Otevřít hlavní menu

Rudolf Kirchschläger

rakouský prezident Rakouska a politik

Rudolf Kirchschläger (zvuk [ˈʀuːdɔlf ˈkɪʁçˌʃlɛːɡɐ]; 20. března 1915, Niederkappel30. března 2000, Vídeň) byl rakouský politik, diplomat a soudce. V letech 19741986 byl, jako nestraník, zvolen prezidentem Rakouska. V letech 19701974 byl ministrem zahraničních věcí.

Rudolf Kirchschläger
Rudolf Kirchschläger.jpg

Prezident Rakouska
Ve funkci:
8. července 1974 – 8. července 1986
Předchůdce Franz Jonas
Nástupce Kurt Waldheim
Stranická příslušnost
Členství Sociálně demokratická strana Rakouska

Narození 20. března 1915
Niederkappel
Úmrtí 30. března 2000 (ve věku 85 let)
Vídeň
Místo pohřbení Wiener Zentralfriedhof
Choť Herma Kirchschläger
Děti Walter Kirchschläger
Alma mater Vídeňská univerzita
Profese soudce, diplomat, právník, vysokoškolský učitel a politik
Ocenění čestný občan Vídně (1986)
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha
velkokříž s řetězem Řádu Karla III.
velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
řetěz Řádu Isabely Katolické
… více na Wikidatech
Commons Kategorie Rudolf Kirchschläger
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a činnostEditovat

Studoval práva na Vídeňské univerzitě, po anšlusu Rakouska nacistickým Německem roku 1938 však musel studia opustit, když odmítl vstoupit do NSDAP. Pracoval poté jako bankovní úředník, než byl odveden do wehrmachtu, v jehož řadách bojoval na západní i východní frontě. Díky tomu směl během služby dokončit svá studia práv.

V letech 1947–1954 pracoval jako soudce,[1] roku 1954 však nastoupil na ministerstvo zahraničí, kde následně začala jeho diplomatická kariéra.

V letech 19671970 byl velvyslancemČeskoslovensku, z kteréžto pozice zamířil rovnou na post šéfa rakouské diplomacie do vlády Bruna Kreiskyho. Po čtyřech letech byl zvolen prezidentem jakožto nestranický kandidát sociálnědemokratické strany, roku 1980 byl znovuzvolen (již jako kandidát obou velkých stran – SPÖ i ÖVP) se ziskem 80 procent hlasů – patřil k nejpopulárnějším politikům rakouské historie.

V pozici rakouského velvyslance v Praze proslul tím, že po invazi vojsk Varšavské smlouvysrpnu 1968, vydával i přes zamítavý příkaz z Vídně výjezdní víza československým státním občanům a umožnil tak tisícům osob pokojně vycestovat do Rakouska.

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Česko  Česko   Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy[2] 1996
Dánsko  Dánsko   rytíř Řádu slona 1979, 3. dubna
Finsko  Finsko   velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[3] 1977
Itálie  Itálie   velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[4] 1971, 30. prosince
Lucembursko  Lucembursko   rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva[5] 1975, 14. července
Portugalsko  Portugalsko   velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[6] 1984, 18. dubna
Španělsko  Španělsko   velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[7] 1978
  velkokříž s řetězem Řádu Karla III.[8] 1979, 3. října
Švédsko  Švédsko   rytíř Řádu Serafínů 1976, 6. května
Vatikán  Vatikán   velkokříž Řádu Pia IX. 1990
  rytíř velkokříže s řetězem Řádu Pia IX. 2000

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Die 7 Bundespräsidenten der Zweiten Republik vor Heinz Fischer [online]. salzburg24.at, 2016-04-22 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. 
  2. WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (česky) 
  3. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  4. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  5. SCHOOS., Jean. Die orden und Ehrenzeichen des Grossherzogtums Luxemburg. Luxemburg: Sankt-Paulus-Druckerei, 1990. 422 s. ISBN 2879630487, ISBN 9782879630489. OCLC 65395144 S. 344. 
  6. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  7. BOE.es - Documento BOE-A-1978-7636. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  8. BOE.es - Documento BOE-A-1979-24283. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat