Otevřít hlavní menu
Rozloha Mandžuska podle různých definic
     Vnitřní Mandžusko
     Severní region Vnitřního Mongolska
     Vnější Mandžusko

Mandžusko (česky dříve častěji Mančurie či Mandžursko, zjednodušená čínština: 满洲, trad. čínština: 滿洲, pchin-jin: Mǎnzhōu, angl.: Manchuria, jap.: 満州) je historická oblast na severovýchodě Číny, případně i v přilehlé části Ruska, o rozloze kolem 1,5 milionu km². Na severu je ohraničeno subarktickou tajgou a na západě nehostinnou pouští Gobi. Na východě ho omývá Japonské moře a na jihu hraničí s Koreou. Klima je monzunové kontinentální.

V rámci členění dnešní Čínské lidové republiky Mandžusko odpovídá Severovýchodní Číně a název „Mandžusko“ se používá jen zřídka, pro své negativní konotace s japonskou okupací.

DějinyEditovat

Do 10. století se v Mandžusku střetávali Číňané a Korejci, poté bylo ovládáno Kitany, Džürčeny a Mongoly. Začátkem 15. století si Mandžusko na několik desetiletí podrobila čínská dynastie Ming. Koncem 16. století sjednotil Nurhači místní džürčenské kmeny. Tak vznikli Mandžuové, kteří propůjčili Mandžusku své jméno. Nurhačiho potomci založili mandžuskou dynastii Čching, která do roku 1911 vládla Číně. Koncem března 1918 cestoval Mandžuskou drahou přes Mandžusko do korejského Fusanu T. G. Masaryk na své cestě z Ruska do Ameriky.[1] V letech 193245 bylo území (čínského) Mandžuska okupováno Japonskem. Nejvyšší horou Mandžuska je Pektusan (současně i nejvyšší hora Severní Koreje). Významně Mandžusko popisuje slavný film Poslední císař.

ReferenceEditovat

  1. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 37–45, 70–76, 101–120

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat