Karviná

statutární město v okrese Karviná v Moravskoslezském kraji
Možná hledáte: Fryštát, informace o tisícileté historii centra Karviné.

Karviná (polsky Karwina, německy Karwin[3][4]) je statutární město v okrese Karviná v Moravskoslezském kraji, na území historického Těšínského Slezska, 18 km východně od Ostravy na řece Olši. Karviná je univerzitním, turistickým, lázeňským a ekonomickým městem Slezské metropolitní oblasti a největším českým městem na řece Olši. Středem dnešního města Karviná je původní slezské knížecí město Fryštát s rezidenčním hradem slezské vládnoucí aristokracie Piastovců.

Statutární město Karviná
Slezské město Karviná
Slezské město Karviná
Znak statutárního města KarvináVlajka statutárního města Karviná
znakvlajka
Lokalita
Statusstatutární město
LAU 2 (obec)CZ0803 598917
Pověřená obecKarviná
Obec s rozšířenou působnostíKarviná
(správní obvod)
Okres (LAU 1)Karviná (CZ0803)
Kraj (NUTS 3)Moravskoslezský (CZ080)
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel49 881 (2022)[1]
Rozloha57,52 km²
Nadmořská výška221 m n. m.
PSČ733 01, 733 24, 735 06, 734 01
Počet domů4 031 (2021)[2]
Počet částí obce9
Počet k. ú.6
Počet ZSJ47
Kontakt
Adresa magistrátuMagistrát města Karviné
Fryštátská 72/1
733 24 Karviná
podatelna@karvina.cz
PrimátorJan Wolf (ČSSD)
Oficiální web: www.karvina.cz
Karviná
Karviná
Další údaje
Kód obce598917
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karviná vznikla roku 1949 přemístěním obyvatel původní hornické Karvinné na fryštátské Horní Předměstí, které se silně rozvíjelo již od konce 19. století. Úředním spojením těchto dvou měst a připojením Ráje, Darkova a Starého Města vzniklo nové město s názvem Karviná, nicméně jejím historickým základem je Fryštát, na jehož katastru nové město stojí. Po druhé světové válce byla dnešní Karviná projektována jako pátá česká metropole pro 120 000 obyvatel. Dnes žije ve městě přibližně 50 tisíc[1] obyvatel s významnou slovenskou a polskou menšinou. Celý okres čítá na 240 000 obyvatel.

NázevEditovat

Původní slovanská podoba jména zněla Karvina a byla odvozena od místního staropolského karw(a) - "kráva", které hláskově neodpovídá spisovnému polskému krowa. Jméno osady tedy znamenalo "kraví ves". Vesnice Karvina je v nejstarším dokladu z roku 1331 pojmenována též souběžným německým Arnoldsdorf ("Arnoldova ves"), které nicméně krátce nato vyšlo z užívání. Alois Vojtěch Šembera použil na své mapě Moravy podobu Karvín, na počátku 20. století se pak používala podoba Karvinná.[5] Slovanský název Karviná používá současné město od roku 1949. Název nahradil původní název Fryštát, který se pro svůj slezsko-germánský původ (Freistadt) nehodil pro nově budovanou metropoli.

Poloha a významEditovat

 
Renesanční radniční věž postavil kníže Kazimír II.

Význam Karviné (dříve Fryštátu) v minulosti předurčovala její strategicky výhodná poloha na obchodní cestě z Uher do Pobaltí, která z ní již v 11. století učinila obchodní, hospodářské a kulturní centrum celé zdejší oblasti. Od konce 13. století do roku 1572 mělo město i rezidenční význam, protože zdejší hrad se stal sídelním místem slezských knížat z královského rodu Piastovců. Dalším prvkem, který významně ovlivnil rozvoj města, byl nález černého uhlí ve 2. polovině 18. století a také rozvoj železárenského průmyslu na počátku 20. století. Od poloviny 19. století se město stalo lázeňským centrem díky nálezu jodobromových solanek, které daly podnět k vzniku zdejších Lázní Darkov. Napojení města na železniční síť v polovině 19. století (Košicko-bohumínská dráha, Severní dráha císaře Ferdinanda) zahájil prudký rozvoj těžby černého uhlí a výstavby těžkého průmyslu, což podnítilo jak stavební, tak i demografický vývoj města v druhé polovině 20. století.

Podle rakouského sčítání lidu v roce 1910 měly obce Karwin, Freistadt, Altstadt, Roj, Darkau a Lonka celkem 29 880 obyvatel (pouze v Karviné 16 808 a ve Fryštátě 7767), z toho 29 155 úředně hlášených, 23 988 (82,3 %) byli polsky, 3907 (13,4 %) německy a 1219 (4,2 %) česky mluvících, 26 616 (89,1 %) bylo katolíků, 2483 (8,3 %) protestantů, 589 (2 %) Židů a 192 dalších náboženství.[6]

Moderní Karviná vznikla roku 1949 sloučením města Fryštátu (německy Freistadt; dnešní Karviná 1, centrum starého Fryštátu je městskou památkovou zónou), původní Karvinné (díky intenzivní těžbě uhlí dnes již neexistuje; je to předměstská část Karviná-Doly), Darkova (Karviná 3), Ráje (Karviná 4) a Starého Města (Karviná 5).[3] Později ještě byly připojeny Louky nad Olší. Nově vzniklé město se začalo budovat na katastru fryštátského Horního Předměstí ve čtyřicátých letech dvacátého století, které se rozvíjelo již od doby, kdy Severní dráha císaře Ferdinanda přivedla do Fryštátu železnici. Moderní město je postaveno převážně v architektonickém slohu Bruselský styl.

Karviná leží na hranici s Polskem. Přímo ve městě jsou dva hraniční přechody (z toho jeden pouze pro osobní vozidla) v místní části Karviná-Ráj. Město se rozprostírá na severním okraji předhůří Beskyd. Karviná leží v údolí řeky Olše a od krajského města Ostravy je vzdálena 18 km východním směrem.

Karviná vždy patřila k ekonomicky silným oblastem s vysokou koncentrací průmyslu, zejména těžebního, na který navazují další výrobní odvětví. Současně dosáhlo město evropského významu díky lázeňství. Již od konce 19. století byly budovány lázně Darkov díky nálezům léčivé jodobromové solanky. V posledních letech byl posílen význam města jako obchodního a turistického centra. Vznikem Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity v Opavě se Karviná stala univerzitním městem – spolu s Opavou prvním v Moravskoslezském kraji a po roce 1989 v Československu vůbec.

HistorieEditovat

Nejstarší dějinyEditovat

 
Slezský kníže Mečislav, tchán českého krále Václava III., přemístil po roce 1282 Fryštát na dnešní místo, kde také postavil hradozámek. Stal se tak zakladatelem dnešní Karviné. Jeho potomci zde měli svou rezidenci až do svého vymření roku 1571

Území dnešní Karviné patří ve zdejší oblasti k místům s nejstarším osídlením, o jehož existenci svědčí nálezy kamenných nástrojů z období mladší doby kamenné. Po pádu Velké Moravy roku 906 zde bylo vybudováno slezské hradiště Čula (dnešní předměstí Steré Město), které se počátkem 11. století stalo významným obchodním střediskem. Po roce 1268 bylo toto středisko českým králem Přemyslem Otakarem II. a slezským knížetem Vladislavem proměněno v město Fryštát. Po roce 1268 však bylo po vojenském vpádu slezského knížete Mečislava vypáleno a přemístěno na dnešní místo, kde dal kníže postavit hrad (zámek Fryštát) jež jeho potomci využívali jako svou rezidenci. Nejstarší dochovanou písemnou zmínkou o území dnešního města (osadě Solca) je z roku 1268. Vratislavský desátek z let 1302–1315 obsahuje původní názvy některých zdejších lokalit jako Fryenstat (Fryštát), Roy (Ráj), Carwina (Karviná), Bertholdi Villa (Darkov). Vzhledem k strategicky výhodné poloze Fryštátu na obchodní cestě z Uher do Pobaltí se zde vytvořilo významné středisko obchodu a řemesel, které se mezi léty 1282 až 1945 stalo sídlem nejvyšší slezské aristokracie, která zastupovala českého krále ve Slezsku. Město je pravděpodobně místem narození české královny Violy Alžběty a narodil se zde, vyrůstal a vládl a pravděpodobně je zde i pohřben, slezský kníže Kazimír II., ve své době nejmocnější aristokrat ve Slezsku. Jako rezidence slezských knížat, zástupců českých králů, existovalo město ro koku 1571, kdy aristokratický rod slezských knížat zde vymřel smrtí knížete Fridricha Kazimíra Fryštátského. Jeho žena, kněžna Kateřina s dcerou Kateřinou jsou zde pochovány, zatímco kníže Fridrich je pochován v Pardubicích. V 17. století, během 30. leté války, bylo město zničeno. Zachovány zde byly jen veřejné budovy, pivovar a zámek spolu s hrstkou měšťanských domů, které jsou připomínkou rezidenčního města. Město se ale pomalu opět rozvíjelo za zdejšího pobytu aristokratických rodů Gaschinů, Taafeeů a především Larisch - Mönnichů. Fryštát, tedy historická Karviná, je dnes chráněnou památkovou zónou, a vedle Prahy jedinou stálou sídelní rezidencí české panovnické dynastie. Někdy je proto nazývána jako Slezské Hradčany.

Fryštát dal také základ pro vznik zcela nového města Karviné, které se na jeho katastrálním území začalo budovat od 50. let 20. století.

 
Těšínsko v roce 1888
 
Zámecký dvůr hraběte Taafa

Karviná v ČeskoslovenskuEditovat

Během let 1918–1920 probíhal mezi nově vzniklými státy Československem a Polskem spor o Těšínsko. [7] Během něj padlo téměř 40 československých legionářů a boje byly zastaveny z podnětu prezidenta Masaryka jednáním ministra Edvarda Beneše s Poláky. Ten byl poté nařčen Karlem Kramářem, „že nerozumí politice“ („a připravil naše legie o další vítězství“). Po krátkém vojenském střetnutí[8] bylo území Těšínska v roce 1920 mezi oba státy rozděleno arbitráží vítězných mocností. Území města připadlo Československu. V roce 1938 Polsko začalo vůči Československu opět vznášet územní požadavky. Ty byly formulovány polskou vládou 21. září 1938 a vzneseny jako součást Hitlerova godesberského memoranda. 30. září 1938 polská vláda zaslala československé vládě ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 1. října 1938 polská vojska obsadila požadovaná území, včetně území dnešní Karviné. Období polského záboru však netrvalo ani rok. Po porážce Polska Německem na počátku druhé světové války oblast obsadil Wehrmacht a území města s germánským původem bylo přičleněno k Německu. V roce 1944 došlo ke sloučení měst Karvinné (dvě písmena N v názvu města se užívala od roku 1920[9]), Fryštátu a obcí Starého Města, Ráje a Darkova v jeden územní celek s názvem Karwin-Freistadt. Po osvobození města 3. května 1945 se dvojměstí rozpadlo a oblast se vrátila zpět pod správu Československa.

První výstavbu budoucího nového města, ulici Zakladatelská, zahájil předseda vlády Klement Gottwald slavnostním výkopem roku 1946. Roku 1949 následovalo opětovné sloučení okolních obcí v jeden územně správní celek pojmenovaný Karviná. Na území sloučeného města nastal velký stavební rozvoj, který trval až do 80. let 20. století. Svého vrcholu dosáhla Karviná na konci 80. let 20. století s počtem obyvatel téměř 90 tisíc. Stavební vývoj města, které se mělo stát pátou českou metropolí s počtem obyvatel 120 000 zastavily až listopadové události roku 1989 a zejména rozpad Československa v roce 1993, kdy se Karviná i z východu stala téměř pohraničním městem. Moderní městská zástavba leží především na katastrálním území historického města Fryštátu (Karviná-město) a bývalé obce Ráje.

Od 1. ledna 2003 je Karviná statutárním městem.

Metropole KarvináEditovat

 
Universitní náměstí na třídě 17. listopadu

V šedesátých letech dvacátého století se realizoval projekt na výstavbu nového, moderního centra Karviné v architektuře bruselského stylu, které se mělo stát pátou českou metropolí. Hlavní silniční tepnou se měla stát centrální třída, dnes třída 17. listopadu, která měla plnit roli městského bulváru a díky přítomnosti lázní ve městě navodit atmosféru pohodového a příjemného místa. Na této centrální třídě se měly vyskytovat volné prostory plné městské zeleně s dominantními budovami. I když je na této třídě hustý silniční provoz, stále láká k procházce po ní, a to v celé její délce. A to platí obzvláště pro aleje, která zde byla vysázena a je dodnes vzorně udržovaná.

Střed města tvoří Univerzitní park mezi křižovatkami Borovského a třídou Osvobození. Za tímto prostorem s ekologickou zelení, jemuž dominuje vzdálenější skupina výškových budov je schována řada architektonických slohů panoramatu města. Jde především o prvorepublikovou budovu Jiráskovy školy, roh rovněž prvorepublikové budovy Magistrátu, modernu zastupující Obchodní dům a restauraci s obytným blokem nebo funkcionalistické třípodlažní obytné domy. Centrálnímu prostoru rovněž chybí solitéra např. v podobě hodinové věže, pomníku či sochy nebo fontány. Není potřeba stavět nové budovy, stačí celé třídě a především centrálnímu prostoru vrátit zašlý lesk šedesátých let:[zdroj?]

  • Nasázet udržovanou tvarovanou zeleň
  • Budovám dát reprezentativní fasádu
  • Rekonstruovat autobusové zastávky do vzhledu hodného centra města
  • Instalovat informační tabule o zajímavostech města, nový mobiliář a reprezentativní veřejné osvětlení

PověstiEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Fryštát#Fryštátské pověsti.

Zvon ve zdejším kostele měl nejsilnější a nejlahodnější hlas ve Slezsku, neboť prý do zvonoviny při odlévání vhodili díl stříbra. Byl starší než samotné město, při zániku původní obce se ztratil, až po létech jej na poli vyhrabala svině. Zvon bylo slyšet až do Těšína a jeho hlasu naslouchala těšínská kněžna s takovou oblibou, že se rozhodla zvon koupit. Avšak fryštačtí jej nechtěli prodat, a proto jí řekli, že by za něj musela vysázet tolik dukátů, že by to dosáhlo po cestě z Těšína až do Fryštátu. Jenže kněžna na obchod přistoupila, a tak jí radní museli zvon vydat. Kněžna si zvon zavěsila na svém hradě, ale zvon přes noc ulétl zpět do Fryštátu. Kněžna vidouc ten zázrak to vzdala a nechala Fryštátu jak zvon, tak i peníze. Jen okna kostelní věže směrem k Těšínu nechala zazdít, aby ji hlas zvonu nelákal.

Městské památkyEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Karviné.

Historická památková zónaEditovat

 
Špice Vídeňské kašny v historickém centru Karviné (Fryštátu)

Město založené jako nové město fryštátské jeho prvním knížetem Měškem I. Piastovským roku 1290. Nejstarší stavbou nového města, povýšeného na Slezské knížecí město je areál Fryštátského hradu, jehož stavba začala v roce 1288 a po celou dobu své existence byl sídlem nejvyšší slezské aristokracie a mezi lety 1327–1573 byl lénem českých králů. Přilehlé město pochází z počátku 14. století. V druhé polovině 19. století byly na fryštátském předměstí objeveny jodobromové prameny, díky kterým zde vznikly věhlasné lázně. Za dobu své existence se v nich léčila celá řada významných osob. Roku 1992 zde byla vyhlášená městská památková zóna. Podrobný seznam památek je uveden v článku Fryštát, Lázně Darkov, Doly (Karviná) a Staré Město (Karviná).

Slezské knížecí městoEditovat

Staré lázněEditovat

Ostatní historické památkyEditovat

Metropolitní památková zónaEditovat

 
Trojčata, nejvyšší karvinské obytné budovy
 
Vestibul hlavního nádraží v bruselském stylu
 
Výškových domů „Brusel“ je na třídě 17. listopadu několik
 
Výškový blok rehabilitačního Sanatoria

Především v 60. letech 20. století byl vybudován základ pro výstavbu páté české a největší slezské metropole. Město mělo dosáhnout počtu obyvatel 120 000. Jeho nově vzniklé centrum tvořené třídou Osvobození a třídou 17. listopadu bylo doplněno řadou významných stavebních dominant postavených v architektuře „bruselského stylu“. Tyto budovy dodnes připomínají původní záměr vytvořit z Karviné novou metropoli.

Oblast třídy OsvobozeníEditovat

  • Dům Pionýrů a mládeže
  • Administrativní výšková budova na třídě Osvobození
  • Náměstí Budovatelů
  • Městský dům kultury
  • Administrativní výšková budova Kovona
  • Společenské centrum Kovona

Oblast třídy 17. listopaduEditovat

Oblast Horního okruhuEditovat

  • Náměstí Jurije Gagarina
  • Bytový výškový blok s kavárnou U Slunka
  • Kino Centrum
  • Obchodní středisko JAS
  • Výškové bloky Sanatoria Lázní Darkov
  • Administrativní výšková budova na tř. Havířská
  • Hala házené
  • Hlavní nádraží

Industriální památkyEditovat

Památná místa města KarvinéEditovat

 
Kostel sv. Petra z Alkantary v Karviné-Dolech

ObyvatelstvoEditovat

Počet obyvatelEditovat

Vývoj počtu obyvatel původní Karviné[10]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
8 900 11 895 16 305 24 195 29 880 35 748 37 645
Vývoj počtu obyvatel současné Karviné[10]
1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2020 2021
38 465 49 418 78 546 78 334 68 405 65 141 56 897 50 902 48 473
Vývoj počtu domů
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
1 055 1 182 1 413 1 867 2 642 3 003 3 666 4 584 5 117 5 509 4 926 4 347 4 009 4 059 4 031

Struktura populaceEditovat

Podle výsledků sčítání obyvatelstva v roce 2001 se 8,5 % obyvatel města hlásilo ke slovenské a 8 % obyvatel k polské národnosti.[11] Zajímavostí města je vysoký podíl obyvatel bydlících v panelových domech, který dosahuje 92 %.[12]

Členění městaEditovat

 
Katastrální území Karviné

Karviná se člení na 6 katastrálních území, na kterých leží 9 místních částí:

Místní části jsou někdy číslovány:

Správa města a správní územíEditovat

Související informace naleznete také v článcích Okres Karviná a Správní obvod obce s rozšířenou působností Karviná.

Karviná byla dříve okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Karviná ale stále existuje a skládá se ze 17 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností ze 4 obcí – Dětmarovic, Karviné, Petrovic u Karviné a Stonavy. Stále zde ovšem působí okresní soud, okresní státní zastupitelství, okresní archiv.

Úřad primátora statutárního města Karviná vykonává ode dne 8. ledna 2018 Jan Wolf (ČSSD), bývalý první náměstek, který v čele města nahradil svého stranického kolegu Tomáše Hanzela (ČSSD), který stal v čele města od roku 2006.[13]

DopravaEditovat

SilničníEditovat

Městem prochází silnice I/67 a končí silnice I/59, silnice II/472. Kolem města se staví obchvat silnice I/67 který má být dokončený na konci roku 2022.

ŽelezniceEditovat

První spojení Karviné železnicí bylo v roce 1869 Košicko-bohumínskou dráhou s dnes nákladovou stanicí v staré Karviné (Karviná-Doly). V roce 1898 byla postavena a napojena trať do Petrovic u Karviné.

V roce 1948 kdy Karviná (Doly) a Fryštát s obcemi Staré Město, Darkov a Ráj spojeny do dnešní Karviné se začala rozrůstat, byla trať ve špatném stavu z důvodu poddolování a také výstavbou sídliště Ráj, se rozhodlo o zrušení úseku Karviná-Doly - Karviná Město a přebudování Košicko-bohumínské dráhy mezi Bohumínem a Českým Těšínem. Provoz tratě do Karviné města z Karviné Doly skončil v roce 1962.

Provoz na novém Karvinském hlavním nádraží začal v roce 1963. Ve stejném roce začal provoz i na stanici Karviná-Darkov, ale osobní provoz skončil v roce 2016 z důvodu malé využívanosti stanice.

Tramvajová DopravaEditovat

Karviná měla tramvajové spojení s Ostravou a Bohumínem od roku 1912 na Masarykovo náměstí, do roku 1950. Se stavbou Stalingradu (Karviná Nové Město) se trať v roce 1953 prodloužila. V roce 1961 se celá trať zrušila z důvodu poddolování. V roce 2022 se plánuje postavení nové “meziměstské” tramvaje Karviná-Orlová-Rychvald-Ostrava

Městská DopravaEditovat

Karviná má autobusovou dopravu o velikosti 10 linek kterou zřizuje 3CSAD. Linky obsluhují téměř všechny části (kromě částí Louky a Doly). Linky se číslují 511-520. Děti do 15 let a lidi starší 65 let mají v Karviné pomocí čipové karty Odiska jízdné zdarma na jeden rok.

Jízdné
Celé Dětské
Hotovostí 15kč 7kč
El. peněženkou 10kč 5kč
Mezinárodní linka Karviná - Jastrzębie ZdrójEditovat

V roce 2022 se zprovoznila linka 000326 z Karviné do Jastrzębia aby odvážela obyvatele Karviné do Nákupních Center na nákupy do Polska a Poláky do fabrik na Novém Poli. Na polské straně směrem do Jastrzębia je povolen jen výstup a na druhou stranu do Česka se pouze nastupuje.

SportEditovat

 
Městský stadion Karviná

Sportovní chloubou města je především mužský házenkářský klub HCB Karviná. Založen byl v roce 1955 a má na svém kontě již čtrnáct mistrovských titulů. První dva vybojoval ještě v československé lize (1967/68, 1971/72), ovšem zlatou érou bylo především první desetiletí 21. století. V letech 1999-2010 vyhrál všechny ročníky české extraligy s výjimkou jednoho. V letech 2003-2010 to bylo sedm titulů v řadě, čímž Karviná vyrovnala rekord pražské Dukly ze 60. a 80. let 20. století. Od té doby navíc přidala další dva tituly (2017/18, 2021/22).[14][15] Od roku 2000 do roku 2006 byla každoročním účastníkem nejprestižnější evropské klubové soutěže – Ligy mistrů. Své domácí zápasy HCB Karviná hraje v hale Cihelní, která byla postavena v roce 1982 a rekonstruována roku 2011.

 
Zimní stadion Karviná

Dalším významným klubem je fotbalový MFK Karviná, který od sezóny 2016/17 hrál nejvyšší českou fotbalovou soutěž. Strávil v ní šest sezón v řadě, přičemž nejlepšího výsledku dosáhl hned v té úvodní, kdy skončil na desátém místě. V roce 2022 sestoupil do druhé nejvyšší soutěže.[16] Své domácí zápasy sehrává na městském stadionu v Karviné-Ráji, který má kapacitu 4833 diváků. Odchovancem klubu je brankář Jan Laštůvka. Karvinský zeleno-bílý dres oblékali i reprezentanti Radek Slončík či René Bolf. Od roku 1952 působil v Karviné ještě jeden klub, jehož poslední název zněl FC Karviná. Hrával na stadionu Kovona (Kovona byl také původní název klubu). Strávil dvě sezóny v nejvyšší soutěži (1996/97, 1998/99). Zanikl v roce 2003.

Za zmínku stojí také lední hokej. Ten se hrál v Karviné již od 50. let, ale vývoj karvinského hokeje provází řada problémů. HC Baník Karviná zanikl roku 2013. Nejtradičnější klub, jehož poslední název zněl HC Býci Karviná (v minulosti SK Karviná), zanikl v roce 2021, poté co město odmítlo klub podporovat kvůli finančním nesrovnalostem.[17] Město se pak rozhodlo založit nový klub HK Karviná. Ten má však zatím jen mládežnické oddíly.[18] Paradoxem je, že mají k dispozici jednu z nejmodernějších hal v republice, Zimní stadion Karviná, který má kapacitu 7500 diváků, což z něj činí sedmý největší hokejový stadion v Česku.

Ve městě se rovněž nachází basketbalový klub TJ Sokol Karviná, jehož junioři patří mezi špičku v ČR; muži však hrají pouze 3. nejvyšší soutěž. Karviná má také zastoupení v extralize hokejbalu (HbK Karviná), juda, sportovní střelby a ve městě se rovněž hraje florbal. V poslední době je velmi oblíbená nová sportovní disciplína workout.

Životní prostředíEditovat

 
Komplex dolu Darkov v Karviné

Znečištění ovzdušíEditovat

V souvislosti s vysokou koncentrací těžkého průmyslu v oblastí patří ovzduší v Karviné mezi nejvíce znečištěné v České republice.[19] Ve znečištění rakovinotvorným benzopyrenem patří podle Státního zdravotního ústavu k nejzamořenějším oblastem. V roce 2005 průměrná celoroční koncentrace benzo-a-pyrenu činila 5,1 ng·m−3.[20] Podle výzkumu prováděného společnou laboratoří Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky a Zdravotního ústavu Středočeského kraje na vzorku 23 městských strážníků v Karviné bylo v jimi vdechovaném vzduchu naměřeno 6,6 ng·m−3 benzo-a-pyrenu. Např. u strážníků v Praze bylo naměřeno 0,8 ng·m−3.[21]

Následky těžbyEditovat

 
Hornická památka – důl Barbora

Některé části města se také potýkají s důsledky hlubinné těžby uhlí, zejména s poddolováním, které narušuje statiku budov, z nichž řada musela být opuštěna a stržena. Postupně tak těžbě padla za oběť původní Karviná včetně řady pozoruhodných stavebních památek. Těžba si následně vyžádala likvidaci dalších příměstských lokalit. Zlikvidována a poddolována byla převážná většina místních částí Louky nebo Darkov. Dále se uvažuje o těžbě pod čtvrtí Staré Město nebo Starý Ráj. Jelikož se však uhelné sloje nachází pod převážnou částí města, je jeho budoucí rozvoj značně limitován.[22]

EkonomikaEditovat

V minulosti patřila Karviná k nejrychleji se rozvíjejícím průmyslovým městům v Česku. Počet obyvatel rostl současně s objemem těžby a svého vrcholu dosáhl koncem 70. let (tehdy zde žilo bezmála 80 000 obyvatel). Základem prosperity byla těžba kvalitního kamenného uhlí, které se stalo základem rozvoje průmyslu na celém Ostravsku. Na katastru města postupně vzniklo slučováním někdejších menších šachet několik velkodolů – Důl ČSA, Důl Darkov, Důl ČSM. Obrat v tomto vývoji nastal v 90. letech v souvislosti s útlumem těžby (v ostravské části revíru byla těžba úplně zastavena). V posledních letech klesl počet obyvatel města o bezmála 20 tisíc, vzrostla naopak nezaměstnanost.

Kromě uhelných dolů sídlí ve městě řada dalších podniků. Sídlila zde Kovona Karviná – někdejší největší producent bytových jader a sklolaminátových materiálů u nás. Po roce 2000 vznikla ve městě průmyslová zóna Nové Pole. Své výrobní haly zde mají firmy jako Robe lighting, Shimano, Sejong, Gates, Mölnlycke Health Care a další.

Plán na výstavbu spalovny odpadůEditovat

Do městské části Karviná-Doly naplánoval krajský úřad výstavbu velkokapacitní spalovny odpadu, do které by se ze širokého okolí mohlo ročně svážet 200 000 tun komunálního odpadu. Se záměrem nesouhlasí místní obyvatelé, kteří se obávají, že by spalovna odpadů zhoršila kvalitu již dnes značně znečištěného ovzduší.[23]

ŠkolstvíEditovat

 
Slezská univerzita jako jedna z dominant centrální třídy 17. listopadu
 
Jiráskova škola z 20. let 20. století je dominantou centrálního prostoru na třídě 17. listopadu

Karviná je mimo jiné také univerzitním městem. Ve městě sídlí Obchodně podnikatelská fakulta Slezské univerzity v Opavě. Dále se zde nachází několik středních škol: gymnázium, střední průmyslová škola, obchodní akademie, střední zdravotnická škola aj. Kromě středních škol také základní a mateřské školy.

OsobnostiEditovat

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. a b TUREK, Adolf, a kol. Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy. Opava: Zemský archiv v Opavě, 2004. 979 s. ISBN 80-86388-23-9. S. 321–322. 
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 914. 
  5. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 384, 385.
  6. PATRYN, Ludwig. Der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1910 in Schlesien. [s.l.]: Im Verlage des schlesischen Landesausschusses Dostupné online. 
  7. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3,s. 8 - 48, s. 84 - 124, s. 125 - 148, s. 157, s. 164 - 169, s. 170 - 194
  8. Polsko-czeska wojna o Cieszyn. histmag.org [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (polsky) 
  9. WOJNAR, Petr. Hornická historie: Od krav k dolům aneb Jak se měnila a přesouvala Karviná. iDNES.cz [online]. 2016-08-05 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. 
  10. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. 
  11. http://vdb.czso.cz/vdbtab/tabnahledzdr.jsp?cislotab=OB006_OK.27&verze=2&zdr_cislotab=OB006_OK&kapitola_id=20&kontext=t&razeni=ta&stranka=1&uroven=[nedostupný zdroj]
  12. Ministerstvo pro místní rozvoj, Věstník, 1 - 2000, BYTOVÁ POLITIKA, Současný stav a rozsah panelové bytové výstavby
  13. Novým primátorem Karviné se stal dosavadní první náměstek Jan Wolf z ČSSD. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-01-08 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  14. Konec čekání, házenkáři Karviné po osmi letech vyhráli extraligu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-05-20 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 
  15. Karviná získala házenkářský titul. V pátém zápase vyhrála nad Plzní o pět gólů. ČT sport [online]. Česká televize, 2022-05-29 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 
  16. Fotbalisté Karviné nezvládli duel v Jablonci a po prohře 0:2 sestoupí z nejvyšší soutěže. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-05-01 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 
  17. JANUSZEK, Tomáš. Hokej v Karviné zřejmě povedou noví lidé. Býci od města peníze nedostanou. Karvinský a havířovský deník. 2021-05-22. Dostupné online [cit. 2022-08-03]. 
  18. DANKOVÁ, Monika. Karvinský hokej na vzestupu díky novému vedení. Stadion patří mladým hokejistům pět dní v týdnu. TV Polar [online]. 2022-02-07 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 
  19. Nejhorší vzduch dýchají v ČR obyvatelé Ostravsko-Karvinska
  20. Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Děti Země 2008, ISBN 80-86678-10-5
  21. Prokázáno: Lidé na Karvinsku dýchají jedy
  22. Andrea Čánová: Karviná a těžba uhlí, 23. června 2008
  23. Nikola Klimšová: Lidé spalovnu nechtějí, 25. února 2010
  24. Kosarz, Wilhelm : K. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. 
  25. KRATOCHVÍL, Milan. Josef Balejka - valašský rytíř nebes = Wallachian knight of the heavens. Vyd. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM 120 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-632-4, ISBN 80-7204-632-2. OCLC 557464499 
  26. ČERNÁ, 1313. Geocaching: NEZNAMY RODAK - NIEZNANY RODAK Wilhelm Kosarz [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat