Koloděje nad Lužnicí

část obce Týn nad Vltavou v okrese České Budějovice

Koloděje nad Lužnicí (německy Kaladey an der Lainsitz) je vesnice, část města Týn nad Vltavou v okrese České Budějovice. Nachází se asi 3 km na sever od Týna nad Vltavou. Prochází zde silnice II/105. Je zde evidováno 263 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 198 obyvatel.[3]

Koloděje nad Lužnicí
Zámek v Kolodějích
Zámek v Kolodějích
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Týn nad Vltavou
Okres České Budějovice
Kraj Jihočeský kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 198 (2011)[1]
Katastrální území Koloděje nad Lužnicí (5,27 km²)
PSČ 375 01
Počet domů 119 (2011)[1]
Koloděje nad Lužnicí
Koloděje nad Lužnicí
Další údaje
Kód části obce 68519
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koloděje nad Lužnicí je také název katastrálního území o rozloze 5,27 km². V katastrálním území Koloděje nad Lužnicí leží i Vesce.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1295,[4] kdy je uváděn název Kaladý. Do poloviny 16. století náležela obec panství Březnice; poté ji Jan Čabelický ze Soutic připojil k panství Týn nad Vltavou. Jeho syn Adam po otcově smrti vybudoval v letech 15651570 v Kolodějích renesanční tvrz na půdorysu lichoběžníku opevněnou vodním příkopem. Po Adamově smrti je obec v dědickém řízení již konkrétně zmíněna. V 17. století měnilo panství i obec majitele až se roku 1704 dostalo v dražbě do rukou Václava Norberta Oktaviána Kinského, jehož dcera Marie Alžběta se provdala za Františka Wratislava z Mitrowicz. V držení Wratislavů zůstal zámek až do roku 1943, kdy rod vymírá po meči a panství přechází sňatkem Marie Terezie Wratislavové do majetku Dercsényiů. Za panování Františka Karla z Mitrowicz byla tvrz v letech 17371741 přestavěna na barokní zámek a byla k němu přistavěna kaple sv. Anny, která je ve své podobě ovlivněna dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera a je dílem architekta Jana Hybnera, autora kaple sv. Rocha v Rakovníku. V roce 1777 byla v obci zřízena škola, pro jejíž účely byla pak v roce 1878 upravena budova bývalého hostince na levém břehu řeky Lužnice. Roku 1842 byl vybudován mlýn, zdemolovaný v 60. letech 20. století v důsledku budování přehrady Orlík. Ve stejném období bylo mezi Kolodějemi a Týnem objeveno ložisko grafitu, které bylo následně vytěžováno. V souvislosti se stavbou jaderné elektrárny Temelín a vodního díla Hněvkovice byl v 80. letech demolován i kolodějský jez.

Historie Koloděj jako samostatné obce se však uzavřela již dříve, v prosinci 1976, kdy byla obec přičleněna k Týnu nad Vltavou jako jeho městská část.[5][6]

Židé v Kolodějích nad LužnicíEditovat

V roce 1680 vypukla v sousedním Týně nad Vltavou morová epidemie, z jejíhož vzniku byli obviněni týnští Židé a v důsledku toho byli z města vypovězeni. Majitelé několika okolních obcí jim dovolili usadit se na svých panstvích, mezi nimi tehdejší majitel kolodějského panství Jan Brandensstein z Oppurku a v Kolodějích tak imigrační vlnou v letech 16811682 vzniká většinově židovská obec. Stavba synagogy byla započata v roce 1695 a v říjnu 1697 se zde začaly konat pravidelné bohoslužby. V obci působili dva krajští rabíni: Samuel Löw Kauder a Jakub (Jacob) Mahler, který je pohřben na zdejším hřbitově v nejhonosnějším hrobě s tzv. tumbou. Na přelomu 18. a 19.století žilo v Kolodějích zhruba 600–700 Židů v přibližně 85 domech. Největšího rozmachu došla místní židovská komunita v polovině 19.století, kdy zde kromě synagogy byla i židovská škola, nemocnice a řada obchodů, řemeslníků, řezníků ad. Po zrovnoprávnění židovského obyvatelstva monarchie v roce 1867 se místní Židé začali masově stěhovat z obce. Počet Židů v Kolodějích rychle klesal: zatímco v roce 1862 bylo při sčítání lidu napočítáno v obci 692 židovských obyvatel, v roce 1908 jich zde zbylo pouze 35. Po 1.světové válce zůstalo v Kolodějích již jen asi 10 Židů. Historii židovského osídlení v Kolodějích pak uzavřel holokaust, který přežili jen bratři Radokové a Miloš Vogl, jehož rodiče byli zavražděni v koncentračním táboře.[7]

RodáciEditovat

PamětihodnostiEditovat

  • Barokní zámek s kaplí sv. Anny.[8] Vratislavům z Mitrovic zámek patřil až do roku 1943.[9]
  • Při povodni v roce 1768 byla do Koloděj z Tábora vodou přinesena dřevěná mostní socha Jana Nepomuckého, pro niž pak obyvatelé nechali v obci vystavět kapli. Současnou kapli sv. Jana Nepomuckého pocházející z roku 1838 dal vystavět Karel Vratislav z Mitrovic na místě té původní, samotnou sochu z roku 1765 si lze prohlédnout v Městském muzeu v Týně.[8]
  • U silnice z Týna nad Vltavou stojí od roku 1771 sýpka, postavená jako reakce na neúrodu, v důsledku které v Čechách podlehlo hladu asi půl milionu obyvatel. Sýpka je zapsána na seznamu ohrožených kulturních památek NPÚ, protože v roce 2003 nechal tehdejší majitel z budovy vyřezat a odvézt všechny horizontální dřevěné konstrukce, včetně některých částí krovu.[10]
  • V obci se narodili bratři Emil a Alfréd Radokové. U mostu přes Lužnici stojí Radokova vila.
  • 3. července 1847 zde zemřel známý loutkář Matěj Kopecký. Ve vsi stojí od roku 1947 jeho pomník v podobě plačícího kašpárka s protrženým bubnem, který je dílem sochaře J. Jiříkovského.[8]
  • Severovýchodně od obce leží židovský hřbitov, místní synagoga byla bourána od 18. listopadu 1947 a zbytky zdiva byly použity při stavbě místního kina.
  • v červnu 2014 zakoupil bývalou vilu baronky Kocové z Dobrše hlavní opat Tygřího kláštera v Thajsku a od července téhož roku v ní žije prvních pět buddhistických mnichů.[11]
  • Dva mohylníky
  • Hradiště Na Hradci

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 9. říjnu 2009
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 171. 
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 198. 
  5. http://www.tnv.cz/kolodeje-nad-luznici/ds-1143/archiv=0&p1=2804
  6. http://www.zamekmitrowicz.cz/products/historie-zamku/
  7. BLÜML, Josef. Židovská komunita v Kolodějích nad Lužnicí. In: PODLEŠÁK, Jan. Naše dny se naplnily. Z historie Židů v jižních Čechách. České Budějovice: Klub přátel Izraele v Českých Budějovicích, 2002. S. 32 - 35.
  8. a b c Koloděje nad Lužnicí - Město Týn nad Vltavou [online]. [cit. 2015-08-09]. Dostupné online. 
  9. zámek Koloděje nad Lužnicí [online]. [cit. 2010-08-28]. Dostupné online. 
  10. http://monumnet.npu.cz/ohr/ohrdetail.php?IdReg=134220&Limit=25
  11. http://www.rozhlas.cz/cb/neprehlednete/_zprava/na-jihu-cech-je-prvni-buddhisticky-klaster-mnisi-ziji-ve-vybydlene-vile-na-brehu-luznice--1383415

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

Město Týn nad Vltavou

k. ú. Týn nad Vltavou (Týn nad Vltavou • Malá Strana) • k. ú. Hněvkovice u Týna nad Vltavou (Hněvkovice na levém břehu Vltavy) • Předčice • Netěchovice • Nuzice • k. ú. Koloděje nad Lužnicí (Koloděje nad Lužnicí • Vesce)