Otevřít hlavní menu

Alexander Boris de Pfeffel Johnson[1] (* 19. června 1964 New York) je britský politik, od července 2019 premiér Spojeného království a vůdce Konzervativní strany.[2]parlamentních volbách 2015 byl zvolen poslancem za obvod Uxbridge a South Ruislip, v období 2001–2008 v dolní sněmovně zasedal za obvod Henley. V letech 2008–2016 byl starostou Londýna a mezi roky 2016–2018 působil jako ministr zahraničí ve dvou vládách Theresy Mayové. Před vstupem do politiky pracoval jako novinář.

The Rt Hon Boris Johnson
Yukiya Amano with Boris Johnson in London - 2018 (41099455635) (cropped).jpg

Premiér Spojeného království
Úřadující
Ve funkci od:
24. července 2019
Panovnice Alžběta II.
Předchůdce Theresa Mayová

Ministr zahraničí Spojeného království
Ve funkci:
13. července 2016 – 9. července 2018
Předseda vlády Theresa Mayová
Panovnice Alžběta II.
Předchůdce Philip Hammond
Nástupce Jeremy Hunt

Vůdce Konzervativní strany
Úřadující
Ve funkci od:
23. července 2019
Předchůdce Theresa Mayová

Starosta Londýna
Ve funkci:
4. května 2008 – 9. května 2016
Předchůdce Ken Livingstone
Nástupce Sadiq Khan

Poslanec Dolní sněmovny
Úřadující
Ve funkci od:
7. května 2015
Předchůdce John Randall
Volební obvod Uxbridge a South Ruislip
Většina 10 695 (23,9 %)
Stranická příslušnost
Členství Konzervativní strana

Narození 19. června 1964 (55 let)
New York
Choť Allegra Mostyn-Owen (1987–1993)
Marina Wheelerová (1993–2018)
Partner(ka) Carrie Symonds (od 2018)
Rodiče Stanley Johnson a Charlotte Johnsonová Wahlová
Příbuzní Jo Johnson, Rachel Johnsonová a Leo Johnson (sourozenci)
Sídlo West Kensington
Islington
Crouch End
Alma mater Balliol College (do 1986)
Eton College
Oxfordská univerzita
Ashdown House
European School, Brussels I
Profese novinář, politik, editor, spisovatel, historik, esejista a bloger
Podpis Boris Johnson, podpis
Commons Boris Johnson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Jeho otec, ekonom a spisovatel Stanley Johnson, se v roce 1963 oženil s umělkyní Charlotte Fawcett, se kterou se seznámil na Oxfordské univerzitě. Téhož roku odjeli do USA, kde Stanley Johnson studoval na Kolumbijské univerzitě. Jejich syn Boris se narodil 19. června 1964 v New Yorku na Manhattanu, od narození tedy měl britské i americké občanství.[3]

Předkové jeho otce pocházejí z Velké Británie, Francie a Německa. Patří k nim mj. i král Fridrich I. Württemberský či britský král Jiří II.[4] Další otcovi předkové pocházeli také z Turecka. Mezi předky matky jsou Američané i ruští Židé.[5]

V roce 1964 se rodina vrátila do Velké Británie, aby matka Charlotte mohla dokončit svá studia na Oxfordské univerzitě. V roce 1966 se rodina přestěhovala zpět do USA, když jeho otec našel zaměstnání ve Světové bance ve Washingtonu. V roce 1969 se rodina vrátila do Velké Británie, kde Boris chodil do základní školy. V roce 1973 se však rodina opět stěhovala, a to do Bruselu, kde otec pracoval pro Evropskou komisi. Boris chodil do Evropské školy a naučil se francouzsky. V roce 1975 se jeho matka psychicky zhroutila a Boris a jeho sourozenci byli posláni do anglické internátní školy Ashdown House.[6]

Od roku 1977 studoval Boris Johnson na internátní předuniverzitní škole Eton College, když získal stipendium. Ve škole byl populární, i když učitelé si stěžovali na jeho lenost a nedochvilnost.[3] Působil ve školním debatním kroužku i novinách. Po dokončení školy rok učil angličtinu v Austrálii.

Od roku 1983 studoval na Balliolově koleji Oxfordské univerzity, opět za pomoci stipendia. I zde byl známý a populární, hrál rugby, spoluvedl univerzitní satirický časopis Tributary, působil také ve školní samosprávě. Mezi jeho spolužáky patřilo mnoho pozdějších konzervativních politiků jako David Cameron, William Hague, Michael Gove nebo Jeremy Hunt. Byl také členem nechvalně známého Bullingdon Clubu. Jeho studijní výsledky byly průměrné.[6] Ve škole se také seznámil a zasnoubil s aristokratkou Allegrou Mostyn-Owen (* 1964) , se kterou se krátce po úspěšném ukončení studií oženil. Na svatbě zazněl duet Allegra e Boris, který pro tento účel složil německý skladatel Hans Werner Henze.[3]

V roce 1987 začal pracovat jako stážista v prestižním londýnském deníku The Times, byl však propuštěn po tom, kdy si v jednom ze svých článků vymyslel citaci.[6] Poté pracoval v deníku The Daily Telegraph, v letech 1989 až 1994 byl jeho zahraničním korespondentem v Bruselu, přičemž zastával euroskeptické postoje. V roce 1990 ho manželka opustila, v roce 1993 se rozvedli.[3] Ještě téhož roku se oženil s právničkou Marinou Wheeler (* 1964), se kterou žil již od roku 1990.[6]

Po návratu to Británie se přestěhovali do čtvrti Islington, kde pod vlivem čtvrti a nové manželky získal konzervativní Boris liberálnější postoje k otázkám jako klimatická změna či LGBT práva.[3] Zde se jim také narodilo první dítě, další tři následovaly.

V práci po návratu z Bruselu působil jako politický sloupkař. V roce 1995 se na veřejnosti objevil záznam telefonního hovoru z roku 1990 mezi ním a jeho kamarádem, podnikatelem Dariem Guppy. Ten ho informoval, že informace o jeho kriminálních aktivitách sleduje novinář Stuart Collier z bulvárního deníku News of the World a požádal Johnsona o poskytnutí soukromé adresy Stuarta, aby mohl nechat novináře zmlátit.[6] Johnson souhlasil, obával se však rizika prozrazení. Po zveřejnění záznamu Johnson uvedl, že mu adresu neposkytl. Šéfredaktor novin ho pokáral, z práce ho však nepropustil.[3]

Johson začal psát také sloupky do týdeníku The Spectator a motoristické sloupky do měsíčníku Gentlemen's Quarterly. Mezi spolupracovníky však příliš populární nebyl, když své příspěvky dodával pozdě, v redakci se také vršily jeho pokuty za parkování.[3] V roce 1998 se začal objevovat v televizním programu Have I Got News for You, začal být obecně známý a byl zván i do dalších televizních pořadů (mj. Top Gear).[6]

V roce 1999 mu Conrad Black, tehdejší majitel publikací The Daily Telegraph i The Spectator, nabídl, aby se stal šéfredaktorem časopisu The Spectator a zanechal svých politických ambicí. Johnson souhlasil.[3] Pod jeho vedením tento tradičně konzervativní týdeník publikoval i příspěvky od levicových autorů a jeho náklad se mírně zvedl. Navzdory svému slibu úspěšně v roce 2001 kandidoval do Dolní sněmovny, svůj post šéfredaktora ale opustil až v roce 2005.[3] Až do roku 2019 psal sloupky pro The Daily Telegraph.

V roce 2018 se rozvedl se svou druhou manželkou Marinou Wheeler, se kterou má čtyři děti. Z roku 2009 má také nemanželské dítě s Helen Macintyre.[7] V současnosti žije Johnson s Carrie Symonds (* 1988), tiskovou mluvčí Konzervativní strany.[8]

Politická kariéraEditovat

Neúspěšné kandidaturyEditovat

Zvažoval kandidaturu do Evropského parlamentu v roce 1994. V roce 1997 chtěl kandidoval do britské dolní sněmovny v některém londýnském okrsku, stranou byl však vyslán do tradičně labouristického okrsku v severním Walesu. Získal 23 % hlasů a porazil ho labouristické kandidát.

Poslanec a starosta LondýnaEditovat

Je členem Konzervativní strany. V letech 2001 až 2008 byl členem dolní komory Parlamentu Spojeného království, byl také ministrem ve stínové vládě. V letech 1999 až 2005 stál v čele časopisu The Spectator. V květnu 2008 byl za Konzervativní stranu zvolen londýnským starostou, když ve volbách porazil svého předchůdce Kena Livingstona, v roce 2012 pak byl znovuzvolen. V květnu 2016 ho na této pozici vystřídal labourista Sadiq Khan.

Johnson je soustavným kritikem Evropské unie. Projekt eura, tedy společné měny, označil za "katastrofu". Požadoval omezení britských vztahů s EU a referendum o podobě těchto vztahů.[9] V roce 2016 se v rámci Konzervativní strany postavil do čela tábora obhajující v referendu o členství Spojeného království v Evropské unii volbu vystoupení země z EU. Po této úspěšné kampani oznámil, že se nechce ucházet ani o post premiéra, ani o pozici vůdce Konzervativní strany.

Ministr zahraničních věcíEditovat

Od 13. července 2016 do 9. července 2018 zastával úřad britského ministra zahraničí.[10]

Již v červnu roku 2017 se (přes jeho deklarované odmítnutí takových ambicí) o něm hovořilo jako o možném uchazeči na pozici britského premiéra, poté co jeho Konzervativní strana v čele s premiérkou Theresou Mayovou nezískala v předčasných parlamentních volbách dostatečnou většinu.[11]

V souvislosti s nezdary v otázce vystoupení Spojeného království z Evropské unie (brexit) ohlásila premiérka Mayová v květnu 2019, že odstoupí ze svých funkcí. Boris Johnson se bezprostředně poté stal vážným kandidátem na post předsedy Konzervativní strany a tím také na post britského premiéra.

V nahrávce z tajné schůzky v říjnu 2016 uvedl úředník izraelské ambasády Šai Masot, že britský ministr zahraničí Boris Johnson „je idiot“, ale je „v zásadě dobrý“, protože podporuje Izrael.[12]

Johnson podpořil vojenskou intervenci v Jemenu pod vedením Saúdské Arábie a odmítl zastavení dodávek britských zbraní do Saúdské Arábie,[13] protože podle Johnsona neexistuje jasný důkaz, že by se Saúdové dopouštěli ve válce v Jemenu válečných zločinů.[14] V září 2016 byl Johnson kritizován, že zablokoval na půdě OSN vyšetřování válečných zločinů Saúdské Arábie v Jemenu ze strany nezávislé vyšetřovací komise OSN.[15] Vláda britské premiérky Theresy Mayové, ve které Johnson působí jako ministr zahraničí, čelí kritice, že se nepřímo podílí na páchání válečných zločinů a na smrti jemenských civilistů.[16]

Johnson poprvé navštívil Turecko jako ministr zahraničních věcí v září 2016. Tehdy vyjádřil pokračující britskou podporu vládě prezidenta Erdoğana po nezdařeném pokusu o vojenský převrat v Turecku. Johnson také slíbil, že britská vláda bude podporovat vstup Turecka do Evropské unie.[17]

V prosinci 2017 označil v rozhovoru pro list Sunday Times Rusko za „uzavřenou, protivnou, militaristickou a nedemokratickou“ zemi. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov si po setkání s Johnsonem stěžoval na „sérii agresivních a urážlivých prohlášení“ ze strany Johnsona a dalších členů britské konzervativní vlády.[18]

Johnson podpořil tureckou invazi do Afrínu v Sýrii, která začala v lednu 2018 a je namířena proti syrským Kurdům, a prohlásil, že Turecko má právo na ochranu svých hranic.[19]

V březnu 2018 přirovnal Rusko pod vládou Vladimira Putina, které bude od června hostit mistrovství světa v kopané, k nacistickému Německu, které roku 1936 využilo letní olympiádu v Berlíně k propagandistickým účelům.[20] Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová nato prohlásila, že Johnson je „otráven jedem nenávisti a zloby“ a dále uvedla, že „jakékoli podobné paralely a srovnání naší země, která obětovala miliony lidí v boji proti nacismu na na východní frontě druhé světové války, která bojovala na svém území a potom osvobodila Evropu, jsou ze zásady neakceptovatelné a nejsou hodny šéfa diplomatického sboru evropského státu.“[20]

Dne 20. března 2018 v rozhovoru pro Deutsche Welle se novinářka Žanna Němcovová zeptala Johnsona, proč si myslí, že za útokem na dvojitého agenta Skripala stojí Rusko. Johnson odpověděl, že mu britští vědci ze státní laboratoře v Porton Downu osobně sdělili, že jsou si zcela jisti, že je odpovědné Rusko.[21] 3. dubna ředitel laboratoře v Porton Downu Gary Aitkenhead prohlásil, že vědci nebyli schopni určit, ze které země použitý nervový jed pochází.[22] Poslanec opoziční Labouristické strany Chris Williamson na to reagoval slovy, že Johnson „lhal, aby ospravedlnil zahraniční politiku naší země."[23]

Kvůli neshodám ve vládě Theresy Mayové, které panovaly kolem odchodu Británie z Evropské unie, dne 9. července 2018 oznámil svoji demisi.[24]

Premiér Spojeného královstvíEditovat

Členové Konzervativní strany zvolili Borise Johnsona v červenci 2019 dvoutřetinovou většinou (66,4 %) svým novým vůdcem. Po odstoupení Mayové jej královna Alžběta II. dne 24. července jmenovala novým premiérem Spojeného království.

Bezprostředně poté oznámil Johnson složení nové britské vlády. Jsou v ní převážně političky a politikové, kteří jsou známí jako tvrdí zastánci brexitu, tedy opuštění Evropské unie (termín je 31. říjen 2019). Ministrem zahraničních věcí byl jmenován bývalý ministr pro záležitosti brexitu Dominic Raab. Ministryní vnitra se stala politička indického původu Priti Patelová.

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. britannica.com. Boris Johnson | British politician [online]. [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. 
  2. LAWLESS, Jill; KIRKA, Danica. Boris Johnson chosen as new UK leader, now faces Brexit test [online]. AP NEWS, 23-07-2019 [cit. 2019-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i PURNELL, SONIA. Just Boris : the irresistible rise of a political celebrity. London: Aurum xi, 450 pages, 16 unnumbered pages of plates s. ISBN 9781845136659, ISBN 1845136659. OCLC 751749587 
  4. Pedigree Chart for Stanley Patrick Johnson: Genealogics. www.genealogics.org [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  5. WOODWARD, Will; CORRESPONDENT, chief political. Phooey! One-man melting pot ready to take on King Newt r url = https://www.theguardian.com/politics/2007/jul/17/localgovernment.london. The Guardian. 2007-07-17. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  6. a b c d e f GIMSON, Andrew. Boris: The Rise of Boris Johnson. [s.l.]: Simon & Schuster Dostupné online. (English) 
  7. Who are Boris Johnson’s family and how many children does he have? [online]. 2019-07-24 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. FRYER, Jane. Sexy, clever, ambitious... and barely older than his daughter: How Boris Johnson, 54, became smitten by the Conservative's blonde PR guru 'Apples'. Daily Mail [online]. 2018-09-09 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  9. Velká Británie: Cameron souhlasí s referendem o EU [online]. [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. 
  10. Vůdce kampaně za brexit Johnson Británii vést nechce [online]. [cit. 2016-06-30]. Dostupné online. (česky) 
  11. Pět ministrů prý vyzvalo Borise Johnsona, aby nahradil Mayovou. Ten výzvu odmítá | Svět. Lidovky.cz [online]. 2017-06-11 [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. 
  12. "Boris Johnson is an 'idiot', says Israeli embassy official caught on camera". The Independent. 8. ledna 2017.
  13. Boris Johnson urged to back probe into international law violations in Yemen. The Independent. 21. září 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Boris Johnson defends UK arms sales to Saudi Arabia. The Guardian. 5. září 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Boris Johnson criticised by human rights groups after blocking inquiry into war crimes in Yemen. The Independent. 27. září 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Britové dovážejí do Saúdské Arábie stále více zbraní, navzdory válce v Jemenu. iDNES.cz. 8. listopadu 2017.
  17. Boris Johnson: UK will help Turkey join the EU. Politico. 28. září 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Johnson a Lavrov se shodli na nízké úrovni vztahů svých zemí. České noviny. 22. prosince 2017.
  19. UK: Turkey has legitimate interest in border security [online]. Anadolu Agency, 22. ledna 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  20. a b Johnson obvinil Rusko, že využije fotbalový šampionát jako Hitler olympiádu. Novinky, 21. března 2018.
  21. NEMTSOVA, Zhanna. Boris Johnson: Russia's position in Skripal case is 'increasingly bizarre'. Deutsche Welle [online]. 2018-03-20 [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Johnson je v úzkých s tvrzením, že "Skripalův" novičok je z Ruska. Týden. 4. dubna 2018.
  23. "U.K. Lab Says It Doesn't Know Nerve Agent's 'Precise Source,'". National Public Radio. 3. dubna 2018.
  24. Britský ministr zahraničí Johnson podává demisi kvůli brexitu | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat