Lamprofyr je intruzivně vulkanická tmavá magmatická hornina, která se vyznačuje vysokým obsahem mafitů s OH skupinou. Pokud je laprofyr rychle zchlazen je jeho zrnitost velmi jemná a uzavírá do sebe velké fenokrysty amfibolu nebo slídy. Na pohled se potom oba obsažené materiály, v jemnozrnné struktuře lamprofyru blýskají, neboť mají schopnost dokonalé štěpnosti. Lamprofyry většinou vytvářejí žíly nebo dajky, které protínají granitové plutony. Ty vznikají jako následné produkty tuhnutí hlavní části granitového magmatu.

Lamprofyr
Mineta je typ lamprofyru s převahou K-živců nad plagioklasy a hojným biotitem a menším množstvím hornblendu. Přítomen může být olivín a augit. Vzorek horniny z Jáchymova
Mineta je typ lamprofyru s převahou K-živců nad plagioklasy a hojným biotitem a menším množstvím hornblendu. Přítomen může být olivín a augit. Vzorek horniny z Jáchymova
Zařazení magmatická hornina
Hlavní minerály podle mateřské horniny

Termín zavedl Karl Wilhelm von Gümbel v roce 1874.[1]

SloženíEditovat

V lamprofyrovém magmatu se nachází mnoho vody což potvrzuje obsah živců, slídy a amfibolu. Jejich fenokrysty totiž obsahují krystalovou vodu.

Lamprofyry jsou svým minerálním složením, strukturou a do určité míry i chemismem odlišné od běžných plutonických či vulkanických hornin.[2] Jsou intermediální[3]bazické, zřídka až ultramafické s porfyrickou strukturou, vyrostlicemi mafických minerálů. Mají vysoký (2–3 %) obsah K2O. Vyskytují se všeobecně v malém objemu, nejčastěji v žilách, dajkách, lapolitech a lakolitech.

PetrografieEditovat

Obvykle jsou odvozeny ze syenitového, dioritového nebo gabrového magmatu – jsou proto řazeny mezi štěpné žilné horniny. Vyznačují se tmavou barvou a velkou hustotou. Od svých plutonických ekvivalentů se neodlišují jen texturou. Mají většinou porfyrickou strukturu, jsou však mezokrátní až melanokrátní. Obsahují minerály bohaté na železo a hořčík, hlavně biotit (případně Fe-flogopit), amfiboly a klinopyroxeny (barkevikit, augit). Živce a foidy (pokud jsou přítomny) se nacházejí převážně jen v základní hmotě. Olivíny, pyroxeny, biotit a plagioklasy jsou běžně postiženy hydrotermálními přeměnami. Běžně obsahují i kalcit, zeolity nebo hydrotermální minerály. Mají relativně vysoký obsah K2O, Na2O, H2O, CO2, P3O5 a Ba.[4]

KlasifikaceEditovat

 
Klasifikační diagram QAPF pro lamprofyry

Rozdělují se na dvě základní řady:

Jako samostatné lamprofyry melilitického složení jsou řazeny alnöit a polzeit.

Klasifikace lamprofyrů
Světlé minerály Tmavé minerály
Živce Foidy Biotit Hornblend Augit
Or > Pl mineta vogesit
Or < Pl kersantit spessartit
Or > Pl Živce > Foidy sannait
Or < Pl Živce > Foidy camptonit
Foidy nebo sklo monchiquit

VýskytEditovat

Lamprofyry jsou rozšířeny celosvětově, často v oblastech s granitickými, granodioritickými nebo dioritickými intruzemi. Naleziště:

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, Petrografičeskij slovar. Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 170
  2. Kamenický, J., Hovorka, D., 1980, O návrhu subkomisie IUGS pre systematiku eruptív na klasifikáciu a nomenklatúru vulkanických a niektorých ďalších skupín hornín. Mineralia Slovaca, 12, 1, s. 75-88
  3. PETRÁNEK, Jan. Geologická encyklopedie on-line [online]. geology.cz [cit. 2009-08-16]. Dostupné online. 
  4. Le Maitre, R.W. (Editor) 2002: Igneous rocks: a classification and glossary of terms. Cambridge University Press, Cambridge, 256 s.

Externí odkazyEditovat