Jan Kvalbert Reidinger
Jan Kvalbert Reidinger, také znám jako Joannes Gualbertus Reidinger, Johannes Gualbertus Reidinger, Johann Gualbert Reidinger (30. května 1725 Týn nad Vltavou – 4. září 1778 Praha) byl člen dominikánského řádu, doktor teologie, profesor teologie na univerzitě v Olomouci.[1]
| Jan Kvalbert Reidinger | |
|---|---|
.png) | |
| Narození | 30. května 1725 Týn nad Vltavou |
| Úmrtí | 4. září 1778 Praha |
| Povolání | profesor teologie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
V roce 1741 se stal novicem a v roce 1744 složil v dominikánské klášteře v Českých Budějovicích řeholní slib. V roce 1757 byl vysvěcen na kněze, poté se postupně stal německým kazatelem v kostele u svaté Máří Magdaleny v Praze na Malé Straně, lektorem filozofie v jihlavském dominikánském klášteře, lektorem filozofie v olomouckém dominikánském klášteře a dne 21. února 1763 byl jmenován profesorem dogmatické teologie na univerzitě v Olomouci. Jeho dizertační práce byl zaměřena na učení svatého Tomáše Akvinského a v roce 1765 byla vydána knižně.[1] Proslul teologickými hádkami s jezuity.[1][2]
Reference editovat
- ↑ a b c HAUBELT, Josef. České osvícenství. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 227–228 s.
- ↑ TÁBORSKÝ, Josef. Reformní katolík Josef Dobrovský. [s.l.]: Univerzita Karlova v Praze: Husitská teologická fakulta, 2006. Dostupné online. S. 61. Doktorská disertační práce.
Externí odkazy editovat
- Fratris Joannis Gualberti Reidinger: Teologická dizertační práce
