Otevřít hlavní menu

Waldemar Matuška

český herec a zpěvák

Soukromý životEditovat

Waldemar Matuška se narodil jako Vladimír Matuška v Košicích, dětství prožíval v Praze. Jeho matka Mia Malinová byla zpěvačkou vídeňských operetních divadel. Vyučil se sklářem v Poděbradech a zároveň se snažil vystupovat s různými kapelami – zpíval a hrál na rozličné hudební nástroje (např. kontrabas, banjo a kytara). Po vojně nastoupil jako osvětový tajemník v Chebu, svůj typický plnovous si nechal narůst v roce 1956.[2] Začátkem 70. let si nechal úředně změnit jméno na Waldemara.

V jeho partnerském životě se vystřídalo několik žen. První manželkou byla Jiřina Šťástková, se kterou se mu narodila dvojčata, obě holčičky však záhy zemřely kvůli pochybení při očkování[3] a dalším potomkem byl syn Miroslav, aktuálně žijící v Hamburku.[4] Druhé manželství s Hanou (přezdívanou Dulina)[zdroj?] bylo bezdětné. Třetí životní partnerkou byla herečka Jitka Zelenohorská, tento vztah však v manželství nepřerostl a Matuška ho ukončil po pěti letech bouřlivým odchodem[zdroj?]. Poslední životní partnerkou se záhy stala zpěvačka Olga Blechová, se kterou se Matuška v roce 1976 oženil a z tohoto jeho třetího manželství se narodil druhý syn Waldemar.[5]

Zemřel 30. května 2009 na Floridě[6] na zápal plic a následné selhání srdce.[7][8] Pohřeb se konal 18. června 2009 a přišlo na něj kolem dvanácti tisíc lidí.[9] Místem jeho posledního odpočinku je Vyšehradský hřbitov[10].

Umělecká kariéraEditovat

S vlastní uměleckou dráhou začal Matuška roku 1957 v pražském hudebním klubu Reduta, kde se seznámil s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, hrál se skupinou Mambo kvintet. V roce 1960 nahrál svou první píseň Suvenýr a poté se stal zpěvákem a hercem divadla Semafor, kde se stal brzy jednou z jeho hvězd. Na divadelních prknech zpíval sólově i v duetu – s Karlem Štědrým, Jiřím Suchým a od roku 1961 s Evou Pilarovou, s níž sklízel největší úspěchy. V roce 1962 odešli s Pilarovou, Štědrým, Horníčkem aj. ze Semaforu do divadla Rokoko, Pilarová se však později vrátila do Semaforu a Matuška poté zpíval duety s Helenou Vondráčkovou, Martou Kubišovou, Jitkou Zelenkovou a dalšími. Vedle práce v divadle se podílel i na jiných projektech, v rámci kterých nazpíval duety i s Hanou Hegerovou a Karlem Gottem. Objevil se v řadě filmů jako herec.

Matuškova popularita v 60. letech rostla. Dvakrát vyhrál v anketě Zlatého slavíka – jednak ve vůbec prvním ročníku v roce 1962, znovu pak v roce 1967, několikrát byl druhý (1963, 1965, 1966, 1968–70, 1972–75).[11]

V 70. letech v rámci normalizační kultury ČSSR byl Matuška stálicí československé hudební branže. V roce 1972 začal spolupracovat se skupinou Kamarádi táborových ohňů (K.T.O.) a cíleně si pěstoval image věčného tuláka jak volbou písňových textů, tak i zjevem. Jeho zarostlého zevnějšku pak využili například také Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, když mu přímo na tělo napsali roli přísného hajného Kaliny v muzikálu Trhák. Matuškův trvale výborný pěvecký a společenský projev byl lákavý i pro Československou televizi, která ho obsazovala do řady hudebně-zábavných revuálních pořadů, silvestrovských feérií,zařídila mu vlastní estrádu Dobrý večer s Waldemarem a nechala ho nazpívat titulní písně pro několik seriálů. Přesto už v 70. letech už jeho oblíbenost stagnovala a v 80. letech zvolna klesala, jak je vidět na výsledcích ankety Zlatý slavík.

V roce 1980 byl jmenován zasloužilým umělcem. Úřady ČSSR považovaly Matušku za jednu z ikon normalizační kultury a jako takovému mu umožňovaly v zahraničí nejen řadu koncertů, ale i osobní dovolenou. Toho Matuškovi využili na přelomu srpna a září 1986, kdy si po koncertním turné s KTO v USA vzali dovolenou a vzápětí podali žádost o politický azyl – zprávu o tom přinesl dne 2. září 1986 večer vysílač Hlas Ameriky, který zároveň odvysílal interview s Matuškou. Komunistické vedení ČSSR Matuškův čin pochopitelně odsoudilo, Československý rozhlas ještě téhož dne zrušil vysílání pořadu Písně a šansony s Matuškovými písničkami a ve čtvrtek 4. září 1986 pak deník Rudé právo zveřejnil komentář „Morální pád jednoho zpěváka”, kde autor Václav Doležal rozporoval Matuškovo tvrzení, že „neměl možnost bavit lidi podle svých představ a nemohl se svobodně vyjadřovat před obecenstvem”.[12]

Emigrace bezpochyby zaskočila fanoušky i úřady. V následujících dnech byl Matuškovi odňat titul zasloužilého umělce, z rozhlasového i televizního vysílání a z veřejné distribuce byly do archivu staženy prakticky všechny písně, filmy a pořady, ve kterých účinkoval. Připravované hudební album Jsem svým pánem bylo chápáno jako ironie a již nebylo vydáno, u seriálu Chalupáři byla vyměněna zpívaná znělka za čistě instrumentální verzi, u seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka však bylo jen odstraněno jeho jméno z titulků. Jeho emigrace způsobila problémy i samotné skupině K.T.O., která dostala dočasný zákaz vystupování. Matuškův půdní byt na Václavském náměstí získal František Janeček.[13]

V USA pak Matuška pořádal koncerty pro krajany a vydával zde další desky. Na Floridě už Matuškovi oficiálně zůstali i po roce 1989, kdy v Československu padla komunistická vláda a nastala renesance jím zpívaných skladeb. Do Československa se poprvé vrátili v únoru 1990 a svou původní vlast často navštěvovali (soudní při o navrácení zkonfiskovaného bytu nevyhráli) a Matuška občas ještě vystupoval, byť vzhledem k pokročilému věku a zhoršujícímu se zdraví musel počet vystoupení omezit.

Známé hityEditovat

DiskografieEditovat

  • 1963 – Westerns [EP] (album s Karlem Štědrým)
  • 1965 – Nebeskej kovboj (zpívá Waldemar Matuška)
  • 1967 – Osm lásek Waldemara Matušky
  • 1968 – Už mně koně vyvádějí [EP]
  • 1969 – Sbohem, lásko (Waldemar Matuška) (nahráno 1965-1969)
  • 1971 – Johoho (nahráno 1969-1971)
  • 1972 – Lidové písně z celého světa [kompilace] (nahráno 1971)
  • 1973 – Láska nebeská (album s Evou Pilarovou)
  • 1974 – WM [kompilace]
  • 1976 – Kluci do nepohody (nahráno 1975)
  • 1977 – Mám vás všechny stejně rád [kompilace]
  • 1977 – Co děláš, to dělej rád (nahráno 1976)
  • 1980 – Suvenýr: Waldemar Matuška a jeho 12 nej [kompilace]
  • 1983 – Waldemar (nahráno 1982)
  • 1985 – Country Door Is Always Open (nahráno 1983)
  • 1986 – Teče voda, teče [kompilace] (vydáno v USA)
  • 1989 – Merry Christmas [kompilace] (vydáno v USA)
  • 1991 – Co neodnesl čas [kompilace]
  • 1991 – Niagára (nahráno 1988)
  • 1993 – Nej, nej, nej v Americe [živá nahrávka]
  • 1997 – Jsem svým pánem (nahráno 1985)
  • 1997 – Waldemar Matuška a jeho 23 suvenýrů [kompilace]
  • 1998 – To všechno odnes čas [kompilace]
  • 2000 – Síň slávy [kompilace]
  • 2000 – S čertem si hrát (s Evou Pilarovou) [kompilace]
  • 2000 – To nejlepší [kompilace]
  • 2003 – Gold [kompilace]
  • 2004 – Šťastné Vánoce [kompilace]
  • 2007 – Slavík z Madridu [kompilace]
  • 2009 – Sbohem, lásko [kompilace]
  • 2011 – Růže z Texasu [kompilace]

Filmové roleEditovat

Televizní seriályEditovat

  • Chalupáři (1975) – závěrečná píseň Když máš v chalupě orchestrion, pro reprízy v letech 1986–91 byla hrána jen instrumentální verze, dokud nebyla v archivu nalezena původní píseň.
  • Doktor z vejminku (1982) – úvodní i závěrečná píseň Když jdou na mužskýho léta
  • Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984–85) – závěrečná píseň Kuchař je umělec, v titulcích Matuškovo jméno nefiguruje.

KnihyEditovat

Pamětní medaileEditovat

V listopadu 2015 vydala Česká mincovna pamětní medaili s vyobrazením Waldemara Matušky v sérii Slavíci ve zlatě. Medaili navrhl MgA. Martina Daška. Averz medaile nese vyobrazení obličeje Waldemara Matušky. Reverz poté obsahuje notový zápis písně To všechno odnes čas, banjo, podpis Waldemara Matušky a nápis "Zlatý slavík 1962 & 1967". Medaile je vyrobena ve třech vyhotoveních – zlatá uncová a půluncová a stříbrná uncová.[14]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. WALDEMAR MATUŠKA: Sbohem lásko... Zlatá kolekce [online]. Supraphon [cit. 2010-05-06]. Dostupné online. 
  2. Český rozhlas, stanice Praha: Úsměvy z archivu, 11. 2. 2017.
  3. Nejděsivější tajemství Matušky: Zemřely mu dvě malé dcery!. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-04-14]. Dostupné online. 
  4. Dědeček Matuška míří z Německa do Prahy: Chce vidět své vnouče! / Blesk.cz 8.3.2014
  5. S Waldemarem Matuškou se rozloučily tisíce lidí / Novinky.cz 18.6.2009
  6. KONC, Jiří. Zemřel Waldemar Matuška. CountryWORLD.cz [online]. 2009-05-30 20:23 CET [cit. 2010-05-06]. Dostupné online. 
  7. TROUSILOVÁ, Alžběta. Zemřel zpěvák Waldemar Matuška [online]. 2009-05-30 18:43 CET, rev. 2009-05-30 19:12 CET [cit. 2009-07-04]. Dostupné online. 
  8. iDNES.cz. Zemřel zpěvák Waldemar Matuška, na Floridě podlehl zápalu plic. kultura.iDNES.cz [online]. 2009-05-30 [cit. 2010-05-06]. Dostupné online. 
  9. ČTK. Na Matuškův pohřeb přišlo 12 tisíc lidí. V pátek je akt na Slavíně. Kultura.iHNed.cz [online]. 2009-06-18 06:22 CET, rev. 2009-06-18 20:01 CET [cit. 2010-05-06]. Dostupné online. 
  10. hrob zpěváka Waldemara Matušky na vyšehradském hřbitově v Praze
  11. Český slavík Mattoni: přehled vítězů předchozích ročníků
  12. ÚČL AV ČR: Rudé právo 4. 9. 1986, strana 2
  13. REMEŠOVÁ, Michaela; TABÁŠEK, Arnošt. Janecek.htm [online]. Lidové noviny, 1999-11-21 [cit. 2010-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-07. 
  14. Zlatá uncová medaile Waldemar Matuška proof, Česká mincovna. Citováno: 21. 12. 2015.

LiteraturaEditovat

  • Miroslav Černý: Waldemar Matuška 1, G+W, 2002, zpěvník, písně z 1960 – 1985, edice Legendy české country,
  • Miroslav Černý: Waldemar Matuška 2, G+W, 2002, zpěvník, písně z 1960 – 1985, edice Legendy české country,DOLEŽAL, Václav. Morální pád jednoho zpěváka. Rudé právo. 1986-09-04, roč. 66, čís. 208, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-02-27]. dobová oficiální reakce na Matuškovu emigraci
  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 10–12, 22, 36–41, 43, 45, 50, 52, 67, 73–4

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat