Pécs
Pécs (česky Pětikostelí, německy Fünfkirchen, turecky Peçuy, chorvatsky Pečuh, latinsky Sopiane nebo také Quinque Ecclesiae) je župní město v jihozápadním Maďarsku v župě Baranya. Žije zde přibližně 143 tisíc[1] obyvatel a je tak pátým největším maďarským městem. Pécs je sídlem biskupa římskokatolické diecéze a také sídlem univerzity.
| Pécs | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°4′36″ s. š., 18°13′41″ v. d. |
| Časové pásmo | +1 |
| Stát |  Maďarsko |
| Region | Jižní Zadunají |
| Župa | Baranya |
| Okres | Pécs |
| Administrativní dělení | 8 městských částí |
  Pécs | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 162,61 km² |
| Počet obyvatel | 142 873 (2019)[1] |
| Hustota zalidnění | 878,6 obyv./km² |
| Etnické složení | Maďaři (84 %), Němci, Romové |
| Náboženské složení | Křesťanství |
| Světové dědictví UNESCO | |
| Název lokality | raně-křesťanská nekropole v Pécsi |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | iii, iv |
| Odkaz | 853 (anglicky) |
| Zařazení | 2000 (24. zasedání) |
| Správa | |
| Status | Župní sídlo, město s župním právem |
| Starosta | Attila Péterffy (od 2019) |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | (+36) 72 |
| PSČ | 7600-7636 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V roce 2010 byla Pécs vyhlášena evropským hlavním městem kultury.[2]
Přírodní poměryEditovat
Pécs se nachází v jižní části země, 170 km jihozápadně od Budapešti, 155 km severozápadně od Nového Sadu v Srbsku, 68 km severozápadně od Osijeku v Chorvatsku, 175 km východně od Záhřebu a 240 km jihovýchodně od Grazu (Štýrského Hradce) v Rakousku.
Město se rozkládá z části v rovinaté krajině a z části na úpatí hřebene Mecsek, který představuje přirozenou severní hranici Pécse. Nadmořská výška města se tak na severu zvedá až do 500 m n. m., centrum města a jižní okraje se nachází zhruba 120-130 metrů nad mořem.
Městem neprotéká žádná větší řeka, pouze malé vodní toky (např. Pécsi-víz). Geografická poloha Pécsu je z klimatického hlediska mimořádně příznivá, neboť díky tomu, že město leží na hranici stále hustě zalesněné oblasti do něj proudí často čerstvý vzduch.
HistorieEditovat
Starověk a středověkEditovat
Oblast dnešního Pětikostelí byla osídlená již odedávna, prvními doloženými obyvateli tu byli ale Keltové. Když sem přišli v 2. století Římané, našli tu již keltské kolonie, kde se pěstovalo víno. Z římských dob se dodnes dochovaly ještě části akvaduktu, nalézt lze ale i další pozůstatky římského osídlení.[3] Ve 4. století už bylo velmi důležitým křesťanským městem. Po pádu Západořímské říše se sem během stěhování národů nastěhovali Avaři a Slované, ke svojí říši ho připojil později i Karel Veliký. V 11. století zde vznikl benediktský klášter, v 13. století sem přišli dominikáni.
Roku 1367 tu vznikla první univerzita v Uhrách.[4] Zlomem se stal rok 1526. Po porážce krále Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče, se zde, pdobně jako v celém Uhersku usídlili Turci. Ti přebudovali kostely na mešity, vybudovali školy koránu, lázně a bazar; město podléhalo islámskému právu šaría. Osvobozeno bylo až po pádu Pešti (1686) a ústupu osmanských vojsk na jih.
Raně křesťanské obdobíEditovat
Z období raného křesťanství ve 4. století se v Pésci (v té době provinční římské město Sopianae) zachovala skupina staveb souvisejících s pohřbíváním zesnulých. Dochovaly se zde např. podzemní hypogea, mauzolea i zbytky kaplí a dále mnoho archeologicky cenných předmětů. Tyto památky jsou důležité jak z konstrukčního a architektonického, tak i uměleckého pohledu. Na zdech se nachází mnoho bohatě zdobených nástěnných maleb s křesťanskou tematikou výjimečně kvality. Křesťanské pohřebiště se nachází v těsné blízkosti katedrály svatých Petra a Pavla a od roku 2000 je zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Novověká dobaEditovat
Od roku 1710, kdy skončily protihabsburské vzpoury, začalo opět prosperovat. Roku 1777 získalo od Marie Terezie městská práva, vznikla tu i právnická škola. O deset let později, v roce 1787 tu žilo již 8 000 lidí. Během revolučního roku 1848 bylo načas obsazené Chorvatskem, osvobodili ho opět Habsburkové. Od roku 1882 je napojené železnicí na Budapešť, což odstartovalo ještě větší rozvoj průmyslu. Za první světové války bylo obsazeno srbskými jednotkami, po Trianonské smlouvě, kdy ztratili Maďaři Slovensko, sem z Bratislavy byla přestěhována i Univerzita královny Alžběty.
Během druhé světové války nebylo téměř poškozeno, na rozdíl od jiných měst a stále se rozrůstalo, připojovaly se k němu i okolní obce. V blízkosti města byly objevena naleziště uranu, jehož těžba zde rozšířila hornickou tradici hlubinné (a po druhé světové válce i povrchové) těžby černého uhlí severozápadně od města. V 80. letech minulého století tu žilo téměř 180 000 lidí. Po pádu socialismu byly zrušené některé továrny, navíc válka v nedaleké rozpadající se Jugoslávii na čas odradila část turistů.[zdroj?] Od 90. let 20. století počet obyvatel postupně klesl na 163 000
v roce 2000 a 145 000 v roce 2017.
