Otevřít hlavní menu
Ukázka kaligrafického písma Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.

Akihito (japonsky 明仁; *23. prosince 1933 Tokio) byl od roku 1989 do roku 2019 125. japonským císařem. Éra císaře Akihita je nazývána Heisei (平成, doslova všudypřítomný mír) a podle zvyku bude po své smrti přejmenován na Císaře Heisei. Je také bratrancem princezny Bangja, poslední korunní princezny Koreje. Jeho nástupcem je jeho syn, císař Naruhito.

Akihito
125. japonský císař
Císař Akihito
Císař Akihito
Doba vlády 7. ledna 198930. dubna 2019 (30 let)
Narození 23. prosince 1933 (85 let)
Kókjo, Tokio, JaponskoJaponsko Japonsko
Předchůdce Hirohito
Nástupce Naruhito
Královna císařovna Mičiko
Potomci císař Naruhito
(1960–)

Princ Fumihito, kníže Akišino
(1965–)
Paní Sajako
(1969–)

Otec císař Hirohito
Matka Nagako Kódžun
Podpis Heisei shomei.svg
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Japonská císařská rodina
Japonská císařská rodina



JCV princezna Juriko

  • JCV princezna Nobuko
    • JCV princezna Akiko
    • JCV princezna Jóko
  • JCV princezna Hisako Takamado
    • JCV princezna Cuguko
    • JCV princezna Ajako

ŽivotopisEditovat

Akihito je nejstarším ze dvou (v pořadí pátým potomkem ze sedmi) synů císaře Šówy (Hirohita) a císařovny Kódžun (Nagako). V dětství byl nazýván princem Cugu a vyučován soukromými učiteli, mezi lety 1940 a 1952 pak navštěvoval Univerzitu Gakušúin (学習院大学) v tokijské čtvrti Tošima, školu japonské aristokracie. Na rozdíl od ostatních členů rodiny nikdy nepřijal žádnou vojenskou hodnost.

Během amerického bombardování Tokia v březnu 1945 byl společně se svým bratrem princem Masahito evakuován z města a při americké okupaci, následující bezprostředně po druhé světové válce, jej Elizabeth Gray Viningová vyučovala angličtině. Studoval také na katedře politických věd na universitě Gakušúin, nikdy však nedosáhl akademické hodnosti.

Ačkoli byl právoplatným korunním princem už od momentu svého narození, byl mu titul oficiálně udělen až 10. listopadu 1952 v Tokijském císařském paláci. V červnu 1953, reprezentoval jako korunní princ Akihito Japonsko na korunovaci královny Alžběty II.

Korunní princ Akihito a korunní princezna Mičiko podnikli 37 oficiálních návštěv do ostatních zemí. Trůn převzal po smrti svého otce 7. ledna 1989, a stal se tak 125. císařem v historii Japonska. Oficiálně byl císař Akihito dosazen na trůn jako císař Japonska 12. listopadu 1990. Roku 1998 obdržel od anglické královny Podvazkový řád a je tak jediným rytířem neevropského původu.

V lednu 2003 se císař podrobil operaci prostaty.

V roce 2016 oznámil císař, že se kvůli zdravotním problémům a vysokému věku rozhodl abdikovat. Bude tak po 200 letech první, kdo vládu opustí dobrovolně. Svou abdikaci Akihito oficiálně oznámil 30. dubna 2019 a podle tradice přestal být císařem o půlnoci ze 30. dubna na 1. května japonského času. Společně s ním skončila i imperiální éra Heisei. Akihita ve funkci nahradil korunní princ Naruhito, který se stal 126. císařem Japonska.

Oficiální funkceEditovat

Už od svého nástupu na trůn se císař Akihito snaží císařskou rodinu více přiblížit japonskému lidu. On i se svou manželkou navštívil všechny japonské prefektury, stejně jako osmdesát dalších zemí.

Český prezident Václav Havel se osobně setkal s císařem Akihito na konferenci "Budoucnost naděje" v Hirošimě dne 5. prosince 1995 a při této příležitosti pozval císaře na návštěvu České republiky.[1] Na základě tohoto pozvání vykonal císař Akihito s císařovnou Mičiko v roce 2002 čtyřdenní státní návštěvu České republiky (6. červenec9. červenec 2002). Bylo to vůbec poprvé v historii, kdy do Prahy zavítala hlava japonského císařství.[2]

V červnu roku 2005 navštívil císař americké teritorium Saipan, kde se odehrála jedna z nejbrutálnějších bitev 2. světové války. V doprovodu císařovny Mičiko nabídl modlitby a květiny na mnoha místech vzdávajících hold nejen padlým Japoncům, ale i americkým vojákům, korejským dělníkům a místním obyvatelům. Šlo o první cestu japonského monarchy na bojiště druhé světové války. Saipanskou cestu japonský lid velmi ocenil, stejně jako císařovy návštěvy válečných pomníků v Tokiu, Hirošimě, Nagasaki a na Okinawě v roce 1995.

6. září 2006 oslavil narození prvního vnuka, prince Hisahita, třetího dítěte svého mladšího syna. Hisahito je první mužský následník v císařské rodině po 41 letech (posledním byl jeho otec, princ Akišino), a mohl by odvrátit následnickou krizi, jelikož císařovu staršímu synovi, korunnímu princi, se narodilo pouze jedno děvče – princezna Aiko, která podle současně platného nástupnického práva nemůže usednout na trůn.

Manželství a dětiEditovat

10. dubna 1959 si vzal slečnu Mičiko Šóda (narozena 20. října 1934). Nová korunní princezna byla první nešlechtic, který se přiženil do císařské rodiny. Mají tři děti:

