Šinzó Abe

japonský politik

Šinzó Abe (japonsky: 安倍 晋三, Abe Šinzó; narozen 21. září 1954) je japonský politik a bývalý premiér.

Šinzó Abe
Shinzō Abe Official (cropped 2).jpg

90. a 96. premiér Japonska
Ve funkci:
26. prosince 2012 – 16. září 2020
Panovník Akihito
Naruhito
Předchůdce Jošihiko Noda
Nástupce Jošihide Suga
Ve funkci:
26. září 2006 – 26. září 2007
Panovník Akihito
Předchůdce Džuničiró Koizumi
Nástupce Jasuo Fukuda
Stranická příslušnost
Členství Liberální demokratická strana

Narození 21. září 1954 (66 let)
Japonsko Tokio, Japonsko
Národnost Japonci
Rodiče Šintaró Abe a Jóko Kišiová
Příbuzní Nobuo Kiši a Hironobu Abe (sourozenci)
Kan Abe (děd z otcovy strany)
Nobusuke Kiši (děd z matčiny strany)
Ičiró Sató
Eisaku Sató
Nobuhiro Sató (předek)
Jošimasa Óšima (prapraprarodič)
Šintaró Abe
Nobukazu Kiši (strýc z matčiny strany)
Šindži Sató
Masao Nišimura (mladší strýc z otcovy strany)
Sídlo Oficiální rezidence premiéra (od 2012)
Alma mater Universita Seikei
Základní škola Seikei
USC Sol Price School of Public Policy
Střední škola v Seikei
Profese politik
Náboženství Šintoismus
Ocenění Cena pro nejlépe oblečeného v kategorii politiky a ekonomie (2002)
Cena pro nejlépe oblečeného v kategorii politiky a ekonomie (2013)
Asiat roku (2013)
Řád al-Chalífy (2013)
Cena Hermana Kahna (2013)
… více na Wikidatech
Webová stránka www.s-abe.or.jp
Commons Kategorie Shinzō Abe
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Šinzó Abe je japonské jméno, v němž Abe (安倍) je rodové jméno (příjmení).

ŽivotEditovat

Abe se narodil do rodiny politika. Jeho dědečkem z matčiny strany byl Nobusuke Kiši, který byl během války správcem okupovaného Mandžuska a ministrem v Tódžově kabinetu, po válce byl vyšetřován jako válečný zločinec, ale v letech 1957–1960 se stal premiérem Japonska. Kišiho bratr Eisaku Sató byl předsedou vlády v letech 1964–1972.

Abe se věnoval studiu politologie v Japonsku a ve Spojených státech amerických. Pracoval v soukromém sektoru až do roku 1982, kdy začal s prací pro vládní administrativu. Do politiky vstoupil roku 1993, když vyhrál volby v prefektuře Jamaguči. Abe sloužil pod premiéry Joširó Morim a Džuničiró Koizumim a nakonec se stal Koizumiho Nejvyšším vládním tajemníkem. Abe vstoupil v povědomí Japonců zejména pro svůj silný postoj, který zastával vůči Severní Koreji, což ho nakonec vyneslo až do předsednictví vládnoucí Liberálně demokratické strany (LDP) a do úřadu premiéra.

Kromě toho, že Abe bude následovat ekonomickou politiku svého předchůdce, rovněž se předpokládalo, že zlepší napjaté vztahy s Čínskou lidovou republikou. Byl 90. předsedou japonské vlády, byl zvolen na zvláštním zasedání parlamentu 26. září 2006. Stal se nejmladším japonským premiérem od dob druhé světové války a prvním, který se narodil až po válce. 12. září 2007 však náhle rezignoval po měsících rostoucího politického tlaku. Vládl pouze jeden rok. Nahradil ho Jasuo Fukuda, který se tak stal 91. ministerským předsedou japonské vlády.

Znovu se Abe stal předsedou vlády 26. prosince 2012 poté, co jím vedená Liberálně demokratická strana vyhrála předčasné prosincové volby. Liberální demokraté se tak do čela vlády vrátili po více než třech letech. Pro jím provedená ekonomická opatření se vžilo označení Abenomika.

V září roku 2017 oznámil jako předseda vlády záměr rozpustit vládu pod svým vedením a vyhlásit předčasné parlamentní volby, ke kterým by mělo dojíti dne 22. října 2017.[1] Ve volbách bude čelit guvernérce Tokia Jurice Koikeové.[2] V září 2020 ze zdravotních důvodů rezignoval na svou funkci.[3]

VyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Japonský premiér Abe rozpustí parlament, chce předčasné volby. Aktuálně.cz. 2017-09-25. Dostupné online [cit. 2017-10-06]. (česky) 
  2. Japonský premiér rozpustil parlament. Předčasné volby budou v říjnu | Svět. Lidovky.cz [online]. 2017-09-28 [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. 
  3. Šinzó Abe oznámil, že odstoupí. Nejdéle sloužící japonský premiér se potýká s chronickou nemocí. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-08-28 [cit. 2020-09-16]. Dostupné online. 
  4. Decoraties Staatsbezoeken Japan en Republiek Korea - Het Koninklijk Huis. web.archive.org [online]. 2014-11-04 [cit. 2020-07-25]. Dostupné online. 
  5. Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 2017-4-26, čís. 99, s. 32420. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat