Wikipedie

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných

občanské sdružení vzniklé s cílem pomoci politickým vězňům během normalizace v ČSSR

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) bylo sdružení občanů založené 27. dubna 1978[1] v komunistickém Československu, jehož cílem bylo sledovat a zveřejňovat případy politických vězňů a dalších osob pronásledovaných z politických důvodů. Motivací pro založení výboru bylo zjištění, že na mediálně známé osobnosti si StB tolik netroufla jako na lidi neznámé, kteří tak byli bez mezinárodní mediální ochrany perzekvováni daleko více. Reakcí na činnost výboru byly represe zaměřené proti samotným jeho členům.

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných
Vznik27. dubna 1978
Právní formaspolek
SídloAnglická 530/8, Praha, 120 00, Česko
Souřadnice50°4′31,94″ s. š., 14°26′16,08″ v. d.
Oficiální webwww.vons.cz
IČO02444003 (VR)
Map
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pod zakládajícím prohlášením VONSu je jmenováno těchto sedmnáct aktivistů: Rudolf Battěk, Otta Bednářová, Jarmila Bělíková, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Václav Havel, Přemysl Janýr, Elzbieta Ledererová, Václav Malý, Ivan Medek, Dana Němcová, Ludvík Pacovský, Jiří Ruml, Gertruda Sekaninová-Čakrtová, Anna Šabatová, Jan Tesař a Petr Uhl.[1]

Poslání editovat

Cílem VONSu bylo sledovat a zveřejňovat případy lidí, kteří byli v Československu (vesměs z politických důvodů) stíhání a souzeni v rozporu s československými zákony a mezinárodními úmluvami o lidských právech, a poskytovat jim pomoc. Jednotlivé případy byly zveřejňovány ve formě sdělení. Sdělení byla zasílána československým státním orgánům, světovým agenturám (Reuters, AFP, DPA) a zahraničním svobodným médiím (Svobodné Evropě, BBC či Hlasu Ameriky[2]). Celkově bylo těchto sdělení 1125.[3]

Význam činnosti VONSu spočíval kromě toho, že členové pomáhali postiženým se zajišťováním právního zastoupení a zprostředkováním finanční i jiné pomoci,[4] také v psychické vzpruze stíhaných osob a dále pak v rozšiřování mezinárodního povědomí o jednotlivých případech. Přístup komunistického režimu k mezinárodně známým obviněným byl o něco mírnější než k lidem světu zcela neznámým.

Reakce režimu editovat

VONS navazoval na Chartu 77 a většina členů výboru byla jejími signatáři.[5] Členové VONS byli pro svou činnost komunistickým režimem pronásledováni[5], někteří museli odejít do exilu v souvislosti s akcí Státní bezpečnosti s krycím názvem Asanace.

Velké ohlasy v zahraničí získal v roce 1979 soudní proces s šesti hlavními představiteli VONS (Uhl, Havel, Benda, Bednářová, Němcová a Dienstbier), odsouzenými v procesu k trestům od dvou do pěti let.[6] Po jejich uvěznění vstoupili do Výboru noví členové a činnost Výboru pokračovala.[2]

Dva členové Výboru (Věra Vránová a JUDr. Josef Danisz) byli agenty Státní bezpečnosti.[7]

Po listopadu 1989 editovat

Výbor vyvíjel činnost také po listopadu 1989, kdy se s minimálním úspěchem snažil o očištění justice.[5] Mezi členy Výboru narůstaly rozpory a v červnu 1996 členové rozhodli o pozastavení činnosti VONS.[8] V současné době se o obdobnou činnost snaží Amnesty International a spolek Šalamoun.[5]

Společnost na obranu nespravedlivě stíhaných editovat

Roku 2017 vznikla také Společnost na obranu nespravedlivě stíhaných (SONS),[9] která přímo navázala na odkaz VONS a která si dala za cíl poukazovat na konkrétní kauzy, v nichž podle jejich názoru český justiční systém pochybil. První kauzou, jíž se SONS věnoval, je případ Radima Špačka odsouzeného v kauze spojené s tunelováním evropských fondů.[10]

Seznam členů editovat

V závorce je uvedeno datum, kdy bylo členství zveřejněno.[11]

Několik členů VONS se z tehdejšího Československa vystěhovalo, ale přesto se dále podíleli na práci výborů ve Velké Británii, Rakousku, Francii a Švédsku.[6]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných [ustavující listina]. In: VONS.cz – webové stránky o dějinách Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (1978–1989) [online]. [©2015] [cit. 8. 11. 2019]. Dostupné z: https://www.vons.cz/data/images/zakladajici_prohlaseni_vons.jpg
  2. ↑ a b BLAŽEK, Petr; PAŽOUT, Jaroslav. Nejcitlivější místo režimu: Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných pohledem svých členů. 1. vyd. Praha: Pulchra, 2008. 143 s. ISBN 978-80-904015-2-5. 
  3. ↑ Sdělení VONS: statistický přehled. In: VONS.cz – webové stránky o dějinách Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (1978–1989) [online]. [©2015] [cit. 8. 11. 2019]. Dostupné z: https://www.vons.cz/statisticky-prehled
  4. ↑ Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). In: VONS.cz – webové stránky o dějinách Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (1978–1989) [online]. [©2015] [cit. 8. 11. 2019]. Dostupné z: https://www.vons.cz/
  5. ↑ a b c d ZVĚŘINA, Pavel. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). In: Totalita.cz [online]. ©1999–2019 [cit. 8. 11. 2019]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/vons.php
  6. ↑ a b STRAŠÍKOVÁ, Lucie. Výstava připomíná proces se šesti členy VONS z roku 1979 [online]. ČT24, rev. 2009-09-22 [cit. 2011-05-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ Kalendarium událostí. In: VONS.cz – webové stránky o dějinách Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (1978–1989) [online]. ©2015 [cit. 8. 11. 2019]. Dostupné z: https://www.vons.cz/kalendarium
  8. ↑ Členové VONS. In: VONS.cz – webové stránky o dějinách Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (1978–1989) [online]. ©2015 [cit. 8. 11. 2019]. Dostupné z: https://www.vons.cz/clenove-vons
  9. ↑ PASEKOVÁ, Eva. Mečl, Kalvoda, Vorlíčková a spol. zakládají Společnost na obranu nespravedlivě stíhaných (SONS) [online]. Česká justice, 2017-05-02 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  10. ↑ BŘEŠŤAN, Robert. Vzniká Společnost na obranu nespravedlivě stíhaných. Hlásí se k odkazu VONS z doby komunismu. HlídacíPes.org [online]. 2017-05-05 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ PAŽOUT, Jaroslav; BLAŽEK, Petr. Členové VONS: seznam členů. VONS.cz – webové stránky o dějinách Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (1978–1989) [online]. ©2015 [cit. 2018-04-29]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • BLAŽEK, Petr, ed. a PAŽOUT, Jaroslav, ed. Nejcitlivější místo režimu: Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných pohledem svých členů: (diskusní setkání 19. října 2007). Praha: Pulchra, 2008. 143 s. Testis, sv. 1. ISBN 978-80-904015-2-5.
  • BLAŽEK, Petr a BURSÍK, Tomáš. Pražský proces 1979: vyšetřování, soud a věznění členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných: dokumenty. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2010. 425 s. ISBN 978-80-7285-124-9.
  • KABÁT, Jindřich a MALÝ, Václav. Václav Malý: rozhovory. Praha: XYZ, 2017. 268 s. ISBN 978-80-7505-765-5.
  • PAŽOUT, Jaroslav, ed. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných: politická perzekuce, opozice a nezávislé aktivity v Československu v letech 1978–1989: sborník grantového projektu. Č. 1 (2007). Praha: Libri prohibiti, 2007. 142 s. ISBN 978-80-254-2076-8.
  • PAŽOUT, Jaroslav, ed. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných: politická perzekuce, opozice a nezávislé aktivity v Československu v letech 1978–1989: sborník grantového projektu. Č. 2 (2008). Praha: Libri prohibiti, 2008. 142 s. ISBN 978-80-254-2077-5.
  • PAŽOUT, Jaroslav, ed. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných: politická perzekuce, opozice a nezávislé aktivity v Československu v letech 1978–1989: sborník grantového projektu. Č. 3 (2009). Praha: Libri prohibiti, 2009. 232 s. ISBN 978-80-254-2078-2.
  • PAŽOUT, Jaroslav, ed. a kol. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných 1978–1989: edice dokumentů. Praha: Academia, 2014. 410 s. Historie. ISBN 978-80-200-2388-9.
  • ŠPONDROVÁ, Pavla. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. 2004. 46 l. Bakalářská práce. Ved. práce Mgr. Jakub Šedo. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií.

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Výbor_na_obranu_nespravedlivě_stíhaných&oldid=21583884“