Koloděje nad Lužnicí
Koloděje nad Lužnicí jsou vesnice, část města Týn nad Vltavou v okrese České Budějovice. Nacházejí se asi tři kilometry severně od Týna nad Vltavou. Prochází zde silnice II/105. Koloděje nad Lužnicí jsou také název katastrálního území o rozloze 5,27 km². V katastrálním území Koloděje nad Lužnicí leží i Vesce.
| Koloděje nad Lužnicí | |
|---|---|
 Zámek v Kolodějích | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Týn nad Vltavou |
| Okres | České Budějovice |
| Kraj | Jihočeský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°15′10″ s. š., 14°25′9″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 189 (2021)[1] |
| Katastrální území | Koloděje nad Lužnicí (5,27 km²) |
| PSČ | 375 01 |
| Počet domů | 119 (2011)[2] |
  Koloděje nad Lužnicí | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 68519 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1295,[3] kdy je uváděn název Kaladý. Do poloviny 16. století náležela obec panství Březnice; poté ji Jan Čabelický ze Soutic připojil k panství Týna nad Vltavou. Jeho syn Adam po otcově smrti vybudoval v letech 1565–1570 v Kolodějích renesanční tvrz opevněnou vodním příkopem. Po Adamově smrti je obec v dědickém řízení již konkrétně zmíněna. V 17. století měnilo panství i obec majitele až se roku 1704 dostalo v dražbě do rukou Václava Norberta Oktaviána Kinského, jehož dcera Marie Alžběta se provdala za Františka Wratislava z Mitrowicz. V držení Wratislavů zůstal zámek až do roku 1943, kdy rod vymírá po meči a panství přechází sňatkem Marie Terezie Wratislavové do majetku Dercsényiů.
Za panování Františka Karla z Mitrowicz byla tvrz v letech 1737–1741 přestavěna na barokní zámek a byla k němu přistavěna kaple svaté Anny, která je ve své podobě ovlivněna dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera a je dílem architekta Jana Hybnera, autora kaple svatého Rocha v Rakovníku. V roce 1777 byla v obci zřízena škola, pro jejíž účely byla pak v roce 1878 upravena budova bývalého hostince na levém břehu řeky Lužnice. Roku 1842 byl vybudován mlýn, zdemolovaný v šedesátých letech 20. století v důsledku budování přehrady Orlík. Ve stejném období bylo mezi Kolodějemi a Týnem objeveno ložisko grafitu, které bylo následně vytěžováno. V souvislosti se stavbou jaderné elektrárny Temelín a vodního díla Hněvkovice byl v 80. letech demolován i kolodějský jez.
Od 1. ledna 1976 jsou Koloděje nad Lužnicí částí obce Týn nad Vltavou.[4]
Židé v Kolodějích nad Lužnicí
editovatV roce 1680 vypukla v sousedním Týně nad Vltavou morová epidemie, z jejíhož vzniku byli obviněni týnští Židé a v důsledku toho byli z města vypovězeni. Majitelé několika okolních obcí jim dovolili usadit se na svých panstvích, mezi nimi tehdejší majitel kolodějského panství Jan Brandensstein z Oppurku a v Kolodějích tak imigrační vlnou v letech 1681–1682 vzniká většinově židovská obec. Stavba synagogy byla započata v roce 1695 a v říjnu 1697 se zde začaly konat pravidelné bohoslužby. V obci působili dva krajští rabíni: Samuel Löw Kauder a Jakub (Jacob) Mahler, který je pohřben na zdejším hřbitově v nejhonosnějším hrobě s tumbou. Na přelomu 18. a 19. století žilo v Kolodějích zhruba 600–700 Židů v přibližně 85 domech.
Největšího rozmachu došla místní židovská komunita v polovině 19. století, kdy zde kromě synagogy byla i židovská škola, nemocnice a řada obchodů, řemeslníků, řezníků ad. Po zrovnoprávnění židovského obyvatelstva monarchie v roce 1867 se místní Židé začali masově stěhovat z obce. Počet Židů v Kolodějích rychle klesal: zatímco v roce 1862 bylo při sčítání lidu napočítáno v obci 692 židovských obyvatel, v roce 1908 jich zde zbylo pouze 35. Po první světové válce zůstalo v Kolodějích již jen asi deset Židů. Historii židovského osídlení v Kolodějích pak uzavřel holokaust, který přežili jen bratři Radokové a Miloš Vogl, jehož rodiče byli zavražděni v koncentračním táboře.[5]
Pamětihodnosti
editovat- Barokní zámek s kaplí svaté Anny, který do roku 1943 patřil Vratislavům z Mitrovic.
- Při povodni v roce 1768 byla do Koloděj z Tábora vodou přinesena dřevěná mostní socha Jana Nepomuckého, pro niž pak obyvatelé nechali v obci vystavět kapli. Současnou kapli svatého Jana Nepomuckého pocházející z roku 1838 dal vystavět Karel Vratislav z Mitrovic na místě té původní, samotnou sochu z roku 1765 si lze prohlédnout v Městském muzeu v Týně.[6]
- U silnice z Týna nad Vltavou stojí od roku 1771 sýpka, postavená jako reakce na neúrodu, v důsledku které v Čechách podlehlo hladu asi půl milionu obyvatel. Sýpka je zapsána na seznamu ohrožených kulturních památek NPÚ, protože v roce 2003 nechal tehdejší majitel z budovy vyřezat a odvézt všechny horizontální dřevěné konstrukce, včetně některých částí krovu.[7]
- V obci se narodili bratři Emil a Alfréd Radokové. U mostu přes Lužnici stojí Radokova vila.
- Dne 3. července 1847 zde zemřel známý loutkář Matěj Kopecký. Ve vsi stojí od roku 1947 jeho pomník v podobě plačícího Kašpárka s protrženým bubnem, který je dílem sochaře J. Jiříkovského.[8][6]
- Severovýchodně od obce leží židovský hřbitov, místní synagoga byla bourána od 18. listopadu 1947 a zbytky zdiva byly použity při stavbě místního kina.
- Vila baronky Terezie Vratislavové z Mitrovic, rozené Kocové z Dobrše, postavená v roce 1865 naproti zámku na břehu Lužnice jako sídlo baronky a jejího druhého manžela Johanna Baptisty von Schell-Bauschlotta. Zámek odkázala svému nejstaršímu synovi Eugenu Vratislavovi z Mitrovic. Po smrti Terezie (1893) a jejího syna Eugena (1895)[9] byla vila dána do prodeje. Dne 16. října 1895 byla podepsána notářsky ověřená kupní smlouva s Justinou Kocovou z Dobrše, rozenou Dillovou, a jejím bratrem Adolfem Dillem, členy moskevské a berlínské rodiny inženýra Karla Karlowitsche Dilla (majitele slévárny železa v Moskvě, projektanta a stavitele vodovodů v několika ruských městech, podílel se také na výstavbě GUM v Moskvě[10]), v níž bylo dědicům Vratislava z Mitrovic a Schönfelda přiznáno právo zpětného odkupu. Dillové byli vzdáleně spřízněni s baronkou Terezou prostřednictvím její dcery Justiny Dillové a jejího manžela Josefa Koce z Dobrše († 1909 v Aradu).[11]
- Vila sloužila Dillům zpočátku jako letní sídlo, později přijímali i rekreační hosty. V letech 1926–1945, kdy vilu provozovala Dillova dcera Klára Karlovna Kretschetová, byla oblíbeným prázdninovým místem několika rodin ruských emigrantů z Prahy, včetně rozsáhlé rodiny ruského spisovatele Jevgenije Nikolajeviče Čirikova. Filmové záběry, které zde natočil ruský strojní inženýr a amatérský filmař Popov, odvysílala Česká televize v roce 2007 pod názvem „Malá ruská oblaka dýmu“ v cyklu Soukromé století.[12] V roce 1945 byli manželé Dillovi vyvlastněni a 22. června 1945 museli vilu opustit. Dům byl následně využíván jako kulturní středisko, dětský domov, pošta a svatební síň. Budova byla vážně poškozena při povodních na řece Lužnici v roce 2006. V červnu 2014 zakoupil bývalou vilu hlavní opat Tygřího kláštera v Thajsku a od července téhož roku v ní žije prvních pět buddhistických mnichů.[13]
- Dva mohylníky
- Hradiště Na Hradci
Rodáci
editovat- Alfréd Radok – divadelní a filmový režisér
- Emil Radok – teoretik umění, výtvarník, scenárista a režisér
- Dominik Riegel – voják a šermíř
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 198.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 241. Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
- ↑ BLÜML, Josef. Židovská komunita v Kolodějích nad Lužnicí. In: PODLEŠÁK, Jan. Naše dny se naplnily. Z historie Židů v jižních Čechách. České Budějovice: Klub přátel Izraele v Českých Budějovicích, 2002. ISBN 80-238-9881-7. S. 32–35.
- ↑ a b Koloděje nad Lužnicí – Město Týn nad Vltavou [online]. [cit. 2015-08-09]. Dostupné online.
- ↑ http://monumnet.npu.cz/ohr/ohrdetail.php?IdReg=134220&Limit=25
- ↑ 685. schůzka: Cesta Matěje Kopeckého z jednoho konce mostu na druhý. Dvojka [online]. 2015-02-01 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online.
- ↑ https://digi.ceskearchivy.cz/8131/83/1334/2518/78/0
- ↑ Jaroslawl yvk.ru/en/node/8 Archivní kopie na Internet Archive., Kaluga http://kalugafoto.narod.ru/biblio-otk.html, Grodno http://www.vodokanal.grodno.by/article.php?id=8&pid=2, Vladimir Archivováno 28. 1. 2022 na Wayback Machine., Moskva GUM: http://www.mall-academy.ru/articles/gum/russian-businessmen.php
- ↑ Martina Sudová, "Vila v Kolodějích vydává svá tajemství" (The villa in Kaladei reveals its secrets), in: VLTAVIN - MĚSÍČNÍK PRO MĚSTO TÝN NAD VLTAVOU A OKOLÍ (Měsíčník pro Týn nad Vltavou ) 5/2008, 6/2008
- ↑ Režie: Jan Šikl, Prod.: PRAGAFILM, https://www.ceskatelevize.cz/porady/1049101344-soukrome-stoleti/202322226000001-ruske-oblacky-koure/
- ↑ http://www.rozhlas.cz/cb/neprehlednete/_zprava/na-jihu-cech-je-prvni-buddhisticky-klaster-mnisi-ziji-ve-vybydlene-vile-na-brehu-luznice--1383415
Literatura
editovat- JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis 2. Praha: Radioservis, 2008. 310 s. ISBN 978-80-86212-61-6. Kapitola Koloděje nad Lužnicí, s. 128–130.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Koloděje nad Lužnicí na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Koloděje v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Koloděje nad Lužnicí v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
| Město Týn nad Vltavou | |
|---|---|
|
k. ú. Týn nad Vltavou (Týn nad Vltavou • Malá Strana) • k. ú. Hněvkovice u Týna nad Vltavou (Hněvkovice na levém břehu Vltavy) • Jarošovice • Předčice • Netěchovice • Nuzice • k. ú. Koloděje nad Lužnicí (Koloděje nad Lužnicí • Vesce) | |
