Otevřít hlavní menu

Karel Gott (* 14. července 1939, Plzeň) je český šlágrový zpěvák, herecmalíř.[7] V anketách Zlatý slavíkČeský slavík získal celkem 42 ocenění.

Karel Gott
Karel Gott v roce 2016
Karel Gott v roce 2016
Základní informace
Přezdívky Zlatý hlas z Prahy[1]
Sinatra Východu[2]
Božský Kája[3]
Narození 14. července 1939 (80 let)
Plzeň
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Žánry pop, rock’n’roll, swing, jazz, blues, country, rock, opera, opereta, muzikál, vážná hudba, tradicionál, dechovka
Povolání zpěvák, herec, skladatel, malíř[4][5][6]
Nástroje kytara a hlas
Hlasový obor tenor
Aktivní roky 1958–současnost
Vydavatelé Supraphon
Polydor
GoJa
Melodija
Ocenění národní umělec (1985)
Bludný balvan (2002)
Dvorana slávy Plzeňského kraje (2009)
Medaile Za zásluhy (2009)
Čestné občanství města Plzně (2009)
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Ivana Gottová (od 2008)
Podpis Podpis Karla Gotta
Web www.karelgott.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 1965–2019 prodal 50 milionů nosičů desek, což z něj učinilo nejúspěšnějšího českého interpreta. Během kariéry vydal 293 sólových alb v zahraničí i na domácí scéně. Kromě Slavíků obdržel více než 120 televizních ocenění, 8 zlatých desek, 1 diamantovou desku, opakovaně se umisťoval na prvních příčkách hitparád a prodeje desek. Celkově nazpíval 978 písní. Spolupracoval s mnoha významnými umělci.

Život

Dětství a mládí

Karel Gott se narodil 14. července 1939 v Plzni jako jediný potomek Karla Gotta (26. října 1911 Plzeň – 1982) a Marie, rozené Valešové (16. října 1910 Plzeň – 1977). V mládí chtěl být malířem a po ukončení školní docházky v Plzni se v Praze neúspěšně pokoušel o studium výtvarného umění. Když nebyl přijat, odešel do učení (ČKD) v oboru elektromontér. Během učňovských let se věnoval své druhé velké lásce – hudbě a zpěvu. Aby se stal zpěvákem, šel na konzervatoř. V 50. letech příležitostně vystupoval zároveň jako zpěvák – amatér a účastnil se různých pěveckých soutěží. Poprvé na sebe upozornil v roce 1957, tedy v době, kdy v Československu stále ještě doznívala éra swingurock’n’roll bylo možné slyšet jen v klubech (Akord klub, Reduta). U poroty sice zcela propadl, avšak dostal nabídku na angažmá v pražských tanečních kavárnách s orchestry (např. Karel Krautgartner). Vedle svého zaměstnání v ČKD začal poloprofesionálně vystupovat jako zpěvák.

Počátky jeho působení

Karel Gott se v roce 1958 přihlásil na soutěž amatérských zpěváků, kde získal první místo a začal častěji vystupovat v různých kavárnách. Tato večerní vystoupení se dostávala do konfliktu s jeho zaměstnáním, a proto se v roce 1960 rozhodl definitivně odejít z ČKD a začít se věnovat profesionálně zpěvu (v dokumentu z roku 1986 na tento krok vzpomínal s tím, že pak míval časté špatné sny o tom, jak zpívá před sálem, kde sedí pouze jeho mistr a jeho otec, který říká: „Proč jen se ten chlapec raději nedržel řemesla...“)[5]. Začal studovat na pražské státní konzervatoři, kde studoval do roku 1963 operní zpěv u prof. Konstantina Karenina (žák ruského pěvce Šaljapina) a do roku 1966 studoval dálkově. Zpočátku u publika budil smíšené a kontroverzní pocity, způsobené jeho projevem, který se zcela vymykal zažitým trendům ze začátků 60. a celých 50. let v Československu. Až éra twistu v letech 196264 přinesla do české populární hudby výrazné oživení. Tehdy se začala také prosazovat divadla malých forem, v nichž se rodila moderní česká populární hudba. V roce 1962 se stal jeho duet s Vlastou Průchovou hitem roku. Milníkem kariéry byla nabídka v roce 1962 na angažmá do divadla Semafor od Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Tato dvojice mu napsala píseň Oči sněhem zaváté, která ovládla první příčku československých hitparád, stala se hitem roku a píseň Karlu Gottovi dopomohla k získání prvního Zlatého slavíka.

Růst popularity

V roce 1965 po odchodu ze Semaforu založil se svými novými spolupracovníky, bratry Štaidlovými (textařem a skladatelem), vlastní divadelní scénu Apollo a stal se její hlavní hvězdou až do roku 1967, kdy bylo divadlo rozpuštěno. Od té doby ho na všech koncertech doprovázela nově založená Skupina Ladislava Štaidla. V tomto roce také vydal singl, který se později stal rock‘n’rollovým hitem – jednalo se o píseň „Trezor“, která je známá dodnes. Na festivalu Bratislavská lyra získal v roce 1966 zlatou Bratislavskou lyru za píseň Mám rozprávkový dom (Vieroslav Matušík/Eliška Jelínková). Seznámil se se skladatelem Karlem Svobodou, který pro něj napsal několik výrazných písní. Spolu s ním a bratry Štaidlovými (Jiří a Ladislav) v roce 1967 odletěli na 7 měsíců trvající angažmá do Las Vegas. V roce 1967, kdy pobýval v USA, se jeho největšímu „rivalovi“ Waldemarovi Matuškovi podařilo opět zvítězit v anketě Zlatý slavík. Ze Spojených států se vrátil jako sebevědomý profesionál. Po úspěších v USA, Kanadě, východní i západní Evropě, kde mu vyšlo jeho první (a hned zlaté) album a kdy jeho jméno začal zdobit ozdobný přívlastek „Zlatý hlas z Prahy“, se pustil do nové práce také na domácí scéně.

V roce 1968 prezentoval Rakousko na mezinárodní prestižní hudební soutěži Eurovision Song Contest s písní „Tausend Fenster“. Skončil třináctý a díky účasti na této soutěží se dostal do povědomí v mnoha zemích a stal se oblíbeným v Německu, Rakousku, Švýcarsku a nastartovala se jeho zahraniční kariéra. Ve stejném roce mu složil Karel Svoboda jeho nejúspěšnější píseň „Lady Carneval“, která byla následně přeložena do dalších třinácti jazyků. V roce 1969 získal bronzovou Bratislavskou lyru s písní „Hej, páni konšelé“, kterou následně zkritizoval ve svém projevu Gustáv Husák slovy narážejícími na text písně, že Karel Gott by chtěl na zemi ráj, žít jako v kapitalizmu a pracovat jako v socializmu. V tomto období pak jeho popularita dosáhla mezinárodního rozměru.

70. léta

Karel Gott v letech 1971 s 1972 absolvoval dvě velká turné. První s názvem Karel Gott’70 čítalo 22 koncertů a druhé pod názvem Evropské turné mělo 64 koncertů. Ono turné bylo zakončeno koncertem v Moskvě. V Československu dále sbíral ceny, vyprodával koncerty a nahrával pravidelně alba.

 
Přípitek Karla Gotta (vlevo) s Jaromírem Kaňákem

V roce 1973 získal Zlatou desku Supraphonu za prodej alba My Czech Favourites v zahraničí. Právě Supraphon byl jeho domácím hudebním vydavatelstvím, přičemž v Německu mu alba vydával Polydor. Přizpůsobil se trendům a v 70. letech si nechal narůst delší vlasy a kotlety, typická byla také saka s velkými límci či vysoko kalhoty s širokým zakončením. V té době vzniklo mnoho hudebních pořadů, kde hrál a zpíval – např. „Hvězda padá vzhůru“, „Išel macek“, „Chléb a sůl“ a podobně. Od roku 1972 jej doprovázelo vokální trio – Jitka Zelenková, Vlasta Kahovcová a Jarmila Šulerová.

Od roku 1973 se natáčel pořad Zpívá Karel Gott, do kterého byly zaznamenávány pravidelné koncerty Karla Gotta ve Slaném. Do pořadu si zval mimo to různé hosty, kteří s ním zpívali. Pořad se vysílal v letech 1973–1978 a v roce 1979 vyšlo album s názvem To nejlepší z Zpívá Karel Gott. V 70. letech slavil v Československu úspěchy, často koncertoval, každý rok vydával minimálně jednu desku a také v tomto období vzniklo mnoho hitů – „Kávu si osladím, „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš“, „Je jaká je“, „Cítím“, „Zloděj dobytka“ a další. Mimo to od roku 1973 začal tradici svých Vánočních koncertů – ty se konají každé dva roky. V roce 1977 nazpíval píseň „Kam tenkrát šel můj bratra Jan“, přičemž se jednalo o cover verzi hitu „All by Myself“. Píseň byla věnována Janu Palachovi. Ve stejném roce podepsal Antichartu, jejíž text četl 4. února v Divadle hudby. Později to odůvodnil tak, že kdo byl v té době úspěšný a chtěl dál legálně zpívat bez omezení, tak to prostě podepsat musel. Ještě v témže roce mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. V tomto období vydal kromě klasických písní i album Išel macek a podobně, které obsahovaly lidové písně jím přezpívané. Rok 1977 mu také přinesl prvenství v soutěží v USA, kde zpíval píseň Jdi za štěstím, složenou jeho přítelem a skladatelem Karlem Svobodou. Píseň byla použita v československé filmové pohádce Jak se budí princezny. V roce 1979 byl v televizi vysílán jeho koncert v pražské Lucerně.

Zlatá éra (80. a 90. léta)

V 80. letech vystupoval Karel Gott nejen v Československu, ale také v Sovětském svazu stejně jako jinde v Evropě, zvláště v Německu, v zámoří i v Asii. Svůj repertoár rozšířil od popu přes „lidovky“ až po upravené skladby klasické hudby. Objevil se i v několika celovečerních hraných filmech a v krátkých dokumentárních snímcích. V televizi se často vysílaly záznamy jeho koncertů z Lucerny (z let 1979, 1980, 1981 a 1982), ale i z jiných sálů. Kromě množství alb vydal i vánoční album Bílé Vánoce, které navázalo na jeho vánoční album Vánoce ve zlaté Praze z roku 1969, které se stalo nejprodávanějším albem Československa a dodnes jím je.[zdroj?] Každoročně pořádal několik turné, jeho počet koncertů se v té době odhadoval na přibližně 360 za rok. Účinkoval v mnoha hudebních pořadech, kde představoval své písně. V polovině 80. let jeho popularita v Československu i v zahraničí dosáhla vrcholu. Na domácí scéně mu vyrůstala konkurence v podobě mladých zpěváků, která však jen nakrátko přerušila jeho kralování. Poprvé od roku 1967 byl sesazen z první příčky ankety Zlatý Slavík. Mimo to v roce 1984 oslavil 20 let trvající spolupráci se Skupinou Ladislava Štaidla dvojkoncertem ve vyprodané pražské Sportovní hale. V roce 1985 získal tehdy nejvyšší možné ocenění Národní umělec – jako první zpěvák pop music v historii. Kromě toho se v roce 1985 vysílala německá show Karel, Hits und Karneval.

Koncem 80. let byl opět na vrcholu. Stále častěji vystupoval ve sportovních halách, které vyprodával, a některé koncerty ze sportovní haly v Praze jsou zaznamenány Českou televizí. Vydal tři alba zaměřená na romantické písně, ale i množství dalších alb – například alba Muzika, Loď snů, Hrátky s láskou, Posel dobrých zpráv. Karel Gott v té době neusiloval za každou cenu o první příčku v hitparádách a dával přednost rozmanitějšímu výběru písní, které podle něho jeho posluchače mohly emocionálně nabít. V roce 1989, těsně před sametovou revolucí, oslavil své 50. narozeniny vyprodaným koncertem v pražské Lucerně, kterého se zúčastnily tehdejší hvězdy československé pop music. Ve stejném roce ukončil Ladislav Štaidl Skupinu Ladislava Štaidla a od té doby jej doprovázel ve stejném roce založený Orchestr Karla Gotta, pod vedením Pavla Větrovce.

V roce 1990 se rozhodl ukončit svou kariéru. Jako rozloučení uspořádal mamutí turné po sportovních halách v Československu a Německu. Nicméně úspěch turné jej donutil rozhodnutí přehodnotit. V roce 1991 byl uveden do Síně slávy hudebních cen Anděl a v roce 1992 se jeho album Když muž se ženou snídá stalo nejprodávanější deskou roku (stejný úspěch slavil ještě v letech 1995 a 1997). Během 90. let se věnoval také stále víc své druhé lásce, tj. malování, a své obrazy úspěšně vystavoval v Česku i v zahraničí. Z důvodu ztráty některých autorů se obrátil na mladší autory, kteří mu v devadesátých letech psali písně. Spolu s Františkem Janečkem založil v lednu 1993 agenturu GOJA[11], která nahradila Supraphon ve vydávání alb a stála i za jeho koncerty. V květnu 1993 oznámil na tiskové konferenci založení Nadace Karla Gotta Interpo.[12] Jejím cílem bylo pomáhat dětem policistů, kteří přišli o život při výkonu služby. Gott nadaci věnoval při jejím založení čtyři miliony korun, jeho partneři (kontroverzní podnikatel František Mrázek a Miroslav Provod) dali každý půl milionu.[13] Ohlas mělo turné Karel Gott’94, které zakončil koncertem v pražské Lucerně – koncert byl natáčen do televize. Podobných turné v devadesátých letech měl ještě několik.

V obnovené anketě Český slavík navazující na legendárního československého Zlatého slavíka obsadil v roce 1996 s velkým náskokem opět první místo, které si (kromě roků 1998 a 2012) udržel až do roku 2017. V roce 1997 se jeho společné album s Lucií Bílou s názvem Duety stalo nejprodávanějším albem roku. Toto album představil na jejich společném turné. O rok později (1998) na svůj vánoční koncert do Lucerny pozval jako hosta italského zpěváka Albana Carrisiho. 90. léta završil koncertem ve Spojených arabských emirátech a v Číně, dále před 600 miliony diváky Eurovize a v Carnegie Hall v New Yorku.

Po roce 2000

 
Karel Gott, 2002

Roku 2000 absolvoval Karel Gott koncert v newyorské Carnegie Hall, kam se vrátil i podruhé v roce 2005. Ukončil spolupráci s agenturou GOJA, ze které odstoupil kvůli neshodám s Františkem Janečkem, a vrátil se k Supraphonu. V roce 2002 se jeho album Pokaždé stává nejprodávanějším albem roku. V letech 2005, 2008 a 2009 absolvoval tři česká turné a dvě německá, přičemž to české roku 2008 zakončil ve vyprodané Tipsport aréně v Praze. Ještě v roce 2008 získal trojnásobnou platinovou desku Supraphonu za prodej svých alb a o rok později mu na galakoncert k jeho 70. narozeninám do O2 areny 130 zpěváků a 15 000 diváků. V rámci těchto narozenin vydal kompilační alba Mé písně a Když jsem já byl tenkrát kluk aneb 70 hitů. Obě alba obdržela Zlatou desku Supraphonu. V roce 2010 se vrátil do Lucerny, kde se uskutečnil jeho koncert s Evou Urbanovou, který zaznamenala Česká televize a byl vydán na DVD a CD.

V roce 2012 absolvoval turné zakončené ve vyprodané O2 areně. Tento koncert nahradil tradiční Vánoční koncert. O dva roky později absolvoval další turné pod názvem Tour 2014, které zakončil tentokrát dvěma koncerty v O2 areně. Během let 2010–2014 vydal šest alb. Po zdravotních potížích v roce 2015 se znovu vrátil na pódia na jaře 2016. Ve stejném roce vydal album 40 slavíků, které bylo poděkováním za čtyřicet prvních míst v anketách Zlatý slavík a Český slavík. V roce 2018 absolvoval koncertní šňůru zakončenou vyprodaným koncertem v Bratislavě. V červnu vydal studiové album Ta pravá a absolvoval koncert ve vyprodané O2 areně před 20 000 diváky. V tom samém roce si zahrál v pohádce Když draka bolí hlava, kde se objevily i jeho dcery Charlotta a Nelly Gottová. Na jaře roku 2019 absolvoval turné, které začalo koncertem v Plzni a vyvrcholilo vyprodanou halou v Brně a Košicích. V létě vydal u příležitosti svých osmdesáti let dvě kompilační alba a znovu nazpívanou píseň Jdi za štěstím. Další turné, které bylo naplánované na sezónu 2019/2020 musel Karel Gott kvůli diagnostikované leukémii zrušit, stejně jako všechna nadcházející vystoupení.

Ocenění

Zlatý a Český slavík

V průběhu své více než šedesátileté pěvecké kariéry Karel Gott 42krát zvítězil v anketě Zlatý slavík (resp. od roku 1996 Český slavík), a to v letech 1963–1966, 1968–1981, 1983–1984, 1989–1990, 1996–1997, 1999–2011, 2013–2017, pětkrát skončil druhý (1967, 1982, 1991, 1998 a 2012) a třikrát třetí (1985, 1986 a 1987). V letech 1992–1995 se ankety Zlatý slavík ani Český slavík nekonaly. V roce 2004 získal speciálního Platinového slavíka, za 30 vítězství a v roce 2015 speciálního Diamantového slavíka za 40 vítezství v anketě.

Televizní ceny

V anketě o nejoblíbenější tváře a pořady televizních obrazovek TýTý, která se koná od roku 1991, vyhrál Karel Gott celkem 31krát (22krát v kategorii Zpěvák v ročnících 1991–2009 a 2012–2014 a 9krát v kategorii Absolutní vítěz v letech 1991, 1992, 1994, 1996, 1999, 2002, 2006, 2009, 2014). V ročnících 2010 a 2011 se v kategorii Zpěvák umístil na 3. místě. V roce 2010 získal v anketě ANNO 2009 Zvláštní cenu televize Nova.

Soutěž Největší Čech


Další ocenění

Tuzemská (výběr):

  • 1958 - Hledáme písničku pro všední den - 1. místo s duetem Až nám bude dvakrát tolik (s Vlastou Průchovou)
  • 1963 - Cena Melodie hudebních kritiků - 1. místo jako nejlepší zpěvák
  • 1963 - Písničky na zítra - 1. místo s písní Tam, kde šumí řeky prouda
  • 1964 - Hledáme písničku pro všední den - 1 místo s písní Úterý
  • 1964 - Hledáme písničku pro všední den - 2. místo s písní Má daleká cesto
  • 1964 - Hledáme písničku pro všední den - cena pro nejpopulárnějšího interpreta
  • 1965 - Písničky na zítra - 1. místo s písní Tam, kam chodí vítr spát
  • 1965 - Dvanáct na houpačce - trojnásobné vítězství s písní Trezor
  • 1965 - Mezinárodní festival Intervize Karlovy Vary - Zlatý klíč s písní Tam, kam chodí vítr spát
  • 1966 - Bratislavský lyra - Zlatá lyra (1. místo) s písní Mám rozprávkový dom
  • 1966 - Mezinárodní festival písně a tance - cena kritiky za píseň Pošli to dál
  • 1966 - Písně roku - první tří místa s písněmi C ́est la vie, Pošli to dál a Bum bum bum
  • 1966 - Dvanáct na houpačce - pětinásobné vítezství s písní Bum bum bum a C ́est la vie
  • 1968 - festival Intervize - Zlatý klíč s písní Proč ptáci zpívají
  • 1969 - Bratislavská lyra - Stříbrná lyra (2. místo) s písní Hej, páni konšelé
  • 1977 - Cena Melodie hudebních kritiků - 1 místo s písní Jdi za štěstím
  • 1982 - Písnička pro hvězdu – 1. místo s písní Snů plný krám
  • 1984 - Televizní rolnička - 1. místo v kategorii Nejpopulárnější zpěvák
  • 1985 - Televizní rolnička - 1. místo v kategorii Nejpopulárnější zpěvák
  • 1986 - Televizní rolnička - 1. místo v kategoriích Nejpopulárnější zpěvák a Osobnost roku
  • 1986 - Pragakoncert – čestné uznání za dlouhodobou reprezentaci ve světě
  • 1987 - Televizní rolnička - 1. místo v kategoriích Nejpopulárnější zpěvák a Osobnost roku
  • 1988 - Televizní rolnička - 1. místo v kategoriích Nejpopulárnější zpěvák a Osobnost roku
  • 1989 - speciální cena čs. Disc-jokejů – nejdéle hrana osobnost na diskotékách
  • 1991 – Anděl – jako první uveden do Síně slávy
  • 1992 – Diskoslavík’92 – titul Osobnost všech dob
  • 1995 – ceny České televize – 1. místo v kategorii Zpěvák roku
  • 1995 – cena pro Nejúspěšnějšího tuzemského interpreta populární hudby
  • 1998 – Slovenský slávik – 1. místo v kategorii Zahraniční interpret (před Madonnou a Michael Jacksonem)
  • 1999 – Trofej Dominika Haška – nejkvalitnější a nejproduktivnější hlas české pop music
  • 2019 – Zlatý klíček – cena festivalu filmu ve Zlíně, za nejlepší filmovou nazpívanou hudbu v historii Českého a Slovenského filmu

Zahraniční (výběr):

  • 1964 - Mezinárodní festival ve Spotech – 3. místo s písní Kocour Teofil
  • 1968 – Mezinárodní festival Zlatý kohout – Zlatá medaile za píseň Lady Carneval
  • 1968 – Německá hitparáda – 1. Místo jako nejposlouchanější interpret
  • 1969 – Německá hitparáda – 1. Místo jako nejposlouchanější interpret
  • 1970 – Mezinárodní festival v Aténách – 4. Místo jako nejlepší hlas
  • 1971 – Stuttgart, SNR – udělena cena Zlatý mikrofon za písně Karla Gotta
  • 1974 – britský hudební časopis Music Week – titul Hvězda roku (za Gottem se umístily skupina Abba a Czeslav Niemen
  • 1977 – Festival v Tokiu – Karel Gott se umístil na 7. Místě z 1500 zpěváků.
  • 1978 – moskevský časopis Klub – 1. Místo v kategorii Nejpopulárnější zpěvák (před Eltonem Johnem a Cliffem Richardem)
  • 1978 – Hudební ceny Polska – titul Hvězda populární hudby
  • 1978 – Wiosna estradowa v Poznani – titul Estrádní osobnost
  • 1978 – Goldene Tanzmariechen – významné ocenění za kulturní přínos
  • 1979 – Hitparáda rádia Luxemburg – 1. Místo s písní Babička
  • 1979 – Liga přátelství NDR – Čestná jehlice za zásluhy o přátelství mezi národy
  • 1980 – Televizní Oscar ZDF – 1. Místo
  • 1980 - den německý šlágrů – cena Zlatá ladička za první místo
  • 1982 - Zlatá medaile Hermanna Lönse – ocenění - Zlatá medaile Hermanna Lönse
  • 1982 - den německý šlágrů – cena Zlatá ladička za první místo
  • 1983 – festival ve Stuttgartu – Zlatá harfa (1. Místo)
  • 1983 – Cena Belgického rozhlasu a televize – 2.místo v hitparádě
  • 1983 - den německý šlágrů – cena Zlatá ladička za první místo
  • 1984 – Cena Belgického rozhlasu a televize – 1. Místo v hitparádě s písněmi Nun bist du da, Bis kein Traum mehr lebt a Ich bin der Adler, du Wind
  • 1984 - den německý šlágrů – cena Zlatá ladička za první místo
  • 1986 – Anténa Cti BRF – cena Belgického rozhlasu a televize nejpopulárnějšímu interpretovi hitparády BRF za posledních pět let
  • 1989 – Karnevals-Club – ocenění Zlatá podkova
  • 1989 – Řád přátelství národa SSR
  • 1991 - Der Stier den Hohensalzburg – prestižní rakouské vyznamenání udělované nejvýznamnějším osobnostem společenského, kulturního, politického a sportovního života
  • 1991 – Gala hvězda roku – ocenění Zlatý mikrofon
  • 1991 – Hudební osobnosti – odhalení voskových figurín nejvýznamnějších hudebních interpretů – Karel Gott, Elvis Presley a Jimmy Hendrix
  • 1995 - den německý šlágrů – cena Zlatá ladička za první místo
  • 2002 – Nejúspěšnější zahraniční interpret – 1. Místo
  • 2004 – Hudební osobnost – německá jednorázová soutěž – 1. Místo
  • 2008 – Hit roku (německo) – duet s Bushidem „Für immer Jung“
  • 2012 - Zpěvák roku v zahraničí - slovenská kategorie hudebních cen, kde Karel Gott v hlasování porazil Eltona Johna a Eminema.
  •  2017 – Golden Henne – významná německá cena za celoživotní dílo

Ocenění za prodeje (výběr):

  • 1 Diamantová deska Supraphonu za 13 miliónů prodaných nosičů v letech 1962 – 1992 (pro Supraphon během třicetl let natočil 182 singlů, 73 alb a 2 samostatné videokazety) – 13 miliónů prodaných nosičů  reprezentovalo 86% populace Československa (Michael Jackson by musel jen v USA prodat 215 miliónů nosičů aby dosáhl stejné popularity v jediné zemi jako Karel Gott
  • Zlatá jehlice Polydoru za dvacet let úspěšné spolupráce (toto ocenění Karel Gott získal jako třetí umělec v historii po Herbertu von Karajanovi a Leonardu Bernsteinovi)
  • Velká platinová deska gramofonové firmy Polydor za 464 nahrávek které Karel Gott pro Polydor natočil v letech 1967 – 1988
  • 7 platinových desek za úspěšný prodej zvukových nosičů s nahrávkami Karla Gotta mu udělila firma Supraphon a GOJA
  • 32 Zlatých desek gramofonových firem Supraphon, GOJA, Polydor (SRN), Popron, Polygram (Švýcarsko) za úspěšný prodej zvukových nosičů s nahrávkami Karla Gotta
  • 5 Stříbrných desek Supraphonu
  • 1. Místo s prodejí alb Karla Gotta v Evropě udělenou vydavatelstvím MIDEN (Francie) v letech 1967, 1968, 1969, 1970 a 1987)
  • Platinové DVD Supraphonu za úspěšný prodej vánočního DVD Sen o vánocích (2004)
  • Multiplatinová deska Supraphonu za album 42 největších hitů (2004)
  • Zlatá deska Supraphonu za DVD Lady Carneval - Hity 60. let (2004)
  • Dvojnásobná platinová deska Supraphonu za prodej DVD Lady Carneval - Hity 60. let (2008)
  • Platinová deska za album 50 hitů (2008)
  • Dvojnásobná platinová deska Suprahonu za album 70 hitů (2009)
  •  Platinová deska Supraphonu za album Sentiment (2011)
  • Zlatá deska Supraphonu za album Dotek lásky (2012)
  • Platinová deska Supraphonu za album Láska je nádhera (2014)
  • Křišťálový lev Supraphonu (2014)
  • Dvojnásobná platinová deska Supraphonu za album S pomocí přátel (2015)
  • Zlatá deska Supraphonu za album 40 slavíků (2016)
  • Dvojnásobná platinová deska za album 40 slavíků (2017)
  • Zlatá deska Supraphonu za album Ta pravá (2018)
  • Zlaté desky Supraphonu za alba 80/80 Největší hity a 1965-2019: 300 Singlů (2019)


Vyznamenání a další ocenění

 
Karel Gott na koncertě v roce 2016

Dne 3. května 1977 byl Karlu Gottovi propůjčen titul zasloužilý umělec a 30. dubna 1985 pak titul národní umělec, tj. nejvyšší vyznamenání, které tehdy mohlo být uděleno za zásluhy v oblasti umění. V jeho případě se jednalo o reprezentaci Československa po dobu několika desítek let v cizině (Německo, Rakousko, Švýcarsko, USA, Polsko, SSSR, Venezuela atd.) a umělecké zásluhy doma. Bylo to vůbec poprvé, co nejvyšší umělecké ocenění získal zpěvák populární hudby.[8]

Dne 28. října 2009 obdržel od prezidenta České republiky Václava Klause Medaili za zásluhy I. stupně.[9] Městská část Praha 5 mu jako významnému občanu udělila 28. října 2009 ve vile Portheimka Záslužnou medaili za přínos městu.[10] 2. listopadu 2009 se stal čestným občanem svého rodného města Plzně a byl hejtmankou Miladou Emmerovou uveden do Dvorany slávy Plzeňského kraje.[11] V dubnu 2011 mu Asociace českých rusistů udělila pamětní Medaili Josefa Jungmanna za propagaci česko-ruských vztahů.[12] V neděli 12. června 2011 převzal Gott v Moskvě Řád Jurije Gagarina.[13][14]

Na začátku listopadu 2018 mu Český rozhlas udělil ocenění Zpěvák století, které vybrali posluchači v anketě „100 hitů republiky“ uspořádané u příležitosti stého výročí založení Československa.[15][16] Za svou kariéru získal také pět zlatých rolniček, Zlatou jehlu Polydoru, dva Zlaté klíče festivalu Intervize, Zlatou a Bronzovou Lyru v Bratislavě, Stříbrného a Bronzového lva rádia Luxemburk, dvě Zlaté ladičky festivalu Tag des deutschen Schlagers, Zlatou harfu ve Stuttgartu, čtyři Trophée nationale na přehlídce MIDEM v Cannes, cenu Třešňové květiny na festivalu v Tokiu, Zlatou jehlu Pragakoncertu, množství zlatých desek, platinové desky za nejprodávanějšího interpreta firem Supraphon, Polydor a Polygram a množství dalších ocenění.

Zdravotní stav

V říjnu 2015 mu bylo diagnostikováno zhoubné nádorové onemocnění mízních uzlin.[17][18] Dne 18. března 2016 média oznámila, že Karel Gott nad rakovinou definitivně zvítězil.[19] V září 2019 se u něj objevila akutní leukémie, kvůli které zrušil veškeré nadcházející vystoupení a zahájil léčbu.

Diskografie

Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Karla Gotta.

Písně

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam písní Karla Gotta.

Známé písně

  • „Oči sněhem zaváté“ (1964)
  • „Trezor“ (1964)
  • „Cesta rájem“ (1965)
  • „Bum, bum, bum“(1966)
  • „C’est la vie“ (1966)
  • „Čas růží“ (1968)
  • „Lady Carneval“ (1968)
  • „Má první láska se dnes vdává“ (1970)
  • „Kávu si osladím “(1972)
  • „Přijela pouť“ (1973)
  • „Je jaká je“ (1975)
  • „Léta prázdnin“ (1975)
  • „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?“ (1975)
  • „Jen se hádej“ (1976)
  • „Jdi za štěstím“ (1977)
  • „Včelka Mája“ (1980)
  • „Když milenky pláčou“ (1982)
  • „To musím zvládnout sám“ (1984)
  • „Zvonky štěstí“ (1985)
  • „Ráno jedu dál“ (1986)
  • „Zůstanu svůj“ (1987)
  • „Pábitelé“ (1988)
  • „Já žil, jak jsem žil“ (1989)
  • „Když muž se ženou snídá“ (1992)
  • „Být stále mlád“ (1999)
  • „Už pohřbili mě stokrát“ (2003)
  • „Chraň bůh“ (2011)
  • „Ta pravá“ (2018)
  • „Srdce nehasnou“ (2019)

Filmové písně

 
Gottland – Muzeum Karla Gotta v Jevanech

Karel Gott nazpíval kromě jiných titulní písničku do české, německé i slovenské verze populárního animovaného seriálu Včelka Mája (na hudbu skladatele Karla Svobody). Byl také interpretem filmových písní Jdi za štěstím z pohádky Jak se budí princezny, Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš? ze slavné pohádky Tři oříšky pro Popelku a také písně Krev toulavá z televizního seriálu Cirkus Humberto a také písně Zdráv buď, Robinsone vzdálený animovaného filmu Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku.

Karel Gott zpíval i melodii So Far ve filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera. Hrál hlavní roli dudáka Švandy v hudebním filmu Hvězda padá vzhůru. Dále je znám pro spolupráci s brněnským divadlem (píseň Balada pro banditu). Ve filmu Báječná léta pod psa se objevila jeho píseň Mám rozprávkový dom.

V roce 2008 Karel Gott nazpíval píseň s názvem Voľnosť do filmu Cinka Panna od režiséra Dušana Rapoše, hudbu k písni složil Vašo Patejdl a text napsal Kamil Peteraj.[20][21][22]

Filmy a seriály

Karel Gott účinkoval v následujících filmech a seriálech:

Rodina

 
Karel Gott s manželkou Ivanou Gottovou v září 2013

Dne 7. ledna 2008 se oženil v Las Vegas[23] s dlouholetou partnerkou Ivanou Macháčkovou, se kterou má dceru Charlottu Ellu a od 28. května 2008 druhou dceru Nelly Sofii. Z předchozích vztahů má dcery Dominiku a Lucii. Dne 8. května 2010 se stal i dědečkem syna dcery Lucie.

Vztahy v rodině

Karel Gott

  • Ivana Gottová (roz. Macháčková) (* 20. ledna 1976) – manželka od 7. ledna 2008
    • Charlotte Ella Gottová (* 30. duben 2006)
    • Nelly Sofie Gottová (* 28. květen 2008)
  • Antonie Zacpalová
    • Dominika Gottová (* 25. červen 1973)
  • Iveta Kolářová (* 14. duben 1967)
    • Lucie Kovaříková (roz. Kolářová) (* 1987) – manžel Jan Kovařík od 3. června 2008
      • Vojtěch Kovařík (* 11. květen 2010)
      • Jan Kovařík (* 6. únor 2012)

Vztahy s režimem a kauza s psychiatrem

Ještě jako nezletilý se společně se svým spolužákem Oldou Bukovanským pokusili emigrovat přes NDR na kapitalistický západ. Vypracovali emigrační plán pod krycím jménem „Cesta na Sever“. Při plížení v úseku CínovecZinnwald však byli zadrženi orgány SNB. Z dostupných zdrojů nelze zjistit, jak tento případ skončil.

Bývalý agent československé rozvědky Josef Frolík pronesl v roce 1975 v americkém Senátu projev (česky publikovaný v roce 2000), kde zmínil, že populární československý zpěvák Karel Gott je agentem StB, kterého se podařilo naverbovat roku 1960 na základě kompromitujících skutečností, a to usvědčení z exhibicionismu.[24][25]

 
Karel Gott s Filipem Albrechtem a Helenou Vondráčkovou, 2004

V prosinci 2008 zveřejnil server Aktuálně.sk článek, v němž uvedl, že již několik měsíců koluje po internetu sken údajného policejního protokolu z roku 1962, popisujícího, jak 23letý konzervatorista a zpěvák Karel Gott měl být 8. června 1962 kolem 15. hodiny ve voze tramvajové linky č. 3 přistižen při veřejném onanování při pohledu na dvě slečny ve věku 18–20 let a v zastávce Pelc-Tyrolka byl proto vyloučen z přepravy. V témž protokolu se uvádí, že pro podezření z exhibicionismu byl dotyčný vyšetřován již roku 1958 a že v roce 1962 se k činu přiznal a uvedl, že v tomto směru již vyhledal lékařskou pomoc a léčí se. Část veřejnosti se podle Aktuálně.cz domnívá, že dokument vznikl až v 70. letech na objednávku Státní bezpečnosti, která ho chtěla donutit k návratu do vlasti. Karel Gott se podle Aktuálně.cz v roce 2008 odmítl k diskusím o pravosti dokumentu vyjádřit.[26]

V červenci 2009 zveřejnil server Aktuálně.cz a po něm i další média informace o spisu, který o Karlu Gottovi vedla Státní bezpečnost. Karel Gott společně s bratry Štaidlovými pobývali v roce 1971 pracovně v zahraničí, po vypršení platnosti víza v červenci 1971 se však nevrátili. Podle dochované složky StB poté Státní bezpečnost provedla prohlídku jeho vily v Jevanech a do spisu poznamenala, že Gott svým postupem dovedl k trestné činnosti i své rodiče, kteří se převodem majetku a finančních částek prakticky dopustili trestného činu nadržování. StB vyslechla Gottovy rodiče a kolem dvaceti jeho přátel a známých. Od Gottových rodičů se StB při výslechu dozvěděla i o jeho přátelství s psychiatrem Zdeňkem Dytrychem, kterého proto také vyslechla. Podle dochovaného protokolu Dytrych při výslechu 11. srpna 1971 zmínil, že v případě Karla Gotta šlo o „sexuální úchylku v některých případech i z hlediska trestného“, uvedl, že diskusí s Gottovými rodiči docílil toho, že uvedl Gotta na uměleckou dráhu, a že to viděl jako jediné východisko z hlediska zdravotního stavu Gotta. Psychiatr Dytrych byl veden jako agent StB s krycími jmény Petr a Tantal-1.[24]

Karel Gott v roce 2009 novinářům potvrdil, že z doby, kdy pracoval v ČKD, se s doktorem Dytrychem znal a radil se s ním o osobních věcech a že mu tento lékař diagnózou pomohl dostat se z fabriky, což v té době nebylo jednoduché. Podle Gotta to byla jediná cesta, jak se dostat od práce v továrně na uměleckou dráhu. V roce 2009 Gott novinářům řekl, že mu nevadí, že Dytrych o této záležitosti před tajnou policií mluvil. Svoji údajnou úchylku označil Gott v roce 2009 za fiktivní a tvrdil, že se s žádnou psychickou chorobou nikdy neléčil.[24]

Podle Aktuálně.cz mohly tyto informace sloužit jako snadný nástroj k jeho vydírání. Karel Gott však v roce 2009 tvrdil, že informace o úchylce, kterou označuje za fiktivní, nikdy nemohla sloužit k jeho vydírání a oni (StB) ho nikdy nevydírali a nikdy po něm nic nechtěli a neprojevovali zájem, že by jim mohl nějak pomoci.[24]

Karel Gott v roce 1971 údajně napsal komunistickému generálnímu tajemníkovi Gustávu Husákovi žádost o shovívavost (v roce 2009 však pravost zveřejněné podoby dopisu popřel[27]) a vrátil se do Československa s Husákovým příslibem, že nebude trestán a bude moci dál jezdit na zahraniční turné, a neexistuje svědectví o tom, že by na oplátku něco musel slíbit sám. V roce 1977 byl obsazen do role jedné z vůdčích postav Anticharty, kterou podepsalo přes 7000 umělců, v roce 1977 byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1985 národním umělcem, později nepodepsal k režimu kritickou petici Několik vět.[24]

Naopak například protlačil na své album písně Jiřího Suchého v době, kdy bylo některé Suchého písně zakázáno zpívat, a nechal si od Suchého desku pokřtít, kvůli čemuž televize odmítla křest desky přenášet.[24] V archivech jsou podle Aktuálně.cz též záznamy o tom, že se Gott na letišti obořil na muže s odznakem Lenina na klopě a údajně mu spílal, jak se může hlásit ke státu, který poslal do Československa tanky. V lednu 1989 Gott odmítl odsoudit v televizi palachovské demonstrace a v listopadu 1989 zazpíval na Václavském náměstí na žádost Občanského fóra hymnu, což jiní režimem uznávaní zpěváci odmítli.[24] V roce 2001 se vyjádřil, že vidí Václava Havla jako mimořádnou a rozporuplnou postavu, která je uctívaná spíše v zahraničí než u nás.[28]

Karel Gott v roce 2009 uvedl, že do spisů StB nikdy nenahlédl, protože se bojí, že by úplně ztratil iluze.[24] Zveřejňování spisů StB označil Gott v roce 2009 za vykonstruovanou kauzu a provokaci. To, že se někdo po tolika letech zajímal, co je v archívech StB vedeno na jeho osobu, a vylovil tyto podivné věci, podle Gotta svědčí o tom, že to byla připravená provokace, a jinak si to neumí vysvětlit. Právní cestou se ale bránit nehodlal, protože se domníval, že by tím vůbec ničeho nedosáhl, a protože se chce věnovat pouze svojí práci a svojí rodině a nic jiného pro něj nemá smysl.[27]

Polemika klubu skeptiků Sisyfos

 
Karel Gott během turné ve Frankfurtu nad Mohanem, říjen 2013

Ve své knize Jak to vidí Gott[29] dle Českého klubu skeptiků Sisyfos uvádí, že „bral podvědomě lidem energii ale už s ní umí manipulovat, ví leccos o vyzařování biotronu, (ale nepodřekl se, co to vlastně je) [a] zná Nostradamovy předpovědi přeložené do dnešní terminologie“.[30] Gott je přesvědčený, že svět řídí „vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace“.[28] Varuje před globalizací, neboť ta může přerůst až v celosvětovou totalitu, například zavedením jednotné měny a kontroly jednotlivců pomocí čipů zabudovaných v těle.[28] V příloze Neděle Lidových novin z 26. října 2002 uvedl, že na naší planetě přibývají lidmi způsobené geofyzikální anomálie: Například že se „vibrace Země spojené s vibracemi živých organismů […] zvýšila ze sedmi kmitů za vteřinu na jedenáct“, nebo ztenčování ozonové vrstvy, či postupné změny úhlu vychýlení zemské osy. Podle Gotta se změnilo magnetické pole, což způsobilo „výbuchy vulkánů pod ledy a došlo k odtržení části pokrývky Antarktidy o ploše tisíc kilometrů čtverečních“. Planeta je dle něj raněná nejen fyzicky, ale „její energie je oslabená i psychicky“.[30][31]

Za tato vyjádření udělil Gottovi Český klub skeptiků Sisyfos v roce 2002 bronzový Bludný balvan v kategorii jednotlivců za „velmi vážná varování vyjevená se salonní nonšalancí“.[30] Česká televize k tomu dodává, že to bylo za předvídání budoucnosti.[32]

V lednu 2005 Gott pro Lidové noviny uvedl, že za ničivou tsunami v prosinci 2004stály nějaké temné síly, lidé, kterým se katastrofa hodila”.[33]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karel Gott na anglické Wikipedii.

  1. ČTK. Zlatý hlas z Prahy. Německá média o Gottovi píší jako o světové hvězdě nebo ikoně. Lidovky.cz [online]. 2019-07-08 [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  2. BYSTROV, Michal. Karel Gott: Sinatra Východu dobývá Cannes a Las Vegas. Deník.cz [online]. 2019-06-17 [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  3. LANGROVÁ, Hana. "Božský Kája" bude opět v Liberci. Liberecký deník [online]. 2014-11-19 [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  4. http://www.bild.de/regional/muenchen/darstellungsform-bilder/zeigt-uns-seine-bilder-austellung-in-galerie-mensing-12405152.bild.html
  5. http://www.novinky.cz/zena/styl/194711-malir-karel-gott-jsem-metafyzicky-absurdokonkretista.html
  6. http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=387740&s_lang=2
  7. Gott Karel. Hlasy slavných [online]. Archiv ČRo, 8. 4. 2017 [cit. 8.4.2017]. Dostupné online. 
  8. Karel Gott – životopis, Supraphon
  9. http://www.novinky.cz/domaci/182832-prezident-udelil-23-vyznamenani-ocenil-gotta-i-vanu.html Prezident udělil 23 vyznamenání, ocenil Gotta i Váňu
  10. http://www.tvp5.cz/archiv/aktuality/zaslusnou-medaily-ziskal-i-karel-gott/ Záslužnou medaili získal i Karel Gott
  11. http://zpravy.idnes.cz/gott-se-stal-cestnym-obcanem-plzne-zabydlel-se-i-ve-dvorane-slavy-phl-/domaci.asp?c=A091102_194636_domaci_lpo Gott se stal čestným občanem Plzně, zabydlel se i ve Dvoraně slávy
  12. http://www.halonoviny.cz/articles/view/219897 Ocenění našich zpěváků
  13. http://www.lidovky.cz/gott-v-moskve-prevezme-rad-pro-kosmonauty-fjp-/lide.asp?c=A110609_120424_ln_domov_ogo Gott v Moskvě převezme řád pro kosmonauty
  14. http://halonoviny.cz/articles/view/222583 Moskevské ovace »maršálu« Gottovi
  15. KOCIÁNOVÁ, Martina; PÁLKA, Matěj. Karel Gott k ceně Zpěvák století: Kdo to o sobě může říct?. Český rozhlas Dvojka [online]. 2018-10-30 [cit. 2018-12-13]. Dostupné online. 
  16. ČTK. Hitem republiky se stala píseň Modlitba v podání Marty Kubišové. TÝDEN.cz [online]. 2018-10-28 [cit. 2018-12-13]. Dostupné online. 
  17. Karel Gott trpí nádorovým onemocněním mízních uzlin, zjistili lékaři. Český rozhlas [online]. 2015-11-02 [cit. 2015-11-02]. Dostupné online. 
  18. Karel Gott má rakovinu mízních uzlin, už zahájil léčbu. Lidovky.cz [online]. 2015-11-02 [cit. 2015-11-02]. Dostupné online. 
  19. Karel Gott zvítězil nad rakovinou [online]. www.slavik-karel-gott.cz [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. 
  20. Archivovaná kopie. www.karelgott.com [online]. [cit. 2009-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-03. 
  21. Archivovaná kopie. www.filmsk.sk [online]. [cit. 2009-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-05. 
  22. http://koktail.pravda.sk/gott-vyfukol-pesnicku-gombitovej-musel-spievat-po-slovensky-pus-/sk_khudba.asp?c=A080805_210813_sk_khudba_p20
  23. Pěvecká legenda Karel Gott se v Las Vegas oženil. Aktuálně.cz [online]. 2008-01-08 [cit. 2008-01-08]. Dostupné online. 
  24. a b c d e f g h Eliška Bártová: Kauza Gott: StB se neštítila ani intimního života, Aktuálně.cz, 29. 7. 2009
  25. Josef Frolík, red. Přemysl Vachalovský a John Bok: Špion vypovídá II. : jasná zpráva o konci jednoho světa : činnost zpravodajských služeb komunistického bloku ve Spojených státech…, J.W. Hill, Olomouc, 2000
  26. Karel Gott za mlada onanoval v električke!, Aktuálně.sk, 16. 12. 2008, autor neuveden
  27. a b Někomu vadí moje popularita, komentuje Gott spisy StB, iDnes.cz, 2. 8. 2009, ved (Vedran Kovačevič), Korzo
  28. a b c MACHALICKÁ, Jana. Karel Gott: „Bojím se o tento svět“. Lidové noviny. 2001-06-08. Vyšlo v Magazínu Lidových novin. 
  29. SARVAŠ, Rostislav; GOTT, Karel. Jak to vidí Gott. [Praha]: Studio pět, 1992. 174 s. ISBN 80-901374-0-7. 
  30. a b c Bludný balvan za rok 2002 – podrobné zdůvodnění [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2006-08-02 [cit. 2011-07-31]. Dostupné online. 
  31. Lidové noviny. 26. říjen 2012. Vyšlo v magazínu Neděle. 
  32. ČT24; ČTK. Cenu za matení veřejnosti letos získal i Jaroslav Dušek. ČT24 [online]. 2008-03-17 [cit. 2013-11-01]. Dostupné online. 
  33. KYŠA, Leoš. Konspirační teorie [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2008-09-19 [cit. 2012-02-28]. Dostupné online. 

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 228. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 161. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 185. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 372–373. 

Externí odkazy