VyznamenáníEditovat

Národní vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
Japonsko  Japonsko   velmistr a řetěz Řádu chryzantémy 1989–2019 (velmistr)
  velmistr a velkokříž Řádu květů paulovnie
  velmistr Řádu vycházejícího slunce
  Řád posvátného pokladu (velmistr a řád I. třídy)
  velmistr Řádu kultury
  hlava Řádu posvátné koruny
  Zlatá medaile za zásluhy Japonského Červeného kříže
  Zlatá medaile čestného člena Japonského Červeného kříže
Zahraniční vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
Afghánistán  Afghánistán   Řád nejvyššího slunce
Bahrajn  Bahrajn   velkokříž s řetězem Řádu al-Khalify
Belgie  Belgie   velkokříž Řádu Leopolda
Botswana  Botswana   Prezidentský řád
Brazílie  Brazílie   velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže
Česko  Česko   Řád Bílého lva I. třídy s řetězem
Dánsko  Dánsko   rytíř Řádu slona[3] 1953, 8. srpna
Egypt  Egypt   řetěz Řádu Nilu
Estonsko  Estonsko   Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem[4] 2007, 22. května
Etiopie  Etiopie   řetěz Řádu Šalomouna
Filipíny  Filipíny   vrchní velitel Filipínské čestné legie 2002, 3. prosince
  Řád Sikatuna[5] 1962, 10. listopadu
  řetěz Řádu Lakandula
Finsko  Finsko   velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[6] 1986
Francie  Francie   velkokříž Řádu čestné legie
Gambie  Gambie   velkodůstojník Řádu republiky
Chile  Chile   velkokříž s řetězem Řádu za zásluhy
Indonésie  Indonésie   Řád hvězdy Indonéské republiky I. třídy
Island  Island   velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola
Itálie  Itálie   velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[7] 1982, 9. března
  velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku 1998, 12. dubna
Jihoafrická republika  Jihoafrická republika   velkokříž ve zlatě Řádu mysu Dobré naděje[8] 1995, 4. července
Jordánsko  Jordánsko   řetěz Řádu al Husejna bin Aliho
Jugoslávie  Jugoslávie   Řád jugoslávské hvězdy
Kambodža  Kambodža   velkokříž Královského řádu Kambodže
Kamerun  Kamerun   velkokříž Řádu za chrabrost
Katar  Katar   Řetěz nezávislosti
Kazachstán  Kazachstán   Řád zlatého orla 2008, 30. května
Keňa  Keňa   Řád zlatého srdce
Kolumbie  Kolumbie   velkokříž Řádu Boyacá
Kuvajt  Kuvajt   řetěz Řádu Mubáraka Velikého
Libérie  Libérie   velkostuha Řádu africké hvězdy
  velkokříž Řádu liberijských průkopníků
Litva  Litva   velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem[9] 2007, 22. května
Lotyšsko  Lotyšsko   velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd
Lucembursko  Lucembursko   rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva
Maďarsko  Maďarsko   velkokříž s řetězem Záslužného řádu Maďarské republiky
Malajsie  Malajsie   čestný nositel Řádu říšské koruny[10] 2012
Maroko  Maroko řetěz Řádu Muhammada
Malawi  Malawi   velkokomtur Řádu lva
Mali  Mali   velkokříž Národního řádu Mali
Mexiko  Mexiko   řetěz Řádu aztéckého orla
Německo  Německo   velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Nepál  Nepál   člen Řádu Ojaswi Rajanya 1960, 19. dubna
  Korunovační medaile krále Biréndry 1975, 24. února
Nigérie  Nigérie   velkodůstojník Řádu federální republiky
Nizozemsko  Nizozemsko   velkokříž Řádu nizozemského lva
Norsko  Norsko   velkokříž Řádu svatého Olafa 1953
  velkokříž s řetězem Řádu svatého Olafa 2001
Omán  Omán   spciální třída Řádu Ománu
Pákistán  Pákistán   Řád Pákistánu I. třídy
Panama  Panama   zlatý řetěz Řádu Manuela Amadora Guerrera
Peru  Peru   velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce
Pobřeží slonoviny  Pobřeží slonoviny   velkokříž Národního řádu Pobřeží slonoviny
Polsko  Polsko   rytíř Řádu bílé orlice[11] 2002, 3. července
Portugalsko  Portugalsko[12]   velkokříž s řetězem Řádu svatého Jakuba od meče 1993, 2. prosince
  velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha 1998, 12. května
Rakousko  Rakousko   velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[13] 1999
Řecko  Řecko   velkokříž Řádu Spasitele
Saúdská Arábie  Saúdská Arábie řetěz Řádu Badru
Senegal  Senegal   řetěz Národního řádu lva
Spojené arabské emiráty  Spojené arabské emiráty   řetěz Řádu federace
Spojené království  Spojené království   rytíř Podvazkového řádu[14] 1998, 26. května
  čestný rytíř velkokříže Královského Viktoriina řádu[14] 1953
  Korunovační medaile Alžběty II. 1953, 2. června
Španělsko  Španělsko   rytíř Řádu zlatého rouna[15] 1985, 28. února
  velkokříž Řádu Karla III.[16] 1972, 20. ledna
  velkokříž s řetězem Řádu Karla III.[17] 1981, 23. října
Švédsko  Švédsko   rytíř Řádu Serafínů 1952, 30. září
Thajsko  Thajsko   Řád Rajamitrabhorn 1991
  Řád Mahá Čakrí
  Pamětní medaile 60. výročí nástupu na trůn krále Pchúmipchona Adunjadéta
Ukrajina  Ukrajina   Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy
Zair  Zair   velkokříž Národního řádu levharta

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Japonsky cisar prijal k mimoradne audienci ceskeho prezidenta. Český rozhlas [online]. 1995-12-05 [cit. 2019-05-01]. Dostupné online. 
  2. Japonský císař obdivoval Hrad. iDNES [online]. 2002-07-08 [cit. 2019-05-01]. Dostupné online. 
  3. web.archive.org [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  5. The Order of Sikatuna | Official Gazette of the Republic of the Philippines. web.archive.org [online]. 2016-10-13 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  6. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  7. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  8. Archivovaná kopie. www.sahistory.org.za [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-13. 
  9. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  10. Bahagian Istiadat dan Urusetia Persidangan Antarabangsa. www.istiadat.gov.my [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  11. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 3 lipca 2002 r. o nadaniu orderów.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  12. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  13. https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
  14. a b www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  15. BOE.es - Documento BOE-A-1985-3372. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  16. BOE.es - Documento BOE-A-1972-31303. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  17. BOE.es - Documento BOE-A-1981-17110. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat

Japonští císaři
Předchůdce:
císař Šówa
19892019
Akihito
Nástupce:
Naruhito