1970–1979

desetiletí
(přesměrováno z 70. léta 20. století)
1960–1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980–1989


Roky 1970–1979, souhrnně zvané 70. léta 20. století, jsou obdobím, které ve svobodném světě po uvolnění tradičních kulturních a společenských vzorců ve druhé polovině 60. let nastolilo s tím související otázky po správném zacházení se sociálními a environmentálními problémy.

V Čechách, na Moravě a na Slovensku se jednalo o období charakterizované návratem totality, cenzury a nesvobody v podobě normalizace a okupace území sovětskými vojsky. V západním světě pokračuje boj za ženská práva, jehož úspěch ukazuje vítězství Margaret Thatcherové v britských volbách, kde se stává první premiérkou v Británii. Dále se západní svět potýká s ropnými krizemi z roku 1973 a 1979.

70. léta v ČeskoslovenskuEditovat

Bývalý ministr vnitra Lubomír Štrougal vystřídal 28. ledna 1970 v čele vlády reformního komunistu Oldřicha Černíka a postupně byl premiérem v následujících šesti vládách do roku 1988. Ústřední výbor KSČ vydal 10. prosince dokument Poučení z krizového vývoje, kterým potvrdil proces tzv. normalizace. K tomu se přihlásil i XIV. sjezd KSČ v květnu 1971. Političtí odpůrci již nebyli popravováni, ale byli vězněni, biti, propouštěni ze zaměstnání a jejich děti nemohly studovat. Nastala další vlna emigrace.

Prezident Ludvík Svoboda byl 22. března 1973 opět zvolen, ale se zhoršujícím se zdravotním stavem musel 28. května 1975 na svou funkci rezignovat. Novým prezidentem byl druhý den zvolen generální tajemník ÚV KSČ a bývalý politický vězeň Gustáv Husák.

Představitelé více než 30 zemí včetně Československa podepsali v Helsinkách 1. srpna 1975 Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Tím se zavázali mimo jiné k respektování lidských práv a základních svobod včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení. Pro československý komunistický režim to bylo formalitou, ale zdejší opozice se na tento závazek odvolávala i právní cestou. V říjnu 1976 proběhly další nedemokratické volby do zastupitelských orgánů. Ve stejném roce byli zatčeni členové kapely The Plastic People of the Universe a několik dalších umělců tzv. "druhé kultury". Zpěvák kapely a kanadský občan Paul Wilson byl vyhoštěn ze země. Následující politický proces byl pozorně sledován českými disidenty i zahraničními médii.

V reakci na rozsudky se mezi disidenty zformovala občanská iniciativa Charta 77. Ta se dovolávala závazků vlády, ke kterým se v roce 1975 v Helsinkách přihlásila. Prohlášení Charty začaly podepisovat osobnosti z kultury, politiky i stovky řadových občanů. Režim na to 28. ledna 1977 reagoval vytvořením tzv. Anticharty, kde měli umělci svým podpisem Chartu 77 odsoudit. Státní bezpečnost zahájila 21. prosince 1977 operaci Akce Asanace, jejímž cílem bylo za pomoci psychického i fyzického násilí donutit některé umělce k emigraci. Po sérii výslechů zemřel 13. března 1978 filozof Jan Patočka. Na konkrétní případy policejní a soudní zvůle začal upozorňovat Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, který vznikl 27. dubna 1978. Při posledním velkém politickém procesu byli 23. října 1979 členové Výboru Petr Uhl, Václav Havel, Otta Bednářová a Jiří Dienstbier odsouzeni k trestům odnětí svobody na 2–5 let, Dana Němcová podmíněně na 2 roky.

Československá kulturaEditovat

Československá kultura 70. let byla poznamenána normalizací a cenzurou. Československá nová vlna odezněla a povolená tvorba se začala zaměřovat spíše na masovou zábavu. Emigrovali spisovatelé Milan Kundera, Pavel Kohout, Arnošt Lustig, Josef Škvorecký, Jiří Kolář a další. Hudební a literární díla začala vycházet v samizdatu přímo v Československu (edice Petlice, edice Expedice) nebo byla pašována ze zahraničí ('68 Publishers, nakladatelství Index, Šafrán 78). Postupně začala vznikat tzv. "druhá kultura", která se dostala do otevřeného střetu s komunistickou mocí během soudního procesu s kapelou The Plastic People of the Universe.

V anketě Zlatý slavík o nejpopulárnějšího interpreta populární hudby se na první místa dostali Karel Gott, Naďa Urbánková, Hana Zagorová, Eva Pilarová, Skupina Ladislava Štaidla a kapela Katapult. Vznikly kapely Citron, Pražský výběr, Katapult, Yo Yo Band, Marsyas, Žlutý pes, Abraxas, Psí vojáci, Brontosauři, Nezmaři, Etc..., AG Flek, Javory, Jablkoň a Originální Pražský Synkopický Orchestr. Bylo založeno Divadlo Sklep a Švandovo divadlo na Smíchově.

V tomto období měly premiéru filmy Oldřicha Lipského (Marečku, podejte mi pero!, Adéla ještě nevečeřela, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Jáchyme, hoď ho do stroje!), Jiřího Menzela (Na samotě u lesa), Karla Zemana (Čarodějův učeň, Pohádky tisíce a jedné noci, Na kometě), Karla Kachyni (Ucho, Zlatí úhoři, Lásky mezi kapkami deště, Už zase skáču přes kaluže), Václava Vorlíčka (Tři oříšky pro Popelku, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Dívka na koštěti, Pane, vy jste vdova!), Věry Plívové-Šimkové (Páni kluci), Ladislava Smoljaka (Kulový blesk), Juraje Herze (Petrolejové lampy) nebo Františka Vláčila (Stíny horkého léta).

Některé filmy (tzv. "trezorové") cenzura zakázala promítat z politických důvodů (Bílá paní, Všichni dobří rodáci, Skřivánci na niti, Ucho) či z důvodů emigrace jejich tvůrců (Miloš Forman, Vojtěch Jasný, Jan Tříska).

Československý sportEditovat

Na zimních olympijských hrách v roce 1972 v japonském Sapporu získali českoslovenští sportovci 3 medaile, z toho jednu zlatou Ondrej Nepela za krasobruslení. Na letních hrách v Mnichově ve stejném roce obdrželi 8 medailí, z toho 2 zlaté Ludvík Daněk za hod diskem a Vítězslav Mácha za řecko-římský zápas. Hry byly poznamenány útokem skupiny Černé září, která zavraždila 11 izraelských sportovců. Na zimních olympijských hrách roku 1976 v Innsbrucku českoslovenští hokejisté získali stříbrnou medaili. Z letních her v Monteralu ve stejném roce sportovci přivezli 8 medailí, z toho 2 zlaté Josef Panáček za sportovní střelbu a Anton Tkáč za cyklistiku.

Na mistrovství světa v ledním hokeji v letech 1972, 1976 a 1977 získali českoslovenští hokejisté zlaté medaile, v letech 1971, 1974, 1975, 1978 a 1979 stříbrné a 1970 a 1973 bronzové. V letech 1972 a 1979 mistrovství pořádalo Československo. Českoslovenští fotbalisté v roce 1976 zvítězili na mistrovství Evropy v Jugoslávii a získali zlatou medaili.

Další události v ČeskoslovenskuEditovat

Hlavy států a političtí lídřiEditovat

ÚmrtíEditovat

Během tohoto desetiletí z osobností zemřeli politici Ludvík Svoboda, Eduard VIII., Antonín Novotný, Nikita Sergejevič Chruščov, Francisco Franco, Mao Ce-tung a Charles de Gaulle, umělci Elvis Presley, Pablo Picasso, Charlie Chaplin, Jimi Hendrix, Janis Joplin, Karel Höger, Jaroslav Marvan a Jiří Grossmann, spisovatelé Erich Maria Remarque, John Ronald Reuel Tolkien, Agatha Christie, Ota Pavel a František Hrubín či další osobnosti jako Oskar Schindler, Jan Patočka a Georgij Konstantinovič Žukov.

Související článkyEditovat