Otevřít hlavní menu

Karel Krautgartner

český dirigent, herec, hudební pedagog, hudební skladatel, jazzový hudebník, klarinetista a saxofonista

Život a díloEditovat

MládíEditovat

Narodil se jako Karel Josef Krautgartner v rodině poštmistra Josefa Krautgartnera a jeho ženy Marie. Na klarinet začal hrát jako chlapec. Základní školu vychodil v Mikulově, ve školním roce 1935/1936 měl nastoupit do třetí třídy reformního reálného gymnázia v Břeclavi. Protože se v roce 1935 se s rodiči přestěhoval do Brna, z břeclavského gymnázia vystoupil[2] a dostudoval v Brně (maturita 1942).[1] Jeho učitelem hry na saxofon zde byl Stanislav Krtička (1887–1969). V Brně začínal okolo roku 1935 v poloprofesionálních souborech Quick Band a Slavia Band. V roce 1942 se stal členem orchestru Gustava Broma, který v následujícím roce opustil.[3]

V orchestru Karla VlachaEditovat

Krautgartnerem založený orchestr Dixie Band si v roce 1945 přijel do Brna poslechnout Karel Vlach. Po jeho nabídce odjeli tři členové orchestru do Prahy, Karel Krautgartner se v orchestru Karla Vlacha stal vedoucím saxofonové sekce.[4]

Samostatná činnost a TOČREditovat

V roce 1956 Karel Krautgartner opustil orchestr Karla Vlacha a spolu s Karlem Velebným založili Kvinteto Karla Krautgartnera. To vystupovalo nejprve v pražské kavárně Alfa, od roku 1957 se kvinteto rozrostlo na septeto (později noneto) a přesunulo své působiště do kavárny Vltava. Spolu s ním zde vystupovali Vlasta Průchová a Karel Hála.[5] V roce 1957 rozpoznal talent Karla Gotta, který se zúčastnil soutěže Hledáme nové talenty roku 1958.[6]

V roce 1958 požádal Československý rozhlas Krautgartnera, aby sestavil pro jednorázové vystoupení na mezinárodním festivalu orchestr z nejlepších československých jazzových hudebníků. Po tomto vystoupení Krautgartner orchestr nerozpustil a vystupoval s ním nadále. Od počátku roku 1960 se z tohoto tělesa stal Taneční orchestr Československého rozhlasu (TOČR), Karel Krautgarner byl jeho dirigentem do roku 1963, kdy došlo k rozdělení na taneční a jazzový orchestr. Funkci dirigentů převzali Kamil Hála a Josef Vobruba, Krautgartner se stal uměleckým vedoucím obou orchestrů, přejmenovaných v roce 1967 na Orchestr Karla Krautgartnera.

EmigraceEditovat

V srpnu 1968, bezprostředně po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, emigroval spolu s partnerkou Elen Tanasco do Vídně, kde se stal dirigentem rozhlasového jazzového orchestru stanice ÖRF. V roce 1971 přesídlil do Kolína nad Rýnem, kde chtěl vyučovat na místní konzervatoři. Proto začal studovat hudební vědy na filozofické fakultě Rheinische Musikschule a studium v roce 1982 úspěšně dokončil, krátce nato však zemřel.[5] Je pohřben na kolínském centrálním hřbitově Melatenfriedhof (řada R4, hrobové místo č. 124).

Rodinný životEditovat

V roce 1947 se v Praze seznámil s Elen Tanasco (*1919), vlastním jménem Helena Herget-Atanasković. Elen Tanasco byla profesionální tanečnice z pražské jugoslávské rodiny, která tančila např. v Novém německém divadle či ve skupině Joe Jenčíka.[7] Po válce tančila v muzikálu Divotvorný hrnec, kdy se seznámila s Karlem Krautgarnerem.[8] Kvůli jugoslávskému původu Elen Tanasco jim československé úřady nepovolily sňatek.[4] Karla Krautgartnera následovala i do emigrace v Německu , kde se později vzali.

DíloEditovat

DiskografieEditovat

Nahrávky orchestrů, které Karel Krautgartner vedl, vycházely na gramofonových deskách, později na CD, např.:

  • Noční ulice (nahrávky Orchestru Karla Krautgartnera z 50. a 60. let 20. století, vydal Supraphon 2008)[9]

FilmografieEditovat

Kromě činnosti dirigentské a interpretační je jméno Karla Krautgartnera zaznamenáno u vzniku řady filmu. V řadě z nich vystupoval, představoval sám sebe nebo hudebníka, např.:

  • 1967 – Píseň pro Rudolfa III. Píseň pro Rudolfa III. (TV seriál, sám sebe)
  • 1964 – Kdyby tisíc klarinetů (role vojáka)
  • 1959 – Ošklivá slečna (klarinetista)

K více filmům složil hudbu nebo byl dirigentem.

Posmrtné připomínkyEditovat

  • Na rodném domě v Mikulově bya v roce 2003 umístěna pamětní deska sochaře Nikose Armutidise.[10]
  • Na připomínku Karla Krautgartnera se v Mikulově každoročně koná koncert, kde se představují legendy českého jazzu. Při té příležitosti je pozvané osobnosti zasazena deska do chodníku slávy před Krautgartnerovým rodným domem, v domě samém je malé vzpomínkové muzeum.[11][12]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Encyklopedie města Brna: Karel Krautgartner
  2. Výroční zpráva státního reálného gymnasia v Břeclavě, 1935–1936, s. 23, třída III. b
  3. ŠEFL, Milan. Případ Krautgartner ještě nekončí. Témata Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas, 2006-06-23 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  4. a b SMEJKALOVÁ, Veronika. Historie a významné osobnosti hudebního školství na Mikulovsk. Olomouc, 2016 [cit. 2019-05-18]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Gabriela Coufalová. s. 26-29. Dostupné online.
  5. a b ZAPADLO, Radek. Hudba a unikátní pozice Karla Krautgartnera na české jazzové scéně. Brno, 2014. Bakalářská práce. JAMU, Hudební fakulta. Vedoucí práce Jan Dalecký. s. 9-13. Dostupné online.
  6. KLUSÁK, Pavel. Klusák o Karlu Gottovi: Být superstar znamená žít v mlýnici zájmů. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2019-10-02 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  7. Jak se kdy v Praze tančilo (inzerát). Lidové noviny. 23. 4. 1943, s. 8. Dostupné online. 
  8. Stránky Ondřeje Suchého: Tanasco Elen
  9. Noční ulice (výběr písní, Supraphon)
  10. POCTA KARLU KRAUTGARTNEROVI. Vltava [online]. Český rozhlas, 2003-07-24 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. (česky) 
  11. VLASÁK, Petr. Na chodníku skončí i Felix Slováček. Břeclavský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2010-06-04 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  12. Česká televize: Muzeum Karla Krautgartnere

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

GalerieEditovat


OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat