Wikipedie

Pécs

město v Maďarsku
Možná hledáte: Peć.

Pécs (česky Pětikostelí[2], německy Fünfkirchen, chorvatsky Pečuh, latinsky Sopiane nebo také Quinque Ecclesiae) je župní město v jihozápadním Maďarsku v župě Baranya (její správní centrum). Žije zde přibližně 140 tisíc[1] obyvatel a je tak pátým největším maďarským městem. Pécs je sídlem biskupa římskokatolické diecéze a také sídlem univerzity.

Pécs
Pecs - Hungary - EU.JPG
Pécs – znak
znak
Pécs – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice46°4′36″ s. š., 18°13′41″ v. d.
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionJižní Zadunají
ŽupaBaranya
OkresPécs
Administrativní dělení8 městských částí
Pécs
Pécs
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha162,61 km²
Počet obyvatel140 237 (2021)[1]
Hustota zalidnění862,4 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři (84 %), Němci, Romové
Náboženské složeníKřesťanství
Světové dědictví UNESCO
Název lokalityraně-křesťanská nekropole v Pécsi
Typkulturní dědictví
Kritériumiii, iv
Odkaz853 (anglicky)
Zařazení2000 (24. zasedání)
Správa
StatusŽupní sídlo, město s župním právem
StarostaAttila Péterffy (od 2019)
Oficiální webwww.pecs.hu
Telefonní předvolba(+36) 72
PSČ7600-7636
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 2010 byla Pécs vyhlášena evropským hlavním městem kultury.[3]

Přírodní poměryEditovat

Pécs se nachází v jižní části země, 170 km jihozápadně od Budapešti, 155 km severozápadně od Nového Sadu v Srbsku, 68 km severozápadně od Osijeku v Chorvatsku, 175 km východně od Záhřebu a 240 km jihovýchodně od Grazu (Štýrského Hradce) v Rakousku. Chorvatská hranice je vzdálená cca 40 km.[4]

Město se rozkládá z části v rovinaté krajině a z části na úpatí hřebene Mecsek, který představuje přirozenou severní hranici Pécse. Nadmořská výška města se tak na severu zvedá až do 500 m n. m., centrum města a jižní okraje se nachází zhruba 120-130 metrů nad mořem.

Městem neprotéká žádná větší řeka, pouze malé vodní toky (např. Pécsi-víz). Geografická poloha Pécsu je z klimatického hlediska mimořádně příznivá, neboť díky tomu, že město leží na hranici stále hustě zalesněné oblasti do něj proudí často čerstvý vzduch.

HistorieEditovat

Raně křesťanské obdobíEditovat

Z období raného křesťanství ve 4. století se v Pésci (v té době provinční římské město Sopianae[4]) zachovala skupina staveb souvisejících s pohřbíváním zesnulých. Dochovaly se zde např. podzemní hypogea, mauzolea i zbytky kaplí a dále mnoho archeologicky cenných předmětů. Tyto památky jsou důležité jak z konstrukčního a architektonického, tak i uměleckého pohledu. Na zdech se nachází mnoho bohatě zdobených nástěnných maleb s křesťanskou tematikou výjimečně kvality. Křesťanské pohřebiště se nachází v těsné blízkosti katedrály svatých Petra a Pavla a od roku 2000 je zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Starověk a středověkEditovat

 
Mešita Kásima Paši z 16. století
 
Pécská univerzita
 
Pécské železniční nádraží

Oblast dnešního Pětikostelí byla osídlená již odedávna, prvními doloženými obyvateli tu byli ale Keltové. Když sem přišli v 2. století Římané, našli tu již keltské kolonie, kde se pěstovalo víno. Z římských dob se dodnes dochovaly ještě části akvaduktu, nalézt lze ale i další pozůstatky římského osídlení.[5] Nedaleko od lokality současného města se nacházela římská osada s názvem Soplanae. Později bylo centrem provincie Pannonia Valeria. Klíčové zde byly obchodní stezky, které probíhaly od severu k jihu.[6] Ve 4. století už bylo velmi důležitým křesťanským městem. Podle pěti tehdy stojících kostelů získalo svůj slovanský (i do češtiny přijatý název Pětikostelí). Po pádu Západořímské říše se sem během stěhování národů nastěhovali Avaři a Slované, ke svojí říši ho připojil později i Karel Veliký. V blízkosti dnešního města nějakou dobu sídlil i maďarský vojevůdce Arpád.[7] V 11. století zde vznikl benediktský klášter, v 13. století sem přišli dominikáni. Předchůdce současného maďarského názvu v podobě Pechyut je doložen roku 1235.

Roku 1367 tu vznikla první univerzita v Uhrách.[8][9] Zlomem se stal rok 1526. Po porážce krále Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče, se zde, podobně jako ve většině Uherska usídlili Turci. Ti přebudovali kostely na mešity, vybudovali školy koránu, lázně a bazar; město podléhalo islámskému právu šaría. Místní biskupství bylo přestěhováno do Trnavy.[10] Z této doby se dochovala jedna z Turky postavených mešit (Mešita Kásima Paši, později přestavěná na kostel). Kostel svatého Augustina, který se nachází severovýchodně od centra města, vznikl rovněž přestavbou mešity.[11] Krypta v místní katedrále sloužila jako sýpka.[3] Postaveny byly i turecké lázně (hamam), jejíž pozůstatky se dochovaly do moderní doby.[11] Pécs (turecky Peçuy) byla osvobozena až po pádu Pešti (1686) a ústupu osmanských vojsk na jih.

Novověká dobaEditovat

Po odchodu Turků a stažení osmanské armády na linii tvořenou řekami Sáva a Dunaj byla oblast znovuosídlena. Do zničeného města přišli v roce 1688 osadníci z oblasti jižního Německa, díky čemuž se zde vytvořila početná německy mluvící komunita obklopená Maďary. Přítomní byli rovněž i jižní Slované, kteří ale osídlili okolí opevněného města. V centru Pécsi žili většinou již uvedení Němci. Maďarů byla z celkového obyvatelstva Pécsi tehdy asi čtvrtina.

Od roku 1710, kdy skončily protihabsburské vzpoury, začalo opět prosperovat. Roku 1777 získalo od Marie Terezie dlouho vytoužený status svobodného královského města. Vznikla tu i právnická škola. O deset let později, v roce 1787, v Pécsi žilo již 8 000 lidí. Roku 1839 zde bylo otevřeno první moderní divadlo. Během revolučního roku 1848 bylo načas obsazené vojsky pod vedením bána Josipa Jelačiće, osvobodili ho opět Habsburkové.

Těžba uhlí severně od města otevřela Pécsi ohromné možnosti industrializace. Již v roce 1848 zde vznikl pivovar, ale především byla o několik let málo později (1853) zprovozněna keramička, jejíž vznik inicioval maďarský průmyslník a jehož nesla i jméno – Zsolnay. Továrna dala nakonec název i stejnojmenné městské části a stala se jedním ze symbolů města.[4][12] V roce 1859 zde byla zahájena tradice ve výrobě šampaňského; do přelomu století začalo město dosahovat rekordní produkce v oblasti tohoto druhu vína. Roku 1861 byla zahájena výroba kožených rukavic v Pécsi; jen o rok později zde Adolf Engel založil továrnu na parkety a další dřevěné výrobky. V roce 1867 zde Jözsef Angster založil závod na výrobu varhan. Od roku 1868 bylo město napojeno na Barcs železnicí a od roku 1882 i na Budapešť, což odstartovalo ještě větší rozvoj průmyslu. Za první světové války zde došlo v posledním roce konfliktu k vzpouře.[13]. V jejím samotném závěru souhlasilo vojenské vedení s ústupem armády na jižní frontě až k městu Pécsi (dne 13. listopadu.[14]) Nedlouho poté bylo obsazeno srbskými jednotkami[15], po Trianonské smlouvě, kdy ztratili Maďaři Slovensko, sem z Bratislavy byla přestěhována i Univerzita královny Alžběty. V roce 1920 zde byla vyhlášena Srbsko-maďarská republika Baranya-Baja. Formálně tak učinil formálně patnáctitisícový dav na pécském náměstí.[16] Po reintegraci města do území Maďarska získala Pécs zcela novou roli regionálního centra. Další větší města jižně od ní se nacházela na území nových států. Došlo k značnému nárůstu počtu obyvatel. Z ekonomického hlediska však bylo město zasaženo ztrátou značné části původních trhů (a tedy i území).

Během druhé světové války nebylo téměř poškozeno, na rozdíl od jiných měst a stále se rozrůstalo, připojovaly se k němu i okolní obce. Velkou administrativní reformou v 50. letech 20. století se podstatně rozšířily jeho hranice. V blízkosti města byly objevena naleziště uranu, jehož těžba zde posílila hornickou tradici hlubinné (a po druhé světové válce i povrchové) těžby černého uhlí severozápadně od města. Dokonce vzniklo na jihozápadním okraji Pécsi nové sídliště s názvem Uránváros. Obytné soubory ne nepodobné ostatním ve východní Evropě vznikaly v Pécsi i později, např. sídliště Megyer jižně od středu města.

V roce 1956 po sovětském vpádu došlo v okolí Pécsi ke střetům, které probíhaly tři týdny.[17]

V 80. letech minulého století tu žilo téměř 180 000 lidí. Okolo roku 1985 se však trend neustálého růstu zvrátil a počet obyvatel města se začal snižovat. A to i přesto, že dle posledního platného územního plánu se předpokládal růst Pécsi až na hranici 300 000 lidí. Značný vliv na tom měl útlum hornictví, ke kterému došlo v průběhu 80. let 20. století v celém Maďarsku. Zatímco v roce 1980 pracovalo v dolech přes třináct tisíc lidí, o deset let později z nich zůstala pouze třetina.[18]

 
Panelové sídliště Megyer/Megyerváros jižně od Pécsi.

Až do roku 1987 byla Pécs i posádkovým městem; dislokován zde byl 22. mechanizovaný střelecký pluk. Sídlil v kasárnách Bajczy Zsilinského.

Po pádu socialismu byly zrušené některé továrny, navíc válka v nedaleké rozpadající se Jugoslávii na čas odradila část turistů.[19] Z rozpadající se země nicméně Pécs přijala značné množství uprchlíků, za což získala v roce 1998 od UNESCO ocenění Město míru. Od 90. let 20. století počet obyvatel postupně klesl na 163 000
v roce 2000 a 145 000 v roce 2017. Situaci ovlivnila i ekonomická transformace, vzrůst nezaměstnanosti a také útlum těžby uhlí. Ta byla ukončena roku 2004.

V 90. letech a na přelomu století vznikla ve městě i v jeho okolí nová obchodní centra, jako např. Pécs Plaza.

V roce 2010 byla Pécs Evropským hlavním městem kultury. V rámci toho byla rekonstruována řada objektů po celém městě.

HospodářstvíEditovat

 
Továrna na kožedělné výrobky, areál v roce 2013.

V místním hospodářství jsou zastoupeny hlavně průmysl a služby. Tradiční byla výroba keramiky (v již zmíněném závodu Zsolnay) a výroba rukavic. Ve třetí dekádě 21. století byly hlavními oblastmi ekonomiky energetika, výroba průmyslových strojů, obchod, telekomunikace apod. Na území města stojí celkem tři průmyslové zóny. Namísto několika velkých firem jsou zde dominantně zastoupeny hlavně malé a střední podniky.

V roce 2016 byla evidovaná míra nezaměstnanosti 2,6 %, předpokládá se, že ale bude ve skutečnosti vyšší.

Svůj význam na ekonomice města má rovněž i turistika. V roce 2012 byla Pécs považována za 16. nejoblíbenější turistická destinace v Maďarsku. V roce 2017 ji navštívilo 120 000 návštěvníků a v roce 2019 bylo uskutečněno přenocování 263 471; turistika se tak postupně stává významným faktorem na ekonomice města.[19] Turisticky zastoupené měsíce jsou měsíce jarní a podzimní, letní měsíce nejsou tolik oblíbené jako v případě lázeňských destinací v Maďarsku.

PolitikaEditovat

Zastupitelstvo města Pécs má 27 členů, z nichž 19 drží vládní pravicová strana Fidesz. Jejím členem je i starosta Zsolt Páva, který byl v čele města v letech 1994–1998 a poté od roku 2009. Strana Fidesz v Pécsi začala kriminalizovat bezdomovectví (2014)[20] a v rámci kampaně proti Georgi Sorosovi vyzvala občany, aby nepronajímali žádné prostory nevládní organizaci podporované OSF (2017) [21].

ObyvatelstvoEditovat

Dle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 157 680 obyvatel, o rok později to bylo 156 094 a v roce 2020 141 843 osob. Cca 40 % obyvatel župy Baranya žije v tomto městě. Přirozený klesající trend počtu obyvatel nicméně do značné míry zbrzďuje i nadále pokračující trend stěhování lidí z venkova do větších měst (tedy i do Pécsi).[22]

Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2011 se 49 % obyvatel přihlásilo k náboženské víře. Značná většina (a celkem tedy 39 % ze všech) se hlásí k Římskokatolické církvi. Malé zastoupení mají tradiční nekatolické církve v Maďarsku, ve velmi malé míře jsou rovněž přítomny také pravoslavné církve a židovská komunita, která čítá několik desítek osob.

Historicky byla Pécs městem s národnostně heterogenním obyvatelstvem. Kromě většinových Maďarů zde žili také Němci a Chorvati. Pro obě uvedené národnostní menšiny byla Pécs považována za jejich přirozené centrum v rámci Maďarska. Chorvati se usídlili v Pécsi historicky po uprchnutí z Bosny v souvislosti s tureckými vpády, Němci přišli do oblasti v rámci rekolonizace dolních Uher a později se sestěhovali do větších měst.

Kultura a pamětihodnostiEditovat

 
Kossuthovo náměstí v Pécsi.

Pécs je jako město známé v Maďarsku také díky pozůstatkům turecké okupace.[4] Mezi místní pamětihodnosti patří např. katedrála, postavená v 19. století na místě starších a dříve zničených kostelů.[2] Její věž má výšku 60 m.[4] Mezi modernější pamětihodnosti v Pécsi patří např. synagoga z roku 1869 nebo poštovní palác (maďarsky Postapalota) v duchu secesní architektury. I on má střechu, kterou vyrobila porcelánka Zsolnay.[9]

Historicky unikátní stavbou je již zmíněná Mešita Kásima Paši z 16. století, která stojí na Széchenyiho náměstí a další turecké památky.

Z původního městského opevnění stojí barbakan, věž s kruhovým půdorysem. Dochovala se rovněž část pozdně římského pohřebiště.[2]

V roce 2010 bylo spolu s Istanbulem město jedním z Evropských měst kultury.[9] Tato skutečnost přinesla pro město řadu jak národních tak i evropských investic do místních kulturních institucí. Vznikla např. i místní muzejní ulice (maďarsky Múzeumutca), která propojila kulturní instituce. Ta zahrnuje např. muzeum Zsolnay, Muzeum Endre Nemese, nebo galerii moderního umění (maďarsky Modern Magyar Képtár).

Mezi kulturní instituce, které se nacházejí v uvedeném jihomaďarském městě, patří také Muzeum současného umění. Řada místních muzeí (první zde bylo založeno roku 1904) spadá pod instituci Janus Pannonius Múzeum (mají návštěvnost cca 200 000 lidí ročně). Své muzeum zde má také malíř Tivadar Kosztka Csontváry a stojí zde rovněž Muzeum Ference Martyna. Od roku 2009 se v Pécsi pravidelně koná muzejní noc.

 
Budova univerzitní knihovny.

Ve velkolepé budově zde sídlí i regionální pobočka maďarského národního divadla (v historické budově dle architektů Adolfa Langa a Antala Steinhardta. Své divadlo zde má i chorvatská menšina. Pro děti zde působí i loutkové divadlo Bóbita (maďarsky Bóbita Bábszínház).

V Péci lze najít také kulturní centrum mládeže (maďarsky Pécsi Ifjúsági Központ).

V blízkosti Pécsi je oblíbené výletní místo v podobě vrcholu Tettye.[9]

DopravaEditovat

ŽelezničníEditovat

Pécs má pravidelné železniční spojení s hlavním městem Budapeští vlaky InterCity v dvouhodinovém taktu. Cesta trvá necelé tři hodiny a vlak urazí 228 km. Vlaky vyjíždí z nádraží Budapest-Keleti pályaudvar a staví ve stanicích Budapest-Kelenföld, Sárbogárd, Dombóvár, Sásd a Szentlörinc. Vlaky IC jsou doplněny spěšnými vlaky, které vyjíždějí ze stanice Budapest-Déli pályaudvar. Na počátku 21. století existovalo spojení s 389 km vzdáleným bosenským Sarajevem (s přímými vozy z Budapešti) a přechodně i spoje do Košic a Vídně; v roce 2017 už žádný z těchto spojů neexistoval. Osobní vlaky spojují Pécs s dalšími městy v jihozápadním a západním Maďarsku a s Balatonem (Moháč, Szombathely, Barcs, Gyékényes, Pusztaszabolcs, Fonyód aj.). V provozu je také přeshraniční vlakové spojení do Chorvatska přes železniční stanici Villány (do měst Beli Manastir, Osijek).[23]

Neorenesanční budova hlavního nádraží z roku 1900 je kulturní památkou, navrhl ji architekt Ferenc Pfaff. V blízkosti vrchu Misina v pohoří Mecsek je v provozu dětská železnice (gyermekvasút).

SilničníEditovat

 
Autobusové stanoviště v lokalitě Uránváros v roce 1963.

Od března 2010 je Pécs napojena na maďarskou dálniční síť dálnicí M60 a dálnicí M6 vedoucí do Budapešti. Tyto dvě dálnice nahradily silnici I. třídy číslo 6 a dálnice M60 zároveň tvoří jižní obchvat města. Dalšími významnými silnicemi jsou: východním směrem vedoucí silnice č. 6 pokračující na chorvatské hranice u města Barcs, východním směrem vedoucí silnice č. 57 do města Moháč, na sever přes pohoří Mecsek vedoucí silnice č. 66 do města Kaposvár (a dále k Balatonu), na jih vedoucí silnice č. 58 do lázní Harkány a dále do Chorvatska.

LeteckáEditovat

Letiště Pécs-Pogány se nachází 9 km jihovýchodně od města a je dostupné po silnici č. 58. Letiště bylo otevřeno roku 2003, má jednu asfaltovou dráhu (16-34) délky 1500 metrů.

Městská dopravaEditovat

 
Tramvajové koleje na Jókaiově náměstí v Pécsi jako památka na zaniklý tramvajový provoz.
 
Hlavní nádraží.

Městská hromadná doprava je v Pécsi v současnosti zajišťována pouze autobusy. V minulosti však byly ve městě v provozu tři tramvajové linky. První tramvajová trať byla zprovozněna roku 20. října 1913.[24] Tramvajová doprava byla provozována na následujících linkách:

Tramvajová doprava byla ve městě zrušena ke dni 31. srpna 1960. V současné době se opět uvažuje o zavedení tramvajové dopravy.

První autobusová linka byla zprovozněna 19. srpna 1926 s autobusy Renault. Velký rozvoj autobusové dopravy nastal po druhé světové válce a především po zrušení tramvajové dopravy. Městskou hromadnou dopravu ve městě zajišťuje společnost Pécsi Közlekedési Rt., která provozuje autobusy značek Ikarus a Mercedes.

ŠkolstvíEditovat

Pécs je univerzitní město, ve kterém studuje 34 000 studentů. Několik tisíc z nich jsou zahraniční studenti.[19] Pécské mateřské školy měly na počátku 21. století celkem 4 585 míst v 10 školkách, celkový počet žáků základních a středních škol činil 24 182 (včetně víceúčelových zařízení).

OsobnostiEditovat

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pečuh na chorvatské Wikipedii.

  1. ↑ a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. 2021. Dostupné online. [cit. 2021-08-14]
  2. ↑ a b c Maďarský Pécs je mostem mezi křesťanstvím a islámem. Radiožurnál. Dostupné online [cit. 2022-01-01]. 
  3. ↑ a b VANČATOVÁ, Jana. Maďarská Pécs je živoucí učebnicí dějepisu. Své stopy tu zanechali Římané i Turci. Novinky.cz. 2017-07-09. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. 
  4. ↑ a b c d e Za vikend u Pečuh! Otkrijte mađarski grad mediteranskog štiha. dnevnik.hr. Dostupné online [cit. 2022-01-01]. (chorvatsky) 
  5. ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 2. (angličtina) 
  6. ↑ László Faragó: Urban regeneration in a 'City of Culture'. The case of Pécs, Hungary (anglicky), str. 105
  7. ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 8. (angličtina) 
  8. ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 60. (angličtina) 
  9. ↑ a b c d Trdoživa kulturna hibridnost na jugu Madžarske. Delo. Dostupné online [cit. 2022-06-04]. (slovinština) 
  10. ↑ ROMAN, Eric. Austria-Hungary & Successor States. New York: Cambridge University Press, 2003. 699 s. ISBN 0-8160-4537-2. S. 454. (angličtina) 
  11. ↑ a b HLOUŠEK, Jakub. Osmanské památky Maďarska. Navýchod [online]. [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ 10 turistički podcijenjenih gradova Evrope (FOTO). Buka magazin [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (srbsky) 
  13. ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 301. (angličtina) 
  14. ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 304. (angličtina) 
  15. ↑ ROMAN, Eric. Austria-Hungary & Successor States. New York: Cambridge University Press, 2003. 699 s. ISBN 0-8160-4537-2. S. 343. (angličtina) 
  16. ↑ Pécsi dannunziáda: nyolc napig állt fenn a Baranya-bajai Szerb-Magyar Köztársaság. Azonnali. Dostupné online [cit. 2022-06-04]. (maďarština) 
  17. ↑ STONE, Norman. Hungary: A short history. Londýn: Profile Books Ltd., 2019. ISBN 978-178816-050-6. S. 440. (angličtina) 
  18. ↑ László Faragó: Urban regeneration in a 'City of Culture'. The case of Pécs, Hungary (anglicky), str. 108
  19. ↑ a b c Mađarska Baranja ima tri puta više turista nego Osječka županija. Glas Slavonije [online]. [cit. 2022-01-07]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  20. ↑ Pécs bans homeless from public areas. The Budapest Beacon. 2014-09-26. Dostupné online [cit. 2018-02-28]. (anglicky) 
  21. ↑ Pécs adopts declaration calling on property owners to refrain from renting property to OSF grantee. The Budapest Beacon. 2017-12-14. Dostupné online [cit. 2018-02-28]. (anglicky) 
  22. ↑ VILČEK, Ivan. Maďarů ubývá. Katastrofa, míní experti. Novinky [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  23. ↑ Eszék. MÁV-csoport [online]. 2020-02-10 [cit. 2020-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-22. (maďarsky) 
  24. ↑ Közösségi összefogással mentenék meg Pécs utolsó villamosát. 24.hu [online]. [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. (maďarsky) 
  25. ↑ Pécs tovább erősítené és szorosabbra fűzné testvérvárosi kapcsolatait Eszékkel. Pecsma [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (maďarsky) 

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pécs&oldid=21762523“