Otevřít hlavní menu

Stonava

obec v okrese Karviná v Moravskoslezském kraji

Obec Stonava (pol. Stonawa, něm. Steinau[2]) se nachází v okrese KarvináMoravskoslezském kraji na území historického Těšínského Slezska. Rozkládá se na řece Stonávce, přibližně 4 km jižně od Karviné a 8 km severovýchodně od Havířova. Žije zde přibližně 1 900[1] obyvatel. V roce 2001 se přibližně 20 % obyvatel hlásilo k polské národnosti. Starosta obce a bývalý senátor Ing. Ondřej Feber má také polskou národnost.[3] Obec je známá především díky přítomnosti činných černouhelných dolů. Stonava je vesnicí roku 2000 Moravskoslezského kraje.

Stonava
kostel svaté Maří Magdalény
kostel svaté Maří Magdalény
Znak obce StonavaVlajka obce Stonava
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0803 599140
Kraj (NUTS 3) Moravskoslezský (CZ080)
Okres (LAU 1) Karviná (CZ0803)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Karviná
Historická země Slezsko
Katastrální území Stonava
Katastrální výměra 13,86 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 852 (2019)[1]
Nadmořská výška 235 až 278 m n. m.
PSČ 735 34
Zákl. sídelní jednotky 3
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Stonava 730
73534 Stonava
Starosta Ing. Ondřej Feber
Oficiální web: www.stonava.cz
E-mail: obec@stonava.cz
Stonava
Stonava
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Obecní Úřad Stonava.jpg

HistorieEditovat

Stonava před rokem 1918Editovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1388, kdy se v písemných pramenech objevuje vladyka Hanke von Stoen, jeden z tehdejších vlastníků Stonavy. V roce 1415 je zmiňován Zbyněk ze Stonavy, jeden z přísedících dvorského soudu v Těšíně. V roce 1434 je v listinách zmiňován Hanes Hunt Kornitz von der Stonaw, člen významného šlechtického rodu Kornitzů.[4]. V roce 1437 postoupil kníže Přemysl II Těšínský vrchní práva ve Stonavě Machníkovi ze Stonavy. Z pramenů vyplývá, že Stonava byla v držení několika vlastníků, a také zde bylo zřejmě šlechtické sídlo v podobě tvrze v místě dnešní tzv. Švédské mohyly. Z roku 1447 pochází první zmínka o kostele, který byl zasvěcen Sv. Máří Magdeléně. V roce 1565 kupuje část Stonavy Jan Vlček z Dobrozemice a od roku 1590 se objevuje poprvé jméno rodu Larischů, kdy díl Stonavy kupuje majitel Karviné Fridrich Larische. V roce 1580 je poprvé zmiňována tvrz v místě Zámeckého dvora, který i s částí vesnice patřil Zikmundovi Sedlnickému z Choltic. Dalšími majiteli byli Mikuláš Cikán ze Sloupska (1584-1633), Gočálkovský z Gočálkovic, Maxmilián Gottlieb Skrbenský z Hříště a konečně od roku 1743 získává tvrz i velkou částí obce rod Larischů, který ve Stonavě působil až do roku 1945. Larischové však stonavský Zámecký dvůr nevyužívali jako šlechtické sídlo - sloužil ke správě dvora. V roce 1808 byla dokončena stavba nového dřevěného kostela Sv. Máří Magdalény (původní kostel byl pro zchátralý stav nebezpečný pro životy farníků). V obci působilo 5 folvarků (panských dvorů), a to Zámecký dvůr v Dolanech (nejrozsáhlejší a nejdůležitější), Ovčárna a Dřevěník v Bonkově, Nový Dvůr v Holkovicích u hranice s Albrechticemi a Smolkovec na protější straně Stonávky.

V roce 1812 byla postavena dřevěná škola na Hořanech (poloha byla cca 20 m jižně od školy dnešní), ve které se v roce 1868 učilo již 135 dětí. V roce 1853 byla v Hořanech postavena škola druhá (v roce 1875 přestavěna na dvoupatrovou; funguje dodnes jako ZŠ Hořany pro 1. až 4. třídu), která se nedlouho po otevření stala katolickou a děti z evangelických rodin cestovaly do škol v Bludovicích, Suché nebo Chotěbuzi - po roce 1860 do nově postavené evangelické školy v Albrechticích. Až v roce 1900 je zahájena výuka v evangelické polské škole ve Stonavě (parcelu věnoval hrabě Larisch). První česká základní škola byla otevřena v roce 1920 v budově polské školy v lokalitě Křivý Důl, v souvislosti s prudkým nárůstem obyvatel české národnosti v obci. V roce 1937 je otevřena dnešní základní škola v Dolanech (1.-9. třída), která v letech 1992-93 prošla generální rekonstrukcí.

Po roce 1870 mění obec s ryze zemědělským rázem v souvislosti z rozvojem těžby černého uhlí charakter, řada obyvatel se živí hornictvím, a také se začíná projevovat příliv přistěhovalců, zejména z podhorských oblastí a z Haliče. Počet obyvatel se začal zvyšovat - v roce 1869 měla Stonava 1516 obyvatel, v roce 1900 již 3135. Drtivá většina obyvatel (99 %) se v této době hlásila k polské národnosti. Podíl českého obyvatelstva začal prudce narůstat až po roce 1910. Dřevěný kostel z roku 1808 pro nedostatečnou péči rychle zchátral, a tak byl v letech 1906-1910 byl postaven zděný kostel Sv. Máří Magdalény. V roce 1896 bylo ve Stonavě založeno Spotřební družstvo dělníků a rolníků (Stowarzyszenie Spoźywcze dla Robotników i Rolników w Stonawie), které se stalo centrem politického a kulturního života v obci (od roku 1903 pobočka na Dolanech, poté pobočky i v dalších okolních obcích). Mělo vlastní jatka, pekárnu, obchodní síť, byty pro zaměstnance, ševcovskou dílnu, stáje a sklad v Albrechticích. V roce 1905 družstvo otevřelo Dělnický dům s kulturním sálem, hospodou, sídlila zde pokladna Reifeisen, odborová organizace či sdružení Sila.

Stonava v letech 1918 až 1945Editovat

Po první světové válce, po rozpadu Rakouska-Uherska, se Stonava stává součástí sporného území Těšínska, které si nárokovalo Československo i Polsko. V noci z 30.10. na 1.11.1918 polská armáda obsadila většinu Těšínska včetně Stonavy, Československo však území stále považovalo za své. Po neúspěchu diplomatických řešení se Československo rozhodlo pro vojenské řešení a během Sedmidenní války (23.-30.1.1919) polskou armádu z území Těšínska vytlačila. Na velvyslanecké konferenci ve Spa bylo 28. července 1920 rozhodnuto o rozdělení Těšínska mezi oba státy, a Stonava se definitivně stává součástí Československa.

Mezitím dochází v roce 1919 k pozemkové reformě, pozemky rodu Larischů jsou rozparcelovány a 212 parcel je přiděleno k výstavbě domů. Dochází ke vzniku čtyř nových osad - U nádraží, Křivý Důl, Na Stavech a u hranice s Horní Suchou. Počet obyvatel obce tak dále roste a v roce 1930 dosahuje počtu 4819. V roce 1938 byl dokončen evangelický kostel v Kateřině. V předvečer druhé světové války bylo v říjnu 1938 Těšínsko opět anektováno Polskem, a Stonava se tak stává jeho součástí. Toto však nemělo opět dlouhého trvání, protože v září 1939 bylo Těšínsko i se Stonavou obsazeno německým nacistickým vojskem a stává se součástí Německa, kraje Oberschlesien. V roce 1939 byla obec postižena povodněmi. Obec byla osvobozena 3. května 1945 Rudou armádou, hranice mezi Československem a Polskem byla obnovena v předválečných hranicích, a Stonava je opět součástí Československa.

Stonava v letech 1945 až 1989Editovat

Po roce 1945 dochází k odsunu obyvatel německé národnosti (v roce 1930 se k německé národnosti hlásilo 167 Stonaváků) a jejich majetek byl zkonfiskován. Týkalo se to i rodu Larischů a Zámeckého dvora se zámkem, který byl po roce 1945 využíván zemědělskými organizacemi.

Zásadní roli pro další vývoj obce měla přítomnost ložisek černého uhlí pod obcí a jejím blízkém okolí. Následkem bylo zastavení rozvoje obce a později naopak její rozsáhlá devastace následkem poddolování. V 50. letech 20. století byla na hranici s Horní Suchou zahájena výstavba Dolu 9. květen (tehdy nazýván Důl Suchá-Stonava; od roku 1993 Důl Darkov 3; v roce 2016 ukončil činnost), který byl dokončen v roce 1960. Výstavbě dolu muselo ustoupit 30 domů a zabrána byla rozsáhlá zemědělská a lesní plocha. Ve východní části obce byla v roce 1958 zahájena v lokalitě Mexiko výstavba Dolu ČSM (ze dvěma závody ČSM-Sever s vlastní úpravnou uhlí a teplárnou a ČSM-Jih), provoz byl zahájen v prosinci 1968. V 70. letech bylo v sousední osadě Mexiko zbořeno 60 domů a vykáceno 100 ha lesa. Zbývající domy v Mexiku mizí postupně dodnes. V letech 1972-1982 byl na severu obce na hranici s Karvinou-Darkovem postaven Důl Darkov. Pro výstavbu přístupových komunikací a správní budovy muselo být přeloženo také koryto řeky Stonávky. V 80. letech byla mezi Dolem ČSM-Sever a Hořany zahájena výstavba koksovny, čímž se obec dostala až na hranu ohrožení své samotné existence. Byla téměř dokončena, díky změně politických poměrů v roce 1989 však nikdy nedošlo k jejímu zprovoznění (s výjimkou několikaletého příležitostného provozu menšího průmyslového kotle pro posílení výroby tepla Teplárny Dolu ČSM v mrazivém období). Koksovna poté chátrala a dnes je její areál z velké části zbourán.

Obec Stonava se tak dostala ze tří stran do obklíčení doly, jejichž dobývací pole zasahovaly do jejího katastru. V důsledku poddolování tak došlo k zániku osady Křivý Důl, převážné části Kateřiny, Dolan, Mexika a části Bonkova a Hořan. V letech 1965-1966 byl z důvodu narušené statiky zbořen také zámek se dvorem. V první polovině 60. let 20. století byla naopak vybudována dvě malá sídliště s bytovými domy v Hořanech a Novém Světě (na pomezí Stonavy a Albrechtic) především pro rodiny zaměstnanců blízkých dolů nebo rodiny vystěhované z domů určených k demolici. Počet obyvatel Stonavy se začal prudce snižovat: ze 4511 obyvatel v roce 1960 klesl jejich počet na 1714 obyvatel v roce 1991.

Obec po roce 1990Editovat

Po roce 1990 došlo po změně politického režimu ke zvýšení důrazu na ochranu životního prostředí. Přestože v důsledku poddolování stále mizí jednotlivé domy (především v lokalitě Mexiko), začaly práce na rekultivacích zdevastovaných území a k záchranným pracím na významných budovách - v roce 1993 byly zajištěny základy dominanty obce, kostela sv. Máří Magdalény a byl zrestaurován, stejně jako evangelický kostel v Kateřině. Obec začala pracovat na investicích pro zkvalitnění života obyvatel v obci (mj. díky financím od společnosti OKD jako náhrady za důlní škody). Ve druhé polovině 90. let byly postaveny dvě čističky odpadních vod a kanalizace v Hořanech. Zrekonstruována byla škola, dům PZKO, postaven domov pro seniory, zrekonstruovány cesty a chodníky, postaveny dětské parky, sportoviště a oddechové zóny. V Bonkově byla postavena nová osada s rodinnými domy, bylo zkvalitněno autobusové spojení s okolím. Díky tomu se podařilo zastavit pokles počtu obyvatel v obci, který nyní stagnuje či nepatrně roste až na dnešní stav okolo 1850 obyvatel.

Toto úsilí bylo korunováno v roce 2000, kdy byla obec Stonava vyhlášená vesnicí roku Moravskoslezského kraje a skončila třetí v celorepublikovém kole. V roce 2018 se obec umístila v klání vesnice Moravskoslezského kraje na třetím místě. Starosta obce Ondřej Feber opakovaně obhájil svůj post, v letech 2000 až 2006 byl také členem Senátu ČR.

Správní historie obceEditovat

Stonava spadala v letech 18491939 pod okres Fryštát, během druhé světové války byla součástí okupačního okresu Těšín (Teschen) , v letech 19451949 se vrátila pod okres Fryštát. Od roku 1949, kdy došlo ke sloučení měst Fryštát a Karviná, až po současnost, obec spadá do okresu Karviná ve všech jeho historických podobách.

Od 1.1.2003, kdy byly zrušeny okresní úřady, vykonává nad Stonavou přenesenou státní správu obec s rozšířenou působností Karviná.

Geografie StonavyEditovat

Stonava se rozkládá v Ostravské pánvi (součást Severních Vněkarpatských sníženin), konkrétně ve východní části podcelku Havířovská plošina. Ráz krajiny je dáván údolím řeky Stonávky, která protéká zhruba středem katastru obce z jihu na sever. Po obou stranách se území zvolna zvedá, nejvyšším bodem v obci je bezejmenná kóta (278 m n. m.) v Louckém lese, jihovýchodně od Dolu ČSM-Jih.

Obec spadá do úmoří Baltského moře. Je odvodňována řekou Stonávkou, které spadá do povodí řeky Odry.

DopravaEditovat

Stonavou prochází několik krajských silnic druhé a třetí třídy, obec má tudíž kvalitní silniční napojení s okolím. Všechny silnice však trpí následky poddolování, a proto musí být často opravovány. Nejfrekventovanější jsou v době střídání směn v okolních dolech a podnicích. Nejdůležitější je silnice II/475 (silnice Havířov - Karviná - Petrovice u Karviné). Napojení směrem do Albrechtic a Karviné-Dolů zajišťuje silnice III/4749, směrem do Horní Suché přes území zaniklé osady Křivý Důl vede silnice III/4748. Avšak důležitou je silnice III/4687, která protíná samotné centrum obce ve směru z Dolan do Karviné.

Autobusová doprava je zajišťována meziměstskými linkami, které jsou součástí integrovaného dopravního systému ODIS. Nejdůležitějšími linkami jsou 581 (Albrechtice - Stonava - Karviná), 582 (Karviná - Stonava - Albrechtice - Horní Suchá) plnící také funkci spojení mezi jednotlivými roztroušenými stonavskými osadami a od roku 2017 také nová linka 583 (Karviná - Stonava - Havířov), která zajistila přímé spojení centra obce s městem Havířov. Do sídliště Nový Svět zajíždí několik spojů MHD Havířov, konkrétně linky 402. Kromě toho obcí projíždí několik linek spojujících stonavské doly s okolními městy.

Železničním spojením obec nedisponuje, nejbližší stanicí jsou Albrechtice (0,5 km od sídliště Nový Svět, cca 3 km od centra obce). Obcí prochází pouze několik železničních nákladních vleček pro zajištění dopravy uhlí z okolních dolů.

Obcí prochází cyklostezka č. 6097 spojující albrechtickou lokalitu Pacalůvka s karvinskými lázněmi.

Významní rodáciEditovat


PamětihodnostiEditovat

 
Římskokatolický kostel sv. Máří Magdaléy

Kostel svaté Máří MagdalényEditovat

Chrám byl místními farníky postaven na začátku 20. století v době, kdy se obec těšila velkému rozmachu. Nový svatostánek měl být náhradou za starý dřevěný kostelík, který původně stál v místech dnešního katolického hřbitova.

Evangelický kostelíkEditovat

Evangelický kostel byl postaven v roce 1938. Kostel je 18 metrů dlouhý a 10,5 metrů široký. Od roku 1950 je střediskem samostatného sboru. Vedle kostelíka se nachází evangelický hřbitov.

Švédský kopecEditovat

Švédský kopec je poutní místo ve Stonavě, o kterém panuje spousta pověstí a legend. Třeba že jsou zde pochováni švédští vojáci, padlí či zemřelí v průběhu třicetileté války. Pravděpodobně je tato umělá vyvýšenina v terénu pozůstatkem tvrze typu motte, která sloužila ve středověku jako sídlo nižší šlechty.

 
Dům PZKO Stonava


OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 916. 
  3. Gazeta Codzienna: O wójcie co śliwowicę pędzi. www.gazetacodzienna.pl [online]. [cit. 2007-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-22. 
  4. Tento Jan Hunt vystavil roku 1432 česky psanou listinu. (Hejret, J. Těšínsko. Praha, 1919, s. 5.)

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat