Wikipedie

Karel Dewetter

český básník a spisovatel

Karel Dewetter, příjmení psáno též De Wetter (2. října 1882 Dobřejovice – 12. září 1962 Praha) byl český spisovatel, autor fantastických a dobrodružných knih pro mládež.

Karel Dewetter
Karel Dewetter (před r. 1923)
Karel Dewetter (před r. 1923)
Narození2. října 1882
Dobřejovice
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. září 1962 (ve věku 79 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povoláníspisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Karel Dewetter (Český svět 1911)

Narodil se v rodině knížecího důchodního v Dobřejovicích[pozn. 1] Karla Dewettera (*1834) a jeho manželky Kateřiny, rozené Loulové (* 1845).[3] (Matka Karla Dewettera byla dcera řeznického mistra v Týně nad Vltavou, kde se také roku 1881 za Karla Dewettera staršího provdala.)[4] Otec získal zaměstnání v rodišti své manželky, Týně nad Vltavou. Rodina žila v přízemním domě se zahradou na nádvoří zámku. Toto prostředí ovlivnilo pozdější Dewetterovu tvorbu. Obecnou a měšťanskou školu vychodil v tomto městě, studia na gymnáziu započal v Českých Budějovicích a dokončil v Praze.

Po studiích byl nejprve státním úředníkem, v letech 1913—19 pracoval jako redaktor v nakladatelství Šolc a Šimáček. Po vystudování Státní knihovnické školy se roku 1919 se stal ředitelem tiskového oddělení a knihovny v ministerstvu financí. V tomto zaměstnání setrval do roku 1941, kdy odešel do penze.[5]

 
Hrob Karla Dewettera v Praze na Vinohradském hřbitově

Zemřel v Praze. Pohřben je na pražském Vinohradském hřbitově, hrob je neudržovaný a obtížně dohledatelný.

Rodinný život

editovat

Dne 6. října 1927 se v Praze (kostel Nejsvětější Trojice v Podskalí) oženil s vdovou Marií Maasovou (rozená Krásová, * 1884, ovdověla 1914).[6] Nevěsta již měla z prvního manželství tři děti – syny Aloise a Antonína a dceru Kláru. Manželé Dewetterovi vlastní děti neměli.[7]

Dílo

editovat
 
Karel Dewetter: Dobrodružství Matěje Píšťaly (obálka Věnceslav Černý, 1933)

Karel Dewetter byl především regionálním autorem. Město Vltavín, které se objevuje v jeho verších i v prózách pro děti i pro dospělé, je ve skutečnosti Týn nad Vltavou. Z děl odehrávající se ve Vltavínu patří k nejhodnotnějším Neuvěřitelná dobrodružství Davida Damiána (vydáno i v roce 1975 nakladatelstvím Albatros).[7] Toto vydání obsahuje tři autorova díla z let 1913 až 1927: Podivuhodné příběhy Damiánovy, Drahokam z hvězd a Městečko na ostrově.

Rozsáhlé dílo Karla Dewettera, které zahrnuje poezii i prózu, je pestré i námětově. Jeho baladické básně jsou ovlivněny Erbenem, Vrchlickým i Nerudou. Jako prozaik byl pod vlivem Zeyerova novoromantismu, jeho dílo zahrnuje i starosvětské a idylické příběhy z 19. století, stejně jako romantické příběhy z historie Francie. Romány pro děti ovlivnil Jonathan Swift a zejména Jules Verne.[5]

Psal též pod pseudonymy De Wetter, Karel de Wetter, Karel Veltrovský.[8]

Příspěvky v časopisech

editovat

Karel Dewetter přispíval do časopisů Máj (od roku 1903), Osvěta, Rudé květy (1910), Světozor, Topičův sborník (1919); Zlatá Praha (od 1904); Zvon (1911–1941).[9][5]

Knižní vydání

editovat
  • Ballady (Král. Vinohrady, Melpomene, 1904)
  • Zpěvy duše (Lyrika, Prachatice, A. Winter, 1904 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Malostranská trilogie (Josef R. Vilímek, 1910, 1911)
  • Skřítek Puk (jeho život a podivuhodná dobrodružství, jak sám o nich vypravuje; ilustroval J.T. Blažek; V Praze, Hejda & Tuček 1911; Šolc a Šimáček 1925)
  • Náš pradědeček (romance z dob posledních copů; Praha, E. Šolc, 1913)
  • Podivuhodné příběhy Damiánovy (ilustroval Věnceslav Černý; Praha, Vilímek, 1913)
  • Zlatý věk (epopej z doby rudolfínské; V Praze, Alois Hynek, 1915?)
  • Můj strýc Sylvestr (šprýmovná povídka o jeho příhodách a nehodách; V Praze-Karlíně, Emil Šolc, 1916)
  • Rukopis v láhvi (Praha, Emil Šolc, 1916, 1917)
  • Granátník císařův (Praha, Emil Šolc, 1917)
  • Poklad Mary Glowe (Praha, Emil Šolc, 1917)
  • Listy z Vltavína (Novely; Praha, Emil Šolc, 1918)
  • Vlast osvobozená! (Praha, Emil Šolc, 1918)
  • Česká píseň (V Praze, Emil Šolc, 1919)
  • Mrtví žijí (Praha, Šolc a Šimáček, 1919)
  • Román Richarda Loma (Praha, Unie, 1920)
  • Tabatěrková princezna (román, ilustrace Josef Kočí, Praha, Šolc a Šimáček, 1920)
  • Hřích Jany Grimové a jiné povídky (Praha, Šolc a Šimáček, 1921)
  • Pohádka o domově (ilustrace Rudolf Adámek; Praha, Šolc a Šimáček, 1921)
  • Pramen (Praha, F. Topič, 1922)
  • Drahokam s hvězd (Nová dobrodružství Davida Damiana na moři, ilustrace Věnceslav Černý; Praha, Vilímek, 1923)
  • Světla buditelů (román z dob poprobuzenských / Karel Dewetter ; ilustroval O. Cihelka; V Praze, Josef R. Vilímek, 1924)
  • Děti revoluce (román z dob Velké revoluce francouzské, Díl I.-IV, ilustroval Josef Kočí; V Praze, Šolc a Šimáček, 1925, 1926)
  • Poslední cop (Staropražská romance, ilustrace Fr. Vrobl; Ml. Boleslav, K. Vačlena, 1926)
  • Loupežníci z českých lesů (veselá romance ze starých časů, ilustroval Klement Guth; Praha, F. Topič, 1927)
  • Městečko na ostrově (Poslední podivuhodné příhody Davida Damián, ilustroval Věnceslav Černý; Praha, Josef R. Vilímek 1927)
  • Nebeská romance (ilustrace Fr. Vrobel; V Praze, Máj, 1927)
  • Jihočeská elegie (feuilletony veršem; V Praze, Šolc a Šimáček, 1929)
  • Zelená čepice (ilustroval Věnceslav Černý; Praha, Jos. R. Vilímek, 1930)
  • Zlatý kolovrat : ballady (V Praze : Šolc a Šimáček, 1930)
  • Jezerní panna (Balady a pověsti; V Praze, Šolc a Šimáček, 1931)
  • Píseň o plavci a mořské víle a jiné starobylé zpěvy (Praha; Šolc a Šimáček, 1931)
  • Dáma v zrcadle a jiná dobrodružství lásky a vášně (V Praze, Šolc a Šimáček, 1932)
  • Bruncvík (Národní rapsodie o X zpěvech; V Praze, Šolc a Šimáček, 1933)
  • Neuvěřitelná dobrodružství Matěje Píšťaly na zemi, ve vodě i v povětří (ilustroval Věnceslav Černý; V Praze, Jos. R. Vilímek, 1933)
  • Vltavínská dobrodružství (hrst pohádek a pověstí z jihočeského města, ilustroval Václav Čutta a J. Kočí; V Praze, Jos. R. Vilímek, 1937)
  • Balady (V Praze, Šolc a Šimáček, 1939)
  • Divotvorná tabatěrka (pohádky ze starých časů, s divy a kouzly, ilustroval Rudolf Zezula; v Praze, Šolc a Šimáček, 1942)
  • Věnec bájí a pověstí (obálka a obrázky Jaroslav Vojna; V Jaroměři, "Ars" Doležal & Steinbrener, 1944)
  • Neuvěřitelná dobrodružství Davida Damiána (ilustroval Cyril Bouda; literárně upravila Jana Hošková; doslov napsal Vladimír Kovářík; Praha, Albatros, 1975; obsahuje díla Podivuhodné příběhy Damiánovy, Drahokam z hvězd a Městečko na ostrově)

Posmrtná připomínka

editovat

Dewetterova ulice je v Týně nad Vltavou.

Zajímavosti

editovat

Karel Dewetter věřil, že je potomkem francouzského šlechtického rodu de Wetter d'Altamour, který měl do Čech přijít v době třicetileté války. Do roku 1922 se podepisoval a díla zveřejňoval pod příjmením de Wetter.[1] Minimálně po dvě předchozí generace ale bylo příjmení zapisováno Dewetter.[3]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Některé zdroje mylně uvádějí jako rodiště Dobřichovice u Prahy (např. [1]), případně Dobřejovice (Hosín)[2]

Reference

editovat
  1. ↑ a b KUČERA, Martin. Biografický slovník českých zemí. In: [s.l.]: Historický ústav AV ČR Dostupné online. Kapitola Karel Dewetter.
  2. ↑ STUDENOVSKÝ, Tomáš; BLÁHA, Josef. Slovník českých autorů pro chlapce. Praha: Ostrov, 2000. Kapitola Dewetter Karel, s. 28. 
  3. ↑ a b Matrika narozených, Dobřejovice, 1879-1891, snímek 70 [online]. SOA Třeboň [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ Matrika oddaných, Týn n. Vlt., 1869-1896, snímek 158 [online]. SOA Třeboň [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Karel Dewetter. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. Dostupné online. ISBN 80-20007-97-0. Svazek 1 A–G. S. 540–541.
  6. ↑ Matrika oddaných, Nejsv. Trojice v Podskalí, 1922-1931, snímek 185 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b FÁBEROVÁ, Jana. Karel Dewetter- příklad autora regionální literatury. Praha, 2005 [cit. 2021-09-08]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Anna Stejskalová.
  8. ↑ Dewetter Karel, Záznam v databázi Národní knihovny ČR [online]. [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. 
  9. ↑ Např. DE WETTER, Karel. Notturno. S. 170. Zvon [online]. [cit. 2021-09-09]. Čís. 11/1905, s. 170. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Karel Dewetter. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. Dostupné online. ISBN 80-20007-97-0. Svazek 1 A–G. S. 540–541.
  • FÁBEROVÁ, Jana. Karel Dewetter- příklad autora regionální literatury. Praha, 2005 [cit. 2021-09-08]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Anna Stejskalová.
  • DEWETTER, Karel; HOŠKOVÁ, Jana. Neuvěřitelná obrodružství Davida Damiána. Ilustrace Cyril Bouda; Doslov Vladimír Kovářík. 2. vyd. Praha: Albatros, 1984. 266 s. Doslov Pozdrav z Vltavína, s. 260--266. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Dewetter&oldid=24097041“