Wikipedie

Blanice (přítok Otavy)

řeka Vodňanská Blanice, přítok Otavy

Blanice (též Vodňanská Blanice, německy Flanitz a na dolním toku Blanitz) je jihočeská řeka, pravostranný a nejdelší i nejvodnější přítok Otavy. Délka toku činí 94,7 km[1][pozn 1] a je tak 28. nejdelší řekou v Česku. Plocha povodí měří 863,9 km².[2][pozn 2]

Blanice
Blanice nedaleko Klokočína
Blanice nedaleko Klokočína
Základní informace
Délka toku94,7 km
Plocha povodí863,9 km²
Průměrný průtokHeřmaň 4,65 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-08-03-001
Pramen
u Zlaté v Želnavské hornatině
48°52′15,6″ s. š., 14°2′16,8″ v. d.
972 m n. m.
Ústí
do Otavy u Putimi
49°16′37,4″ s. š., 14°7′0″ v. d.
362 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Jihočeský kraj - Husinec, Bavorov, Vodňany, Protivín)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Otava
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jméno řeky editovat

Jméno vodního toku bylo odvozeno od přídavného jména blanná[3] ve smyslu protékající blaněmi. Staročeské slovo blaně znamená vlhká louka či pastvina.

Průběh toku editovat

Řeka pramení v Želnavské hornatině na severním svahu Lysé u zaniklé sídlo bývalé osady Zlatá ve vojenském újezdu Boletice v nadmořské výšce 972 metrů. Teče severním směrem. U železniční zastávky Spálenec vtéká do Prachatické hornatiny, na jejímž západním okraji vytváří v úseku mezi Blanickým a Řepešínským mlýnem hluboké až kaňonovité údolí. V tomto úseku dosahuje svého největšího sklonu – mezi Blažejovicemi a Krejčovicemi je to 2,12 %[4]. Nad Husincem na ní leží Husinecká přehrada. Pod Těšovicemi Prachatickou hornatinu definitivně opouští a protéká napříč Bavorovskou vrchovinou. U Krašlovic vtéká do Českobudějovické pánve, kde vytváří četné volné meandry, mrtvá ramena a tůně. Ústí zprava do Otavy u Putimi na říčním kilometru 32,8 v nadmořské výšce 362 metrů.

Větší přítoky editovat

Vodní režim editovat

 
Blanice během povodní v roce 2002. Fotografováno z mostu přes Blanici před Protivínem

Průměrný průtok Blanice u obce Heřmaň na 4,2 říčním kilometru činí 4,65 m³/s.[13]

Průměrné dlouhodobé měsíční průtoky Blanice (m³/s) ve stanici Heřmaň:[14]

Průměrné měsíční průtoky Blanice (m³/s) ve stanici Heřmaň v roce 2013:[14]

Hlásné profily:[13][15][16][17][18]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Blanický mlýn 77,10 85,47 km² 0,95 m³/s 111,0 m³/s
Podedvory 62,15 202,72 km² 2,04 m³/s 165,0 m³/s
pod VD Husinec 57,80 212,28 km² 2,10 m³/s 171,0 m³/s
Bavorov 37,90 500,60 km² 3,54 m³/s 250,0 m³/s
Heřmaň 4,20 841,33 km² 4,65 m³/s 300,0 m³/s

Život v řece editovat

 
Pstruh obecný potoční

Blanice je řeka s největší populací perlorodky říční v České republice[19] a po německé řece Lutter druhou největší ve střední Evropě.[20] Podle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR žije v Blanici zhruba 20 tisíc kusů perlorodek z celkových asi 100 tisíc v Česku.[20] Hojnost perlorodek v Blanici je způsobena jednak čistotou vody – na horním toku v okolí Spálence a Arnoštova Blanice protéká krajinou s minimem osídlení a poměrně málo intenzívním zemědělstvím. Druhým důležitým faktorem je navzdory nadmořské výšce relativně teplá voda (v době rozmnožování musí být alespoň po dobu 10 dnů nad 15 °C). Dále je v řece protékající převážně luční krajinou dostatek potravy.[19] Obecně se perlorodky zachovaly ve vyšších polohách a v horních částech toků, Blanice patří k posledním pěti místům v Čechách, kde ještě žijí (dále na Malši, Teplé Vltavě, ve Zlatém potoce a v povodí Rokytnice na Chebsku).[20] Dalšími původními živočichy Blanice jsou pstruzi obecní, na jejichž žaberní oblouky se larvy perlorodek přichytávají a šíří se řekou. V minulosti žili perlorodky na Blanici i v Husinci, ale přehrada Husinecké nádrže je pro ně nepřekonatelnou překážkou.[19]

V úseku mezi Horním Záblatím a Zábrdským mlýnem byl monitorován výskyt řady vzácných živočišných druhů – především vranka obecná, perlorodka říční, mihule potoční, střevle potoční, ledňáček říční a vydra říční, z dalších zvláště chráněných druhů živočichů byli zaznamenáni jelec jesen (v nadjezí Zábrdského jezu), mník jednovousý, pstruh potoční, ropucha obecná, ještěrka obecná (na lokalitě Zábrdská skála) a užovka obojková.[21]

Tok řeky je chráněn v několika maloplošných chráněných územích. Začátek toku včetně několika přítoků leží v národní přírodní památce Prameniště Blanice. Dále to jsou národní přírodní památka Blanice na horním toku u Zbytin, níže se nachází přírodní rezervace Kaňon Blanice a v úseku mezi Horním Záblatím a Podedvorským mlýnem leží přírodní památka Blanice.

Využití editovat

Doprava editovat

 
Vodní nádrž Husinec
 
Kamenný most v Putimi z roku 1864

Povodím řeky Blanice vedla jedna z nejstarších solných stezek na Šumavě, obchodní cesta z Pasova přes Prachatice do Písku a dále do Prahy, která sloužila lidem již v době předhistorické. V době historické byla využívána nejpozději od 10. století[22]. Nazývala se Via Bohemica a později Zlatá stezka (Via aurea). Blanici tato cesta překonávala u pozdější osady Cudrovice a hradu Hus a podél jejího toku vedla od Těšovic k Protivínu. Z Volar od této trasy odbočovala pašerácká cesta, která se vyhýbala celnici v Prachaticích a vedla přes Mlynářovice, Krejčovice a odtud podél údolí Blanice až do Husince. V současnosti průběh bývalé Zlaté stezky z velké části kopíruje silnice II/141.

Mosty editovat

Související informace naleznete také v článku Seznam mostů přes Blanici.

Mlýny editovat

 
Zábrdský mlýn

Mlýny jsou seřazeny po směru toku řeky.

Rybářství editovat

Na Blanici je pstruhový revír Blanice Vodňanská 7[23] (20 km, od konce maximálního vzdutí vodní nádrže Husinec v místech pod dětským táborem Rechle až k železničnímu mostu zastávky Spálenec), a mimopstruhové revíry Blanice Vodňanská 6 - údolní nádrž Husinec[24] (5 km), Blanice Vodňanská 4[25] (9 km, od Rozboudovského mlýna u Svinětic až k druhému jezu nad mlýnem Blanice v k. ú. Blanice), Blanice Vodňanská 3[26] (14 km, od jezu nad betonovým mostem v Milenovicích až k bývalému Rozboudovskému mlýnu), Blanice Vodňanská 2[27] (12 km, od jezu Benešovského mlýna u železničního mostu trati Písek – Protivín až k jezu nad betonovým mostem v Milenovicích), Blanice Vodňanská 1[28] (6,6 km, od ústí do Otavy u Zátaví až k jezu Benešovského mlýna).

Vodáctví editovat

Pro vodáky je Blanice sjízdná od Spálence v délce 83 km. Za vodácky nejhezčí je považován horní úsek k vodní nádrži Husinec.[29] Obvyklý začátek splouvání je u mostu u Blažejovic, kde se Blanice mění z klidného meandrujícího toku v prudkou řeku s balvanitým korytem a s přehlednými kaskádami až WW III. Řeka v tomto úseku až k Záblatí protéká CHKO Šumava, ale plavba není nijak omezena a závisí tak pouze na stavu vody, který zde bývá příznivý jen na jaře a po deštích. K nebezpečím tohoto téměř 20 km dlouhého úseku patří balvanovité kaskády a popadané stromy, proto jej lze doporučit jen zkušeným vodákům.

Méně obtížný je střední úsek řeky od hráze vodní nádrže Husinec do Strunkovic nad Blanicí (délka 10 km, svižný tok s občasnými peřejemi do WW II). Navíc v závislosti na vypouštění z přehrady je sjízdný častěji než horní úsek. Ze Strunkovic lze pokračovat do Vodňan (délka 17 km, pěkný meandrující tok s postupně se snižujícím sklonem, WW I a ZWC). Určitou nevýhodu úseku Husinec – Vodňany představují četné jezy. Jsou to převážně staré klasické jezy s šikmou spádovou deskou, v horní části někdy i se sjízdnými propustmi. Zároveň s postupným uklidňováním toku přibývá na tomto úseku směrem po proudu vrbiček. Zhruba do Svinětic nečiní vegetace větší překážky, ale na posledních kilometrech mezi kempem Pražák a Vodňany se již vyskytuje i několik velmi obtížně průjezdných míst.

Od Vodňan až k ústí do Otavy protéká Blanice převážně regulovaným korytem a jsou na ní nesjízdné jezy a nízké stupně, pod kterými se mohou tvořit nepříjemné válce. Tento úsek tudíž už vodácky atraktivní příliš není.

Těžba zlata editovat

V řece Blanici se ve středověku rýžovalo zlato. V nivě Blanice jsou zachovány zbytky středověkých rýžovnických sejpů. V 16. století se v okolí Blanice provádělo dolování. Ještě v roce 1764 existoval zlatý důl sv. Antonín u Záblatí. Poslední pokusy o dolování se konaly v letech 1816–1820 u Zvěřenic, ale pro špatný výsledek byla těžba zastavena.

Osídlení editovat

Blanice protéká následujícími vesnicemi a městy: Arnoštov, Spálenec, Záblatí, Husinec, Těšovice, Strunkovice nad Blanicí, Blanice, Bavorov, Krašlovice, Vodňany, Milenovice, Protivín, Myšenec, Maletice, Heřmaň a Putim. Největšími městy na řece jsou Vodňany se sedmi tisíci obyvatel a Protivín s pěti tisíci obyvatel.

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Bývá též uváděna hodnota 93,3 km (Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže)
  2. ↑ Bývá též uváděna hodnota 860,5 km² (Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže)
  3. ↑ Dle mapy VÚV
  4. ↑ Společné ústí Malé Blanice a Skalského potoka u Heřmaně

Reference editovat

  1. ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 374) [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. 
  3. ↑ LUTTERER, Ivan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod: nakladatelství Tobiáš, 1997. ISBN 80-85808-50-1. Kapitola Blanice, s. 48. 
  4. ↑ TESAŘ, Miroslav. Šumava. Příroda, historie, život. Havlíčkův Brod: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Hydrologie Šumavy, s. 147. 
  5. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 377) [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 376) [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 372) [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 375) [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 371) [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 378) [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 384) [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné online. 
  12. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str.383) [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b Evidenční list hlásného profilu stanice Heřmaň [online]. [cit. 2015-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-04. 
  14. ↑ a b Povodí Vltavy – Bilance v dílčím povodí Horní Vltavy za rok 2013 (str. 73) [online]. [cit. 2015-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-16. 
  15. ↑ Evidenční list hlásného profilu stanice Blanický mlýn [online]. [cit. 2015-05-08]. Dostupné online. 
  16. ↑ Evidenční list hlásného profilu stanice Podedvory [online]. [cit. 2015-05-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ Evidenční list hlásného profilu stanice Husinec [online]. [cit. 2015-05-08]. Dostupné online. 
  18. ↑ Evidenční list hlásného profilu stanice Bavorov [online]. [cit. 2015-05-08]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b c Blanice má nejvíce perlorodek
  20. ↑ a b c Nejvíce perlorodek v Česku je stále v řece Blanici. ekolist.cz [online]. [cit. 2014-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-02. 
  21. ↑ Plán péče o ZCHÚ přírodní památka Blanice na období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2024 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny [cit. 2022-10-09]. S. 22. Dále jen Plán péče (2014–2024). Dostupné online. 
  22. ↑ ANDRESKA, Jiří. Šumavské solné stezky. praha: Kentaur, 1994. ISBN 80-85285-55-X. Kapitola Zlatá stezka prachatická, s. 43. 
  23. ↑ Detail revíru Blanice Vodňanská 7 na www.mrk.cz
  24. ↑ Detail revíru Blanice Vodňanská 6 - údolní nádrž Husinec na www.mrk.cz
  25. ↑ Detail revíru Blanice Vodňanská 4 na www.mrk.cz
  26. ↑ Detail revíru Blanice Vodňanská 3 na www.mrk.cz
  27. ↑ Detail revíru Blanice Vodňanská 2 na www.mrk.cz
  28. ↑ Detail revíru Blanice Vodňanská 1 na www.mrk.cz
  29. ↑ Blanice na www.raft.cz

Literatura editovat

  • PIXOVÁ, Jaroslava. Na břehu Blanice.... Putim: Nakladatelství Kalina, 2010. 151 s. 
  • PIXOVÁ, Jaroslava. Na břehu Blanice - Vodňansko. Putim: Nakladatelství Kalina, 2011. 216 s. 
  • PIXOVÁ, Jaroslava. Na břehu Blanice - k šumavskému prameni. Putim: Nakladatelství Kalina, 2012. 294 s. 
  • VLČEK, Vladimír. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 62. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Blanice_(přítok_Otavy)&oldid=22664443“