Vokovice

část hlavního města Praha

Vokovice (německy Wokowitz) jsou katastrální území a čtvrť hlavního města Prahy, součást městské části, městského obvodu a správního obvodu Praha 6

Vokovice
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Pohled na sídliště Červený Vrch z Divoké Šárky.

Pohled na sídliště Červený Vrch z Divoké Šárky.

kód katastrálního území: 729418
připojení k Praze: 1922
městská část: Praha 6
správní obvod (pověřený úřad): Praha 6
městský obvod: Praha 6
počet územně tech. jednotek: 1
základní sídelní jednotky: 6
katastrální výměra: 3,53 km²
obyvatel: 10 991 (31. 12. 2015[1])
hustota zalidnění: 3 114 obyv./km²

poštovní směrovací číslo: 160 00 až 164 00
Vokovice na mapě

Vokovice byly připojeny k Praze roku 1922, kdy měly 2021 obyvatel. Předtím byly samostatnou obcí.

ÚzemíEditovat

V západní části tvoří jižní hranici Vokovic s Veleslavínem významná sběrná ulice Evropská, ve východní části tvoří jižní hranici s Veleslavínem a Střešovicemi ulice Kladenská (která před vybudováním Evropské byla hlavní výpadovkou) a železniční dráha. Východní hranici, s Dejvicemi, tvoří ulice Horoměřická a přibližně pomyslná čára jejího prodloužení jihovýchodním směrem. Severní hranici s Dejvicemi a Nebušicemi tvoří přibližně Krutecký a Šárecký potok (jižně od Jenerálky a celého západního výběžku Dejvic), přičemž do území Vokovic patří navíc i zalesněná část severně od Šáreckého potoka až k zástavbě Nebušic. Při západní hranici s Libocí, prochází vodní nádrží Džbán nedaleko její hráze a směřuje přibližně severojižním směrem až k nebušické ulici U Pohádky. Při cestě do Divoké Šárky je Franciho studánka.

Staré VokoviceEditovat

Původním středem vesnice byl rozsáhlý vrchnostenský dvůr, u něhož se nacházelo několik hospodářských usedlostí.[2] První zmínka pochází z roku 1370 a majitelem vokovického dvoru byla svatovítská kapitula. Na počátku 15. století zde byly dva dvory, jeden je v majetku Václava Koláčka a Jana Proudka z Brlohu, druhý dvůr vlastnilo pražské arcibiskupství.

Roku 1420 se zde připomíná Wenceslaus notarius minoris civ. PR (viz archív český), roku 1425 Václav z Bítova a Materna z Prahy. Na počátku husitských bouří byl vokovský dvůr značně poničen a koncem dvacátých let 15. století jej koupil Petr z Upolněšic. V roce 1445 byl majitelem pražský měšťan Arnošt, roku 1462 koupil dvůr od Arnošta Jan Manda ze Zbyslavic (některé prameny uvádějí i rok 1469 – Kronika královské Prahy a obcí sousedících). Roku 1471 byly Vokovice zastaveny arcibiskupem Kunruchem a získala je Kateřina z Pakoměřic, která je držela až do roku 1492, kdy jej získali bratři Jiřík a Jan ze Svojevic. Od poloviny 16. století se Vokovice staly opět majetkem pražské kapituly. V roce 1570 se vedle dvora pražské kapituly nacházely i další dva dvory a vinice, které náležely pražským měšťanům (OSN XXXI, AHMP 2048, UA TK2692). V roce 1612, jak uvádí Kniha purkrechtní, bylo ve „vsi Wokowicz 12 poddanských usedlosti, dále kovárna a krčma která bere pivo bílé a pivo horké od jisteho pražského nákladníka“.

Útrapy třicetileté války se vokovické vsi vyhnuly a tak po jejím skončení zde bylo evidováno 11 domů a pouze jeden pustý. Na počátku 18. století byla ves začleněna do chrášťanského panstvi a Přiznávací fasse z roku 1713 zde zaznamenává 13 usedlostí. Josefský katastr (JK5416) zde čítal již osmnáct čísel popisných. Kolem roku 1800 byla uprostřed návsi postavena kaplička, na kterou se vyzvánělo v případě mimořádných událostí (v roce 2006 byla kompletně opravena).

 
Panorama starých Vokovic

Gruntovní knihy počátkem 19. století vykazují v obci tyto hospodáře:

  • čp. 1 Raus Tomas sedlský grunt,
  • čp. 2 Spirit Jiřík chalupník,
  • čp. 3 Spirit Jiřík později Hustoles Kateřina,
  • čp. 4 Mihule Václav kontribučenská chalupa,
  • čp. 5 Hladík Tomáš chalupa na gruntě,
  • čp. 6 Zápotocký Jan chalupník,
  • čp. 7 Stietkova- Zápotocká Lidmila vdova chalupa na obecním gruntu,
  • čp. 8 Hladík Jan hospoda,
  • čp. 9 Barton Jakob chalupa na obecním gruntu,
  • čp. 10 Nepomucký Jiří chalupa na obecním místě,
  • čp. 11 Pokorný Wenzl kontribučenská chalupa od roku 1768 za 223 kop,
  • čp. 12 obecní pastouška neuvedeno,
  • čp. 13 Zápotocký Jan sedlský grunt,
  • čp. 14 Průcha Václav kontribučenská chalupa od roku 1782 za 110 kop,
  • čp. 15 Čadek Joannes kontribučenská chalupa od roku 1671 za 150 kop,
  • čp. 16 Hladík Tomas sedlský grunt,
  • čp. 17 Pachman Jan sedlský grunt,
  • čp. 18 Klíma Wezl sedlský grunt největší grunt ve vsi,
  • čp. 19 Saudsky Josef chalupa na obecním gruntu,
  • čp. 20 Martin ?

Ve dvacátých letech 19. století byl v okolí (po nálezu černého uhlí a železné rudy na Kladně) proveden rozsáhlý geologický průzkum, první vrty (1820) byly provedeny v lokalitě mezi Vokovicemi a Veleslavínem. Ve Vokovicích byla nakonec celá skupina dolů na železnou rudu, především v poloze nad Hájem a na Červeném vrchu. Doly vznikaly vesměs před rokem 1860, některé velmi brzy opětovně zanikly a jiné se udržely až do poloviny třicátých let 20. století. Pro rozvoj místního průmyslu měly význam i spraše, těžené v cihelně, která je zde postavena. Společně s rozvojem těžby a průmyslu byla utlumena zemědělská produkce. Řada starých hospodářů prodala své usedlosti a do vsi přicházeli za prací noví obyvatelé. V roce 1843 zde žilo 153 lidí a o 11 let později čítaly Vokovice již 183 obyvatel. V polovině 80. let zde byla otevřena vlastní škola a 1. ledna 1922 byly Vokovice začleněny do Velké Prahy.

Nové VokoviceEditovat

 
Základní škola praktická Vokovice

Zdejší zástavba pochází převážně z první poloviny 20. století, nachází se severně od Evropské ulice v blízkosti nádraží Praha-Veleslavín, ležícího jižně od ní. V jižní části Nových Vokovic se nalézá velká secesní budova bývalé základní školy (dnes v ní sídlí zvláštní a pomocná škola). Na rozhraní s Veleslavínem také stávala malá továrna " Kroupova Bonbonka" (výroba čokolády a bonbonů), část jejího areálu pak užíval Výzkumný ústav televizní techniky a Aritma.

Ze severu k Novým Vokovicím přiléhá rozsáhlý areál firmy s původním názvem Aritma, kterému dominuje výšková budova Shiran Tower. V západní části pak velký sportovní areál této firmy (dříve zde sídlil Sokol Vokovice). V prostoru Aritmy se nachází malý televizní vysílač lokálního významu (o výkonu několika setin kW).

Sídliště Červený VrchEditovat

 
Panelová zástavba na sídlišti Červený Vrch, pohled z Evropské ulice

Ve východní části území Vokovic z obou stran podél Evropské ulice se nyní nachází panelové sídliště – sídliště Červený Vrch. Bylo postaveno v letech 1960–1972, hlavním architektem byl K. Jarolím. Pojmenováno bylo podle kopce Červený vrch (327 m n. m.). Název odvozený od barvy železité půdy pochází nejméně ze 17. století.

Ulice v jižní části sídliště byly v roce 1962 pojmenovány podle států v Africe (nejdelší ulice je Africká), ulice v severní části podle států na Blízkém Východě (nejdelší ulice je Arabská). Některé pojmenované ulice nebyly nakonec zřízeny, ale názvy nejsou dosud úředně zrušeny (Marocká, Čadská, Libyjská, Maliská, Guinejská a v roce 1977 Somálská, která rovněž nikdy nevznikla).

V jižní části sídliště jsou dvě moderní základní školy – základní škola Na Dlouhém lánu a základní škola Červený Vrch v Kladenské ulici.

V severovýchodní částí sídliště je Gymnázium Arabská. V ulici Na Dlouhém lánu v blízkosti školy je zimní stadión a nedaleko zdravotní středisko. Na severovýchodě v blízkosti sídliště je zahrádkářská osada.

Přední VeleslavínEditovat

Oblast zasahující na jižním okraji sídliště Červený Vrch do dnešních Vokovic bývala nazývána též Přední Veleslavín (o čemž svědčí název ulice V Předním Veleslavíně).

Tichá a Divoká Šárka, DžbánEditovat

U hranice Vokovic je Šárecké údolí, jehož část byla v roce 1964 prohlášena za chráněné území Prahy (přírodní rezervace Divoká Šárka). Celá severní, přírodní část území Vokovic je součástí přírodního parku Šárka-Lysolaje. Oblastí prochází turistické značení Klubu českých turistů (okružní červeně značená trasa č. 0043).

Do Vokovic z jihu přitéká Litovický potok, který z vodní nádrže Džbán pokračuje Šáreckým údolím pod názvem Šárecký potok. Vodní nádrž Džbán je vybavena koupalištěm s oddělenou nudistickou pláží, nedaleko severně se nachází též stanové tábořiště.

U Šáreckého potoka se nachází skupina stavení kolem usedlosti Želivka.

PamětihodnostiEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek ve Vokovicích.

DopravaEditovat

SilničníEditovat

 
Budova Cube (bývalý Koospol) na Evropské ulici

Nejvýraznější dopravní tepnou Vokovic pro automobilovou i městskou a meziměstskou hromadnou dopravu je ulice Evropská. Po ní jezdí i tramvaje, které mají na území Vokovic i mezilehlé obratiště (smyčku) Červený Vrch, která byla od června 2010 z důvodu prodloužení trasy metra A odpojena od zbytku tramvajové sítě. V současné době po otevření nové trasy metra A je již v provozu, i když není využívána pro pravidelné linky. Evropská spojuje centrum Prahy a Dejvice zejména s ruzyňským letištěm a městem Kladnem. Navazuje na dálnici D7 směrem na Slaný, Louny a Chomutov. Do roku 1967, kdy byla ulice Leninova (od roku 1991 Evropská), zprovozněna, byla výpadovkou ulice Kladenská.

Zhruba po trase dnešní Evropské a Horoměřické ulice z Dejvic na Jenerálku (po dnešní východní hranici Vokovic) vedla původně silnice do Velvar. Ještě dnes je Horoměřická po Evropské druhou nejvýznamnější průjezdní ulicí Vokovic.

TramvajováEditovat

Již před rokem 1932 ve Vokovicích končila tramvajová trať od Dejvic. Roku 1932, v roce výstavby dejvického Vítězného náměstí, byla prodloužena do vozovny Vokovice, 6. ledna 1933 byl na tomto prodloužení zahájen veřejný provoz s cestujícími. Do smyčky Divoká Šárka v Dolní Liboci nedaleko hranic s Vokovicemi byla tramvaj prodloužena od vozovny 20. července 1947. 7. listopadu 1967 byla zprovozněna ulicí Evropskou tramvajová trať přeložená z ulice Kladenské. Současně byla zprovozněna nová tramvajová smyčka Červený Vrch.

AutobusováEditovat

Na území Vokovic staví zejména městské a příměstské linky jedoucí po Evropské a Horoměřické ulici. Linka 225 (do června 2017 linka 142) zajíždí i do zástavby Nových Vokovic. U dnešní zastávky Bořislavka bývalo autobusové stanoviště příměstských autobusů ČSAD do oblasti Horoměřic, linky však byly začleněny do Pražské integrované dopravy.

MetroEditovat

Na katastrálním území Vokovice se nacházejí 2 stanice metra linky A, jsou jimi Bořislavka a Nádraží Veleslavín. Otevřeny byly v roce 2015.

ŽelezničníEditovat

Podél jižního okraje Vokovic prochází železniční trať Praha–Kladno, která byla roku 1830 zprovozněna jako lánská koněspřežka. Roku 1863 přestavěna na parní pohon a normální rozchod a od té doby se jí říká Buštěhradská dráha. V současné době se plánuje její zásadní modernizace.

Okolí VokovicEditovat

Vokovický název se používá i pro některé objekty, které ve skutečnosti leží na území Veleslavína. Ve Veleslavíně leží např. tramvajová Vozovna Vokovice, která občas bývá v rámci dne otevřených dveří zpřístupněna veřejnosti. Nedaleko vozovny, rovněž na území Veleslavína, je budova Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde v minulosti sídlila Vysoká škola politická UV KSČ, jejíž absolventi získávali titul RSDr. Této škole se někdy přezdívalo Vokovická Sorbonna.

Sousedící katastrální územíEditovat

ReferenceEditovat

  1. Obyvatelstvo a rozloha katastrálních území Prahy 2001–2015 [online]. Český statistický úřad [cit. 2016-06-08]. Dostupné online. 
  2. Fr. Holec: Kronika královské Prahy a obcí sousedních

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat