Otakar Jaroš
Kapitán in memoriam Otakar Jaroš (1. srpna 1912 Louny[1] – 8. března 1943 Sokolovo[2]) byl československý důstojník, účastník zahraničního odboje, který padl v bitvě u Sokolova. Jako první cizinec ve druhé světové válce byl vyznamenán titulem hrdiny Sovětského svazu.[3] V mnoha českých městech jsou po něm dodnes pojmenovány ulice (seznam viz níže).
nadporučík Otakar Jaroš | |
---|---|
Otakar Jaroš jako poručík | |
Narození | 1. srpna 1912 Louny Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 8. března 1943 (ve věku 30 let) Sokolovo Sovětský svaz |
Místo pohřbení | Zmijivský rajón |
Národnost | Češi |
Civilní činnost | poštovní úředník |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | nadporučík i.m. kapitán |
Doba služby | 1934–1943 |
Složka | Československá armáda |
Jednotka | 15, 10 a 5 |
Velel | 1. rota Prvního československého samostatného praporu v Sovětském Svazu |
Války | Druhá světová válka |
Vyznamenání | Hrdina Sovětského svazu |
multimediální obsah na Commons |
Životopis
editovatNarodil se v Lounech v rodině strojvůdce rakousko-uherských státních drah Františka Jaroše a jeho manželky Anny, za svobodna Konopáskové. Celé dětství ale prožil v Mělníku, kam se rodina přestěhovala, když bylo Jarošovi 9 měsíců.[4]
Jaroš v Mělníku navštěvoval reálné gymnázium. Studium ale nedokončil a přestoupil do Prahy na Vyšší elektrotechnickou školu, kterou úspěšně absolvoval v roce 1934. Následně prošel odvodem a k 1. říjnu 1934 nastoupil k telegrafnímu praporu 3 v Trnavě vojenskou prezenční službu. Absolvoval školu pro důstojníky v záloze, později pak nastoupil i studium na Vojenské akademii v Hranicích, ze které byl vyřazen 29. srpna 1937 v hodnosti poručíka telegrafního vojska.
Stal se důstojníkem z povolání. Postupně sloužil na pozicích velitele náhradní telegrafické roty, později se stal velitelem čety 4. roty u telegrafického praporu 4 v Prešově.
Otakar Jaroš byl velkým vlastencem a zastáncem masarykovských ideálů. Aktivně sportoval, chodil do Skautu i Sokola. Jeho strýcem byl František Konopásek, generál čs. armády popravený v březnu 1943 nacisty.[5]
Působení v Sovětském svazu
editovatPo propuštění z armády kvůli obsazení zbytku Česko-Slovenska Jaroš krátce pracoval coby úředník na poště v Náchodě.
Odtud se až na třetí pokus dostal přes hranice do Polska, kde posléze vstoupil do čs. legionu, se kterým v rámci Východní skupiny československé armády v zahraničí přešel do sovětské internace.[6] Zastával funkce velitele spojovací čety, velitele důstojnické školy i subalterního důstojníka školy. V lednu 1941 byl poslán do Moskvy jako radista, v dubnu téhož roku byl dokonce začleněn do zpravodajské skupiny určené k vysazení na Slovensku.[7]
Po přepadení Sovětského svazu se nicméně vrátil k funkci radisty a pak i k ostatním Čechoslovákům internovaným v Orankách.
Při vzniku československé jednotky v Buzuluku byl jmenován velitelem výcvikové 1. roty. Od dubna do července 1942 pak předával své vojenské zkušenosti svým spolubojovníkům v rámci poddůstojnické školy. Na frontu odjel s 1. československým samostatným polním praporem v SSSR opět jako velitel 1. roty.
V březnu 1943 se stal velitelem obrany Sokolova. V boji dne 8. března v hodnosti nadporučíka padl.[2]
Vyznamenání
editovat- Československý válečný kříž 1939, udělen 13.3.1943 in memoriam
- Leninův řád, udělen 17.4.1943 in memoriam
- Hrdina Sovětského svazu, udělen 17.4.1943 in memoriam
- Československá medaile za zásluhy, I. stupeň, udělen 1944 in memoriam
- Sokolovská pamětní medaile,[8] udělena 8.3.1948 in memoriam
- Československý vojenský řád Bílého lva „Za vítězství“, hvězda I. stupně, udělen v roce 1948
Otakar Jaroš byl in memoriam vyznamenán jako první cizinec ve druhé světové válce i Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského svazu[2]. Ta se udělovala společně se sovětským Leninovým řádem, jehož se stal Jaroš také držitelem.
Památka
editovatPřipomínky kpt. Jaroše (sochy, pamětní desky, ulice, aj.)
- Banská Bystrica - Rudlová (Slovensko) – ulice Kapitána Jaroša
- Bobov, Malá Skála – socha
- Boskovice – ulice Kpt. Jaroše
- Brno – třída Kpt. Jaroše (předtím třída Legionářů)
- Břeclav – ulice Kpt. Jaroše (okolo bývalých kasáren)
- Buzuluk – pamětní deska
- České Budějovice – ulice kpt. Jaroše
- Český Těšín – ulice kpt. Jaroše
- Dolný Kubín – ul. Kpt. Jaroša
- Fulnek – ulice Kpt. Jaroše
- Hranice - ulice Kpt. Jaroše
- Hustopeče - ulice Kpt. Jaroše
- Charkov (Ukrajina) – ulice Otakara Jaroše; pamětní deska
- Choceň - ulice kpt. Jaroše
- Chomutov – ulice kpt. Jaroše
- Jičín – nábř. Kpt. Jaroše
- Jihlava
- ulice Kpt. Jaroše
- zrušené kasárny Kpt. Jaroše (plocha mezi ul. Bří Čapků a Ke Skalce, dnes částečně zastavěno budovami VZP a KÚ kraje Vysočina
- Jirkov – ulice Kpt. Jaroše
- Kadaň – ulice kpt. Jaroše
- Karlovy Vary – ulice kpt. Jaroše
- Karviná – ulice Kpt. Jaroše
- Klášterec nad Ohří – ulice kpt. Jaroše
- Kolín – ulice kpt. Jaroše
- Klatovy – ulice kpt. Jaroše
- Kroměříž – ulice kpt. Jaroše
- Litoměřice – ulice Jarošova
- Litomyšl – ulice kpt. Jaroše
- Louny
- Jarošova ulice
- pamětní deska, Jarošova ulice čp. 931
- základní škola kpt. Jaroše
- Lutila (Slovensko) – ulica kpt. Jaroša
- Mělník
- pamětní deska, Nerudova ulice, čp. 465 (znovuodhalena 1. 8. 2012)
- socha, U sadů (před kulturním domem), Oskar Kozák (1958)
- pomník obětem války (sokolský), Tyršova 96
- Folklorní soubor Jarošovci
- Mikulov – ulice Kpt. Jaroše
- Milevsko – ulice Kpt. Jaroše
- Moravský Beroun – ulice Kpt. Jaroše
- Most – ulice kpt. Jaroše
- Náchod – pamětní deska, Masarykovo náměstí, pošta
- Neratovice – ulice kpt. Jaroše
- Nový Bor – ulice kpt. Jaroše
- Nový Jičín - ulice kpt. Jaroše
- Olomouc – ulice kpt. Jaroše
- Orlová – ulice kpt. Jaroše
- Ostrava – ulice kpt. Jaroše
- Otrokovice – ulice kpt. Jaroše
- Pardubice – ulice Kpt. Jaroše
- Podbořany – ulice kpt. Jaroše
- Praha – Nábřeží Kapitána Jaroše
- Plzeň – ulice Kpt. Jaroše
- Proboštov – ulice Kpt. Jaroše
- Prostějov – ulice Kpt. O. Jaroše
- Příbor - ulice Kpt. Jaroše
- Roudnice nad Labem – ulice Kpt. Jaroše
- Rožmitál pod Třemšínem – ulice Kpt. Jaroše
- Sedlčany - ulice Kpt. Jaroše
- Sokolovo (Ukrajina) – válečný hrob padlým vojákům v bitvě o Sokolovo
- Svitavy - ulice Kpt. Jaroše
- Tábor – ulice Kpt. Jaroše; socha, bývalá kasárna Jana Žižky (odcizena)
- Teplice – ulice kpt. Jaroše
- Trutnov
- ulice Kpt. Jaroše
- Základní škola kpt. Jaroše
- Třebíč – ulice kpt. Jaroše
- Turnov
- pamětní deska, Skálova ulice, čp. 1617
- ulice kpt. Jaroše
- Ústí nad Labem
- pomník/pamětní deska
- ulice kpt. Jaroše
- Velká Bíteš – ulice Kpt. Jaroše
- Veltěže – ulice kpt. Jaroše
- Vyškov – ulice kpt. Otakara Jaroše
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Louny
- ↑ a b c Otakar Jaroš v databázi padlých příslušníků čs. vojenských jednotek ve 2. světové válce (VHA)
- ↑ Указ Президиума Верховного Совета СССР «О присвоении звания Героя Советского Союза надпоручику Ярошу Отакару Францевичу» от 17 апреля 1943 года // Ведомости Верховного Совета Союза Советских Социалистических Республик : газета. — 1943. — 23 апреля (№ 16 (222)). — С. 1
- ↑ KLŮC, Jiří. Kapitán Otakar Jaroš - příběh hrdiny od Sokolova. Cheb: Svět křídel, 2018. 176 s. ISBN 978-80-7573-027-5. S. 21.
- ↑ PEJČOCH, Ivo. Muž, který byl vzorem Otakaru Jarošovi: brigádní generál in memoriam František Konopásek [online]. [cit. 2018-02-16]. Dostupné online.
- ↑ KAIN, Petr. Kapitán Jaroš: nesnášel komunisty, přesto se stal jejich ikonou. www.valka.cz [online]. [cit. 15.2.2018]. Dostupné online.
- ↑ KLŮC, Jiří. Kapitán Otakar Jaroš: příběh hrdiny od Sokolova. Cheb: Svět křídel, 2018. 176 s. ISBN 978-80-7573-027-5. S. 73–79.
- ↑ Válka.cz, Sokolovská pamětní medaile
Literatura
editovat- BROŽ, Miroslav. Hrdinové od Sokolova : 1. čs. samostatný polní prapor. 2. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, 2006. 529 s. ISBN 80-7278-365-3.
- FIDLER, Jiří. Sokolovo 1943 : malý encyklopedický slovník. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2004. 119 s. ISBN 80-206-0716-1.
- JAROŠ, Otakar. Tak fotografoval hrdina Sovětského svazu Otakar Jaroš. 1. vyd. Praha: Orbis, 1974. 7 + 12 fotografií s.
- KLŮC, Jiří. Kapitán Otakar Jaroš: příběh hrdiny od Sokolova. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2018. 176 s. ISBN 978-80-7573-027-5
- PEHR, Michal. Ohlédnutí za Otakarem Jarošem. Louny: Digon, 2012. 29 s. ISBN 978-80-87019-18-4.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 590.
- Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 281.
- Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945 / kolektiv. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, 2005. 348 s. ISBN 80-7278-233-9.
- CÍLEK, Roman. Vítězové bez vavřínů. Praha: Olympia, 1975. Kapitola Neustoupím!, s. 55–67.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Otakar Jaroš na Wikimedia Commons
- Nadporučík Otakar Jaroš – dokument o Otakaru Jarošovi na webu České televize (1968)
- Fórum Válka – kpt. Otakar Jaroš
- Background, Na pozadí historie – Sokolovo[nedostupný zdroj]
- Ecco Homo – kapitán Otakar Jaroš
- Vojenská legitimace npor. O. Jaroše na stránkách VHU Praha
- Otakar Jaroš, hrdina nejen podle prezídia Nejvyššího sovětu