Otevřít hlavní menu

Pionýrská organizace Československého svazu mládeže

organizace pro děti a mládež (1949 až 1968) v Československu

Pionýrská organizace Československého svazu mládeže (zkratka PO ČSM) byla organizací pro děti a mládež existující v období let 1949 až 1968 v Československu. Měla mj. vládnoucí KSČ usnadňovat působení na mládež ve věku školáků základních škol.

Pionýrská organizace Československého svazu mládeže
Nástupce Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže
Vznik 1949
Zánik 1968
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj po roce 1948Editovat

Období 1949 – 1950Editovat

Pionýrský tábor »Artěk« na Krymu je nejoblíbenějším místem odpočinku sovětských dětí. V Artěku se děti střídají po celý rok. Ministerstvo zdravotnictví vypracovalo velký plán na obnovu a rozšíření tábora. V Artěku bude celkem šest táborů pro 1500 dětí. Ministerstvo zdravotnictví SSSR se rozhodlo otevřít ještě devět pionýrských táborů téhož typu jako Artěk. Tábory budou postaveny u Moskvy, Leningradu, Vladivostoku, Oděsy, Barnaulu, v Bělorusku, Lotyšsku a Arménii.

—Týdeník Stráž na Dyji, 09.04.1948, s. 4

Propaganda film o sovětském pionýrském táboře Artěk, rok 1940

Již v roce 1948 bylo komisemi mládeže KSČ založeno několik pokusných pionýrských oddílů a letních pionýrských táborů. Dne 8. září 1948 schválil Ústřední výbor KSČ vznik „Pionýrské organizace Junáka” (POJ) a pro její budování v praxi ustanovil komisi, které vytyčilo úkol vybudovat do I. sjezdu ČSM miliónovou organizaci mládeže a rovněž rozhodlo „vytvořit pionýrské oddíly Junáka na školách II. stupně, v nichž by se do sjezdu sdružilo 100 000 pionýrů“. V prosinci 1948 a v lednu 1949 proběhla školení pro funkcionáře pionýrského hnutí. Výběr frekventantů prováděly okresní a krajské výbory KSČ. V roce 1949 na slučovací konferenci mládeže byla Pionýrská organizace Junáka 24. dubna oficiálně založena. Skupiny a její oddíly mohli zakládat pouze členové Československého svazu mládeže z pověření Krajského výboru ČSM.[1]

Období 1950 – 1968Editovat

V roce 1950 došlo na I. sjezdu ČSM ke změně názvu na „Pionýrská organizace Československého svazu mládeže” (PO ČSM) a činnost Junáka byla zakázána. Do PO ČSM se tak začali přeregistrovávat členové zakázaných dětských organizací (například Orla, Junáka a mnohých dalších), obnovených po skončení druhé světové války. Delegace členů ČSM přivážely ze SSSR poznatky nejen o tamním Komsomolu, ale také o modelu sovětské pionýrské organizaci, které byly pod vlivem KSČ šířeny tiskem, rozhlasem, filmem a literaturou. Současně vznikala soustava „Domů pionýrů a mládeže”. Během období pražského jara roku 1968 se organizace samovolně rozpadla. Po dvou letech v období normalizace místo PO ČSM vznikla Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže (PO SSM).[2][3]

Pionýrská organizace ČSMEditovat

Ustanovení Ústředního výboru ČSM o pionýrské organizaci uvádělo, že je masovou dětskou organizací, sjednocující ve svých řadách žáky ve věku od 9 do 14 let základních devítiletých škol ČSSR. Součástí pionýrské organizace ČSM byly také oddíly jisker, které sdružovaly žáky z prvních až třetích tříd. Úkolem pionýrské organizace bylo nejen pomáhat škole a rodině, vychovávat děti k lásce a oddanosti k ČSSR, ale také je učit milovat KSČ a pracující lid, učit je poznávat a milovat SSSR a vychovávat v nich city přátelství k pracujícím celého světa v duchu proletářského internacionalismu. Pionýrská organizace měla vychovávat děti uvědomělé, ukázněné, kulturní, zdravé, veselé, statečné, nebojící se těžkostí, příští budovatele komunismu a obránce vlasti. Pionýrská organizace pracovala pod přímým vedením ČSM a ve své práci navazovala na bojové tradice dětských proletářských organizací z doby tzv. kapitalistické první republiky. Jedním z nejdůležitějších úkolů pionýrské organizace ČSM bylo pomáhat učitelům v boji za pevné a hluboké vědomosti a uvědomělou kázeň všech žáků.[4]

