Wikipedie

Solná komora

oblast ve středním Rakousku

Solná komora (německy Salzkammergut) je oblast ve středním Rakousku na území spolkových zemí Salcbursko, Horní Rakousy a Štýrsko, v Severních vápencových Alpách.[1] Reliéf Solné komory tvoří tektonické jezerní pánve vzájemně oddělené jednotlivými vápencovými hřbety hor Solné komory. Ze tří světových stran je oblast výrazně ohraničena mohutnými horskými skupinami - na východě Totes Gebirge, na jihu masiv Dachsteinu a Tennengebirge a na západě Berchtesgadenské Alpy. Na severu přechází do Předalpí. Osu oblasti tvoří řeka Traun, na západním okraji protéká řeka Salzach. V roce 1997 byla jižní část Solné komory v okolí Dachsteinu a Hallstatu zařazena na seznam Světového dědictví UNESCO. Doslovný překlad výrazu Salzkammergut znamená statek (ve smyslu „majetek“) Solné komory, tedy úřadu ustaveného k ochraně a využití místních solných ložisek. K prohlášení celé oblasti „komorním majetkem“ došlo za vlády Přemysla Otakara II. roku 1250.[2]

Krajina Solné komory – Wolfgangsee s horou Schafberg
Hora Traunstein nad Traunsee
Hallstatt na jihu Solné komory
Císařská vila v Bad Ischlu
Řeka Traun v Bad Ischlu

Historie

editovat

Již v době keltského osídlení se v tomto kraji těžila sůl (Hallstatt). Ve středověku měnila oblast majitele až se dostala pod císařskou finanční správu neboli komoru. Pod vládou Habsburků bylo celé území po dlouhou dobu izolováno od ostatních částí Rakouska. Směly se zde zdržovat jen osoby, které se zde narodily, bez povolení se nikdo nesměl odstěhovat ani přistěhovat. Na druhou stranu se obyvatelům dostávalo jinde nebývalé péče a výhod včetně osvobození od vojenské služby.[2] Vnitřní část území byla i špatně komunikačně dostupná. Spojení s okolním světem obstarávala hlavně lodní doprava a obchodní stezky vedoucí místy v močálech. Až v roce 1872 se začalo se stavbou silnice vedoucí do Bad Ischlu, kde si nechal císař František Josef I. vybudovat své letní sídlo. Sůl ze Solné komory se vyvážela i do Čech, kvůli tomu byla v letech 1827 – 1836 zprovozněna Koněspřežná dráha z Gmundenu přes Linec do Českých Budějovic. Do městečka Gmunden při výtoku řeky Traun ze stejnojmenného jezera byla v roce 1842 kvůli přepravě soli prodloužena koněspřežná železnice České Budějovice – Linec.[2] Ta také Solnou komoru zpřístupnila přílivu návštěvníků včetně členů vídeňského císařského dvora.[2]

Jezera

editovat

Almsee, Altausseer See, Attersee, Elmsee, Fuschlsee, Gosauseen, Grundlsee, Hallstätter See, Hintersee, Irrsee, Kammersee, Lahngangsee, Langbathseen, Laudachsee, Mondsee, Nussensee, Offensee, Ödensee, Ödseen, Schwarzensee, Toplitzsee, Traunsee, Wildensee, Wolfgangsee

Obce a města regionu

editovat

Do regionu Salzkammergut náleží 54 obcí a měst. Největšími městy jsou Bad Ischl, Gmunden a Vöcklabruck.

Reference

editovat
  1. ↑ Geografický místopisný slovník světa. Odb. red. Hana Bradnová ... [a kol.]. 1. vyd. - Praha : Academia, 1993. 924 s. ISBN 80-200-0445-9. S. 734.
  2. ↑ a b c d ADAMEC, Jaromír. Tajemství Solné komory. Země světa. 6.8.2020, roč. 19, čís. 8, s. 32–37. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Solná_komora&oldid=22807041“