Karel Komzák starší

český kapelník a skladatel

Karel Komzák st. (4. listopadu 1823 Netěchovice[1]19. března 1893 Netěchovice[2]) byl český kapelník a skladatel, otec Karla Komzáka mladšího.

Karel Komzák
Hudební skladatel Karel Komzák starší
Hudební skladatel Karel Komzák starší
Základní informace
Narození4. listopadu 1823
Netěchovice, Čechy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. března 1893 (ve věku 69 let)
Netěchovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníhrob Karla Komzáka
Žánryklasická hudba
PovoláníKapelník a hudební skladatel
Nástrojevarhany
DětiKarel Komzák
PříbuzníKarel Komzák (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Komzák starší byl zakladatelem rodinné hudební tradice. Jeho otec byl kovářem na panství Koloděje nad Lužnicí u Vratislavů z Mitrovic, jeho matka byla zámecká komorná. V Kolodějích také absolvoval základní školu. Hudební vlohy se ukázaly již v dětství. Od 6 let hrál na housle a v devíti letech již zastupoval varhaníka při bohoslužbách v kolodějské zámecké kapli a bavil zámecké hosty. Otec trval na tom, aby se naučil řádně německy a syna nechal zapsat do školy v pohraniční obci Weikertschlag v Dolním Rakousku. Po dvou letech pokračoval ve studiu na pedagogickém ústavu v Českém Krumlově. Již v této době hrál na téměř všechny hudební nástroje a zvládal řízení chrámového sboru.

 
Rodný dům skladatele v Netěchovicích

V roce 1842 odešel do Prahy, studoval na varhanické škole a rozšiřoval si i pedagogické vzdělání. Po návratu do Netěchovic dostal, na přímluvu hudbymilovné hraběnky Terezie Vratislavové, místo podučitele v Kolodějích nad Lužnicí. Měl tak možnost se věnovat dále hudbě. Hrál ve vesnických kapelách, vedl hudbu vltavotýnských rodáků a působil jako varhaník v zámecké kapli, i v kostelech okolních obcí.

Další příznivkyně, hraběnka Karolina Marie Anna Vratislavová, mu dopomohla k místu vychovatele a varhaníka v Zemském ústavu pro choromyslné, kde působil plných 19 let. Z pacientů dokonce sestavil orchestr, se kterým koncertoval i před císařem Františkem Josefem.

V roce 1854 absolvoval kurs instrumentace u Pražského vojenského spolku a založil salónní orchestr, který si brzy získal velkou oblibu. Hrál zejména dobové tance (čtverylky, polky, třasáky, kvapíky a valčíky) a pořádal koncerty na Střeleckém ostrově a na Žofíně. Vystupoval s velkým úspěchem i v zahraničí. V tomto souboru hrál na violu Antonín Dvořák. Mezi ním a Komzákovou rodinou vznikly přátelské vztahy. Dvořák byl jejich častým hostem a učil dceru Marii hře na klavír. Kromě svého orchestru řídil Komzák také kapelu Sboru pražských ostrostřelců, která se pod jeho vedením stala nejlepším tělesem ze všech pražských pluků. V té době začal komponovat. Jeho první skladbou byla čtverylka Kamelie (Camelien – Quadrille). Získala 1. místo v soutěži Hoffmannova nakladatelství. Když bylo v roce 1862 otevřeno Prozatímní divadlo, dostal Komzákův orchestr nejprve nabídku k hostování a později se stal stálým divadelním orchestrem.

Postavení divadelního kapelníka však skladatele neuspokojovalo. V roce 1865 přijal nabídku na místo vojenského kapelníka 11. pěšího píseckého pluku. V době nástupu do funkce sídlil pluk v Tridentu v Itálii (tehdy součást Rakouska). Pluk často měnil místo pobytu. Od roku 1866 sídlil pluk v Linci, od r. 1871 v Hradci Králové, od r. 1874 v Praze a od r. 1877 v Plzni. Komzákova kapela tak získávala stále větší slávu a popularitu v celém Rakousku. Na repertoáru měla populární skladby Johanna Strausse, Franze von Suppé a Verdiho a také líbivé skladatelovy úpravy českých národních písní, což přispívalo k jeho oblibě.

V době působení pluku v Plzni, hostovala kapela i v lázeňských letoviscích Karlových Varech a Mariánských Lázních. V letech 18791880 nastudoval pro tato vystoupení i Slovanské tance Antonína Dvořáka. V roce 1881 převzal řízení kapely německého pěšího pluku č. 74 Nobile. U tohoto pluku vládla železná německá disciplína a kapela dostala zákaz hrát české národní písně. 9. října 1881 kapela tento zákaz porušila a zahrála píseň Kdybys měla má panenko sto ovec. Obecenstvo se přidalo a celý koncert se změnil v bouřlivou demonstraci. Výsledkem toho všeho bylo, že kapelník podal výpověď a požádal o definitivní pensionování. Nechal se však přemluvit a pokračoval v činnosti jako kapelník 88. pěšího berounského pluku posádkou v Praze. Zákaz uvádění českých písní byl sice vydán všem vojenským kapelám, ale obecenstvo si vynutilo, aby byl brzy odvolán.

V roce 1888 odešel na odpočinek již definitivně. Dále však komponoval a jeho skladby byly uváděny zejména na koncertech jeho syna Karla, který se stal rovněž oblíbeným a slavným kapelníkem.

 
Pamětní deska v Netěchovicích

19. března 1893 podlehl záchvatu mrtvice. Pohřben byl za obrovské účasti obyvatel z okolí na hřbitově v Týně nad Vltavou. Na jeho počest byla po něm v Týně nad Vltavou pojmenována ulice Komzákova.

V jeho díle pokračovali další Karlové: syn a vnuk. Autorství jednotlivých skladeb je dodnes problém i pro hudební vědce. Pokud nejsou díla signována, jsou si žánrem i instrumentační technikou velmi podobná.

Karel Komzák napsal na tři stovky skladeb. Názory na jeho hudbu se v průběhu času značně různily a nejsou dodnes zcela jednotné. Nicméně skutečností zůstává, že jeho směsi národních písní a úpravy operní hudby měly velký význam v národním obrození a přispěly k šíření hudební kultury mezi lidem, který neměl příležitost navštěvovat velké operní domy a koncertní sály.

Životopis napsaný jeho dcerou Marií Steinbachovou a některé rukopisy jsou uloženy v Okresním muzeu v Týně nad Vltavou.

Některé skladby

editovat
  • Vltavo-Týnská polka
  • Libějická polka
  • Vesničtí muzikanti
  • Sousedská z národních nápěvů
  • Zvuky české
  • Čech a Němec
  • Slovanský pochod
  • In die weite Welt (mužský sbor)

Literatura

editovat

Reference

editovat

Externí odkazy

editovat