Koronavirus

podčeleď zahrnující čtyři rody virů
Možná hledáte: koronavirus SARS-CoV-2, onemocnění covid-19 nebo Pandemie covidu-19.

Koronavirus (Coronavirus) bylo do roku 2009 označení rodu virů, od roku 2009 společné označení (nikoli taxonomické jméno) pro čtyři rody virů obsažených v podčeledi Orthocoronavirinae:[1][2] Alphacoronavirus, Betacoronavirus, Gammacoronavirus a Deltacoronavirus. Šíří se buď vzduchem, kontaminovanými předměty nebo oro-fekálním přenosem a způsobují závažnější i méně závažná onemocnění zvířat a lidí.[3] Jejich typickou vlastností je široké spektrum hostitelů a časté případy mezidruhového přenosu.[4]

Jak číst taxoboxOrthocoronavirinae[1][2]
alternativní popis obrázku chybí
Baltimorova klasifikace virů
SkupinaIV (ssRNA viry s pozitivní polaritou)
Vědecká klasifikace
RealmRiboviria
ŘíšeOrthornavirae
KmenPisuviricota
TřídaPisoniviricetes
ŘádNidovirales
PodřádCornidovirineae
ČeleďCoronaviridae
PodčeleďOrthocoronavirinae
Rody
Sesterská skupina
Letovirinae[1][2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

U člověka vyvolávají některé druhy viru běžná onemocnění (nachlazení), ale i závažnější virózy.[5] V roce 2002 byl nově objevený Betacoronavirus, nazvaný SARS-CoV (v roce 2020 klasifikován jako jedna z forem druhu Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus[6]), zjištěn jako původce nemoci SARS. V roce 2012 byl objeven nový druh betakoronaviru, nazvaný MERS-CoV (The Middle East respiratory syndrome coronavirus), který způsobuje obdobně závažné onemocnění MERS. Na přelomu let 2019 a 2020 se objevila epidemie respirační choroby covid-19 v čínském městě Wu-chan a v jeho okolí. Původcem je nový typ betakoronaviru – SARS-CoV-2, patřící do stejného druhu jako SARS-CoV.[6]

CharakteristikaEditovat

Koronaviry jsou obalené jednovláknové RNA viry s pozitivní polaritou. Jejich název je odvozen od charakteristického uspořádání povrchových struktur lipidového obalu ve tvaru sluneční koróny.[7][8]

Dosahují velikosti kolem 120 nanometrů.[9] Jejich genom obsahuje 30 tisíc bází, což je nejvíce mezi známými RNA viry s nesegmentovaným genomem.[10]

SystémEditovat

Podčeleď Orthocoronavirinae zahrnuje (podle vydání Taxonomie virů 2019) 4 rody:[1]

  • Alphacoronavirus; k roku 2019 uznáno 17 druhů v 14 podrodech:
    • Podrody: Colacovirus, Decacovirus, Duvinacovirus, Luchacovirus, Minacovirus, Minunacovirus, Myotacovirus, Nyctacovirus, Pedacovirus, Rhinacovirus, Setracovirus, Soracovirus, Sunacovirus, Tegacovirus
  • Betacoronavirus; k roku 2019 uznáno 14 druhů v 5 podrodech:
    • Podrody: Embecovirus, Hibecovirus, Merbecovirus, Nobecovirus, Sarbecovirus
  • Gammacoronavirus; k roku 2019 uznáno 5 druhů ve 3 podrodech:
    • Podrody: Brangacovirus, Cegacovirus, Igacovirus
  • Deltacoronavirus; k roku 2019 uznáno 7 druhů ve 3 podrodech:
    • Podrody: Andecovirus, Buldecovirus, Herdecovirus

Od doby posledního vydání taxonomie virů byly objeveny další, nové druhy koronavirů, které dosud čekají na uznání a klasifikaci od ICTV.[11]

Lidské koronaviry, jejich taxonomické zařazení a původEditovat

K roku 2020 je známo 8 typů lidských koronavirů, taxonomicky řazených na úrovni druhu nebo na poddruhové úrovni:

Studie z r. 2021 určila pravděpodobné přímo předchozí hostitele lidských koronavirů, než došlo k jejich přenosu z nich na člověka (rozumí se hostitelé, v nichž daná virová populace „zdomácněla“; není však vyloučeno, že vlastní přenos proběhl přes dalšího přechodného mezihostitele, v němž se však již nevytvořila populace tvořená variantami/mutacemi pro něj specifickými):[13]

Předchozím hostitelem HCoV-NL63, SARS-CoV a SARS-CoV-2 byli podle této studie netopýři. Původním hostitelem MERS-CoV byli sice také netopýři, z nich se však přesunul na velbloudy a do lidské hostitelské populace se rozšířil po vícenásobné výměně nákazy mezi velbloudy a jejich pastevci; z původně netopýřího přes velbloudího hostitele se lidským koronavirem stal i HCoV-229E, zatímco HCoV-HKU1 přešel na člověka z hlodavců a HCoV-OC43 a HECV-4408 z krav.

Sarbecovirem, tedy jedním z předchůdců virů SARS-CoV, se lidská populace poprvé nakazila pravděpodobně již před více než 21 000 lety.[12][14]

OnemocněníEditovat

 
Schéma koronaviru: červenými výstupky se virion přichycuje k receptoru na buňce. Uvnitř je šroubovice jednovláknové RNA.

Koronaviry byly původně známy jen jako původci infekcí zvířat – ptáků a savců. Jednalo se o jednotlivé formy z rodu Alphacoronavirus, které způsobovaly např. virové infekce drůbeže a jiných ptáků,[15] ale i skotu nebo domácích zvířat (psů[pozn. 1], ale zejména na koronaviry citlivých koček[pozn. 2] a fretek[pozn. 3].[16][17][18][19] Od 60. let 20. století byly zjištěny i u lidských onemocnění.

Onemocnění z koronavirů mají maxima převážně v lednu a únoru a zasahují jednotky procent populace.[20] U lidských koronavirů[pozn. 4] HCoV-NL63, HCoV-229E, HCoV-OC43 a HCoV-HKU1 se ukazuje, že velmi často u jedinců dochází k opakovanému onemocnění, což naznačuje, že člověk nezískává dlouhodobou imunitu.[21]

Zpočátku šlo jen o běžná nachlazení (která nejčastěji způsobuje rhinovirus), která byla komplikovanější u lidí s oslabenou imunitou. Ale koronaviry z rodu Betacoronavirus jsou původci i některých závažných respiračních chorob z posledních let. Koncem roku 2002 se objevilo nové závažné onemocnění – SARS (syndrom náhlého selhání dýchání), na který roku 2003 zemřelo přibližně 800 lidí. O deset let později byla diagnostikována nová forma obdobně závažného onemocnění – MERS, na který do roku 2020 zemřelo přes 800 lidí. Na sklonku roku 2019 se rozšířil z Číny nový typ nebezpečné choroby covid-19 a začal se postupně šířit do dalších zemí.[22][8] K 5. červenci 2020 bylo WHO hlášeno více než 11 milionů případů podezření, pravděpodobné nebo prokázané nákazy virem SARS-CoV-2, přičemž z množin pravděpodobné a prokázané nákazy bylo hlášeno 531 659 úmrtí bez zjevně jiné příčiny. Výskyt viru byl potvrzen téměř ve všech zemích včetně České republiky.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. dnes obecné označení CCoV – canine coronavirus zahrnuje 2 druhy: CECoV (dříve pouze CCoV), způsobující onemocnění trávicí soustavy (doplněné „E“ z enteric), a respirační CRCoV („R“ z respiratory)
  2. označení FCoV – feline coronavirus, jediný druh zahrnující FECV – feline enteric coronavirus i jeho mutaci FIPV – feline infectious peritonitis virus
  3. dva druhy, FRECV – ferret enteric coronavirus způsobuje střevní chorobu ECE (ve sutečnosti je pouze variantou taxonomického druhu Mink coronavirus 1) a smrtelnější FRSCV – ferret systemic coronavirus
  4. obecné označení HCoV – human coronavirus

ReferenceEditovat

  1. a b c d International Committee on Taxonomy of Viruses, Virus Taxonomy: 2018b Release. Dostupné online (anglicky)
  2. a b c KING, Andrew M. Q.; LEFKOWITZ, Elliot J.; MUSHEGIAN, Arcady R., Michael J. Adams; Bas E. Dutilh; Alexander E. Gorbalenya; Balázs Harrach; Robert L. Harrison; Sandra Junglen; Nick J. Knowles; Andrew M. Kropinski; Mart Krupovic; Jens H. Kuhn; Max L. Nibert; Luisa Rubino; Sead Sabanadzovic; Hélène Sanfaçon; Stuart G. Siddell; Peter Simmonds; Arvind Varsani; Francisco Murilo Zerbini; Andrew J. Davison. Changes to taxonomy and the International Code of Virus Classification and Nomenclature ratified by the International Committee on Taxonomy of Viruses (2018). S. 2601–2631. Archives of Virology [online]. Springer Nature, 12. květen 2018. Svazek 163, čís. 9, s. 2601–2631. Ratifikační článek k předchozí referenci. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISSN 1432-8798. DOI 10.1007/s00705-018-3847-1. PMID 29754305. (anglicky) 
  3. Koronaviry - přehled [online]. Státní zdravotní ústav, 2020-01-22 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. 
  4. SAIF, L.J. Animal coronaviruses : what can they teach us about the severe acute respiratory syndrome?. S. 643–660. Revue Scientifique et Technique de l'OIE [online]. 2004-08-01 [cit. 2020-11-20]. Roč. 23, čís. 2, s. 643–660. Dostupné online. DOI 10.20506/rst.23.2.1513. PMID 15702725. (anglicky) 
  5. CUI, Jie; LI, Fang; SHI, Zheng-Li. Origin and evolution of pathogenic coronaviruses. S. 181–192. Nature Reviews Microbiology [online]. 2019-03 [cit. 2020-11-20]. Roč. 17, čís. 3, s. 181–192. Dostupné online. DOI 10.1038/s41579-018-0118-9. PMID 30531947. (anglicky) 
  6. a b GORBALENYA, Alexander E.; BAKER, Susan C.; BARIC, Ralph S., et al. (Coronaviridae Study Group of the International Committee on Taxonomy of Viruses). The species Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus: classifying 2019-nCoV and naming it SARS-CoV-2. Nature Microbiology [online]. Springer Nature Limited, 2. březen 2020. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 2058-5276. DOI 10.1038/s41564-020-0695-z. (anglicky) 
  7. PAVLÍKOVÁ, Tereza. DNA diagnostika infekcí dýchacích cest. Brno, 2018 [cit. 2020-01-27]. 84 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Omar Šerý. s. 26. Dostupné online.
  8. a b Coronavirus: All you need to know about symptoms and risks. Al-Džazíra [online]. 2020-01-23, rev. 2020-01-27 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Coronaviridae [online]. Viral Zone, 2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupné online. 
  10. THIEL, V. (editor). Coronaviruses: Molecular and Cellular Biology. 1. vyd. [s.l.]: Caister Academic Press, 2007. Dostupné online. (anglicky) 978-1-904455-16-5. 
  11. VALITUTTO, Marc T.; AUNG, Ohnmar; TUN, Kyaw Yan Naing; VODZAK, Megan E.; ZIMMERMAN, Dawn; YU, Jennifer H., et al. Detection of novel coronaviruses in bats in Myanmar. PLoS ONE [online]. 4. duben 2020. Svazek 15, čís. 4: e0230802. Dostupné online. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0230802. PMID 32271768. (anglicky) 
  12. a b University of Oxford. Coronavirus epidemics first hit more than 21,000 years ago. Phys.Org [online]. 2021-09-03. Dostupné online. (anglicky) 
  13. MACHADO, Denis Jacob; SCOTT, Rachel; GUIRALES, Sayal; JANIES, Daniel A. Fundamental evolution of all Orthocoronavirinae including three deadly lineages descendent from Chiroptera-hosted coronaviruses: SARS-CoV, MERS-CoV and SARS-CoV-2. Cladistics [online]. John Wiley & Sons, Inc., 2021-04-26 [cit. 2021-05-11]. Online před zahrnutím do čísla. Dostupné online. ISSN 1096-0031. DOI 10.1111/cla.12454. (anglicky) 
  14. GHAFARI, Mahan; SIMMONDS, Peter; PYBUS, Oliver G.; KATZOURAKIS, Aris. A mechanistic evolutionary model explains the time-dependent pattern of substitution rates in viruses. Current Biology [online]. Elsevier Inc., 2021-09-02 [cit. 2021-09-15]. Online před tiskem. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. ISSN 1879-0445. DOI 10.1016/j.cub.2021.08.020. (anglicky) 
  15. Virus podobný SARS zabíjel i v Německu, zemřel pacient z Emirátů [online]. iDnes.cz, 2013-03-27 [cit. 2013-05-12]. Dostupné online. 
  16. KOLÁŘOVÁ, Kateřina. Smrtící koronavirus se tváří jako obyčejný kašel [online]. Vitalita.cz, 2012-10-02 [cit. 2013-05-14]. Dostupné online. 
  17. JOHNSON, Mark. Cats are far more susceptible to new coronavirus than dogs are, but people shouldn't be 'fearful' of their pets: study. medicalxpress.com [online]. 2020-04-10 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. https://phys.org/news/2021-04-mystery-canine-illness-animal-coronavirus.html - Mystery canine illness identified as animal coronavirus
  19. MURRAY, Jerry; KIUPEL, Matti; MAES, Roger K. Ferret Coronavirus-Associated Diseases. S. 543–560. Veterinary Clinics of North America: Exotic Animal Practice [online]. Elsevier Inc., 2010-08-02 [cit. 2021-04-15]. Svazek 13, čís. 3, s. 543–560. Dostupné online. Dostupné také na: [3]. DOI 10.1016/j.cvex.2010.05.010. PMID 20682435. (anglicky) 
  20. BICKEL, Nardy Baeza. Common coronaviruses are highly seasonal, with most cases peaking in winter months. medicalxpress.com [online]. 2020-04-08 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. MIHULKA, Stanislav. 35 let výzkumu koronavirových infekcí: S dlouhodobou imunitou nepočítejte. Osel.cz [online]. 2020-10-09 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. 
  22. Nakažených koronavirem v Číně přibývá. Okolní země činí preventivní opatření, mimořádně zasedne WHO. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-22 [cit. 2020-01-22]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.