Týn nad Vltavou

město v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji

Týn nad Vltavou (německy Moldauthein, lidově Tejn) je město v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji, 28 km severně od Českých Budějovic. Leží na obou březích Vltavy, západně od soutoku Vltavy s Lužnicí. Žije zde přibližně 7 900[1] obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Jméno města má za základ slovo týn, které ve středověku znamenalo opevněné nebo ohrazené místo.[2] Týn nad Vltavou je členem Sdružení měst a obcí Vltava.[3]

Týn nad Vltavou
Tyn nad Vltavou (7).JPG
Znak města Týn nad VltavouVlajka města Týn nad Vltavou
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0311 545201
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíTýn nad Vltavou
Okres (LAU 1)České Budějovice (CZ0311)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel7 887 (2021)[1]
Rozloha43,02 km²
Nadmořská výška365 m n. m.
PSČ375 01
Počet částí obce8
Počet k. ú.6
Počet ZSJ20
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Týn nad Vltavou
nám. Míru 2
375 01 Týn nad Vltavou
posta@tnv.cz
StarostaIng. Ivo Machálek (Trikolóra)
Oficiální web: www.tnv.cz
Týn nad Vltavou na mapě
Týn nad Vltavou
Týn nad Vltavou
Další údaje
Kód obce545201
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Místní částiEditovat

Město Týn nad Vltavou se skládá z osmi částí na šesti katastrálních územích.

Osada Břehy

Břehy jsou základní sídelní jednotka, součást města.[4]

Hněvkovice na pravém břehu Vltavy

Hněvkovice na pravém břehu Vltavy, včetně hněvkovického zámku, jsou součást města.

Městské symbolyEditovat

Znak městaEditovat

Nejstarší podoba znaku města pochází z roku 1534, ze kterého se dochovalo městské pečetidlo. Ve znaku je hradba města se dvěma věžemi. Okolo znaku je nápis PECZET MIESTA (kalich) TYNA NAD WLTAWU. Odtud vychází letitý spor, zda kalich má být zobrazen jako součást znaku dnem vzhůru coby symbol potupy utrakvistických měšťanů (což je v rozporu s rokem vzniku pečetidla), nebo zda je součástí nápisu okolo znaku, kdy je naopak symbolem příslušnosti města k utrakvistické církvi.[5] Teprve na dalším pečetidle z roku 1694 se kalich posouvá do vlastního znaku jako převrácený.[5]

Současná podoba městského znaku byla schválena výnosem ministerstva vnitra ČSR z 11. srpna 1949, zn. 171/10 – 27/7 – 1949/3. Raně gotický (trojhranný) štít má červené pole, v něm je stříbrná kvádrová hradební zeď se sedmi stínkami. Uprostřed zdi je otevřená brána s dvoukřídlými vraty kovové barvy, zavěšenými na železných závěsech a vytaženou zlatou mříží. Za zdí jsou dvě stříbrné věže s jedním křížem děleným obdélníkovým oknem, se čtyřmi kvádrovými stinkami a střechami kovové barvy ukončenými zlatou makovicí. Pod branou v patě štítu je obrácený kalich zlaté barvy.[5]

Následně vznikly spory o tom, jak má být zobrazována "kovová" barva. Některé interpretace používaly pro tento účel barvu modrou, která je ale z heraldického hlediska nesprávná. Jako správnější je z tohoto hlediska považována barva žlutá.[6]

Znak v podobě raně gotického (trojhranného) štítu je používán jen několika městy (Brno, České Budějovice, Slaný, Týn nad Vltavou a Vyškov). Tím má být zdůrazněn starobylý původ městského znaku. před rokem 2011 byl používán znak města ve tvaru pozdně gotického (půlkruhového, španělského) štítu. Aktuální závazná podoba znaku města Týna nad Vltavou opět v podobě trojhranného znaku byla schválena na 29. zasedání rady města dne 17. 10. 2011 usnesením číslo 636/2011.[7]

Další omyl vycházející z městského znaku je hledání "městských hradeb". Město ale nikdy hradby nemělo.[5]

Městská vlajkaEditovat

Městská vlajka má tři vodorovné pruhy v barvách znaku města – červenou, žlutou a bílou (od spodního okraje vlajky)[8]

HistorieEditovat

PravěkEditovat

Doklady o osadě z mladší době kamenné byly nalezeny u Žimutic a archeologické nálezy z Týna a okolních obcí dokazují osídlení oblasti ve střední a mladší době bronzové. Na levém břehu Vltavy na špici ostrožny mezi Vltavou a Bohunickým potokem stávalo na přelomu starší a střední doby bronzové hradiště zvané U Svaté Anny, které kontrolovalo důležitou dopravní cestu sledující tok Vltavy. Z opevnění hradiště se zachoval mohutný val s vnějším příkopem. Areál tohoto bývalého hradiště je památkově chráněn.[9]

StředověkEditovat

Týn nad Vltavou je rozloženo po obou březích řeky Vltavy, nedaleko jejího soutoku s Lužnicí, a to na staré stezce z rakouské Solné komory do Prahy – byly zde dva brody přes Vltavu a dřevěný most. Podle vltavotýnské děkanské kroniky pražský biskup Jaromír založil po roce 1068 v původní osadě, která se rozkládala v prostoru nynějšího Vinařického náměstí, románský kostel zasvěcený nejdříve Panně Marii a později svaté Kateřině; písemné doklady se však nedochovaly. Na vltavotýnském hradním návrší bylo opevněné sídlo pražského biskupství již v roce 1186, kdy je připomenut arcijáhen Christoforos.[10][11][12] První písemná zmínka o sídle je z roku 1229 – týká se návštěvy pražského biskupa Jana II., tehdy už Týn nad Vltavou byl v majetku pražského biskupství. Ve druhé polovině 13. století za pražského biskupa Tobiáše z Bechyně bylo založeno nové městské centrum, tzv. Nový Týn.[11][8][13][14] Tehdy byl postaven kostel sv. Christofora, ochránce brodů a cest, dnešní kostel sv. Jakuba.[15] Jako městečko je Týn nad Vltavou poprvé uváděn v roce 1327 za biskupa Jana z Dražic.[11] Po zřízení pražské arcidiecéze, resp. po povýšení tamního biskupství na arcibiskupství (1344), byla v Týně nad Vltavou při kostele sv. Christofora ustanovena kolegiátní kapitula (probošt, děkan a 3 kanovníci). Kanovník scholaticus vedl kapitulní školu. Církevní obřady vykonávali další kněží. V roce 1415 bylo vltavotýnské panství dáno do zástavy Janovi ze Sobětic. V roce 1421 se arcibiskup Konrád z Vechty vzdal světských statků; panství připadlo královské koruně a vltavotýnská kolegiátní kapitula zanikla. Dne 14.4. 1461 král Jiří z Poděbrad zastavil celé panství Janu II. ze Soutic a rod Čábelických ze Soutic měl toto panství v zástavě až do roku 1601.[8][14]

17. stoletíEditovat

Během třicetileté války byla blízko města svedena bitva u Záblatí a město bylo střídavě obsazeno stavovskými a císařskými vojsky. Dne 25. června 1620 bylo město dobyto stavovskými vojsky pod velením generála Mansfelda. Po bitvě na Bílé hoře bylo město postiženo konfiskací svých statků.[16]

18. stoletíEditovat

Během válek o rakouské dědictví se v okolí města odehrálo větší množství bitev. Dne 5. června 1742 proběhla v Týně nad Vltavou bitva, při které se spolu střetla rakouská vojska pod vedením Karla Lotrinského s francouzskými vojsky; tuto událost připomíná název ulice Na Bojišti.[8][17] V roce 1749 bylo na vrchu Posekaném zřízeno cvičiště císařských polních dělostřelců. Dne 20. června roku 1753 zde explodoval střelný prach a více než 80 dělostřelců bylo zabito a přes 40 vážně zraněno. Na místě neštěstí (vpravo od silnice z Týna do Tábora) bylo v pozdějších letech 2. pol. 18. stol. umístěno pískovcové sousoší ukřižovaného Krista, Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Později (od července 1779) zde bylo zázemí vojenského vozatajstva a pro místo se vžil název Velký Depot.[8]

19. stoletíEditovat

V říjnu 1898 byl Týn nad Vltavou připojen na železniční síť, a to železniční tratí Číčenice – Týn nad Vltavou.

20. stoletíEditovat

V letech 1926 až 1929 byly ve městě postaveny Masarykovy kasárny.[18] Za německé okupace byl v těchto kasárnách ubytován útvar SS (350-400 mužů).[19]

Při dostavbě vodního díla Orlík v roce 1962 vzdutí Vltavy dosáhlo až k Týnu a domy ležící v zátopové oblasti musely být demolovány. V roce 1980 byla zhruba 5 km jihozápadně od Týna nad Vltavou zahájena výstavba Jaderné elektrárny Temelín a začala být budována další dvě vodní díla, a to Vodní nádrž Hněvkovice a Vodní nádrž Kořensko.[8][13] Týn nad Vltavou patří do vnitřního pásma havarijní připravenosti této elektrárny.[20] Při novém zvýšení hladiny Vltavy zanikly vltavotýnské jezy. Pro zaměstnance temelínské elektrárny bylo nad starým městem vybudováno nové sídliště v lokalitě Hlinky[8][13] Od roku 1998 vede z elektrárny Temelín do města teplovod.[21]

21. stoletíEditovat

Dne 14. 12. 2013 byla na železniční trati Číčenice – Týn nad Vltavou ukončena pravidelná osobní doprava. V roce 2017 byla u místní části Hněvkovice města Týn nad Vltavou dokončena plavební komora a modernizovaný jez, která umožňuje lodím o rozměrech až 44 × 5,6 metrů překonat téměř dvoumetrový rozdíl hladin vytvořený jezem z roku 1919.[22] V roce 2020 zde opět zahájil činnost pivovar.[23]

Sídliště HlinkyEditovat

Název sídliště pochází od zdejšího naleziště hlíny, kterou využívali místní hrnčíři[24] Sídliště Hlinky se začalo budovat v 80.letech dvacátého století v souvislosti s výstavbou jaderné elektrárny Temelín, kdy vznikla poptávka po bytech pro dělníky, stavbaře a další zaměstnance elektrárny a také pro obyvatele okolních vesnic určených k demolici. Projekt architekta Kalného z prosince 1982 na zástavbu 174 000 m² plochy počítal ve třech etapách (1982, 1984, 1986) s realizací moderního a urbanisticky promyšleného místa pro bydlení s více než tisícovkou nových bytů. V centru zástavby byl Společenský dům s kinosálem a provozovnami služeb, základní škola a mateřská školka. Sídliště bylo dokončeno v roce 1989.[25] Sídliště postupně chátralo. Ve 20. letech 21. století zesílily iniciativy na zlepšení zdejšího prostředí, které bylo mezi obyvateli města dlouhodobě považováno za ne zcela příjemné místo pro život.[26] 3.12.2019 proběhla v Sokolovně vzdělávací akce zaměřená na budoucnost sídliště Hlinky. Odborné diskusi předcházely přednášky věnované vzniku sídliště i jeho dosavadním úpravám. PhDr. Jan Ivaneg, PhD., připomněl specifika blokové výstavby a přiblížil vznik týnských sídlišť – Vojnova, Vodňanská, Malostranská a Hlinky. Architekti Ing. Jaroslav Šíma, DiS., a Ing. arch. Jiří Kobera představili vizi dalšího rozvoje. Zdůraznili nutnost řešení parkování, doplnění dalších funkcí a vybavenosti – doplnit stánky, obchody, kavárny, služby, atd.,aby sídliště žilo i ve dne, rozšířit škálu typů bydlení - nabídnout různé velikosti a standardy bytů atd.[27] Veřejné i odborné diskuse se soustřeďovaly také na ubytovací komplex Blanice nacházející se v naprosto dezolátním stavu.

Přírodní poměryEditovat

GeografieEditovat

Vltavotýnsko je součástí severního okraje Českobudějovické pánve a západního okraje Třeboňské pánve. Směrem k severu krajina přechází do Táborské pahorkatiny a k severozápadu do Píseckých hor. Velká část Vltavotýnska je zvlněnou náhorní rovinou. Nadmořská výška se pohybuje od 352 metrů (Neznašov u soutoku Lužnice a Vltavy) do 626 metrů (Vysoký Kamýk v Píseckých horách). Důležitou roli pro utváření krajiny mají řeky Vltava a Lužnice. Tyto vodní toky modelují v krajině zahloubená až kaňonovitá koryta se strmými zalesněnými břehy.

Nerostné surovinyEditovat

  • Cihlářská hlína – ložiska jsou v Týně nad Vltavou a Dolním Bukovsku
  • Krystalický grafit – Koloděje nad Lužnicí – Hosty
  • Štěrkový kámen z migmatitů – Slavětice

PamětihodnostiEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Týně nad Vltavou.
 
Kostel svatého Jakuba
 
Zámek a muzeum

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj Týna nad Vltavou mezi lety 1869 a 2001[29]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 6 128 6 468 5 873 5 722 5 390 5 392 5 544 5 050 5 451 5 299 5 711 6 831 8 143 8 021
Počet domů 831 849 864
859 853 886 983 1 102 1 124 1 116 1 126 1 446 1 484 1 550

Poznámky k počtu obyvatel:
1869 – obyvatelstvo přítomné civilní
1880–1950 – obyvatelstvo přítomné
1961–1991 – obyvatelstvo bydlící (tj. hlášené v obci k trvalému pobytu)
2001 – obyvatelstvo bydlící (osoby s trvalým nebo dlouhodobým pobytem)

Poznámky k počtu domů:
1869–1950 – celkový počet domů
1961–1980 – počet domů trvale obydlených
1991 a 2001 – celkový počet domů

SamosprávaEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam představitelů Týna nad Vltavou.

Týn nad Vltavou je od roku 2003 obcí s rozšířenou působností, do správního obvodu náleží následující obce: Bečice, Čenkov u Bechyně, Dobšice, Dolní Bukovsko, Dražíč, Hartmanice, Horní Kněžeklady, Hosty, Chrášťany, Modrá Hůrka, Temelín, Všemyslice, Žimutice.

Obvod pro volby do Poslanecké sněmovny č. 3 – Jihočeský kraj, při volbách do Senátu patří do senátního obvodu č. 10 – Český Krumlov.

Zastupitelstvo města se skládá z 21 členů, rada má 7 členů. Volby do zastupitelstva města (politické strany řazeny dle počtu mandátů):

  • 2018 - PROTEJN (5), SSO (3), ODS (3), KDU-ČSL (3), Piráti (2), ČSSD (2), KSČM (2), Tejňáci (1)[30]
  • 2014 - ODS (5), KDU-ČSL (4), ČSSD (3), KSČM (2), Starostové a nezávislí (2), SSO (2), NEZÁVISLÍ (1), Koalice pro Týn a okolí - TOP09 a Zelení (1),Tejňáci (1)[31]
  • 2010 – US-DEU (3), ODS (3), Sdružení Přátel Vltavotýnska (3), ČSSD (2), KSČM (2), VV (2), KDU-ČSL (2), Strana svobodných občanů (2), TOP 09 (1), Nezávislí (1)
  • 1994 – ODS (7), KSČM (5), Sdružení nezávislých kandidátů (4), KDU-ČSL (2), Koalice SPR-RSČ, SDČR, LSNS, ČSSD (2), Strana podnikatelů, živnostníků a rolníků (1)

Od roku 1989 mělo město tyto starosty: Alois Svoboda (1990–1995), Jiří Eisenwort (Nezávislý) (1995–2002), Karel Hájek (US-DEU) (2002–2010), Milan Šnorek (ODS) (2010-2018) a od roku 2018 Ivo Machálek (SSO).

OsobnostiEditovat

Turistické zajímavostiEditovat

Turisticky je velmi zajímavé náměstí s kostelem sv. Jakuba, budova radnice a zámek, v němž sídlí muzeum se sbírkou vltavínů. V muzeu je také stálá výstava loutek, tematicky spjatá s loutkářským rodem Kopeckých. Matěj Kopecký zemřel v roce 1847 v místní části (tehdy ještě samostatné obci) Kolodějích nad Lužnicí a je pohřben na vltavotýnském hřbitově. V Bedřichových sadech je přírodní amfiteátr s otáčivým hledištěm, které je jediné amatérské na světě. Součástí města je vrch Semenec s malou rozhlednou a Přírodovědným muzeem Semenec. Při stěně zdejšího kostela se nachází hrob Matěje Kopeckého (1775–1847), na kterém však jsou uvedena chybná data (1762–1847). Nachází se tu i hrob hudebního skladatele a vojenského kapelníka Karla Komzáka st. (1823–1893), přítele Antonína Dvořáka. Stojí zde také rodinná hrobka městského historika Josefa Sakaře (1870–1937). Na hřbitově se nachází též secesní pohřební kaple zbudovaná rodinou Wesselých, kteří ve městě stavěli vlečné lodě určené k labské plavbě.[32]

Přes Břehy a Hněvkovice na pravém břehu Vltavy vede cyklotrasa č.1079 Hluboká nad Vltavou – Týn nad Vltavou,[33] která je součástí Vltavské cyklistické cesty.[34]

Další zajímavostiEditovat

Týn nad Vltavou na historických mapáchEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. OTTO, Jan. Praha: Jan Otto, 1906. Dostupné online. (čeština) 
  3. Sdružení měst a obcí Vltava - Ostatní - Vltavotýnsko. www.vltavotynsko.cz [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  4. Osada Břehy: Týn nad Vltavou. www.tnv.cz [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. 
  5. a b c d Historie názvu města, znak města, pečeť [online]. Týn nad Vltavou: Mesto Týn nad Vltavou, oficiální stránky, 2018-01-03 [cit. 2021-09-24]. Dostupné online. 
  6. SUDOVÁ, Martina. Městský znak a vlajka: Týn nad Vltavou. www.tnv.cz [online]. Město Týn nad Vltavou, 2021-03-08 [cit. 2021-09-24]. Dostupné online. 
  7. Znak města Týn nad Vltavou: Týn nad Vltavou. www.tnv.cz [online]. [cit. 2021-09-24]. Dostupné online. 
  8. a b c d e f g KRAUSOVÁ, Martina. Týn nad Vltavou. České Budějovice: Okresní úřad České Budějovice, 2000. ISBN 80-238-5528-X. 
  9. Hradiště [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 
  10. Zaniklý hrad, archeologické stopy [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 
  11. a b c SUDOVÁ, Martina. Hrady na Vltavotýnsku : Týn, Újezdec a Karlshaus. Plzeň: Petr Mikota, 2003. 47 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa). ISBN 80-86596-21-4. 
  12. a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Týn nad Vltavou, s. 567. 
  13. a b c SUDOVÁ, Martina. Vltavotýnsko : krajem dvou řek. České Budějovice: Veduta 312 s. ISBN 978-80-86829-54-8. 
  14. a b PLETZER, Karel. Týn nad Vltavou. [s.l.]: Městské muzeum v Týně nad Vltavou 
  15. Kostel sv. Jakuba. www.pamatkovykatalog.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 
  16. FORBELSKÝ, Josef. Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století : osudy generála Baltasara Marradase. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-812-6. S. 186, 222–224, 254, 365. 
  17. Týn nad Vltavou: stránky města: plán města [online]. [cit. 2021-01-27]. Dostupné online. 
  18. FIDLER, Jiří. Encyklopedie branné moci Republiky československé, 1920-1938. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-256-2. S. 653. 
  19. PECHA, Miloslav; VONDRA, Václav. Českobudějovicko v době nacistické okupace a osvobození 1939-1945. 2. vyd. České Budějovice: [s.n.], 2006. ISBN 80-239-6411-9. S. 211. 
  20. Vnější havarijní plán Jaderné elektrárny Temelín [online]. [cit. 2021-09-02]. Dostupné online. 
  21. Teplo z Temelína zlepšuje ovzduší v Týně nad Vltavou [online]. 2017-03-09 [cit. 2021-09-02]. Dostupné online. (česky) 
  22. Vodní cesty. www.rvccr.cz [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. 
  23. Vltavotýnský Pivovar. www.pivovartyn.com [online]. 2021-11-24 [cit. 2021-11-29]. Dostupné online. (česky) 
  24. Soubory. theses.cz [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online. 
  25. Lokality – Týn nad Vltavou – město pro život [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online. (česky) 
  26. V Týně nad Vltavou sepsali petici k ubytovně, žádají i vylepšení sídliště. iDNES.cz [online]. 2021-07-29 [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. (česky) 
  27. Diskusní setkání – Hlinky 2019 – Týn nad Vltavou – město pro život [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. (česky) 
  28. POKORNÝ, Karel. Odkrytá tajemství podzemních chodeb. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2007. 267 s. ISBN 978-80-86078-77-9. S. 40, 260. 
  29. Český statistický úřad
  30. Výsledky voleb | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. 
  31. Výsledky voleb | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. 
  32. KOVAŘÍK, Petr; FRAJEROVÁ, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. Kapitola Po Jihočeském kraji – Okres České Budějovice, s. 107–108. 
  33. Na kole Vltavotýnskem. www.cyklotrans.cz [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  34. Greenways - Nadace Partnerství. www.greenways.cz [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  35. ŽÁKAVEC, Theodor. Lanna: příspěvek k dějinám hospodářského vývoje v Čechách a v Československu.. Praha: Spolek československých inženýrů, 1936. S. 16. 
  36. Minor Planet Center. minorplanetcenter.net [online]. [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • SUDOVÁ, Martina. Josef Sakař: vltavotýnský rodák a historik. 1. vyd. Týn nad Vltavou: Městské centrum kultury a vzdělávání, 2019. 124 s. ISBN 978-80-906828-1-8. 
  • JOHN, Jan; KOVÁŘ, Daniel. Poklady z domu U Slabých v Týně nad Vltavou. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017. 147 s. 
  • SUDOVÁ, Martina. Vltavotýnsko: krajem dvou řek. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2010. 312 s. ISBN 978-80-86829-54-8. 
  • SUDOVÁ, Martina; PROCHÁZKA, Lubomír. Vltavotýnsko. 2007. vyd. Praha: Paseka, 2007. 54 s. ISBN 978-80-7185-804-1. 
  • SUDOVÁ, Martina. Vltavotýnský poutník, aneb, Týnem nad Vltavou a okolím ze všech stran. 1. vyd. Praha: Baset, 2007. 247 s. ISBN 978-80-7340-098-9. 
  • HUMHEJ, Jan. 150 let ochotnického divadla v Týně nad Vltavou. 1. vyd. Týn nad Vltavou: Divadelní společnost Vltavan, 2006. 128 s. 
  • ČERNÝ, Jiří. Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska: Českobudějovicko, Hlubocko, Lišovsko, Novohradsko, Trhosvinensko, Vltavotýnsko. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2004. 199 s. ISBN 80-86829-03-0. Kapitola Týn nad Vltavou, s. 158–160. 
  • PROCHÁZKA, Lubomír; SUDOVÁ, Martina. Lidová architektura na Vltavotýnsku. 1. vyd. Týn nad Vltavou: Městské muzeum, 2004. 36 s. 
  • SUDOVÁ, Martina. Židovství na Vltavotýnsku. 1. vyd. Týn nad Vltavou: Městské muzeum, 2003. 60 s. ISBN 80-239-1790-0. 
  • KRAUSOVÁ, Martina. Týn nad Vltavou. 1. vyd. České Budějovice: Okresní úřad, 2000. 94 s. ISBN 80-238-5529-8. 
  • PLETZER, Karel. Týn nad Vltavou: stručný přehled dějin města. 1. vyd. Týn nad Vltavou: Městské muzeum, 1992. 36 s. 
  • BENEŠ, Antonín. Pravěká osada z doby bronzové na soutoku Lužnice a Vltavy: předstihový archeologický výzkum v Hostech 1981–1983. Týn nad Vltavou: Městské muzeum, 1984. 44 s. 
  • SRNEC, Václav. 70 let loutkového divadla v Týně nad Vltavou. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1980. 90 s. 
  • MARHOUN, Jan. Stará jihočeská svatba z okolí Týna n/Vlt.. České Budějovice: Krajské kulturní středisko, 1978. 47 s. 
  • KARÁSEK, Bedřich. Vltavotýnské pověsti. Ilustrace Jaroslav VOJNA. 1. vyd. Blatná: Bratří Řimsové, 1945. 76 s. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Město Týn nad Vltavou

k. ú. Týn nad Vltavou (Týn nad Vltavou • Malá Strana) • k. ú. Hněvkovice u Týna nad Vltavou (Hněvkovice na levém břehu Vltavy) • Jarošovice • Předčice • Netěchovice • Nuzice • k. ú. Koloděje nad Lužnicí (Koloděje nad Lužnicí • Vesce)