Dolgani
Dolgani (rusky Долганы, vlastním jménem долган (Dolgan), тыа-кихи (Tya-kichi)) jsou kočovný národ čítající asi 7 200 příslušníků žijící na Sibiři v Krasnojarském kraji (poloostrov Tajmyr) a v republice Sacha. Dnes většina hovoří ruštinou, ale původním jazykem je altajský jazyk turkické větve – dolganština.
| Dolgani долган, тыа-кихи | |
|---|---|
 | |
| Populace | |
| 7261 (2002) [1] | |
| Země s významnou populací | |
 Rusko | |
| Jazyk(y) | |
| Ruština, Dolganština | |
| Náboženství | |
| Šamanismus, Pravoslavná církev | |
| Příbuzné národy | |
| Jakuti, Evenkové |
Dolgani jsou pravděpodobně nejmladším arktickým národem. Zformovali se během 19. stol. a začátku 20. stol. z několika evenckých, jakutských a samojedských (Něnci, Enci) rodů, které následně přijaly dialekt jakutštiny.[2] Dolgani se tradičně živili lovem a kočovným pastevectvím sobů. Během období Sovětského svazu byli nuceni žít usedle v kolchozech.
Dříve Dolgani praktikovali šamanismus a animistickou víru v různé duchy, které dělili, stejně jako příbuzní Jakuti, do třech kategorií: Ičchi – neviditelní duchové, kteří nemohli obývat žádné objekty, Ajyy – dobré duchy nebes a Abaasy – zlé duchy obývající podsvětí. Šamani (oijun), kteří s těmito duchy komunikovali, existovali snad v každé kočovné skupině. Šamani nosili rituální oděvy a při obřadech používali buben.[3]
Jejich tradiční způsob života je založen na chovu sobů, lovu a rybolovu. Pastevci tradičně kočují na jaře na sever, a na podzim na jih. Dolganští pastevci tradičně žijí v kuželovitých stanech (čumech), nebo v balocích. Balok je malá bouda postavená na saních, proto může být tažená soby.[3]
Dolganský folklór se v mnohém podobá jakutskému. Velký význam má hrdinský epos podobný jakutskému Oloncho. Dolganský folklór má velmi výraznou magickou funkci. Například v době epidemií zpívali Dolgani jenom oloncho s dobrým koncem, před lovem se pak nezpívá vůbec, aby se zvěř nevyplašila. Dolgani dlouho nerozeznávali přesně rozdíly mezi myšlenkou a skutečností – například když je Dolgan na lovu a myslí na zvíře, zacpe si ústa trávou, aby zvíře v jeho myšlenkách neuniklo a nevarovalo skutečné zvíře.[4]
Reference
editovat- ↑ Sčítání obyvatelstva Ruské federace 2002 Archivováno 21. 4. 2013 na Wayback Machine. (rusky)
- ↑ Britannica online encyclopedia - Dolgan (people) (anglicky)
- ↑ a b ArcticPhoto - Facts (Dolgans) (anglicky)
- ↑ VOSKOBOJNIKOV, M.G.; MENOVŠČIKOV, G.A. Pohádky sibiřských lovců. Moskva - Leningrad: Gosudarstvennoje izdatělstvo chudožestvenoj literatury, 1951. S. 405.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolgani na Wikimedia Commons
