Prefektury v Japonsku

vyšší samosprávný celek v Japonsku

Japonsko je děleno do 47 prefektur (japonsky 都道府県, todófuken [todoːɸɯ̥ꜜkeɴ]IPA), které přímo spadají pod japonskou vládu a jsou administrativními jednotkami nejvyšší úrovně. Systém tvoří 43 jednotlivých prefektur (japonsky , ken), dvě městské prefektury (japonsky , fu; Ósaka a Kjóto), jeden správní okruh (japonsky , ; Hokkaidó) a jedno metropolitní město (japonsky , to; Tokio).

V červnu 1868 byl v období Meidži zaveden systém Fuhanken sančisei, který založil první prefektury (městské fu a venkovské ken) s cílem nahradit původní administrativní jednotky (bugjó, daikan a další).[1][2] V červenci 1871 byly v důsledku přijmutí nového systému prefektur zbývající feudální územní celky han (japonsky ) transformovány na prefektury.[3] Zpočátku bylo takových prefektur na 300, ke konci roku 1871 se jejich početl snížil na 72[4] a v roce 1888 na 47.[5] Řada prefektur vznikla v oblastech původních provincií.[6] V březnu roku 1947 byl přijat zákon o místní autonomii,[7] jenž vstoupil v platnost následujícího měsíce.[8] Zákon dal prefekturám více politické moci a zavedl prefekturní vlády a parlamenty.[9]

Seznam prefektur

editovat
 HokkaidóAomoriAkitaIwateJamagataMijagiNiigataFukušimaIbarakiTočigiČibaGunmaSaitamaTokioKanagawaTokioKanagawaOkinawaJamanašiŠizuokaNaganoTojamaGifuAičiIšikawaFukuiŠigaMieKjótoÓsakaNaraÓsakaWakajamaHjógoTottoriOkajamaŠimaneHirošimaJamagučiKagawaTokušimaKóčiEhimeFukuokaÓitaMijazakiSagaNagasakiKumamotoKagošima
Prefektury Japonska s barevnými regiony

Podle kódů ISO

editovat

Prefektury jsou většinou děleny do osmi regionů, které nejsou oficiálními územními jednotkami, ani nemají volenou správu. Je však běžné řadit prefektury na základě jejich geografického regionu.[6] Toto řazení zohledňují také japonské kódy ISO 3166-2, jež řadí prefektury a regiony od severu k jihu:

