G7

sdružení ekonomicky nejvyspělejších států světa
Další významy jsou uvedeny na stránce G7 (rozcestník).
Na tento článek je přesměrováno heslo G8. O internetové zkratce G8 pojednává článek Seznam zkratek v online diskusích.

G7 (anglicky Group of Seven), v různých obdobích také G6 nebo G8[1] je sdružení ekonomicky nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království a USA), zastoupeny jsou i státy Evropské unie (největší ekonomiky světa), které reprezentují předseda Evropské rady a předseda Evropské komise. Původně sdružení vzniklo jako G6, později se připojily i Kanada (1976) a Rusko (1997); Rusku bylo 18. března 2014 pozastaveno členství jako reakce na jeho anexi Krymu.[2] Dohromady státy G8 v roce 2011 vytvořily 51 % světového hrubého domácího produktu.

Představitelé států G8:
FrancieFrancie Francie
    Prezident Emmanuel Macron
ItálieItálie Itálie
    Premiérka Giorgia Meloniová
JaponskoJaponsko Japonsko
    Premiér Fumio Kišida
KanadaKanada Kanada
    Premiér Justin Trudeau
NěmeckoNěmecko Německo
    Kancléř Olaf Scholz
RuskoRusko Rusko (členství pozastaveno)
    Prezident Vladimir Putin
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
    Premiér Rishi Sunak
USA Spojené státy americké
    Prezident Joe Biden
Evropská unie Evropská unie
    Předseda Evropské rady Charles Michel
    Předseda Evropské komise Ursula von der Leyenová

HistorieEditovat

Jako první byla vytvořena skupina G6 (Group of Six), která vznikla v roce 1975 na setkání svolaném francouzským prezidentem Valérym Giscardem d'Estaingem, kdy se šest tehdejších největších ekonomických velmocí (Francie, Západní Německo, Itálie, Japonsko, Spojené království a Spojené státy americké) dohodlo na každoročním setkávání. O rok později (1976) se na summitu v Portoriku ke skupině přidal sedmý člen – Kanada a vznikla tak skupina G7 (Group of Seven). Od roku 1977 se na pozvání Spojeného království účastní jednání i představitelé Evropské unie.

Rusko (tehdy jako Sovětský svaz) se začalo účastnit jednání už v roce 1991, od roku 1994 pořádalo samostatné mítinky se členy G7 (konaly se po hlavním summitu). Tato skupina se označovala jako P8 (Political 8) nebo G7 plus 1. Až v roce 1997, díky iniciativě tehdejšího prezidenta Spojených států Billa Clintona, se Rusko oficiálně připojilo ke G7 a vznikla tak skupina G8. Jednalo se však spíše o formální gesto prezidenta Clintona vůči ruskému prezidentu Borisi Jelcinovi. Toto rozhodnutí ale nezůstalo bez odezvy: v únoru 2005 požadovali dva američtí senátoři, Joe Lieberman a John McCain, odstoupení Ruska z G8 do doby, než ruský prezident Vladimir Putin nezajistí zlepšení dodržování lidských práv.

V roce 2014 bylo Rusko zbaveno členství ve skupině G8 v reakci na anexi Krymu. Skupina G8 se tak opět vrátila k původnímu formátu a opět se mluví o skupině G7.[1]

Struktura a aktivityEditovat

G7 je neformální sdružení, z čehož vyplývá, že nemá žádnou vnitřní strukturu či hierarchii jako mezinárodní organizace typu Světové banky. Nemá ani stálý sekretariát nebo kanceláře jednotlivých členů. Jednotlivé země se k 1. lednu pravidelně střídají v předsednictví. Předsedající země je zodpovědná za plánování a pořádání řady ministerských setkání vrcholících výročním summitem, který se koná většinou v červnu.

Na jednotlivých ministerských setkáních se probírají záležitosti společného zájmu i globálního významu a zahrnují témata jako zdraví, uplatňování zákona, práce, ekonomický a sociální rozvoj, energetika, životní prostředí, zahraniční záležitosti, právo, terorismus nebo obchod. Nejznámějším z těchto setkání je tzv. G7, jež odkazuje výhradně na výroční mítink ministrů financí sedmi členských zemí mimo Ruska. Je to z toho důvodu, že Rusko není považováno za tak důležitou ekonomickou sílu (z hlediska HDP), jakou je ostatních sedm států (v r. 2016 bylo Rusko co do objemu HDP až na dvanáctém místě v pořadí světových ekonomik [3] a v přepočtu HDP na obyvatele dokonce až na 71. místě ve světě [4])

V roce 2005 byla ve skotském Gleneagles založena také skupina G8+5, která se schází na vlastních mítincích určených pro ministry energetiky a ministry financí všech osmi členských zemí a dále Číny, Mexika, Indie, Brazílie a Jihoafrické republiky.

Výroční summitEditovat

Summitu se účastní představitelé vlád všech osmi členských států a od roku 1977 také Evropská unie, která je zastoupena předsedou Evropské komise a představitelem té země, jež daný rok předsedá Radě Evropské unie. Dějiště summitu se každoročně cyklicky střídá v následujícím pořadí: Francie, Spojené státy americké, Spojené království, Rusko, Německo, Japonsko, Itálie, Kanada (což s výjimkou Ruska odpovídá pořadí, v kterém se ke skupině připojily). Hostující země je zodpovědná za pořádání celého summitu i za jeho agendu.

Pořadí Datum Pořádající země Předseda/Předsedkyně Dějiště Oficiální stránka
1. 15. listopad17. listopad 1975 Francie  Francie Valéry Giscard d'Estaing Rambouillet
2. 27. červen28. červen 1976 USA  USA Gerald Ford San Juan, Portoriko
3. 7. květen8. květen 1977 Spojené království  Spojené království James Callaghan Londýn
4. 16. červenec17. červenec 1978 Německo  Německo Helmut Schmidt Bonn
5. 28. červen29. červen 1979 Japonsko  Japonsko Masajoši Óhira Tokio
6. 22. červen23. červen 1980 Itálie  Itálie Francesco Cossiga Benátky
7. 20. červenec21. červenec 1981 Kanada  Kanada Pierre E. Trudeau Montebello, Québec
8. 4. červen6. červen 1982 Francie  Francie François Mitterrand Versailles
9. 28. květen30. květen 1983 USA  USA Ronald Reagan Williamsburg, Virginie
10. 7. červen9. červen 1984 Spojené království  Spojené království Margaret Thatcherová Londýn
11. 2. květen4. květen 1985 Německo  Německo Helmut Kohl Bonn
12. 4. květen6. květen 1986 Japonsko  Japonsko Jasuhiro Nakasone Tokio
13. 8. červen10. červen 1987 Itálie  Itálie Amintore Fanfani Benátky
14. 19. červen21. červen 1988 Kanada  Kanada Brian Mulroney Toronto, Ontario
15. 14. červenec16. červenec 1989 Francie  Francie François Mitterrand Paříž, La Grande Arche
16. 9. červenec11. červenec 1990 USA  USA George H. W. Bush Houston, Texas
17. 15. červenec17. červenec 1991 Spojené království  Spojené království John Major Londýn
18. 6. červenec8. červenec 1992 Německo  Německo Helmut Kohl Mnichov, Bavorsko
19. 7. červenec9. červenec 1993 Japonsko  Japonsko Kiiči Mijazawa Tokio
20. 8. červenec10. červenec 1994 Itálie  Itálie Silvio Berlusconi Neapol
21. 15. červen17. červen 1995 Kanada  Kanada Jean Chrétien Halifax, Nové Skotsko
- 19. duben20. duben 1996 Rusko  Rusko Boris Jelcin Moskva
(Mimořádný summit o nukleární bezpečnosti)
22. 27. červen29. červen 1996 Francie  Francie Jacques Chirac Lyon
23. 20. červen22. červen 1997 USA  USA Bill Clinton Denver, Colorado
24. 15. květen17. květen 1998 Spojené království  Spojené království Tony Blair Birmingham
(První oficiální summit G8)
25. 18. červen20. červen 1999 Německo  Německo Gerhard Schröder Kolín nad Rýnem, Severní Porýní-Vestfálsko
26. 21. červenec23. červenec 2000 Japonsko  Japonsko Joširó Mori Okinawa

[1]

27. 20. červenec22. červenec 2001 Itálie  Itálie Silvio Berlusconi Janov [2]
28. 26. červen27. červen 2002 Kanada  Kanada Jean Chrétien Kananaskis, Alberta [3]
29. 2. červen3. červen 2003 Francie  Francie Jacques Chirac Évian-les-Bains [4]
30. 8. červen10. červen 2004 USA  USA George W. Bush Sea Island, Georgie [5]
31. 6. červenec8. červenec 2005 Spojené království  Spojené království Tony Blair Gleneagles Hotel, Gleneagles / Muirton, Skotsko [6]
32. 15. červenec17. červenec 2006 Rusko  Rusko Vladimir Putin Strelna, Petrohrad [7]
33. 6. červen8. červen 2007 Německo  Německo Angela Merkelová Heiligendamm, Meklenbursko-Přední Pomořansko [8]
34. 7. červenec9. červenec 2008 Japonsko  Japonsko Jasuo Fukuda Toyako, Hokkaidó [9]
35. 8. červenec10. červenec 2009 Itálie  Itálie Silvio Berlusconi L'Aquila [10]
36. 25. červen26. červen 2010 Kanada  Kanada Stephen Harper Huntsville, Ontario [11]
37. 26. květen27. květen 2011 Francie  Francie Nicolas Sarkozy Deauville, Dolní Normandie [12]
38. 18. květen19. květen 2012 USA  USA Barack Obama Huntsville, Camp David [13]
39. 17. červen18. červen 2013 Spojené království  Spojené království David Cameron Lough Erne, Hrabství Fermanagh [14]
40. 4. červen5. červen 2014 Belgie  Belgie Herman Van RompuyJosé Manuel Barroso Brusel [15]
41. 7. červen8. červen 2015 Německo  Německo Angela Merkelová Zámek Elmau [16]
42. 26. květen27. květen 2016 Japonsko  Japonsko Šinzó Abe Šima, Prefektura Mie [17]
43. 26. květen27. květen 2017 Itálie  Itálie Paolo Gentiloni Taormina [18]
44. 4. červen9. červen 2018 Kanada  Kanada Justin Trudeau La Malbaie (Québec) [19]
45. 24. srpen26. srpen 2019 Francie  Francie Emmanuel Macron Biarritz (Nová Akvitánie)
46. 2020 USA  USA Odložen kvůli pandemii covidu-19[5]
47. 11. červen13. červen 2021 Spojené království  Spojené království Boris Johnson St Ives (Cornwall)
48. 26. červen28. červen 2022 Německo  Německo Olaf Scholz Zámek Elmau (Bavorsko)[6]
49. 2023 Japonsko  Japonsko Fumio Kišida Hirošima
50. 2024 Itálie  Itálie

ReferenceEditovat

  1. a b Skupina G7 [online]. Evropská unie [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. 
  2. PAV, ČTK. Skupina G8 pozastavila členství Ruska kvůli invazi na Krym. E15 [online]. 2014-03-18 [cit. 2014-03-18]. Dostupné online. 
  3. http://databank.worldbank.org/data/download/GDP.pdf
  4. World GDP per Capita Ranking 2016 | Data and Charts | Forecast - knoema.com. Knoema. Dostupné online [cit. 2017-07-04]. (anglicky) 
  5. Trump chce, aby se do G7 vrátilo Rusko. Další členové skupiny jsou proti. ČT24 [online]. Česká televize, 2020-06-07 [cit. 2020-09-16]. Dostupné online. 
  6. HAVLÍKOVÁ, Kateřina; JABŮREK, Václav. Lídři G7 jednají v Německu o dopadech války. Předmětem debat je i poválečná obnova Ukrajiny. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-06-26 [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat

Oficiální weby jednotlivých summitů
  • viz tabulka
Neoficiální weby zabývající se G8
Weby zaměřené proti G8