Wikipedie

Bretaň

francouzský region

Bretaň (francouzsky Bretagne, bretonsky Breizh, v jazyce gallo Bertaèyn) je historické území a jeden z 13 metropolitních francouzských regionů na Bretaňském poloostrově v severozápadní Francii. Jeho rozloha činí 27 208 km² a má 3,1 milionu obyvatel (2008). Je rozčleněn na 4 departementy: Côtes-d'Armor, Finistère, Ille-et-Vilaine a Morbihan. Hlavní a největší město regionu je Rennes.

Bretaň
Skalnatý mys Fréhel s majáky
Skalnatý mys Fréhel s majáky
Bretaň – znak
znak
Bretaň – vlajka
vlajka
Geografie
Brittany in France 2016.svg
Hlavní městoRennes
Souřadnice48° s. š., 3° z. d.
Rozloha27 208 km²
Časové pásmo+1
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel3 354 854 (2019)
Hustota zalidnění123,3 obyv./km²
Jazykfrancouzština, bretonština
Národnostní složeníFrancouzi, Bretonci
Náboženstvířímskokatolické křesťanství, judaismus, islám
Správa regionu
Nadřazený celekFrancieFrancie Francie
Druh celkuregion
Podřízené celky4 départementy
- Côtes-d'Armor
- Finistère
- Ille-et-Vilaine
- Morbihan
15 arrondisementů
201 kantonů
1270 obcí
Vznik1941
Regionální prezidentLoïg Chesnais-Girard
Oficiální webwww.bretagne.bzh
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starověkými římany byla země zvaná Aremorica a byla součástí Keltské Galie. Na sklonku starověku Bretaň osídlili migranti z Británie, rovněž keltského původu, a podle nich získala nové jméno. Země si během středověku uchovala relativní samostatnost, krátce zde existovalo království a poté bretaňské vévodství. Teprve v 16. století bylo vévodství připojeno k francouzskému království jako jedna z jeho provincií. Historickou součástí Bretaně bylo město Nantes a oblast Loire-Atlantique, pátý z jejích departmentů zřízených za francouzské revoluce, který byl ve 20. století připojen k sousednímu regionu Pays de la Loire.

Pro Bretaň je charakteristické úzké spojení s mořem (historické přístavy Brest, Saint-Malo), drsnější příoceánské podnebí, příslušnost Bretonců ke keltským národům: např. většina místních názvů pochází z bretonštiny nebo megalitické stavby: menhiry (Carnac), dolmeny – obě tato slova také pocházejí z bretonštiny. Ke specialitám brataňské kuchyně patří palačinka crêpe nebo brataňský cidre.

Původ názvuEditovat

Název Bretagne (anglicky Britanny) znamená „Británie“ a pro odlišení původní ostrovní země je tato nazývána Velká Británie (francouzsky Grande Bretagne). Jméno pochází z názvu římské provincie Britannia. Název zřejmě keltského původu pro ostrovy na severozápadě Evropy poprvé zaznamenal cestovatel Pýtheás z Massalie na konci 4. století př. n. l. a v řečtině byl zapsán v podobě Prettaniké, Brettaniai apod. Migrace obyvatel Británie – Britů během stěhování národů do dnešní Bretaně, tehdejší Armoriky, provázela i přenesení jména vlasti těchto obyvatel na nové území.

Politický význam názvu bývalé římské provincie se vytratil v období raného středověku, kdy bylo její území rozdrobeno na menší království a pak sjednoceno jako anglické království. Tedy spíše geografický název byl pro rozlišení doplněn o přívlastek na „Velká Británie“. Naopak nová Britannia Minor, „Malá Británie“, nebo také Britannia Cismarina, „Zámořská Británie“ si pod názvem Britannia a jeho jazykovými variantami ve středověku uchovávala jednotu a jistou nezávislost.

Bretonský název Bretaně Breizh je kombinací dvou pravopisů Breiz a Breih, které odpovídají dvěma výslovnostem [brejs] a [brech] dvou dialektů bretonštiny. Oilský jazyk Gallo nemá jednotný pravopis a existují varianty Bertègn, Bertaèyn a B·rtingn.

HistorieEditovat

PravěkEditovat

 
Megalitické řady v Carnacu

Přítomnost Homo erectus v Bretani byla potvrzena nálezy nástrojů (sekáčky a sekyrky) v oblasti Quimperu, Tréguennecu a L´Hôpital-Camfroutu. Pozůstatky osídlení Homo neanderthalensis ze středního paleolitu lze nalézt u Bréhatu, na ostrově Jersey a u Mont-Dolu. Sídliště u Amon-ar-Rossu, Kerlouanu a Beg-ar-C´hastelu patřily Homo sapiens.

V lese u Le Méneku je paleolitická hrobka cairn de Kerkado. Postavena byla roku 4700 př. n. l. Jde o nejstarší dochovanou stavbu v Evropě.

V období mezolitu se obyvatelé Bretaně živili sběrem korýšů a mušlí a chovem koz (nálezy v oblasti Téviac). V Téviacu byly nalezeny hroby s bohatou výbavou.

Z období neolitu se zachovaly v okolí Carnacu kamenné řady dolmenů a menhirů. Největší seskupení se nachází u vesnice Le Ménec. Jde o světový unikát.

Římské období a stěhování národůEditovat

Bretaň patřila pod jménem Armorica do římské provincie Gallia Lugdunensis.

Během stěhování národů čelila bývalá římská provincie Británie od východu invazi zejména germánských kmenů (Jutové, Anglové a Sasové), kteří vytlačovali původní keltské Brity směrem na západ. Část obyvatelstva pod tímto tlakem migrovala přes moře směrem na jih, zejména do nejbližší oblasti západní Armoriky. Tito obyvatelé – Bretonci – tak přenesli název své země do nové domoviny, „Malé Británie“.

StředověkEditovat

 
Ulička v Pont-Croix

Přestože bylo království Armorika v roce 497 dobyto Chlodvíkem, jím založená franská říše si nedokázala Bretaň trvale podmanit. Na jejím východě proto byla zřízena franská Bretonská marka jako nárazníkové území. Jedním z markrabích této marky byl rytíř Roland, hrdina Písně o Rolandovi. Od 9. století byla Bretaň, stejně jako sousední Normandie, cílem normanských (vikinských) nájezdů. V té době zároveň došlo k vzestupu moci Bretaně, podmanění území Bretonské marky a v polovině století se dokonce Erispoë dal korunovat a vzniklo tak bretaňské království, které zaniklo smrtí Alana I. Bretaňského roku 907.

V roce 936 se Alan II. Bretaňský, vnuk Alana I., stal prvním vévodou bretaňského vévodství. Roku 1166 připadlo vévodství sňatkem Anglii, roku 1213 kapetovským hrabatům z Dreux. V roce 1379 získali vládu Montfortové, dědička Bretaně Anna z Montfortu nucena po vpádu francouzských vojsk zrušit sňatek z roku 1490 s Maxmiliánem I. Habsburským; její sňatky s Karlem VIII. (1491), s Ludvíkem XII. (1499) a sňatek dcery Claudie s francouzským králem Františkem I. roku 1514 fakticky připojily Bretaň k Francii. V roce 1532 byla vyhlášena trvalá unie Bretaně a francouzské koruny.

NovověkEditovat

Po Velké francouzské revoluci byla Bretaň rozdělena do pěti departementů, ke kterým patřil i Loire-Inférieure s hlavním městem Nantes, které se na sklonku vévodství stalo jeho hlavním městem. V době Revoluce patřila Bretaň k oblastem kontrarevolučního odporu, byla součástí povstání šuanů a Nantes pak opěrným bodem republikánů proti roajalistickému povstání v sousedním Vendée.

Jihovýchodní část Bretaně Loire-Inférieure („Dolní Loira“) byla oddělena francouzskou vládou mezi lety 1941-46 a znovu v roce 1956, částečně kvůli rivalitě Nantes a Rennes a pro každé z obou měst tak byl vytvořen samostatný region – Rennes se stalo novým hlavním městem regionu Bretagne, Nantes se stalo hlavním městem nového regionu Pays de la Loire. Teprve po oddělení byl departement přejmenován na Loire-Atlantique. V roce 1980 bylo založeno hnutí Bretagne Réunie, které usiluje o znovupřičlenění Nantes a departementu Loire-Atlantique k regionu Bretaň.

Symboly BretaněEditovat

GeografieEditovat

Geologicky nejstarší území Francie (tvrdé pískovce, granity, přeměněné horniny), skalnaté pobřeží.

OstrovyEditovat

KlimaEditovat

Mírně teplé podnebí oceánského charakteru se silnými západními větry. Charakteristické jsou mírné zimy a relativně chladná léta.

DemografieEditovat

Národnostní složení obyvatelstva (údaje z roku 2004)

Celkem Francouzi Cizinci
Cizinci
celkem 		Alžířané Španělé Italové Portugalci Maročané Tunisané
Côtes-d'Armor 631700 615800 15900 1800 100 100 2300 1700 0
Finistère 996300 966600 29700 1700 600 400 1600 3000 400
Ille-et-Vilaine 1207200 1163000 44200 1900 400 1200 700 7800 700
Morbihan 803600 776500 27100 1300 300 100 1100 2700 300
Bretaň 3638800 3521900 116900 6700 1400 1800 5700 15200 1400

JazykEditovat

 
Dvojjazyčné ukazatele ve městě Quimper (francouzština je nahoře)

V regionu (zejména v západní části země) se ještě mluví místním keltským jazykem - bretonštinou (blízká kornštině).

V poslední době narůstají snahy o oživení místního tradičního románského jazyka gallo (jímž mluví asi 28 000 mluvčích[1]).

Současná francouzská administrativa umožňuje užívání místních jazyků v určitých regionech a obcích, na silničních značkách a jménech měst a obcí současně s francouzskou verzí. Jazyky se také vyučují na školách a mnoho folklórních sdružení se snaží o jejich oživení a posílení.

NáboženstvíEditovat

Bretaň má dlouho tradici keltské a šamanské kultury. Bretaň byla v dějinách tradiční baštou katolické církve, návštěvnost bohoslužeb zde bývala tradičně vyšší než byl národní průměr. Vliv církve v posledních letech klesá.

OsídleníEditovat

Tradiční venkovské osídlení, obyvatelstvo keltského původu. Charakteristické uspořádání pozemků typu bocage (geometricky vyměřené pole, louky obklopené náspy se stromy a keři). Mořské lázně (Saint-Malo, Morlaix, Roscoff, Douarnenez), města a přístavy (Brest, Rennes).

 
Maják des Poulains

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Symbole de la Bretagne na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ http://www.insee.fr/fr/insee_regions/bretagne/rfc/docs/Oc92art3.pdf

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Menšinové jazyky:

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bretaň&oldid=20901436“