Organizační strukturaEditovat

Organizační základnou PO ČSM se staly pionýrské skupiny, které okresní výbory ČSM zakládaly na všeobecně vzdělávacích školách a v dětských domovech při počtu nejméně pěti pionýrů. V období letních prázdnin se Pionýrské skupiny zakládaly i v pionýrských táborech. Vedením pionýrské skupiny pověřoval Okresní výbor ČSM stálé skupinové vedoucí z tzv. vyspělých a pro tuto práci připravených členů ČSM. Činnost pionýrské skupiny pod vedením skupinového vedoucího organizovala skupinová rada, která byla volena na dobu školního roku z řad pionýrů a členů skupiny. Pionýrská skupina se skládala z oddílů, který měl nejméně 20 pionýrů a zpravidla sdružoval pionýry z jedné třídy. V čele pionýrského oddílu stál vedoucí, který byl získáván především ze svazáků pracujících na závodech a vesnicích a ve školských organizacích ČSM nebo také z řad rodičů a starších komunistů z patronátních závodů. Vedením pionýrských oddílů pověřoval OV ČSM na doporučení základních organizací vyspělé členy ČSM. Práci vedoucího oddílu řídil skupinový vedoucí. Veškerou činnost oddílu vedle oddílového vedoucího organizovala oddílová rada, která byla volena na dobu školního roku z řad pionýrů (členů oddílu). V oddílech jisker vykonávali funkci vedoucích oddílů starší zkušení pionýři.[5] Po přijetí zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (§ 30), pečoval o výchovu dětí v nerozlučné jednotě s rodiči také stát a společenská organizace Československý svaz mládeže a jeho pionýrská organizace.[6]

Skupinová rada a pionýrský aktivEditovat

Usilujeme o to, aby práce družin, oddílů a skupin měla jasné ideové zaměření v duchu komunistické výchovy. Ideová výchova pionýrů musí být stále středem naší pozornosti. To vše platí dvojnásob o pionýrském aktivu. Jeho ideová výchova by měla být nedílnou a nejdůležitější součástí práce vedoucích i všech pionýrských pracovníků s aktivem.

—Z projevu na III. plenárním zasedání Ústřední rady PO ČSM[7]

Stálý skupinový vedoucíEditovat

Práva a povinnosti stálého skupinového vedoucího upravoval pracovní řád stálých vedoucích, který byl uveřejněn ve Věstníku ministerstva školství a kultury, ročník 18, sešit 16 z 10. června 1962, č. 49. Podle tohoto pracovního řádu musel být stálý skupinový vedoucí zpravidla starším a zkušeným soudruhem (komunistou),„ neboť byl vychovatelem a starším druhem pionýrů a spolu s dětským aktivem skupiny rovněž organizátorem jejich tvořivé činnosti a iniciativy”. Skupinový vedoucí obdržel od OV ČSM písemné pověření pro práci v pionýrské skupině, zúčastňoval se seminářů OV ČSM a měl být příkladem vedoucím oddílů v osvojování si znalostí pionýrského vedoucího. Podle pracovního řádu byl stálý skupinový vedoucí nejen pedagogickým pracovníkem, ale vzhledem k charakteru své práce zároveň politickým pracovníkem ČSM.

Stálého vedoucího přijímal do pracovního poměru odbor školství a kultury příslušného ONV po předchozím souhlasu předsednictva Okresního výboru ČSM a Závodního výboru ROH. Stálý vedoucí pionýrské skupiny řídí se při své práci řídil směrnicemi ministerstva školství a kultury pro výchovu a vzdělání na základních devítiletých školách, usneseními Ústředního výboru ČSM a Ústřední rady pionýrské organizace ČSM pro práci v PO. Z pracovního řádu stálých vedoucích pionýrských skupin přímo vyplývalo, že jeho práci přímo řídí ministerstvo školství a kultury a usnesení orgánů ČSM v dohodě s odborem školství a kultury ONV.

V případě, že stálý skupinový vedoucí vykonával vedle práce v PO ČSM ještě částečný pedagogický úvazek, pak tuto jeho výchovnou práci řídil a kontroloval ředitel školy. Vzhledem k úkolům pionýrské organizace byla práce skupinového vedoucího v těsném spojení s ředitelem školy, což se projevovalo hlavně ve výchově mladých členů PO, každodenní spoluprací s učitelským sborem školy, stranickými, odborovými a svazáckými organizacemi. Vedoucí skupiny měl právo obracet se na ředitele školy o radu a pomoc a žádat ho, aby se zúčastnil řešení všech pedagogických problémů pionýrské skupiny. Stálý skupinový vedoucí byl také členem pedagogické rady školy, na jejíž schůze byl zván.[8]

Oddílový vedoucíEditovat

Vedoucí oddílů, který byl získáván především ze svazáků pracujících na závodech a vesnicích a ve školských organizacích ČSM, byl prací v oddíle pověřován OV ČSM. Jeho práci řídil stálý skupinový vedoucí, který nejméně jednou za měsíc svolával oddílové vedoucí na společné schůze. Oddílový vedoucí se měl o své práci radit s třídními učiteli a ostatními učiteli školy. Podle pracovního řádu učitelů byl učitel (obdobně jako ředitel školy) povinen pomáhat vedoucímu pionýrského oddílu, jelikož pionýrská organizace pokládala svoji činnost za nedílnou součást výchovného procesu započatého ve školním vyučování. Vedoucí oddílu byl dobrovolným politickým pracovníkem ČSM na úseku PO, který za svou práci nebyl placen. Řídil se přímými pokyny orgánů ČSM a především pokyny stálého skupinového vedoucího, kterému se za svou práci zodpovídal. V obdobném postavení se nacházeli vedoucí oddílů jisker, kteří byli na úseku pionýrské organizace taktéž dobrovolnými politickými pracovníky ČSM.[9]

Postavení ředitelů a učitelů škol k PO ČSMEditovat

Práva a povinnosti ředitelů a učitelů škol na těch školách, kde pionýrská organizace pracovala, obsahoval pracovní řád pro učitele, vydaný ve Věstníku ministerstva školství a kultury, ročník 13, sešit 9 z 31. 3. 1958 jako zvláštní instrukce ministerstva školství a kultury. Povinností ředitele školy bylo soustavně podporovat činnost pionýrské organizace ČSM, vést učitelský sbor k aktivní pomoci této organizaci, projednávat plány práce s vedoucím pionýrské skupiny, soustavně pomáhat vedoucímu pionýrské skupiny a pionýrskému aktivu. Výchova dětí a mládeže prováděná ve škole při vyučování tak měla zdárně pokračovat i při veřejné mimoškolní činnosti pionýrské organizace.[10]

Pionýrské symboly a slibEditovat

Pionýrský slib v organizaci PO ČSM měl znění: „Já mladý pionýr Československé socialistické republiky, slavnostně slibuji před svými druhy, že budu jednat podle pionýrských zásad, učit se a pracovat tak, abych byl dobrým budovatelem a obráncem své milované vlasti.” Nový pionýr obdržel odznak, průkaz, rudý šátek a po odpovědi na pionýrský pozdrav vedoucího se stal právoplatným členem organizace. Mezi důležité atributy každého pionýra byly řazeny pionýrské prapory a praporky, pionýrský šátek, pionýrský odznak, pionýrský pozdrav a heslo.[11]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Bruno Hříbek: Sjednocení mladé generace: příspěvek k historii mládežnického hnutí v Československu v letech 1945-1950, Mladá fronta, 1979.
  2. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Pionýrská encyklopedie 1. Praha: Mladá fronta, 1978. Kapitola Tradice Pionýrské organizace SSM, s. 80. 
  3. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Kapitoly z dějin Pionýrské organizace v Československu. Praha: Mladá fronta, 1979. Kapitola Pionýrská organizace v období 1962 - 1970, s. 155. 
  4. Socialistická zákonnost, 10.06.1963, s. 235: К otázce právního postavení a odpovědnosti stálých vedoucích pionýrských skupin, vedoucích oddílů a vedoucích oddílů jisker.
  5. Socialistická zákonnost, 10.06.1963, s. 236: К otázce právního postavení a odpovědnosti stálých vedoucích pionýrských skupin, vedoucích oddílů a vedoucích oddílů jisker.
  6. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině.
  7. Za další rozvoj iniciativy, aktivity a samostatnosti dětí v PO ČSM | Časopis Pedagogika ISSN 0031-3815 (Print), ISSN 2336-2189 (Online). pages.pedf.cuni.cz [online]. [cit. 2019-03-24]. Dostupné online. 
  8. Socialistická zákonnost, 10.06.1963, s. 236-237: К otázce právního postavení a odpovědnosti stálých vedoucích pionýrských skupin, vedoucích oddílů a vedoucích oddílů jisker.
  9. Socialistická zákonnost, 10.06.1963, s. 238: К otázce právního postavení a odpovědnosti stálých vedoucích pionýrských skupin, vedoucích oddílů a vedoucích oddílů jisker.
  10. Socialistická zákonnost, 10.06.1963, s. 236: К otázce právního postavení a odpovědnosti stálých vedoucích pionýrských skupin, vedoucích oddílů a vedoucích oddílů jisker.
  11. ČMOLÍK, Otto a kol. Kapitoly o Pionýrské organizaci ČSM. K výkladu základních otázek ustanovení. Praha: Mladá fronta, 1965. s. 10.

LiteraturaEditovat

  • Zdeněk Svatoš a kol.: Pionýrská encyklopedie 1. Česká ústřední rada PO SSM v nakladatelství Mladá fronta, 1978, Praha. 256 s.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat