Otevřít hlavní menu

Alexej Alexandrovič Gubarev

sovětský vojenský letec a kosmonaut

Alexej Alexandrovič Gubarev (rusky Алексей Александрович Губарев 29. března 1931 obec Gvardějcy,[1] Kujbyševská oblast SSSR21. února 2015[2]) byl sovětský vojenský letec a kosmonaut. Do vesmíru letěl dvakrát jako velitel kosmických lodí Sojuz.

Alexej Alexandrovič Gubarev
Gubarev a Grečko na sovětské poštovní známce
Gubarev a Grečko na sovětské poštovní známce
Kosmonaut CPK
Státní příslušnost SSSR/Rusko
Datum narození 29. března 1931
Místo narození obec Gvardějcy, Kujbyševská oblast SSSR
Datum úmrtí 21. února 2015 (ve věku 83 let)
Místo úmrtí Moskva
Předchozí
zaměstnání
Vojenský pilot
Hodnost Generálmajor
Čas ve vesmíru 37 dní, 11 hodin a 36 minut
Kosmonaut od 1963
Mise Sojuz 17, Sojuz 28
Kosmonaut do 1981
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Mládí a výcvikEditovat

V roce 1936 mu zemřel otec a přestěhovali se k Moskvě, do sovchozu Čašnikovo. Zde se zastavila fronta v II. světové válce a na desetidenní boje ve vsi stále vzpomínal.[3] V prosinci 1941 během přechodu fronty vyhořel jejich dům. Měl tři sestry. Celá rodina tvrdě pracovala na poli kvůli dodávkám na frontu. V roce 1950 ukončil střední školu v Krjukově a dostal se do Vojenského leteckého učiliště námořnictva. Po třech letech výuky jej poslali na Dálný východ do základní vojenské služby, kde byl jako průzkumník námořního letectva.[4] V roce 1957 odešel studovat Gagarinovu vojenskou leteckou akademii. V době startu Gagarina byl velitelem letky v hodnosti 1. třídy u Černého moře. Po nalétání 2000 hodin jej velitel v roce 1963 doporučil do oddílu kosmonautů. Na svůj první let čekal přes 10 let. Nejdříve byl cvičen pro sovětský lunární program a pro vojenské mise Sojuzu Almaz. Letěl poprvé v roce 1975.

Lety do vesmíruEditovat

Startoval se Sojuzem 17 11. ledna 1975 na palubě s kosmonautem Grigorijem Grečkem z kosmodromu Bajkonur, spojili se jako první expedice s orbitální stanicí Saljut 4 a po měsíci práce (a potížemi při zaměřování dalekohledu) se 9. února úspěšně vrátili na Zemi.

V rámci programu Interkosmos odstartoval 2. března 1978 Sojuzem 28 s prvním československým kosmonautem Vladimírem Remkem na stanici Saljut 6. Úspěšný návrat byl 10. března. Byla to první mezinárodní posádka ze Země na oběžné dráze.[5]

Po letechEditovat

Při návštěvě ČSSR byl vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny ČSSR, je dvojnásobným držitelem vyznamenání Hrdina Sovětského svazu, má Gagarinovu zlatou medaili. Je čestným občanem měst Kaluga, Arkalyk, Celinograd, Praha a České Budějovice. Byl ženatý a měl dvě děti. Je po něm pojmenována planetka č. 2544 o průměru 10 km, kterou 6. srpna 1980 objevila astronomka Zdeňka Vávrová na hvězdárně Kleť.

U stanice metra Háje byl Alexej Gubarev s Vladimírem Remkem zvěčněn v sousoší Kosmonauti od sochaře Jana Bartoše.

Svoji kariéru kosmonauta ukončil v roce 1981 a přijal administrativní místo v Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina. Roku 1990 byl povýšen na generálmajora. V letech 1990–1996 se stal náměstkem generálního ředitele společnosti Ščelkovavtotrans. V roce 1982 vydal knihu Притяжение невесомости (Priťaženije něvěsomosti, Přitažlivost beztíže), roku 1990 pak Орбита жизни (Orbita žizni, Dráha života). S Vladimírem Remkem v roce 1983 vydali společně knihu Породненные орбитой. V letech 1957–1991 byl členem komunistické strany.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353. 
  2. ČTK. Zemřel sovětský kosmonaut Gubarev, jenž letěl s Remkem do vesmíru. Novinky.cz [online]. 2015-02-24 [cit. 2015-02-24]. Dostupné online. 
  3. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 4, s. 25. 
  4. Remek byl jako můj syn, vzpomíná Gubarev. Týden.cz [online]. 2008-03-03 [cit. 2015-02-24]. Dostupné online. (česky) 
  5. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Alexej Alexandrovič Gubarev, s. 90. 

LiteraturaEditovat

  • GUBAREV, Alexej; REMEK, Vladimír. Splněné naděje. Praha: Panorama, 1979. .

Externí odkazyEditovat