Otevřít hlavní menu

Českobudějovická pánev

geomorfologický celek Jihočeských pánví

Českobudějovická pánev je geomorfologický celek v severozápadní části Jihočeských pánví. Jedná se o téměř 70 km dlouhý tektonický příkop protažený ve směru severozápad–jihovýchod a široký maximálně 10–12 km. Její reliéf je převážně plochý či mírně zvlněný v nadmořské výšce nejčastěji 380–410 m, na okrajích je uzavřená poměrně výraznými zlomovými svahy.

Českobudějovická pánev
okolí rybníku Řežabinec
Nejvyšší bod 480 m n. m. (Vráže)
Rozloha 640 km²
Střední výška 408 m n. m.

Nadřazená jednotka Jihočeské pánve
Sousední
jednotky
Blatenská pahorkatina, Táborská pahorkatina, Třeboňská pánev, Novohradské podhůří, Šumavské podhůří
Podřazené
jednotky
Putimská pánev, Blatská pánev

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Českobudějovická pánev na mapě Česka
Českobudějovická pánev na mapě Česka
Povodí Vltava
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky IIB-1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ČleněníEditovat

VznikEditovat

Českobudějovická pánev vznikla společně s pánví Třeboňskou (s níž byla zpočátku spojena) působením tlaku od jihu v počátcích alpinského vrásnění (přibližně před 88–100 miliony let). Koncem druhohor se pánve staly dnem moře. Později s výzdvihem Českého masivu byly pánevní prohlubně vyplněny sladkovodními jezery s odtokem k jihu. Svoji dnešní podobu začala Českobudějovická pánev získávat až koncem třetihor asi před 4 miliony let, kdy se směr odvodňování změnil na severní, došlo k vyprázdnění jezerních vod a erozní a denudační procesy vytvořily plochý reliéf.

GeologieEditovat

Povrch Českobudějovické pánve je tvořen převážně svrchnokřídovými a třetihorními souvrstvími. Podloží je krystalickými horninami moldanubika, které vystupují na povrch u severozápadních okrajů pánve. Pro pánev jsou typické rozsáhlé akumulační tvary: nánosy štěrkopísků, sprašové hlíny, široké aluviální nivy a rašeliny.

VodstvoEditovat

Českobudějovická pánev je na jihovýchodě odvodňována Vltavou, v severozápadní části Otavou a jejím přítokem, Blanicí, které v ní vytvářejí četné volné meandry, mrtvá ramena a tůně. Nachází se v ní mnoho rybníků, z nichž největší jsou Bezdrev, Dehtář, Volešek, Munický rybník, Blatec, Řežabinec, Tálínský rybník.

Chráněná územíEditovat