PolitikaEditovat
Městská rada má 27 členů, z nichž 19 drží vládní pravicová strana Fidesz. Jejím členem je i starosta Zsolt Páva, který byl v čele města v letech 1994–1998 a poté od roku 2009. Strana Fidesz v Pécsi začala kriminalizovat bezdomovectví (2014)[5] a v rámci kampaně proti Georgi Sorosovi vyzvala občany, aby nepronajímali žádné prostory nevládní organizaci podporované OSF (2017) [6].
DopravaEditovat
ŽelezničníEditovat
Pécs má pravidelné železniční spojení s hlavním městem Budapeští vlaky InterCity v dvouhodinovém taktu. Cesta trvá necelé tři hodiny a vlak urazí 228 km. Vlaky vyjíždí z nádraží Budapest-Keleti pályaudvar a staví ve stanicích Budapest-Kelenföld, Sárbogárd, Dombóvár, Sásd a Szentlörinc. Vlaky IC jsou doplněny spěšnými vlaky, které vyjíždějí ze stanice Budapest-Déli pályaudvar. Na počátku 21. století existovalo spojení s 389 km vzdáleným bosenským Sarajevem (s přímými vozy z Budapešti) a přechodně i spoje do Košic a Vídně; v roce 2017 už žádný z těchto spojů neexistoval. Osobní vlaky spojují Pécs s dalšími městy v jihozápadním a západním Maďarsku a s Balatonem (Moháč, Szombathely, Barcs, Gyékényes, Pusztaszabolcs, Fonyód aj.). V provozu je také přeshraniční vlakové spojení do Chorvatska (Beli Manastir, Osijek).[7]
Neorenesanční budova hlavního nádraží z roku 1900 je kulturní památkou. V blízkosti vrchu Misina v pohoří Mecsek je v provozu dětská železnice (gyermekvasút).
SilničníEditovat
Od března 2010 je Pécs napojena na maďarskou dálniční síť dálnicí M60 a dálnicí M6 vedoucí do Budapešti. Tyto dvě dálnice nahradily silnici I. třídy číslo 6 a dálnice M60 zároveň tvoří jižní obchvat města. Dalšími významnými silnicemi jsou: východním směrem vedoucí silnice č. 6 pokračující na chorvatské hranice u města Barcs, východním směrem vedoucí silnice č. 57 do města Moháč, na sever přes pohoří Mecsek vedoucí silnice č. 66 do města Kaposvár (a dále k Balatonu), na jih vedoucí silnice č. 58 do lázní Harkány a dále do Chorvatska.
LeteckáEditovat
Letiště Pécs-Pogány se nachází 9 km jihovýchodně od města a je dostupné po silnici č. 58. Letiště bylo otevřeno roku 2003, má jednu asfaltovou dráhu (16-34) délky 1500 metrů.
Městská dopravaEditovat
Městská hromadná doprava je v Pécsi v současnosti zajišťována pouze autobusy. V minulosti však byly ve městě v provozu tři tramvajové linky. První tramvajová trať byla zprovozněna roku 20. října 1913. Tramvajová doprava byla provozována na následujících linkách:
- Zsolnay gyár – Főpályaudvar,
- Budai külvárosi pályaudvar – Hadapród iskola,
- Zsolnay gyár – Hadapród iskola
Tramvajová doprava byla ve městě zrušena ke dni 31. srpna 1960. V současné době se opět uvažuje o zavedení tramvajové dopravy.
První autobusová linka byla zprovozněna 19. srpna 1926 s autobusy Renault. Velký rozvoj autobusové dopravy nastal po druhé světové válce a především po zrušení tramvajové dopravy. Městskou hromadnou dopravu ve městě zajišťuje společnost Pécsi Közlekedési Rt., která provozuje autobusy značek Ikarus a Mercedes.
OsobnostiEditovat
- Janus Pannonius (1434–1472), uherský humanista, latinsky píšící básník, diplomat a biskup v Pécsi, chorvatský bán
- Victor Vasarely (1908–1997), francouzský malíř maďarského původu
- Kató Lombová (1909–2003), tlumočnice, překladatelka, „jazykový génius“
- László Sólyom (* 1942), bývalý prezident Maďarska
- Tvrtko Vujity (* 1972), reportér a spisovatel
- Zoltán Gera (* 1979), fotbalový reprezentant
Partnerská městaEditovat
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2019. január 1.. 2019. Dostupné online. [cit. 2019-08-14]
- ↑ VANČATOVÁ, Jana. Maďarská Pécs je živoucí učebnicí dějepisu. Své stopy tu zanechali Římané i Turci. Novinky.cz. 2017-07-09. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (česky)
- ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 2. (angličtina)
- ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 60. (angličtina)
- ↑ Pécs bans homeless from public areas. The Budapest Beacon. 2014-09-26. Dostupné online [cit. 2018-02-28]. (anglicky)
- ↑ Pécs adopts declaration calling on property owners to refrain from renting property to OSF grantee. The Budapest Beacon. 2017-12-14. Dostupné online [cit. 2018-02-28]. (anglicky)
- ↑ Eszék. MÁV-csoport [online]. 2020-02-10 [cit. 2020-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-22. (maďarsky)
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pécs na Wikimedia Commons 
Průvodce en:Pécs ve Wikicestách (anglicky)
Encyklopedické heslo Pětikostelí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Poutnik.cz - Pécs (česky)
- DOUBRAVNICKÝ, Jan. Maďarská Pécs, strhující kosmopolitní brána do Středomoří. cestovani.idnes.cz [online]. 2010-08-18 [cit. 2015-11-05]. Dostupné online. (česky)
