ujgurů
editovatV roce 742 se Ujgurské, Karlucké a Basmalské kmeny vzbouřily proti vládnoucímu Kutluckému kaganátu (Modří Turci)[6]. V roce 744 Basmalové, potom co obsadili Ötüken, centrum Turkutů (Orchonské údolí) a zajali jejich krále Özmyše, úspěšně převzali jejich pozemky. Nicméně Ujgursko-Karlucké spojenectví proti Basmalům vzniklo později v stejném roku. Koalice porazila Basmaly a zvolila si svého krále. Basmalské kmeny byly skutečně zničeny: jejich lid byl prodáván Číňanům do otroctví, nebo byl rozdělen mezi vítěze. Ujgurský vládce se stal kaganem v Mongolsku, a vůdce Karluků byl jmenován jabguem. Toto uspořádání však trvala méně než jeden rok, poněvadž časté válečné akce mezi Ujgury a Karluky přinutilo Karluky migrovat k západu do zemí Türk-Türgešů[7].
Dynastie Jaglakar - Jologe
editovatVládnoucí dynastie se jmenovala podle klanu Jagla-gur (Jologe) (staroturecky – Jaγlaqar, (čínsky v českém přepisu Jao-luo-ke, pchin-jinem yao luo gě, znaky 藥羅葛) z kmene 9 Oguzů. Zakladatel říše, Kutlug Bilge Kül-kagan (744-747), v čínských zdrojích známý jako kagan Kuli Pejlo, brzy umírá.
Pak vládl jeho první syn Bajan Čör-kagan (Mojan Čör, 747–759). Ten musel v počátcích vlády svést těžkou občanskou válku, protože ho z neznámých důvodů část národa odmítla uznat, i když byl zákonným následníkem. Zároveň s vnitřními boji probíhají války i se sousedy, kteří v některých případech podpořili povstalce. Mojan Čör se pak pustil do řady vojnových tažení, jež uvedl všechny stepní národy pod svou vlajku. Během tohoto období říši značně rozšířil, o Sekiz Oguzy, Kyrgyzy, Karluky, Türgeše, Tokuz Tataře, Čiky a zbytky Basmalů spadajících pod ujgurské kmeny. Roku 750 byli poraženi Kitani a Tataři a v roce 752 koalice Basmalů a Türgešů. Poslední stepní odpůrci byli Kyrgyzové (Jenisejští). I ti se museli v roce 758 podrobit, i když si udrželi autonomii. Zdá se, že kagana podporovali mimo jiné i stoupenci manichejismu, vyhnaní předtím z Číny. Tím si získali důvěru kagana a silné postavení.
Jak Kuli Pejlo, tak i jeho syn se dobrovolně prohlásili za vazaly Číny, za Mojan Čöra se ale situace dost změnila. V Číně došlo k velkému povstání pohraniční armády, vedené An Lu-šanem. Ten byl zpočátku velmi úspěšný a ovládl i hlavní město. Jeho profesionální vojáci ale zemi strašlivě ničí. Roku 756 do bojů na straně císaře Su-cunga Tchangského (čínsky v českém přepisu Su-cung Tchang, pchin-jinem sùzōng tang, znaky 肅宗) (756-762) zasáhli najatí Tibeťané a Ujguři. Také ti ale zemi drancují. V zoufalé situaci byl císař Su-cung v roce 758 nucen dát starému Mojan Čöru svou nezletilou dceru Ninguo[8]za ženu, (zatímco on sám dostal ujgurskou princeznu) a uznat ho sobě rovným.
Období rozkvětu
editovatPo Mojan Čörově smrti nastupuje jeho syn Bögu-kagan (Idigjan, 759–779). Během jeho panování Ujguři dosáhly svého vrcholu moci[6]. Také za něj bojují Ujguři v Číně proti povstalcům, ovšem chovají se zde jako vládci. Následník čínského trůnu Taj-cung Tchangský (čínsky v českém přepisu Taj-cung Tchang, pchin-jinem dàizōng tang, znaky 代宗) (762-779) se musí klanět kaganovi. S pomocí Idigjana, v roce 762 císař nakonec potlačil An Lu-šanové povstání (tehdy pod vedením Ši Čchao-i) a obsadil východní Luo-jang. Povstání bylo sice nakonec potlačeno, Čína byla ale totálně rozvrácena. Poté byla s Tchangy uzavřena mírová smlouva a spojenectví, podle které měli povinnost uhradit ujgurské říše 40 rolí hedvábí výměnou za každého koně poskytnutého Ujgury, a též všichni Ujguři, kteří žili v Tchangské Číně, byli považovány za "hosty" a osvobozený od plateb daní a ubytovacích nákladů. Během těchto bojů došlo i k zásadní změně uvnitř ujgurského kaganátu. Někdy v polovině 60. let se manichejismus stává státním náboženstvím. Roku 763, v čase vojnového tažení, se Idigjan setkává s manichejskými kněžími z Íránu, a přestupuje na manicheismus, jež byl přijat jako oficiální náboženství Ujgurské říše. Jedním z dopadů této konverze bylo zvýšení vlivu Sogdů u ujgurského dvoru. Před povstáním měla Tchangská Čína 53 milionů obyvatel, po něm jen 20 milionů. Navíc boje pokračují, protože Ujguři a Tibeťané zemi dále pustoší. V roce 778 musel císař uznat i rovnost tibetského vládce. V roce 779, Idigjan, podněcován svými Sogdštími poradci, naplánoval invazi do Číny využívajíc nástupu nového císaře Te-cunga (čínsky v českém přepisu Te-cung Tchang, pchin-jinem dézōng tang, znaky 德宗). Byl to zřejmě postoj k dalším bojům v Číně, který vyvolal další povstání v kaganátě, při němž Idigjan v roce 779 zahynul. Nicméně, jeden z velmožů, Idigjanův strýc, Kuli Pejlův druhý syn Tun Baga-tarkan (Dunmaga, 779-789), se proti tomuto plánu postavil:
- Dunmaga-kagan se naštval, napadl a zabil Idigjana, a ve stejnou dobu zmasakroval téměř 2000 lidí z řad rodinných příslušníků kagana, jeho skupinu a taky Sogdy.[9].
Dunmaga-kagan byl ovšem natolik nesmiřitelný k ostatním náboženstvím, že to znamenalo nepřátelství ze strany všech sousedů.
Krize a zánik
editovatNovým vládcem se stal Dunmaga-kagan, který založil novou dynastii Jagla-gur (Jologe). Ani za něho však boje v Číně neskončily. Když v 80. letech zahájili rozsáhlou ofenzivu v Číně Tibeťané, zasahují opět Ujguři jako čínští spojenci. Boje probíhají se střídavými úspěchy na obou stranách. Na stranu Číny se pak postavil i slavný arabský chalífa Harún ar-Rašíd, jehož vojska vázala asi polovinu tibetských sil. Boje probíhaly jak ve vlastní Číně, tak i v Západním kraji.
Po Dunmagově smrti v roce 789 síla Ujgurské říše začala klesat a říše se začala rozpadat. Tibeťané převzali od Ujgurů oblast Bešbalyk a Karlukové obsadili údolí Fu-tu, což přineslo značné obavy ujgurského lidu[10]
Dynastie Ediz - Atie
editovatJiž v roce 795 dynastie Jagla-gur (Jologe) vymřela a byla založena nová dynastie Ediz (čínsky pchin-jinem a-tieh) jejíž novým vládcem byl zvolen schopný vojevůdce Alp Kutluk Ulug Bilgä-kagan (Kutluk II., 795-805), který ale musel předem slíbit velmožům četné ústupky.[6]. Funkce kagana je od té doby omezena prakticky jen na vojenské záležitosti a reprezentaci, faktickou moc má aristokracie, vyznávají manichejismus. Protože bylo toto náboženství pro prosté Ujgury málo přijatelné, vytváří se mezi nimi a vládnoucí vrstvou propast. Protože byl Kutluk II. náboženský nesnášenlivý, vztahy se sousedy se dále zhoršují. Kutluk II. se stal proslulý pro jeho vedení a řízení říše. S pevným vedením ještě jednou, odvrátil kolaps kaganátu, ale i když upevnil říši, nedokázal ji obnovit do původního stavu. Čína přichází v průběhu bojů o své hlavní čtyři pevnosti v Západním kraji. Zatímco Tibeťané dobyli Kašgar a Chotan, Karašahr a Kuču ovládli nakonec Ujguři. Ujgurská říše byla ale v této době už ve vážné krizi. Kagani nejsou schopni fakticky něco prosadit, dochází k jejich rychlému střídání, protože jsou často zavražděni. Po smrti Kutluka II., v roce 808, se kaganát začal rozpadat znovu. Byl následován svým synem Alp Külüg Bilgä-kaganem (Külüg Bilge, 805-808), který pokračoval na zlepšení obchodních styků ve vnitřní Asii.
Pod vedením Alp Bilgä-kagana (Po-i, 808-821) se ale Ujguři v roce 816 dostali do velmi vážného ohrožení. Přímo do centra říše zaútočili Tibeťané a zároveň propuklo úspěšné povstání Kyrgyzů. V roce 818 se kyrgyzský kníže Ažo prohlašuje chánem a Ujguři už tomu nemohou zabránit. Ujgury zachránila jen šťastná náhoda. Protože právě v této době zemřel tibetský vládce, přerušil jejich vojevůdce úspěšnou ofenzivu a vrátil se do Tibetu, aby mohl ovlivnit volbu nového panovníka.
Poslední velký kagan říše byl Alp Küčlüg Bilgä-kagan (Činte, 821-824), dosáhl mnoha úspěchů, včetně zlepšení obchodu (až do Sogdské oblasti[pozn. 2]), a na bitevním poli v roce 821 odrazil invazní síly Tibeťanů. Válka na mnoha frontách nakonec Tibet vyčerpala a tak byl v roce 821 uzavřen kompromisní mír, kterým Čína získala zpět Kašgar. Ujgurská říše byla ale v této době už ve vážné krizi. Činte zemřel v roce 824 a byl následován svým bratrem, inaugurovaným v období anarchie, Alp Bilgä-kaganem (Kasar-tegin či Čaoli-chán, 824-832), který byl zavražděn v roce 832. Navíc zde došlo k dalším vnitřním sporům.
Dalším kaganem se stává Alp Külüg Bilgä-kagan (Külüg Beg, 832-839). Za pomoci 20.000-ového najatého Čugajského (Ša-tchuové) jezdeckého oddílu z Ordosu, velmož jménem Luo Kasar (Kürebir, 839-840) dobyl v roce 839 hlavní město Ordu Balık a kagan Külüg Beg spáchal sebevraždu. Novým kaganem byl zvolen nezletilý chlapec "Dítě" Tegin (Hosa, 839-840), jehož zástupcem se stává Kürebir. Ve stejném roce se ale v kaganátě vyskytl hladomor a epidemie, doprovázané s obzvláště těžkou zimou, která vyhubila většinu zvířat na kterých byla ekonomika Ujgurů založena.[11]. Následující jaro, v roce 840, nepřítel a soupeř Kürebira, jeden z velmožů z kmene 9 Oguzů, s jménem Külüg Baga uprchl ke Kyrgyzským kmenům a pozval je na pomoc k invazi ze severu o síle asi 80.000 jezdců. Kyrgyzové vydrancovali Ujgurské hlavní město Ordu Balyk, zajali nezletilého kagana Hose i Kürebira a okamžitě je popravili. Kyrgyzové pokračovali v ničení a vypalování jiných měst po celé jejich zemi. Vraždí ale i další Ujgury a jejich říše se rozkládá.
Status po rozpadu říše
editovatObyvatelstvo se rozprchlo do všech stran. Část uprchla na jih a podrobila se Tibeťanům (Kan-čouské království, 848-1036). Jiná skupina odešla do Džungarska a dočasně uznala závislost na Karlucích. Další si zvolili v roce 841 nového kagana Öge-chána (Üge-chán, 841-846) a pokusili se pokračovat v boji. To ovšem za situace, kdy prakticky celé území bylo již v rukou Kyrgyzů, kteří zde vytvářejí vlastní říši. Jeho skupina se nejprve pokusila hledat pomoc v Číně, nakonec se ale dostávají do bojů i s Číňany. Jsou rozbiti a Üge v roce 846 zahynul. Nejlépe si vedla skupina usazená v Džungarsku. Přežila masakry a pak se rozdělila na dvě části. Jedna se usadila v Kuče, druhá v Beš Balıku. Kníže té druhé skupinky, Bugu Čun (Indžan, 846–848) se na přelomu 50. a 60. let zapojil do nových tibetsko čínských bojů v Západním kraji. Byl úspěšný a dobyl některá další města jako Turfan a Bejtin. Podrobila se mu i Kuča a tak vytvořil nový ujgurský státeček (Kao-čchangské království, 856-1369), který byl ale na kaganát příliš malý, a proto měli jeho vládci pouze titul idi kut (svatá výsost). Vojensky ani politicky již Ujguři nikdy příliš významní nebyli, protože ale ovládali důležitá města na hedvábné stezce, hráli ujgurští kupci i nadále významnou ekonomickou úlohu.
Seznam ujgurských vládců
editovatPořadí | Turecké jméno | Oobdobí vládnutí | Pseudonymní jméno z čínské fonotvorby | Osobní jméno v čínštině | Poznámka |
---|---|---|---|---|---|
Dynastie Jagla-gur (Jaglakar, Jaoluo-ke) z Tokuz Oguzů | |||||
01. | Kutluk Bilgä Kül-kagan | 744-747 | Kutluk I. Bilge Pejlo | čínsky znaky 骨力裴罗 pchin-jinem gu-lu-pei-luo čínsky v českém přepisu Kuli pchejluo |
Svrhl Ilteriš-kagana (742-744) z Basmalů, a byl zvolený jako kagan "Kutlug Bojla". Jeho otec: Hušu |
02. | Bilgä Kül-kagan Bajan Čör-kagan |
747–759 | Mojan Čör | čínsky znaky 骨力裴羅 pchin-jinem mo-yan-chuo čínsky v českém přepisu Mojenčch'ou |
V roce 751 založil hlavní město v Orchonském údolí a pojmenoval ho Ordu Balık. Jeho otec: Kutluk Bilgä Kül-kagan |
03. | Tängri-kagan Bögu-kagan |
759–779 | Idigjan | čínsky znaky 英地健 pchin-jinem yidi-jian čínsky v českém přepisu Itiťien |
Jeho otec: Bajan Čör-kagan |
04. | Alp Kutluk Bilgä-kagan Tun Baga-tarkan |
779-789 | Dunmaga | čínsky znaky 移地健 pchin-jinem dunmo-he-dagan čínsky v českém přepisu Tunmoche takan |
Jeho otec: Kutluk Bilgä Kül-kagan |
05. | Külüg Bilgä-kagan | 789-790 | Panguan | čínsky znaky 多邏斯 pchin-jinem duo-luo-si čínsky v českém přepisu Tolos' |
Jeho otec: Tun Baga-tarkan |
06. | Kutluk Bilgä-kagan | 790-795 | Ačžo | čínsky znaky 阿啜 pchin-jinem a-chuo čínsky v českém přepisu Ačchuo |
Jeho otec: Külüg Bilgä-kagan |
dynastie Ediz (Adiz, Adie) z Wej-cheů | |||||
07. | Aj Tängride Ülük Bulmyš Alp Kutluk Ulug Bilgä-kagan |
795-805 | Kutluk II. | čínsky znaky 骨咄禄 pchin-jinem gu-du-o-lu čínsky v českém přepisu Kutuolu |
První Kagan, otevřeně zvolen radou starších. Obnovil manicheismus. Jako sirota byl adoptován ujgurským velmožem s klanu Čedžate (夾跌). |
08. | Aj Tängridä Kut Bulmyš Alp Külüg Bilgä-kagan |
805-808 | Külüg Bilge | čínsky znaky 俱录毗伽 pchin-jinem julu-pi-ga čínsky v českém přepisu Ťülu-pchika |
- |
09. | Aj Tängridä Kut Bulmyš Alp Bilgä-kagan |
808-821 | Paoi | čínsky znaky 李孝诚 pchin-jinem li-xiao-cheng čínsky v českém přepisu Li Siao-čcheng |
- |
10. | Kun Tängridä Ülüg Bulmyš Alp Küčlüg Bilgä-kagan |
821-824 | Činte | čínsky znaky 崇德可汗 pchin-jinem chong-de-kèhan čínsky v českém přepisu Čchungte kchechan |
- |
11. | Aj Tängridä Kut Bulmyš Alp Bilgä-kagan |
824-832 | Čaoli Kasar Tegin |
čínsky znaky 曷萨特勒 pchin-jinem hasa-teley čínsky v českém přepisu Cha-sa tchelej |
- |
12. | Aj Tängridä Kut Bulmyš Alp Külüg Bilgä-kagan |
832-839 | Külüg Beg | čínsky znaky 胡特勒 pchin-jinem hu-tele čínsky v českém přepisu Chu tchelej |
- |
13. | "Dítě"-tegin | 839-840 | Hosa mezivládí |
čínsky znaky 盍馺特勒 pchin-jinem he-sa teley čínsky v českém přepisu Che-sa tchelej |
V roce 839, Luo Kasar – Kürebir s jezdeckým oddílem Čugajů z Ordosu, dobyl hlavní město Ordu Balık. Ve stejném roce si kmenový šlechtici zvolili za kagana nezletilého Hosu. Záhy se ale v kaganátě vyskytl hladomor a epidemie. Pokračovaly občanské nepokoje. |
– | Generál Külüg-baga |
839-840 | Külüg-baga mezivládí |
– | V roce 840, Kyrgyzové (Jenisejští) podnikli invazi kaganátu o síle asi 80.000 – 100.000 jezdců. Hosa-kagan a jeho ministr Kürebir byli okamžitě popraveni. |
14. | Öge | 841-847 | Üge | čínsky znaky 乌介 pchin-jinem wu-jie čínsky v českém přepisu Wuťie |
- |
15. | Bugu Čun | 846–848 | Indžan | čínsky znaky 遏捻特勒 pchin-jinem enjian telei čínsky v českém přepisu Enťien tchelej |
– |
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Lokálně se mluvilo také různými oghuzskými jazyky, ogurskými jazyky a mongolskými jazyky a mandžuštinou.
- ↑ Jednalo se hlavně o výrobky se železa a taky o využití Hedvábné stezky.
Reference
editovat- ↑ CAVENDISH, Marshall. Peoples of Western Asia. New York: Marshall Cavendish Corporation, 2006. 364 s. 2007. ISBN 978-0-7614-7677-1, ISBN 0-7614-7677-6. (anglicky)
- ↑ BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN 978-90-04-15388-2. (anglicky)
- ↑ BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York: Facts On File, 2004. 162 s. 2009. ISBN 0-8160-4454-6. (anglicky)
- ↑ a b BENSON, Linda; SVANBERG, Ingvar. China's last Nomads: the history and culture of China's Kazaks, Studies on modern China, East Gate Bks. [s.l.]: M. E. Sharpe, 1998. 251 s. 9 září 2008. ISBN 156324781X, ISBN 9781563247811. S. 16–19. (anglicky)
- ↑ TICHONOV, D. I. Chozjajstvo i obšestvennyj stroj ujgurskogo gosudarstva: 10-14 vv [Хозяйство и общественный строй Уйгурского государства: X-XIV вв.]. [s.l.]: Nauka [Наука], 1966. 285 s. 10 listopad 2006. S. 10–14. (rusky)
- ↑ a b c MACKERRAS, Colin, Ch. 12 - "The Uighurs", 1990, "The Cambridge History of Early Inner Asia", Sinor, Denis, 317-342, Cambridge University Press, ISBN 0-521-24304-1
- ↑ GOLDEN, Peter. B. Ch. 13 - "The Karakhanids and Early Islam", 1990, "The Cambridge History of Early Inner Asia" Sinor, Denis, 349, Cambridge University Press, ISBN 0-521-24304-1
- ↑ Skazano «幼女寧國公主» čto označaet «junuju devušku Inigo gunčžu (titul dočeri carstvujuščego imperatora) vydal za nedostojnogo (brak s kaganom-varvarom bil mezaľjans dlja princessy)». V istoriju eta princesa byla vnesena kak Sjago gunčžu (蕭國公主) — eto imja ej dali posle togo, kak ona vernulas iz kaganata.
- ↑ ASIMOV, M.S. "History of Central Asia - The historical,social and economic setting", Volume 4 part I, 194, 30 December 2011, March 1999, Motilal Banarsidass Publ., ISBN 978-81-208-1595-7, 194 Dostupné online
- ↑ Jiu Tangshu 舊唐書 Book of Tang, chapter 195 - Original text: 葛祿乘勝取回紇之浮圖川,回紇震恐,悉遷西北部落羊馬於牙帳之南以避之。 Translation The Karluks took the opportunity to win control of Uyghur's Fu-tu valley; the Uyghurs, shaken with fear, moved their north-western tribes, with sheep and horses, to the south of the capital to escape. (In Xin Tangshu, Fu-tu valley (浮圖川) was referred to as Shen-tu Valley 深圖川)
- ↑ Tangshu 新唐書 New Book of Tang, chapter 217 part 2 - Original text: 方歲饑,遂疫,又大雪,羊、馬多死
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ujgurský kaganát na Wikimedia Commons