Hokkaidó Tóhoku Kantó Čúbu Kansai Čúgoku Šikoku Kjúšú

1. Hokkaidó

2. Aomori
3. Iwate
4. Mijagi
5. Akita
6. Jamagata
7. Fukušima

8. Ibaraki
9. Točigi
10. Gunma
11. Saitama
12. Čiba
13. Tokio
14. Kanagawa

15. Niigata
16. Tojama
17. Išikawa
18. Fukui
19. Jamanaši
20. Nagano
21. Gifu
22. Šizuoka
23. Aiči

24. Mie
25. Šiga
26. Kjóto
27. Ósaka
28. Hjógo
29. Nara
30. Wakajama

31. Tottori
32. Šimane
33. Okajama
34. Hirošima
35. Jamaguči

36. Tokušima
37. Kagawa
38. Ehime
39. Kóči

40. Fukuoka
41. Saga
42. Nagasaki
43. Kumamoto
44. Óita
45. Mijazaki
46. Kagošima
47. Okinawa

Podle názvů

editovat
Prefektura Hlavní město Region Ostrov Obyvatelstvo
(2019)[10]
Rozloha (km²)[11] Hustota zalidnění
(2019)
Okresy Obce ISO
  Aiči 愛知県 Nagoja 名古屋市 Čúbu Honšú 7 552 000 5 173,07 1 460 7 54 JP-23
  Akita 秋田県 Akita 秋田市 Tóhoku 966 000 11 637,52 83 6 25 JP-05
  Aomori 青森県 Aomori 青森市 1 246 000 9 645,64 129 8 40 JP-02
  Čiba Čiba 千葉市 Kantó 6 259 000 5 157,57 1 214 6 54 JP-12
  Ehime 愛媛県 Macujama 松山市 Šikoku Šikoku 1 339 000 5 676,19 236 7 20 JP-38
  Fukui 福井県 Fukui 福井市 Čúbu Honšú 768 000 4 190,52 183 7 17 JP-18
  Fukuoka 福岡県 Fukuoka 福岡市 Kjúšú Kjúšú 5 104 000 4 986,51 1 024 12 60 JP-40
  Fukušima 福島県 Fukušima 福島市 Tóhoku Honšú 1 846 000 13 784,14 134 13 59 JP-07
  Gifu 岐阜県 Gifu 岐阜市 Čúbu 1 987 000 10 621,29 187 9 42 JP-21
  Gunma 群馬県 Maebaši 前橋市 Kantó 1 942 000 6 362,28 305 7 35 JP-10
  Hirošima 広島県 Hirošima 広島市 Čúgoku 2 804 000 8 479,65 331 5 23 JP-34
  Hokkaidó 北海道 Sapporo 札幌市 Hokkaidó Hokkaidó 5 250 000 83 424,44 63 74 179 JP-01
  Hjógo 兵庫県 Kóbe 神戸市 Kansai Honšú 5 466 000 8 401,02 651 8 41 JP-28
  Ibaraki 茨城県 Mito 水戸市 Kantó 2 860 000 6 097,39 469 7 44 JP-08
  Išikawa 石川県 Kanazawa 金沢市 Čúbu 1 138 000 4 186,21 272 5 19 JP-17
  Iwate 岩手県 Morioka 盛岡市 Tóhoku 1 227 000 15 275,01 80 10 33 JP-03
  Jamagata 山形県 Jamagata 山形市 1 078 000 9 323,15 116 8 35 JP-06
  Jamaguči 山口県 Jamaguči 山口市 Čúgoku 1 358 000 6 112,54 222 4 19 JP-35
  Jamanaši 山梨県 Kófu 甲府市 Čúbu 811 000 4 465,27 182 5 27 JP-19
  Kagawa 香川県 Takamacu 高松市 Šikoku Šikoku 956 000 1 876,78 509 5 17 JP-37
  Kagošima 鹿児島県 Kagošima 鹿児島市 Kjúšú Kjúšú 1 602 000 9 187,06 174 8 43 JP-46
  Kanagawa 神奈川県 Jokohama 横浜市 Kantó Honšú 9 198 000 2 416,11 3 806 6 33 JP-14
  Kóči 高知県 Kóči 高知市 Šikoku Šikoku 698 000 7 103,63 98 6 34 JP-39
  Kumamoto 熊本県 Kumamoto 熊本市 Kjúšú Kjúšú 1 748 000 7 409,46 236 9 45 JP-43
  Kjóto 京都府 Kjóto 京都市 Kansai Honšú 2 583 000 4 612,20 560 6 26 JP-26
  Mie 三重県 Cu 津市 1 781 000 5 774,49 308 7 29 JP-24
  Mijagi 宮城県 Sendai 仙台市 Tóhoku 2 306 000 7 282,29 317 10 35 JP-04
  Mijazaki 宮崎県 Mijazaki 宮崎市 Kjúšú Kjúšú 1 073 000 7 735,22 139 6 26 JP-45
  Nagano 長野県 Nagano 長野市 Čúbu Honšú 2 049 000 13 561,56 151 14 77 JP-20
  Nagasaki 長崎県 Nagasaki 長崎市 Kjúšú Kjúšú 1 327 000 4 130,98 321 4 21 JP-42
  Nara 奈良県 Nara 奈良市 Kansai Honšú 1 330 000 3 690,94 360 7 39 JP-29
  Niigata 新潟県 Niigata 新潟市 Čúbu 2 223 000 12 583,96 177 9 30 JP-15
  Okajama 岡山県 Okajama 岡山市 Čúgoku 1 890 000 7 114,33 266 10 27 JP-33
  Okinawa 沖縄県 Naha 那覇市 Kjúšú Rjúkjú 1 453 000 2 282,59 631 5 41 JP-47
  Óita 大分県 Óita 大分市 Kjúšú 1 135 000 6 340,76 179 3 18 JP-44
  Ósaka 大阪府 Ósaka 大阪市 Kansai Honšú 8 809 000 1 905,32 4 623 5 43 JP-27
  Saga 佐賀県 Saga 佐賀市 Kjúšú Kjúšú 815 000 2 440,69 334 6 20 JP-41
  Saitama 埼玉県 Saitama さいたま市 Kantó Honšú 7 350 000 3 797,75 1 935 8 63 JP-11
  Šiga 滋賀県 Ócu 大津市 Kansai 1 414 000 4 017,38 352 3 19 JP-25
  Šimane 島根県 Macue 松江市 Čúgoku 674 000 6 707,89 101 5 19 JP-32
  Šizuoka 静岡県 Šizuoka 静岡市 Čúbu 3 644 000 7 777,35 469 5 35 JP-22
  Točigi 栃木県 Ucunomija 宇都宮市 Kantó 1 934 000 6 408,09 302 5 26 JP-09
  Tokušima 徳島県 Tokušima 徳島市 Šikoku Šikoku 728 000 4 146,75 176 8 24 JP-36
  Tokio 東京都 Šindžuku 新宿区 Kantó Honšú 13 921 000 2 194,03 6 345 1 39 JP-13
  Tottori 鳥取県 Tottori 鳥取市 Čúgoku 556 000 3 507,14 159 5 19 JP-31
  Tojama 富山県 Tojama 富山市 Čúbu 1 044 000 4 247,58 246 2 15 JP-16
  Wakajama 和歌山県 Wakajama 和歌山市 Kansai 925 000 4 724,65 196 6 30 JP-30

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prefectures of Japan na anglické Wikipedii.

  1. FOOTE, Daniel H. Law in Japan: A Turning Point. Washington: University of Washington Press, 2011. ISBN 0295801352. (anglicky) 
  2. FUDŽINO, Tamocu; IWASAKI, Takuja; ABE, Takeši; MINEGIŠI, Sumio. 日本史事典. Šindžuku, Tokio: Asakura Šoten, 2012. ISBN 4254530196. (japonsky) 
  3. JANSEN, Marius B. The Making of Modern Japan. [s.l.]: Harvard University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 9780674003347. OCLC 44090600 (anglicky) 
  4. Empire of Japan. Kapitola The end of feudalism. Encyclopædia Britannica [online]. [cit. 2021-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. The Debate on the Introduction of a Regional System in Japan. S. 1. National Graduate Institute for Policy Studies [online]. [cit. 2021-11-14]. S. 1. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b LOUIS-FRÉDÉRIC, Nussbaum. Provinces and prefectures. [s.l.]: Japan encyclopedia, 2002. Dostupné online. S. 780. (anglicky) 
  7. Zákon o místní autonomii. Národní parlamentní knihovna Japonska [online]. [cit. 2021-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-07-28. (japonsky) 
  8. Zákon o místní autonomii. Ministerstvo vnitra a komunikací [online]. [cit. 2021-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-09. (japonsky) 
  9. Zákon o místní autonomii. Japanese Law Translation Database System [online]. Ministerstvo spravedlnosti Japonska [cit. 2021-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-13. (japonsky) 
  10. Population by Sex and Sex ratio for Prefectures - Total population, Japanese population, October 1, 2019. Statistics of Japan [online]. [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. 全国都道府県市区町村別面積調 (10月1日時点). S. 5. Japonský úřad pro geoprostorové informace [online]. Ministerstvo půdy, infrastruktury, dopravy a cestovního ruchu, 2020-10-01 [cit. 2021-11-14]. S. 5. Dostupné online. (japonsky) 

Externí odkazy

editovat