Šumavské podhůří

	Šumavské podhůří
	Krajina u Loučové mezi Sušicí a Hartmanicemi (podcelek Svatoborská vrchovina)
Nejvyšší bod	1 096 m n. m. (Libín)
Rozloha	2407 km²
Střední výška	634,4 m n. m.
Nadřazená jednotka	Šumavská hornatina
Sousední; jednotky	Šumava, Švihovská vrchovina, Blatenská pahorkatina, Českobudějovická pánev, Novohradské podhůří
Podřazené; jednotky	Strážovská vrchovina, Svatoborská vrchovina, Vimperská vrchovina, Prachatická hornatina, Českokrumlovská vrchovina, Bavorovská vrchovina
Světadíl	Evropa
Stát	Česko
	; Šumavské podhůří na mapě Česka
Horniny	rula, svor, granulit
Povodí	Vltava
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky	IB-2
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šumavské podhůří je geomorfologický celek na severovýchodním okraji Šumavské hornatiny. Rozprostírá se na ploše 2407 km² (je tak rozsáhlejší než česká část vlastní Šumavy) a má průměrnou nadmořskou výšku 634 m.^[1] Na západě a na jihu sousedí s Šumavou, na severu se Švihovskou vrchovinou a Blatenskou pahorkatinou, na východě s Českobudějovicku pánví a Novohradským podhůřím. Má charakter členité vrchoviny vrásno-zlomového původu s výraznou modelací selektivní eroze a denudace. Na jihovýchodě je tvořena širokými a oblými strukturními hřbety směru severozápad–jihovýchod. Kolmo na ně protékají hlavní toky podhůří Otava, Volyňka, Blanice a Vltava a vytvářejí hluboká až kaňonovitá údolí.

Obsah

Šumavské podhůří je tvořeno z rul, svorů a granulitů moldanubika.

Podhůří se člení na šest geomorfologických podcelků:

Celkem je v tomto geomorfologickém celku 6 tisícovek^[2]. Nejvyššími vrcholy jednotlivých podcelků jsou:

↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987.
↑ FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.]: Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9. (česky)