Otevřít hlavní menu
Gavotte, jeden z řetězových tanců. Rytina z roku 1880.

Bretonské tance jsou lidové tance z Bretaně, kraje na severozápadě Francie. Tradiční bretonská veselice s tancem a živou hudbou se nazývá Fest Noz. Některé bretonské tance pronikly i do balfolku.

Obsah

HistorieEditovat

Ukázka gavotte Kost ar c'hoad – varianta s jednodušším krokem

V bretonských tancích můžeme rozlišit několik historických vrstev. Nejstarší kruhové a řetězové formy (především z izolovaných krajů centrální Bretaně, jako jsou regiony Fisel, Poher, Dardoup a další) lze prokazatelně datovat na začátek sedmnáctého století, můžeme předpokládat, že jsou ještě starší.

V přístavních městech se naopak přelévala jedná módní vlna za druhou, odsud se šířily tance, na kterých najdeme napřed vliv anglických barokních country-dances, později čtverylek napoleonských válek a nakonec valčíku, polky a dalších společenských párových tanců.

S vlnou zájmu o keltskou kulturu a národní kořeny v padesátých a šedesátých letech dvacátého století přibyla řada tanců rekonstituovaných (gavotte Kost ar c'hoad), vytvořených z regionálních lidových prvků (avant deux de la Mézière) nebo od základu uměle vytvořených (ridée à 7 temps). Do obecného tanečního povědomí pronikly i některé lidové tance jiných národů (cochinchine).

TanceEditovat

Ukázka tance Kas a-barh

Bretonské tance jsou až na výjimky poměrně jednoduché a společenské formy, které si ale uchovávají jasnou taneční logiku. Pro svou pestrost a zároveň relativní snadnost jsou oblíbené mezi všemi věkovými kategoriemi, v Bretani běžně tancují děti, mládež i důchodci starší sedmdesáti let.

Celkové množství bretonských tanců se počítá na stovky. V kontextu západoevropských tanců jsou unikátní vysokým zastoupením kruhových a řetězových forem.

Pro drtivou většinu bretonských tanců je typické měkké našlapování svrchu na celé chodidlo, u některých se přidává výrazná práce rukou.

Dolní BretaňEditovat

V Dolní Bretani najdeme především tance kruhové a řetězové blízké renesančním bránlům. Nejčastěji se jedná o variace na gavotte, laridée nebo rond. Jean-Michel Guilcher[1] ve své doposud nepřekonané knize, která je považována za bibli bretonské taneční folkloristiky, uvádí pět základních tanců, ze kterých se podle něj vyvinuly všechny ostatní. Jsou to

Horní BretaňEditovat

Pro Horní Bretaň jsou nejtypičtější tance, které se vyvinuly z různých figur francouzské čtverylky 19. století. Například z figury l'été (léto) vzniklo populární avant deux, forma pro dva páry ve čtvercové formaci, která má nyní desítky podob a variant.

Dále tu najdeme různé formy tanců kruhových (rond, contrerond, passepied, tour, pilé-menu) a párových (aéroplane, bal).

Bretonské tance v ČecháchEditovat

Díky partnerství statutárního města Brna s hlavním městem Bretaně Rennes probíhají zhruba jednou za dva roky kulturní výměny v rámci festivalu Bonjour Brno.

V Praze probíhají pravidelné kurzy bretonských tanců od roku 2010, aktualizovaný kalendář fest nozů a tanečních kurzů se nachází na portálu bretonských a balfolkových tanců. S bretonskými tanci vystupujue soubor Rond.

Bretonské a francouzské hudbě k tanci se programově věnují kapely M3, ba.fnu, Treizh, Bran a l'Arrache-coeur.

ReferenceEditovat

  1. Guilcher, Jean-Michel: La Tradition populaire de danse en Basse-Bretagne, Paříž, 1963.

Externí odkazyEditovat