Moldanubikum
Moldanubikum nebo moldanubická zóna je geologická jednotka Českého masivu a evropských hercynid. Je považováno za staré prekambrické jádro obalené mladšími svrchnoproterozoickými jednotkami.[1] Představuje nejsilněji metamorfované horniny (amfibolity a granulity) celého hercynského orogénu, navíc intrudované rozsáhlými granitoidními tělesy. V Českém masivu tvoří jeho jihozápadní a jižní část, v povodí Vltavy a Dunaje. Kromě Českého masivu vystupuje i v pohořích Schwarzwald a Vogézy.
Termín moldanubikum zavedl rakouský geolog Eduard Suess v roce 1901.[2]
UmístěníEditovat
Leží na území Čech, Moravy, Německa a Rakouska. Moldanubikum na východě hraničí s moravskoslezskou oblastí, na severu s kutnohorsko-svrateckou oblastí, která má mírně nižší metamorfní postih a západě se středočeskou oblastí. Na jihu na ní nasedá alpská prohlubeň — molasová pánev. Geomorfologicky zabírá Českomoravskou vrchovinu, Šumavu, Český les a Novohradské vrchy.
CharakteristikaEditovat
Od okolních jednotek odlišují moldanubikum následující charakteristické rysy:
- Moldanubikum bylo postiženo velmi intenzivní katazonální, v menší míře i mezozonální metamorfózou.[3]
- Jsou zde přítomné některé specifické typy metamorfitů (granulity, granátické serpentinity, cordieritické migmatity, eklogity).[2]
- Téměř všechny metamorfity lze zařadit do amfibolitové facie (až na eklogity a pyroxenické granulity).
- Celý metamorfní komplex je prostoupen masívy granitoidních plutonických hornin variského stáří, které místy způsobily silnou periplutonickou migmatitizaci a podmínily vznik cordieritických rul. Variské plutony patří k moldanubiku pouze geograficky[3] a tvoří dva velké komplexy – Středočeský pluton a Moldanubický pluton a několik menších těles (Třebíčský pluton).
- Dalším charakteristickým rysem je téměř chybějící sedimentární pokryv[2], pouze v předhůří jsou nesouvislé uloženiny svrchní křídy, třetihor a kvartéru.[4]
LitostratigrafieEditovat
Litostratigraficky se moldanubikum člení na 2 skupiny:
- monotónní skupina (spodní) – tvořena hlavně biotit-cordieritovými pararulami, jejichž protolitem byl pravděpodobně flyš, v menší míře ji též tvoří metakvarcity, erlany a amfibolity.
- pestrá skupina (svrchní) – tvořena kromě biotit-sillimanitových pararul, metakvarcitů i ortorulami, granulity, amfibolity, mramory, leptynity, skarny, grafitické břidlice, eklogity a serpentinity. Představuje mladší, zřejmě silursko-devonský komplex.
TektonostratigrafieEditovat
Tektonostratigraficky je možno moldanubikum členit na tři, respektive čtyři jednotky:[5]
- ostrongská jednotka: přibližně odpovídá monotónní skupině
- drozendorfská jednotka: tvořena slaběji metamorfovanými horninami
- gfhölská jednotka: tvořená silněji metamorfovanými horninami, spolu s drozendorfskou jednotkou se přibližně rovnají pestré skupině
- bavarikum: periplutonické metamorfity
Regionální členěníEditovat
ČeskoEditovat
Na území Česka se moldanubikum člení na následující zóny:[6]
- Moldanubikum Českého lesa a Šumavy: je tvořené monotónní skupinou s převahou pararul a se svorovými zónami, jichž jsou retrográdními metamorfity
- Jihočeské moldanubikum: obsahuje serpentinity, granulity a pegmatity, u Písku jsou známá naleziště zlata
- Moravské moldanubikum: tvořené monotónní i pestrou skupinou
- Strážecké moldanubikum: tvořené pestrou skupinou
Granitoidní plutony v moldanubiku mají hercynské stáří, všechny starší horniny jsou přeměněny na ortoruly
- moldanubický pluton: tvoří centrální část moldanubika, obklopuje jej více těles durbachitů, převahu mají granitoidy S-typu
- středočeský pluton: tvoří jej granodiority až křemenné diority, durbachity
Samostatný celek tvoří tzv. ostrovní zóna, která je uzavřeninou středočeské oblasti v moldanubiku.
ReferenceEditovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moldanubikum na slovenské Wikipedii.
- ↑ BENEŠ, K. a kol. Geologická stavba šumavského moldanubika. Rozpravy ČSAV, řada MPV. 1983, roč. 93, čís. 7.
- ↑ a b c MÍSAŘ, Z. Geologie ČSSR I, Český masív. Praha: SPN, 1983.
- ↑ a b SVOBODA, J. a kol. Regionální geologie ČSSR, I. Český masív, 1. Krystalinikum. Praha: ÚÚG, NČSAV, 1964. S. 380.
- ↑ KOPECKÝ, A. Neotektonický vývoj a stavba šumavské horské soustavy. Sborník geologických věd, Antropozoikum. 1983, čís. 15, s. 71–159.
- ↑ Fuchs, G., 1976, Zur Entwicklung der Böhmischen Masse. Jahrb. Geol. Bundelsansalt, 129, s. 41–49
- ↑ Dudek, A., Chlupč, I., Pouba, Z., Vejnar, Z., Zapletal, J., 1994, Report of the Working Group for Regional Geological Classification of the Bohemian Massif at the former Czechoslovak Stratigraphic Comission: Regional geological subdivison of the Bohemian massif on the territory of the Czech republic. Journal of the Czech Geological Society, 39, 1, s. 127–144
