Otevřít hlavní menu
Východoněmecká poštovní známka s motivem Interkosmosu.

Interkosmos je název pro kosmický program socialistických států probíhající v letech 1967–1990. Jejím cílem byl výzkum a mírové využití kosmického prostoru. Zároveň to byla protiváha západoevropských programů tohoto zaměření.

Vznik a zánik organizaceEditovat

 
Start rakety Sojuz 40, roku 1981. Posádku tvořil rumunský kosmonaut Dumitru Prunariu a Leonid Popov ze Sovětského svazu.

Poprvé v říjnu, pak v 15-20. listopadu 1965 se v Moskvě sešli zástupci všech pozvaných zemí k podpisu dokumentu o spolupráci. Sověti zdarma nabídli svou raketovou a kosmickou techniku. Českou delegaci vedl akademik Jaroslav Kožešník, od roku 1966 místopředseda ČSAV. O dva roky později byl přijat „Program společných prací v oblasti výzkumu a využití kosmického prostoru s mírovými cíli“ (Программа по совместным работам в области исследования и использования космического пространства в мирных целях) dohodnutý 13. dubna 1967 v Moskvě. Název Interkosmos byl schválený až v roce 1970 na poradě národních koordinačních orgánů. Tehdy byly dohodnuty i pravidla spolupráce. Zúčastněné země byly Bulharsko, ČSSR, Kuba, Maďarsko, Mongolsko, NDR, Polsko, Rumunsko, SSSR a od roku 1979 i VSR.

Název Interkosmos byl používán i pro označení vědeckých družic vypouštěných v rámci programu.

Organizace Interkosmos se rozpadla koncem roku 1990 v důsledku politických změn (rozpad východního bloku) v Evropě.

ČinnostEditovat

 
Sojuz 31: východoněmmecký kosmonaut Sigmund Jähn a jeho sovětský kolega Valerij Bykovskij pózují u návratového modulu po úspěšném završení mise (1978).

Úloha organizace patřila hlavně do oblasti kosmické fyziky. Další pracovní skupiny byly sestaveny pro kosmickou meteorologii, kosmické spoje, kosmické lékařství a biogoie. Pátá skupina byla vytvořena v roce 1975 pro snímkování povrchu Země.[1]

Kromě šestadvaceti družic řady Interkosmos[2] byly vypouštěny i výzkumné výškové rakety Vertikal, které byly určeny pro atmosferický výzkum a dosahovaly výšky asi 500 km.

Podíl ČeskoslovenskaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Československá kosmonautika.

V rámci programu byly vypouštěny československé družice Magion (subdružice družic Interkosmos). Československé přístroje byly použity též na některých sovětských družicích Kosmos a sondách Prognoz a Vega.[3] Do roku 1978 bylo 45 % experimentů na družicích Interkosmos československých, logickým důsledkem byl výběr Čechoslováka jako prvního z „interkosmonautů“.[4]

Československo pro program vytvořilo pět pracovních skupin, rozhodující úlohu měl Astronomický ústav ČSAV, zejména RNDr. Boris Valníček, DrSc. Zapojil se i Geofyzikální ústav ČSAV z Prahy 4. Podíleli jsme se na programu např. přípravou experimentů Morava, Chlorella a Kyslík pro práci československého kosmonauta v Saljutu 6. Dr.Valníček dokázal do výroby potřebných přístrojů zapojit výzkumné ústavy sdělovací techniky a vakuové elektrotechniky.[1]

Pilotované letyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Češi v kosmu, s. 241. 
  2. HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Praha: [cit. 2008-11-08]. Kapitola Program Interkosmos. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-25. 
  3. PACNER, Karel. Kosmonauti 20. století. 1. vyd. Praha: Albatros, 1986. S. 104. 
  4. GRÜN, Marcel. Náš kosmonaut - a proč?. Letectví a kosmonautika. 1978, čís. 5. ISSN 0024-1156. {

LiteraturaEditovat

  • REMEK, Vladimír; RICHTER, Karel. Pod námi planeta Země. Praha: Naše vojsko, 1979. 
  • LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. 

Externí odkazyEditovat