Bruno Kreisky

rakouský diplomat a kancléř

Bruno Kreisky (22. ledna 1911, Vídeň29. července 1990) byl rakouský právník a politik židovského původu. Byl ministrem zahraničí (19591966), předsedou Sociálně demokratické strany Rakouska (SPÖ) (19671983) a kancléřem (19701983).

Bruno Kreisky
Bruno Kreisky 1983.jpg
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociálně demokratická strana Rakouska

Narození22. ledna 1911
Vídeň
Úmrtí29. července 1990 (ve věku 79 let)
Vídeň
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov (48°9′5″ s. š., 16°26′21″ v. d.)
DětiPeter Kreisky
Alma materVídeňská univerzita
Profesepolitik, diplomat, advokát a válečný zpravodaj
OceněníŘád proti šílené vážnosti (1961)
Freedom Award (1975)
Karl-Valentin-Orden (1980)
Cena Džaváharlála Néhrúa (1983)
Grand Cross of the Military Order of Christ
… více na Wikidatech
CommonsBruno Kreisky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Narodil se ve Vídni do židovské rodiny původem z jihomoravských Dolních Kounic a v patnácti letech vstoupil do mládežnické organizace SPÖ. Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě a druhou světovou válku přežil ve švédském exilu.[1]

Politické působeníEditovat

 
Kreisky na fotografii z roku 1980

Po válce se vrátil do Rakouska a obnovil svou politickou kariéru. V roce 1970 se stal prvním kancléřem židovského původu v historii Rakouska.[1] Jako ministr zahraničí i jako kancléř se snažil hrát úlohu zprostředkovatele mezi Izraelem a arabskými vůdci, jako byl Jásir Arafat, Anvar as-Sádát či Muammar Kaddáfí.[1] Jakožto velký odpůrce sionismu a hlasitý kritik Izraele však narazil na nedůvěru tohoto státu a příliš ve svém snažení neuspěl. Jeho důvěryhodnost v očí Izraelců také velice poškodil skandál, který se rozpoutal okolo některých členů jeho vlády, kteří se za druhé světové války zapletli s nacismem. Ten nakonec vyústil v ostrý střet mezi Kreiskym a „lovcem nacistů“ Simonem Wiesenthalem.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 144. 

Externí odkazyEditovat